Sova15
komentáře u knih

Četla jsem jí už dávno, ale kniha mě hodně zasáhla. A to nejsem na válečná témata. Díky ní jsem přečetla ještě několik dalších knih od Remarqua.


Velmi zajímavá knížka, i když smutná. Je dobré se nechat poučit.


Klasika, několikrát přečtená. A stále objevuji něco nového. Byla jsem na divadelní hře i francouzkém filmu. Určitě se k ní ještě několikrát vrátím.


Dlouho jsem čtení této knihy odkládala, trochu jsem se bála, abych nebyla zklamaná. Saturnin je totiž moje srdcová kniha. Ale klobouk dolů, pane Macku. podle mého názoru se pokračování povedlo výtečně. Postavy nejsou dokreslené ani v původním díle. Život hrdinů, kromě tety Kateřiny a Milouše se opravdu moc daleko nepohnul. Ale vždyť dřív doba nebyla tak rychlá, čas tak krásně plynul. Kdybychom tak uměli odpočívat, jako u děděčka a nehonit se pořád za zážitky. Za mě - dobrý a doporučuju krásné čtení na léto.


Knížka je zajímavá, ale zatím jsem ji odložila.

Kniha je velmi čtivá, opravdu plyne jako film. Líčí životní hrůzy, které si neumím a snad ani nechci představit, že by se mi mohly stát. Ztráta celé rodiny, hrůzy koncentračního tábora, samotu Miry i Hany. Přesto, je to divné, kniha neděsí. I když tuším, jak se bude děj vyvíjet, stále nutí číst dál. Stojí za to ji vzít don ruky. A hned si do seznamu - chystám se číst dám i jinou knihu od této autorky. Bohužel se mi ten seznam stále prodlužuje.


Na knižku jsem se moc těšila a nechala jsem si jí na svou první dovolenou, kam jsem jela sama, i když ne do samoty (ale krásné). Autorku obdivuju, musí být tak trochu blázen (a kdo nejsme), když trávila zimu v pustině. Bylo to pro mne, jako když čtu její deník, nahlížím do soukromí, do jejích pocitů, ve kterých byla otevřená a upřímná. Opravdu jsem si to užila a škoda, že už byl konec.
Kniha mi trochu připoměla Divočinu, moc jim holkám fandím.


Hezké čtení k zamyšlení nad sebou. Přemýšlím,kdy jsem se odpoutala od svého ega.


Pokud by kniha byla poloviční, stačilo by. Autor publikuje staré, známé věci, ale někdy je dobré si je připomenout. Moc by se mi líbilo dřímámí po obědě, ale to mi asi neprojde. :(
Souhlasím, že prevence proti vyhoření je pohlcující koníček, sport, přidala bych přátele.


Zdenu Frýbovou mám ráda, ale tato knížka mě dostala. Tím, že je možné, že by to takto stalo. Jak je "jednoduché" a děsivé ovlivnit něčí život. Jak některým lidem procházelo, bohužel ještě prochází, jak mohou svými demagogiemi ovlivňovat ty, co nejsou nebo nemohou být tak pevní. Konec knihy jsem hltala, abych se dozvěděla, jak to dopadne. A cením si paní Frýbové, jaký postoj za totality zaujala. Tentokrát jsem se zaujetím četla i doslov.


Souhlasím, že by kniha měla být povinnou četbou. stručná, čtivá. Ač psaná za II. svět. války, je stále aktuální. a jak pravdivé : "Každá revoluce končí tím, když se nová prasata dostanou ke korytům." Myslím, že i dnešní vládě (v demisi) by se hodilo, kdybychom si jako zvířata moc nevzpomínali, na to, co nám slibovali. Nebuďme tupé stádo. Poučíme se?
protože i dnes platí :" Všechna zvířata jsou si rovna, ale někteří některá si jsou rovnější."


Žasnu a smekám. To, co dokáží lékaři bez hranic je až neskutečné. Pracuji ve zdravotnictví a my všichni, ti "frflalové", že toho je hodně, že nestíháme, se můžeme jít bodnout. S malým vybavením, téměř bez asistence a perioperační mortalita 0,2%.
Jsem ráda, že pan Šebek se na misi setkal s "naším" lékařem Pavlem Rolečkem.
Díky, že nás tak dobře prezentujete.
Přemýšlím, že začnu přispívat na lékaře bez hranic.


Strik a Robin opět nezklamali. Četla jsem už volání kukačky. čtivé, jako vše od Rowlingové. nebudu víc prozrazovat.


Kvalita povídek se liší, některé jsou úplně skvělé, jiné slabší. Nápad vydat takovouto knihu je výborný. V některých povídkách jsem se přenesla do svého dětství v socialismu. Jak nic nebylo, všichni jsme měli stejné hračky, podobné oblečení. Jak já záviděla spolužačce PAPÍROVOU bundu ! Igelitku z Maďarska se Smokie a Suzi Quatro jsem dlouho slepovala, aby šla nosit. Ale také jsme byli pořád venku, rodiče se o nás nebáli, nemuseli jsme se hlásit (nebylo čím, mobily nebyly a pevnou linku měl jen málokdo). Doufám, že některé povídky osloví i později narozené - porevoluční, ty, co socialismus nezažili. Děsí mě, že na mnohých školách v hodinách dějepisu nezbude čas (mnohdy záměrně) k probírání novodobé historie o totalitě. pak se divme, např. jakého máme presidenta a vládu.


Jsme moc ráda, že jsem knížku dostala. Máme doma bíglici a zdá se mi, že autor mnohdy popisuje tu naší. "úsměv postřelené laně" jí jde velmi dobře. Nevím, zda to mají psi vrozené nebo zda si informace předávají, ale mají nás - páníčky moc dobře přečtené. Když si v létě beru do ruky hrnek s kávou, ví, že to znamená, že se jde na zahradu (o vodítku nemluvě - to je jasná procházka).
Krásné oddechové čtení u kterého se nasmějete.
Z dalších mohu doporučit Psí život.


Kniha osvětluje historii jedné ulice v centru města Ústí nad Labem. Část domů je již bohužel zbouraná - musela ustoupit komunistické výstavbě, část je opravená a sídlí v nich úřady, knihovna, hudební škola....


Krásná vánoční povídka, kterou autor věnoval svým vnoučatům.
