soukroma komentáře u knih

Moc nezaujalo. Některé podrobnosti (vojenská výbava, zbraně a munice) byly spíš pro mužské čtenáře. V protikladu k tomu, zřejmě spíš pro čtenářky (i když...), příliš časté romantické vsuvky byly dost rušivé. Takže v tom celém se skoro hlavní příběh únosu dvou Čechů v Kábulu jakoby ztrácel. A že by mnozí "zainteresovaní" Afghánci byli prakticky v současnosti takoví amatéři?

A taky mi už od prvního pohledu a náhledu vadila celá výprava knihy - jak dobrodružná kniha pro školáky: lamino obal, velké písmo, spousta volných stran a míst... 50%

1 14.05.2023

Nakonec úplně stejný "zážitek" i vlastně hodnocení jako u předchozí knihy. Zde sice zajímavý - dle anotace - námět i místo (Arizona, kousek od hranic s Mexikem), ale provedení to opět zcela zabilo. Autorka se vší silou snaží všechny své postavy představit na prvních pár stránkách, což se jí nemůže povést s kvalitním dopadem na čtenáře - tolik různých postav, šarží, z různých míst, patřících pod různé organizace, s různými zájmy, někdo ještě v utajení, někdo možná hraje na dvě strany, přitom mají povětšinou pracovat jako jeden velmi nesourodý tým, jenž (ale v podstatě úplně na pozadí) má i vyšetřovat úvodní úmrtí. K druhé vraždě po velké nedějovosti dochází ve třetině dlouhatánské knihy, do kdy jsem se ani ve jménech nezorientovala... Ne a ne.

1 13.04.2023

Zajímavý a autentický pohled na válečná léta v Holandsku - příběh se odehrává v Amsterdamu v době od září 1941 do září 1943. Omezování Židů až jejich postupná deportace bez výjimky (pokud se jim nepodařilo uprchnout nebo se někam pořádně schovat, což bylo časem skoro už nemožné), celých rodin včetně dětí všeho věku, i sirotků. A jakou roli v tom hrály židovské jesle, nejen pomoc prozatímně zadrženým rodičům, ale jako způsob záchrany některých z dětí před jistou smrtí odsunem. Hlavní hrdinka Betty, židovská sedmnáctiletá dětská ošetřovatelka, byla hodně nevycválaná, hotový střelec, což se jí párkrát skoro vymstilo v tak nebezpečné době. Nakonec ale vše zvládla, a proto můžeme o jejím válečném zážitku číst...
Styl je trochu suchý, ale zato bez balastní vaty a ne nezbytné romantiky, kterou jinak autorky "válečných románů pro ženy" svá díla hojně opentlují, nebo na tom rovnou staví...

"Až dojde na lámání chleba, budou ti emoce stát v cestě. ... Má pravdu. Kvůli pocitům člověk přemýšlí ve chvíli, kdy má jednat, je slabý ve chvíli, kdy musí ukázat sílu, brečí, když by měl mít rozesmátý obličej."

1 11.04.2023

Nové vydání od LEDA je neskutečně těžké do ruky, kvůli křídovému silnému papíru a pevné vazbě, zcela zbytečné pro tento druh literatury. Nevím, zda mi dřív umdlévala ruka nebo se unudil mozek, ale knihu prostě nezdolám...
Hrozně mne už vytočil úvod, jak se penzionovaný policista na rekreaci ROH chystá povyprávět prvorepublikový krimi příběh (s poněkud pokleslou literaturou a její produkcí v hlavní roli) zcela nezaujatým mladým nové, tedy komunistické, doby...

1 05.04.2023

Kočka je nádherná vždycky. Tady jsou představené mně neznámé různě staré malby, doplněné občas nějakým textem a citáty známých osobností. Nelíbí se mi samozřejmě vše, ale rozhodně je to zajímavé seznámení a pokoukání. Knihou se dá listovat dlouho...dokud není na obzoru originál.

1 27.03.2023

Něco úplně jiného, než jsem čekala. Chtěla jsem se konečně něco dočíst v beletrii o Slovenském štátě. Ale tohle bylo skoro deníkové (pře)vyprávění šikovné autistické dívky, která se shodou okolností stala pravou administrativní/dopisní rukou Monsignora Tisa v Bánovcích. Dějiny Slovenska před a za války jdou spíš někde v pozadí, v době jejího dětství a dospívání.
Velmi mi vadily časté vsuvky v maďarštině, bez jakéhokoli překladu v textu (ani možnosti dobrého porozumění z kontextu) nebo dodatečně v poznámkách. Závažné pochybení.

1 27.03.2023

Natěšená jsem se pustila do díla se slibnou anotací, pozitivními ohlasy a rejstříkem stovek autorů, o nichž měla být v knize zmínka. Smrt múzy čtení, pokud by taková existovala, u mne ale následovala záhy, po krátkém kómatu už po prvních desítkách stran. Nezáživné, děj ničemný a hrdina taky, o známých autorech ani zmínka, co by za něco stála. A dál pak text bez jakéhokoli dělení na nekonečných 500 stranách! Ne, za mne tedy ne.

1 27.03.2023

Návod to samozřejmě vůbec není, spíš změť úvah a názorů autora na (přístupy k) cestování a připomínka všech možných míst, která sám navštívil. Takový autorův subjektivní výlev.

1 27.03.2023

Moderní, svižné, čtivé a přitom všem překvapivě poučné: zprvu jsem měla značnou nedůvěru k tomu obrázkovému pojetí a volnému jazyku, ale brzy se mi to začalo líbit a čtení a vstřebávání informací jsem si opravdu užívala. Plusem rovněž budiž, že obsah je aktuální - originál vyšel 2021.

1 26.03.2023

Skvělé - jiné téma a zpracování: válka a hlavně poválečné měsíce z Berlína, okupační zóny, Američané a denacifikace, uprchlí a odsunutí, zavraždění a trpící na všech stranách, židé v Americe, poválečná opatření a traumata. Samozřejmě depresivní, ono to osvobozením samozřejmě neskončilo, jásavě ani opatrně. Ale velmi dobře a věrohodně napsáno, příběh a hlavně hlavní hrdinové opravdu jako živí. Autorka nesklouzla k romantice, udržela příběh střízlivě popisný a provedla své hrdiny všemi (ne)představitelnými dramaty a úskalími, zejména traumaty, pocity vlastní zrady, nenávisti k okolí, v kulisách rozbombardovaného města od konce války až do uzavření Berlína Rusy.
Tentokrát plně souhlasím v pozitivně oceňujícími výkřiky na obálce. 100%

1 07.03.2023

Nakonec jsem dočetla, i když jsem u toho usínala... Jako román je to dost hrůza, jako průvodce šao-linem nanic, jako průvodce buddhismem také ne. Hlavní hrdina tam někde asi byl, ale vylíčil se jako naprosto neschopný zápaďan, slaboch neustále sledující špičky svých bot a propadající pláči, přitom mu táhlo na třicítku. O životě, učení a tréninku v klášteře Šao-lin je tam pramálo, takže hlavně je to o nemožnosti hrdiny.

Ale pár mouder jsem našla:

"Co dostaneš zpátky za ten čas a energii, kterou vynaložíš, abys /někoho/ přesvědčil o svém názoru?"

"Nezáleží na tom, co kdo říká. Záleží jen na tom, co vnímáš a co se tě dotkne. Nezapomeň. ty nemusíš slyšet všechno a nemusíš všemu rozumět.... Jednoduše si představ, že útočník nemluví s tebou. Prostě nadává nějaké jiné osobě, která stojí za tebou a ty jsi toho jen náhodným svědkem. Pak se tě jeho slova nemůžou dotknout."

"Když děláš dvě věci najednou, neděláš vlastně vůbec nic."

"Tajemstvím štěstí je přítomnost. Myšlenky na minulost nás často přivádějí ke smutku. A naše myšlenky na budoucnost nás vedou ke strachu. Jediný čas, který si sami utváříme, je tady a teď."

1 03.03.2023

Tahle útlá knížka se, dle mého, nedá číst najednou, ale je třeba ji dávkovat. Co kapitolka, to jiné téma. O genialitě jednotlivce/ů a dopadech jejich objevů. První dvě části byly o Němcích a jejich bezbřehé důvěře ve velikost Německé říše a ducha, schopností a pracovitosti.

V prvním případě - Pruská modř - o chemicích v průběhu časů, ale zejména přelomu 19./20. století. Spousta nových objevů a možností, ale také spousta bolesti a utrpení, jak si někteří ze samotných vědců uvědomili po přihlášení se na frontu ve Velké válce. Yperit byla jen jedna z hrůzných látek pustošících vše živé...

Druhý příběh - Schwarzschildova singularita - byl o astronomovi, fyzikovi a matematikovi, o němž jsem dosud neslyšela, přestože jeho teorie jsou vlastně základem pochopení existence a fungování černých děr. Podle všeho předčil ve svém myšlenkovém světě i samotného Einsteina, jenže se mu stala osudnou rovněž Velká válka, kam sám narukoval a účinně, jako žid, podporoval německé snažení, přestože nakonec zemřel prakticky na postupný rozpad organizmu.
"Jedině budeme-li na svět nahlížet v jeho celistvosti, jako na něj nahlíží světec, blázen nebo mystik, můžeme odhalit způsob uspořádání vesmíru."

Třetí příběh - Srdce v srdci - představuje matematiku v té nejobtížněji pochopitelné rovině/prostoru/bodu, tak jak ji vnímal (či vymyslel) Grothendieck. Jeho mysl šla daleko za hranice abstrakce v geometrii a byli (a zřejmě pořád jsou) z něj zoufalí i další přední matematikové světa. Jeho život je ovšem příkladem vskutku děsivého protikladu génia vědy v praktickém životě... Pak není celkem divu, že chtěl zničit veškeré své dílo a nedat ho lidstvu k dispozici.

A poslední, nejkomplexnější příběh - Když přestáváme rozumět světu - pojednává o největším otřesu nejen v matematickém a fyzikálním myšlení: kvantová mechanika (jakkoli to vypadá nedávno, je tomu už přes sto let!). Protagonisty jsou Schrodinger a Heisenberg, se vzájemně odporujícími si teoriemi a s vlastními démony a vizemi. A jim jen na okraj sekunduje Einstein a Bohr...
"Bůh nehraje s vesmírem v kostky!" (Einstein)
"Není na nás, abychom mu říkali, jak má řídit svět." (Bohr)

-----------
Geniální mysl, dle mého, nutí jí obdařené jedince pídit se dál a dál a nezabývat se tím vším okolo. I kdyby je začaly jímat obavy, jak s jejich výsledky lze naložit ke (z)ničení lidstva, stejně musí pokračovat ve svém bádání dál a dál...a rozluštit záhady světa.

1 25.02.2023

Skvělá kniha pro všechny zájemce o historii nejen Baťovy firmy, ale rozvoje jeho Zlína. Přitom z pera jeho dlouholetého (mladého) spolupracovníka, který veškeré změny viděl na vlastní oči.

1 24.02.2023

Semdesátka neubrala tomuhle případu nic na jeho napínavosti, humoru či inteligenci, ale ani na zlovolnosti zločinců. Ani moderní technika nijak zvlášť nechybí. Do poslední stránky není nic zřejmé, ostatně i Archie tápe. Škodolibě působivé byly vynucené invaze žen, advokátů i potenciálních vrahů do Wolfeho domova, včetně skleníku!

1 19.02.2023

Začátek mne zaujal, protože o životě britské aristokracie, v době (před)válečné, toho u nás víme hodně málo. Autorka narozená 1932 v té době prožívala dětství, zhusta bez rodičů (skoro všichni dospělí muži narukovali, nebo zaujali pozice v cizině v souvislosti s válečným úsilím, zhusta následováni manželkami, bez ohledu na děti) a pak i bez sestry, zato na panstvích příbuzných či přátel rodičů, v hordě jiných (urozených) dětí.
Debutantka, pak držitelka vlečky na královské svatbě, a pořád ještě ne dvorní dámou. Tou se stala až po založení vlastní rodiny (děsivě divný manžel a kopa dětí) ve 40 letech. Povinnosti se vcelku rovnaly zábavě, s princeznou Margaret jezdila jako přítelkyně hojně i do Karibiku, kde sama měla s manželem nemovitosti, a vůbec po světě. Takto strávila 30 let až do Margaretiny smrti. Tato střední pasáž mne už bavila mnohem méně a poslední třetinu knihy, kdy už převažovaly nechutné peripetie a manželem i (ne)dospělými dětmi, jsem už úplně přeskočila.
Takže za úvod 100%, pak to šlo šupem dolů, aspoň pro mne jako českého čtenáře neznalého aristokratických kruhů britských ani královské rodiny, včetně právě Margaret.

1 13.02.2023

Možná trochu nespravedlivě dávám pouhé průměrné hodnocení, ale nelíbil se mi styl, tedy změť - byť zajímavá - všeho možného, co se tak trochu autorovi vlezlo pod témata jednotlivých v dějinách uspořádaných velkých měst.
protože jsem si postupně uvědomila, že prakticky o všech metropolích jsem už četla jinde v beletrii či faktografii (nebo průvodcích při návštěvách), tak mne to zas až tak nezaujalo novými poznatky. Až na pěkný Lübeck, to bylo pak s mírných opakováním alespoň taktéž o hanze, jejím vzniku i zániku.

1 11.02.2023

Nelíbilo: do historie ani samotné hrdinky se autorka příliš nepoložila, tím méně přišla s něčím zajímavým ohledně historie Británie a královské rodiny. O práci guvernantky dvou vévodových, posléze královských dcer se nedozvíme nic, na několika stránkách se přeskočí z roku 1931, 1936 a 1944 (tím se odbude abdikace, korunovace a celá válka), a rázem jsme v roce 1945, a to je samotný začátek knihy (kolem strany 50)! Obsahově bída s nouzí.
Pak se ovšem ponořila do romantických linek jak Marion, tam si mohla hodně vymýšlet, tak Lilibet, o čemž už jsme dodnes byli dostatečně poučeni, jak to s Filipem všechno bylo... Marion přitom není dobře vykreslená, z putičky (o níž nevíme, co vlastně celou dobu v paláci dělala) se najednou stává vzpurnou, stále jí jímá hněv a odpor k výchově! královských dcer a zejména ke královně (tedy nám známé později královně matce).

1 11.02.2023

Velmi stručný průlet kulturou, sportem, jídlem s trochou souvislostí historických, a ještě méně geografických či jazykových. Přehledné: co téma to pár odstavců, typicky oddělená stránka.
Fotografie spíš ilustračního rázu, bez popisků, pár ilustrací...
Žádný rejstřík.
Jako úvodní seznámení se současnou zemí vycházejícího slunce před cestou tam užitečné, než se ponoříte do průvodců a podrobnějších informací dle vlastních potřeb.
Psáno Japoncem z oblasti Tokia, který žil léta i v cizině, takže se věnoval oblastem, které především mohou cizince zaujmout jako něco nového, odlišného.

1 01.02.2023

Alena Vránová vždy byla pohledná dáma a vynikající herečka, která možná nedostala tolik prostoru ve filmové a televizní tvorbě, jako na divadle (takže mnohé její role ke své škodě neznám). Těšila jsem se, že se něco dozvím o jejím životě a názorech, ale o tom tahle kniha vůbec není.
Autor použil šablonu kratičkého rozhovoru s hrdinkou (neoriginální a v důsledku nesdělující vůbec nic) a pak už následovaly rozhovory - osloveno 55 především herců a režisérů obecně známých i některých mně neznámých s několika stejnými otázkami. Takto vypracované odpovědi na 1-3 stránky textu naneštěstí nesdělily rovněž nic - jen padesátkrát připomenuta Pyšná princezna a poté osobní zkušenosti ze spolupráce s herečkou. Tak jsem se však spíš dozvěděla něco o oslovených. Navíc všichni až snad na jedinou výjimku přeci jen byli přinejmenším o generaci dvě mladší, takže se vesměs jednalo o vztahy pracovní s jednoznačným respektem. Žádný kamarád ani přítel své nepřičinil, stejně jako o soukromí nebyla ani zmínka.
Knihu z velké části doplňuje přehled všech rolí Aleny Vránové, některé podrobněji přiblížené, ale použitý font je nepříjemně malý, takže jsem už neluštila taje těchto textů.
Suma sumarum, zklamání.

1 28.01.2023

Nezaujalo a nebavilo. Anotace mne zaujala slovy: "nesmiřitelně kritický pohled do současné Číny", nic takového jsem ale v knize nenašla (to i Gogolův Revizor tepal svůj režim stokrát víc). Drobné zřídkavé připomínky tuposti místních úředníků (hodnostářů) a jejich činů, podpořených vydatnou korupcí, nebyly žádným významným prvkem.
Fantaskno v autorově podání mne také nebavilo: sedm dnů nemělo žádný důvod, v Zemi nepohřbených setrvávali kostlivci i celé roky, stejně jako tam různě dlouho putovali. Autor tu dobu použil prostě jen pro výpravu do minulosti hrdiny a několika dalších postav, s nimiž se setkal tam i tu.
Nejzajímavější byl bezesporu porod, kterým hrdna přišel na svět.

1 28.01.2023