Sova15 komentáře u knih
Protože jsme jeli do Florencie, chtěla jsem si přečíst jen začátek. Brown popisuje památky dobře. Neodolala jsem a šla se podívat na některá místa - např. do Baptisteria, na sál pěti set v Palazze Vecchio. Knížku jsem pak už nedokázala odložit, ikdyž jsem jí četla podruhé.
Knížku jsem dlouho odkládala, nebaví mě číst, to co čtou všichni. Ale jak jsem ji jednou otevřela, nešlo přestat. Napínavé, vtipné. Už chápu, proč je autor tak oblíbený a sáhnu i po dalších jeho knihách.
Dobrá knížka, čím déle jsem četla, tím více mne bavila.
Jen vydání "na šířku" - čte se blbě v leže.
Kniha od Kmenty se (jako jeho jiné) četla velmi dobře. Pokud by i jen polovina byla pravdou, je to hrozné, co si Krejčíř dovolil. Ale jak už někdo napsal, žádný strom neroste do nebe. Konečně Krejčíře dopadli a snad bude sedět dlouho. Pěkný byl i film.
Kniha je opravdu nesprávně přiřazená. Autorem MUDr. Karel Kubát a ne jeho otec RNDr. Karel Kubát.
I můj dojem je rozporuplný. Ač jsem ze zdravotnictví, některé pasáže byly dost odborné. Chápu asi úmysl autora - abychom vedli střídmý život. To je v pořádku. Ale ani ten není zárukou, že neonemocníme cukrovkou. Co ti relativně hubení a "nelíní" pacienti s touto diagnozou. Není vše jen černobílé. Ale úmysl autora je zdařil - zamýšlím se nad sebou.
Zajímavá knížka krátkých povídek, které se čtou samy. Je s podivem, co všechno se stalo. Některé příběhy jsem znala, ale většina mne překvapila. Srovnáváte knihu s Děsivými dějinami, tak to si také přečtu.
Knížka mě hodně překvapila, mile. Jak už psal někdo přede mnou, je plná emocí. Převapilo mě,(zas mile) jak se Aňa otevřela a psala o svých pocitech, snech. Je napsaná jakoby lehce, přitom se v ní najde plno hlubokých myšlenek. Každopádně si autorka na nic nehraje, je svá a takové lidi mám ráda.
PS. přečetla jsem knihu, ač mi už nezapadla do čtenářské výzvy.
Nenáročné, velmi vtipné čtení. Před mnoha lety jsem viděla divadelní hru v televizi. Jedna z knih co nezklame
Knížku jsem rychle přečetla, naladili mě na ní při Listování (předtavení v knihovně) a teď jsem zvědavá na film.
Nad vlastní zápletkou se nedá asi moc zamýšlet. Vzpomínací pasáže mi osvětlili trochu zapomenutou historii. Chtěla bych mít ve 100 letech takovou vitalitu. Knížka se mi líbila, navíc jsme ji se synem četli nastřídačku při dlouhém projížděníní Švédskem. A vůbec mi nevadilo, že jsem před tím viděla film, který se taky moc povedl.
Kniha, co se dá číst stále. I filmové zpracování je svělé. Někdy mám chuť, začít házet koblihy.....
Knihy Brauna mě baví, protože se od nich nedá odtrhnout, ale i proto, že reálně popisuje místo děje. Už se těším na květnou cestu do Florencie.
Také souhlasím s Asamem. Nutí mne to zamyslet se nad vztahem k rodičům. Bohužel si ale i připustit, že i mne čeká stáří. Doporučuji i knihu Deník staré paní od paní Šiklové.
Knížka je výborná, drsná. Vůbec nevadí - ba naopak, že ji nepsal spisovatel, ale lékař. Měli by si jí všichni přečíst, aby se nemohlo nic podobného opakovat. My si pořád "skuhráme na naše problémy" , ale vůbec si neumíme (naštestí) představit, jak se žilo za války.