soukroma komentáře u knih
U těhle starších domácích detektivek je hodnocení velmi těžké. Aktuálně se probírám jejich pěkným štosem a hledám...zajímavé téma, nebo aspoň nějaký originální prvek. Všechny bez rozdílu jsou totiž poplatné době (a tím samozřejmě v našich končinách zrovna nemyslím úplnou absenci elektronických médií, ba i kloudných telefonů): nějaká diverze se v nich musí objevit, stejně jako bodří příslušníci trousící rádoby vtipné poznámky ke kolegům a hýřící laskavostí k podezřelým. Pokud si toto čtenář odfiltruje a něco zbyde, pak snad stojí za to se do nich ještě mrknout, než zmizí nenávratně do stoupy (navíc jsou rozumně dlouhé, neb současná grafomanie nutící autory sdělit ale opravdu úplně vše, co je napadne, i kdyby na to padaly celé pralesy a čtenářům umdlévaly ruce a oči, se tehdy ještě jaksi neujala). A zrovna v téhle je jedna originalita, na které celý zločin stojí...
Čtivé i napínavé, i když místy trochu zdlouhavé a všeho - tajemství, zvraty, téměř pohanské rituály v provedení studentů středoškolského internátu, genius loci lesů, vod(opádů) a strání (tedy spíš strží) - bylo trochu moc. Ale čtenář knihu neodloží, protože prostě musí vědět, jak to všechno bylo - a rodinná tajemství se táhnou hodně daleko do minulosti a nitky se pěkně křižují až zamotávají...
Závan mystična v podobě koncentrace energie v nezvratném doteku smrti, jinak tradiční Sano a Reiko pátrající v Edu každý po své linii, která se samozřejmě na konci spojí.
Námět mě velmi zaujal, styl je vytříbený a košatý a postavy pěkně vykreslené, přesto mi nějakou dobu trvalo se začíst. Na vině je nejspíš zhuštěnost hned několika zpočátku nesouvisejících paralelních příběhů přes čtyři generace a dva kontinenty. Každý z bohatých příběhů a rodinných tajemství by si klidně zasloužil samostatné zpracování, takže by se z této útlé knihy mohla stát plnohodnotná, napínavá a čtivá sága.
Mně se kniha velice líbila - nabídla poměrně podrobný pohled na každodenní život kanadských Inuitů v Arktidě, na ostrovech královny Alžběty, těsně sousedícími s dánským Grónskem. Nesporně zajímavé prostředí (nikoli však přitažlivé k životu) a ve všech směrech odlišní lidé (asi se nedivím jejich inklinaci k alkoholu a jiným návykovým látkám a činnostem, protože v tom mrazu a se sto dny tmy v roce to snad ani jinak "zvládat" nejde), doplněné napínavou zápletkou, vlastně hned několika, pro mě činí knihu velmi příjemným objevem.
Jak mám Waltariho ráda, včetně zajímavých psychologických detektivek, tato kniha mě tedy vůbec nechytla. Pro mě nuda, nezáživnost, nadbytečnost. I český (moderní) překlad mi připadal až moc křečovitý, při pokusu vyjádřit mírnou zastaralost a silnou venkovskost příběhu.
Vynikající, jako všechna autorova díla, přesto zase jiné. Na téma konkrétní dějinné události - globální summit v Kolíně nad Rýnem roku 1999 - rozehrává autor pečlivě do nejmenších podrobností kvalitní politicko-teroristický thriller na nejvyšší úrovni, v němž ale podstatnou úlohu hrají náhodní aktéři (vlastně amatéři) zvenčí. Nechybí pečlivý vhled do politické globální situace, možností a zákulisí mezinárodního terorismu, pokroků vědy a konkrétně destruktivní využití fyziky, ale také celkem úsměvně rozehraný romantický příběh...Báječně napínavé, uvěřitelné, nepřehnané a přes celkovou délku nikde hluché. Pozn.: přestože příběh napsal autor v roce 2000, tedy před zásadní změnou pohledu na terorismus, není to v knize poznat - autor je dobrý pozorovatel, téměř vizionář.
Zajímavý, poučný i napínavý příběh, o střetu kultur a změnách v Japonsku v druhé polovině 19. století. Příjemný čtivý styl, snadná orientace v čase i místě. Hlavní hrdina, skutečná historická postava, je vylíčen celkem věrohodně, nejen jako ctižádostivec a tvrdý obchodník, ale jako v jádru dobrý a spolehlivý chlap, byť ve vztahu ke svým láskám není vždy důsledně láskyplný. Nejedná se ale o romantický příběh, většina děje je zaměřena hodně politicky až vojensky, takže je to čtení spíš pro mužské čtenáře.
Moc se mi kniha líbila. Může sloužit jako příručka "hotelový průmysl v kostce" - pro hosty, hoteliéry i jejich zaměstnance. Jako poměrně častý host hotelů kvůli pracovním cestám ve světě i doma jsem v knize našla nejen vše dobře známé, ale dozvěděla jsem se i spoustu nového (hlavně jsem si ujasnila cenové relace: cena pokoje = náklady + tisícovky procent zisku k tomu...). Ocenila jsem i styl psaní a strukturu knihy - jedna 24hodinová šichta vypravěče na recepci, rozdělená po jednotlivých hodinách, ukazuje běžný denní průběh dění v hotelu, ovšem britském a pětihvězdičkovém k tomu, okořeněný mnoha nečekanými situacemi. Autorka opravdu píše o tom, co skvěle zná.
Zajímavý experiment, různorodé osudy, ale nemohla jsem nějak najít společnou řeč s protagonistkami - americkými "obyčejnými ženami".
Na první pohled spletitý příběh, kde nakonec vše pěkně zapadne dohromady. Zajímavý detektiv s neuvěřitelným černým kocourem Běloušem, jehož role je v této sérii detektivek nepřekonatelná...
Nezaujalo, připadalo mi to jako plácání o ničem, vzdala jsem.
Zajímavý román o ještě zajímavější a stále ještě trvající historické záhadě čínských zámořských objevů (konkrétně dosažení pobřeží Kalifornie již v roce 1422). Vyprávění není zrovna napínavé ani svižné (zde lze spíše doporučit thriller Zloděj map o téže záhadě z jiného pohledu), s odlišnostmi 3 částí knihy (deník psaný váženým vědcem ze Stanfordu na počátku 20. století, vyprávění naturalizovaného vzdělaného Číňana téže doby a spojující příběh mladých vědců - Američana a Číňana - ze současnosti). Dobře vykreslené charakteristiky hlavních hrdinů a obecně vnímaných a očekávaných vlastností zastoupených kultur a národností.
Lucerna v temnotě mě příjemně překvapila (zejména po přečtení některých komentářů) - nezadala si s mnoha jihofrancouzskými romány poetičností a nepostrádala napětí podobné Maurierové (román Mrtvá a živá, který mi čtení od začátku připomnělo, je ostatně uprostřed i jmenovaný).
Po Vzpouře oceánů mě tato novější autorova sci-fi zklamala. Slibný začátek, ale za chvíli jsem se musela ptát, kam se poděla ústřední dějová linie cesty na Měsíc, neb celá střední pasáž (rozuměj několik set stran) se najednou odehrávala v Šanghaji, kde se hledala dívka (a nikdo celou dlouhou dobu vlastně neví proč - teprve na konci celé knihy se to trochu vyjasňuje, ale to je hodně pozdě po celé dlouhé akční sérii). K Měsíci se vracíme zase až ku konci, moc pozdě na můj vkus. Nebýt střední části, která je opravdu jak akční film (a nic jiného), pak by to ušlo jako minimálně o polovic kratší dílo (což při současných 1200 stranách by byl po všech stránkách bonus). Pár věcí se sice čtenář o vesmírných letech, Měsíci a jeho "využití" dozví, ale prostě Vzpoura oceánů je naprosto nesrovnatelný kalibr (ač obnáší také skoro tisícovku stran)!
Typický český cestopis, hodně o jídle, penězích a logistice cestování. Postrádám zajímavosti a hlavně dojmy z památek a vůbec navštívených míst. Nejvíce mi vadila část věnovaná "průjezdu" Čínou, který trval sice měsíc, ale např. Pekingu je věnována pouhopouhá jediná zmínka, a to že si v něm aktéři vyřizovali víza do Mongolska (více se autor vyžil v popise politického vývoje Číny za uplynulých sto let)... Množství barevných fotek bylo na rozsah cesty nedostatečné, zejména když se k nim mnohdy vlastně žádný text nevázal (např. obří socha Čingischána by si zasloužila nějaký komentář). Autor na závěr také uvádí, jak ho cesta obohatila duchovně, což mě značně překvapilo, neb náboženství se věnoval výrazně okrajově.
Škoda krásných fotek, které doprovázejí tak mizerný text, v němž se autorka věnuje jen okrajově samotné plavbě a cestovatelským objevům, protože je zahlcen podivnými, úmornými a pesimistickými, rádoby psychologickými "vhledy" do ostatních pasažérů a současně autorčina "výsostného" postavení (obletována hned několika "nápadníky"), které ji ale zdánlivě jen obtěžuje. Nebýt fotek a doslovu - sice pro změnu plného gramatických chyb, ale alespoň popisujícího loď, trasu cesty, navštívená místa a alespoň něco málo faktů navíc o málo známých i probádaných končinách, nestála by ta kniha opravdu za nic.
Líbila se mi. Nešlo o žádný akční příběh, potopení lodi se (v rámci knihy) nekonalo, zato se rozvíjela psychologie několika jednotlivců v nečekané situaci (natlačeni v záchranném člunu), která nakonec hraničila se strachem o vlastní život. V podstatě se drama odehrávalo v jakoby poklidném duchu patřícím k příběhům sto let starým, ale psychologie postav je povědomá i dnes.
Zklamání. Od autora jsem četla pár dalších knih (historické krimi z Německa i Itálie) a celkem se mi líbily, takže zde jsem očekávala - vzhledem k námětu i objemu textu něco ještě výraznějšího. Nekonalo se...Na to, že autor chtěl původně psát o Rudolfu II. a pak se přesměroval spíše na jiné, časově a místně související téma, v knize bylo tak málo informací o císaři (napočítala jsem jen asi tři letmé zmínky na 500 stranách), jeho zálibách, dvoru a hlavně alchymistické hradní "kuchyni", že to bylo víc než zarážející. O ďáblově bibli jsem se ale také moc nedozvěděla. A příběh hlavních hrdinů mě nijak nezaujal. Navíc mě hned autor dopálil, když svoje dílo umístil do "německé říše", přitom tehdy to byla Svatá říše římská, vedle Němců v ní žilo hezkých pár dalších národností a Němci si mohli o nějaké vlastní - sjednocené - říši ještě nějakou dobu jen zdát. Autora v tomto směru ani neomlouvá, že je sám Němec...ale asi to vysvětluje svébytný přístup k věci.