Sova15 komentáře u knih
Knížku jsem objevila díky Listování. (Listování je skvělý projekt.) Mým vnoučatům se to tak líbilo, že jsme knihu museli půjčit v knihovně a doma pár dnů nemluvili o ničem jiném, než Eliášovi a Aty. Rodiče jim museli knihu přečíst 2x. Tak jsem si jí přečetla taky a jsem stejně nadšená. A vrhnu se na další knížky paní Procházkové.
Knihu mi tu nechala dcera, abych si jí přečetla. Uf, bylo mi z ní smutno a těžko. A vracela jsem se v myšlenkách do svého bývalého manželství. První moje reakce byla - takový přeci nebyl. Ale byl, hodně podobný. Já jsem se naštěstí nedala, spřádanou siť jsem přetrhla a teď už vlně dýchám. Manipulátoři jsou nebezpeční, ale je těžké je odhalit, pokud se na situaci nepodíváme z odstupu.
No, to byla jízda...I takovou bichli jsem přečetla celkem rychle, protože jsem musela vědět, jestli vypátrají vraha. A taky jestli se už konečně Robin a Strike dají dohromady....
Jen, protože čtu i venku, v kavárně, kvůli této knize jsem musela nosit batoh. Ale ráda.
Jedna kniha ze "škatulky motivační". Moudra nám jsou předkládána pomocí kočky. Nic mě nepřekvapilo, proto jen 3 hvězdy.
Výborná knížka. Z počátku jsem si nemohla zvyknout na surový policejní žargon, ale vždyť to píše vyšetřovatel. Zkusím i podcasty.
Moc hezké čtení. Navíc na motiv skutečné události. Uvědomila jsem si, že probíhající válka se dotkne všech lidí a odhalí jejich vlastnosti daleko víc.
Dlouho jsem knihu měla v seznamu "Chci si přečíst". Trochu jsem se jí bála. Je to těžké téma. Pan Green ho uchopil velmi dobře. Určitě se k autorovi ještě vrátím. Poslouchala jsem audio a oba protagonisti byli skvělí.
Povídky jsem neznala. Jak zde už někdo napsal, nebyli mi hrdinové vždy sympatičtí a jejich jednání bylo na hraně. Ale není smyslem každé knihy mít hrdinu sympaťáka a klaďáka. Mě se to moc líbilo, Aňe fandím.
Klasika od paní Agáty. Kniha se mi hodila nejen do výzvy, ale i do nálady. Ač jsem první příběh znala, bylo to stejně skvělé počtení.
Nad postavami jsem dost přemýšlela. Nevím, jaké pohnutky a co z minulosti tak ovlivnilo jejich chování. Róza mi byla docela nesympatická. Knížku mi dala k přečtení dcera. Jsem moc ráda, že naše vztahy jsou lepší.
Nevím, proč si v deštivé nehezké zimě vybírám takovéto knihy. Dnes všichni trpíme, máme deprese.... Ale co měli říkat za války židi? Ani jeden den bych nechtěla prožívat, to co museli vytrpět.
Já jsem se u knihy pobavila, občas i zasmála. Nic jiného jsem nečekala. Příběhy se mi líbí. Ale je jasné, že Macek není Jirotka.
Mezi dvě knihy s náročnou tématikou jsem si vložila Herriota. A to kočičí příběhy, aby to šlo do výzvy. Podle očekávání to bylo pohlazení a a potěšení.
Zaujal mě název knihy. První část s rozhovorem panem Froňkem by mohla být vnímaná, jako kdyby se vytahoval. Ale ON na to má. Podle příběhů jde často do věcí na hraně, do kterých by jiní nešli a zachránil tak nejeden život. Dostalo mě, jak se dělají transplantace u malých dětí. Klobouk dolů.
Zajímavá je i zkušenost autorky. Transplantací si prošla, takže ví "o co go".
A příběhy dárců a příjemců - velmi zajímavé a hodně emotivní. U příběhu Grety jsem byla velmi dojatá statečností maminky.
Děkuji za zajímavé čtení, moc mě to obohatilo a jsem ráda, že jsou takovíto lékaři, kteří svou práci berou jako poslání. U nich to nekončí - jsou to i sestry, ostatní personál. Kdo z nás si umí přestavit, že by třeba 15 hodin stál a pekelně se soustředil. Protože jeden chybný krok může být fatální.
Taky jsem začala s posloucháním audio verze. Líbilo se mi to, ale jen do chvíle, než jsem zjistila, že je to hodně zkrácená verze. Tak jsem začala s knihou zase od začátku. A nelituju. Bylo to skvělé, napínavé čtení. Posledních 150 stran jsem musela už ten večer a noc prostě dočíst.
Byla jsem zvědavá na knížku od Johna Lennona. Pobavila jsem se, ale našla i hlubší myšlenky.
Moje další Urbanova kniha. Krásně popsaná architektura (a chátrání budov). Trochu nadpřirozena. A rafika kniha skvělá.
Hodně smutné, krásně napsané Lustigovým stylem. A výborně namluvené panem Preissem.