Sova15
komentáře u knih

Oslovil mě název knihy, to bude romantika, jsem si říkala. No, romantika to nebyla. Jsem ráda, že žiju v dnešní době, nevím, na co si pořád stěžujeme. Na rozdíl Anny nám nic nechybí. Chudák holka, zažila válku, přestěhování... Ale všechno zvládla, nenadávala na osud, zatla zuby. Musela.
Po Hlase kukačky opět výborná výpověď doby.


Velmi zajímavá kniha. Poslouchala jsem audioknihu a zpříjemnila mi část dne. Až do té doby, než se děj zašmodrchal, to už nebylo tak veselé. Je dobře, že se takovému tématu autorka věnovala.


Jsem po přečtení rozporuplná. První část se mi líbila. Válečné události a pobyt v lágru očima 11 letého dítěte. Ale, jak už tu někdo psal, v druhé části jsem se převážně jen dozvěděla složení stravy. Připisovala jsem to na vrub toho, že chlapec byl v lágru hladový a teď si jídla vážil.
Mrzí mě i velikost fotografií, jsou velmi malé, což je škoda. A nevím, zda rozhození textu došlo v tisku, ale poznámky pod čarou (mnohdy velmi zajímavé) se přelily i na další stranu.
Je mi to líto, ale víc jak 2,5 hvězdy nemůžu dát.


Pan Werich teď má výročí, je ho všude dost. A to mě inspirovalo při vybírání toho, co dalšího si přečtu. Hra je výborná a na svou dobu velmi odvážná. Oba autoři byli velmi výjimeční a škoda, že nemohli spolu tvořit déle.


Nejprve jsem četla Trhlinu - bomba. Další (Strach a Hlubina) už mě tak nenadchly a tak jsem ještě zkusila audio knihy Tma. Jako horror první půlka dobrý, později už jsem jen chtěla vědět, jak to skončí. Nemůžu si pomoc, nebavilo mě to. A ani konec na tom nic nezměnil.


Čekala jsem, že to bude jedna z těch knih o běžném životě, a jakoby o ničem... Ono to tak v podstatě je, ale tak čtivě napsané, že nejde přestat číst. Až skoro toho nepříjemného Hynka chápu. I když je na zabití. To se divím, ale asi je lehké znovu sklouznout k pití. A nevěra? V takové nefunkční rodině se tomu ani nedivím. Co mě ale zaráží, je popis vztahu manželů. Jak raději neříkají nic, aby se vyhnuli sporu. Jeden druhému se vyhýbají... Tady to vidím jasně, u sebe mi to trvalo roky, než mi to dockvaklo. Určitě se k autorce ještě vrátím.


Tutu útlou knížku jsem objevila náhodou. A velmi mě pobavila. Ač je hodných pár desítek let stará, některé věci platí stále. A já jsem se u čtení dobře bavila.


Tedy, tato kniha mě hodně překvapila. Ač je pro děti, přelouskala jsem jí i já, babička. Paní Rowlingová prostě umí psát. Ať je to Harry Potter, Vánoční prasátko nebo to jsou příběhy Cormorana Strika. Už se těším na další díl.


Petra Síse mám moc ráda, tedy jeho knihy a postupně se jimi probírám. Tuhle jsem četla i mým vnoučkům, jsou ještě malí, tak jsem musela dost vysvětlovat. Ale o vesmír se zajímají, jak jim třeba v hlavičkách něco zůstane.


První kniha ze série pod pseudonymem. Oddechová, ale líbila se mi. Konec mě až tak moc nepřekvapil, ale četlo se mi hezky.

Knihu jsem si vybrala, protože jsem ji potřebovala do čtenářské výzvy naší knihovny. Ale mile mě překvapila a o autorovi J.J.Rybovi jsem se hodně dozvěděla. Znala jsem pouze Rybovu Mši vánoční, zkusím si najít i některé jeho jiné skladby.


Toto dílo jsem si vybrala do výzvy. Poslouchala jsem audionahrávku. Ale moc mě nenadchlo. oddychová detektivka s jednoduchými zápletkami. Prostředí Afriky bylo ale zajímavé.


Pana Nešpora mám ráda a vážím si ho. Na knížku jsem se po jeho přednášce, kde jsem byla těšila. Vím, co bylo posláním knihy, některé úseky byly zajímavé a vtipné. Ale přišlo mi to, že se stále točím dokola, že se věci opakují...
Ale opakování je matka moudrosti a tak jsem pročetla až na konec.


Teď udělám to, co mě na ostatních nebaví - první kniha Deník farářky se mi líbila více. Z té jsem byla nadšená. Touto knihou jsem se docela dlouho prokousávala. Ale vždy jsem našla něco, co mě zaujalo. A obdivuji, jak paní Kopecká jde k jádru věci a umí se otevřít. Ač jsem nevěřící, rozšířila mi obzory. Před tím jsem četla Bílou Vodu a tak to byl takový bonbonek, moc dobrý.


Už jsem některé knihy od pana Brynzy četla, ale teď musím doplnit mezery, abych měla přečtená díla po pořadě. A tak se s autorem budu asi setkávat častěji.
Nočního lovce jsem dostala na vánoce a jen co jsem dočetla rozečtenou knihu, vrhla jsem se na něj. A nezklamal. Těším se na další počteníčko.


Oscara Wilda mám ráda, jeho kniha Jak je důležité míti Filipa, je moje srdcovka. Však mám také syna Filipa. A kniha Ideální manžel je také skvělá.


Ke knize jsem se dostala náhodou, ale příjemně mě potěšila. Některé povídky byly vážně výborné.


Hledala jsem knihu - z místa mé dovolené - z lázní. Útlá detektivka se třemi příběhy z českého prostředí. Líbilo se mi to, knížka se dobře četla.


K Medvídkovi Pů jsem vrátila, protože jsem hledala hezké pohádky, které jsem namlouvala svým vnoučatům do adventního kalendáře. A tak jsem se začetla, až jsem ho přečetla celého. Dospělý vnímá postavičky jinak než děti, ale to se mi na tom právě líbí. A výrok malého medvěda:
"Jaký je dnes den?" zeptal se Pů.
"Dnes je dnes" vypísklo Prasátko.
"Můj nejoblíbenější den." řekl Pů
- no, není to moudro světa?


Knihy Roberta Brydzy mám ráda. To téhle jsem sáhla, protože je to solitér - mimo série. Poslouchala jsem na CD. Nádherně namluvené paní Cibulkovou. A chvílemi jsem se opravdu bála, (určitě jen o hlavní hrdinku). Těším se na další knihy.
