Sova15 komentáře u knih
Knihu jsem přečetla velmi rychle (během krátké nemoci). Krásný jazyk, spád děje. Byla jsem na ni zvědavá a nezklamala.
Možná, kdybych dopředu věděla, že je kniha o válce a špionce v době studené války, nečetla bych jí. Ale nevěděla jsem to a tak jsem se do ní dala. Je krásně a čtivě napsaná, takže se četla téměř sama. Jako ostatně všechny Mawerovy knihy.
Byla to snad nejtlustější kniha, co jsem kdy četla. Cizinka byla o něco lepší, ale kdyby Vážka nebyla dobrá, nepřečetla bych jí. Konec zase otevřený, a pokračování ještě s větším objemem stran...... už se těším.
Pan Koutecký je velmi příjemný, sečtělý, inteligentní, noblesní člověk. Ve světě medicíny toho hodně dokázal. Ale soužití s ním asi nebylo jednoduché, jako ostatně s lidmi, co něco dokáží bývá. Ale klobouk dolů a víc takových lékařů.
Budu mít komentář opačného rázu. Kniha se mi moc líbila, možná víc, jak Stařík. Nad neobvyklými situacemi se asi nesmí moc bádat. Já jsem se skvěle pobavila a těším se na Zabijáka.
Jak už někdo psal, brala jsem knihu, jako splnění bodu výzvy. O to víc mě překvapila. Krásné vylíčení postav, neodsuzující, chápavé..... Mám v plánu se ke Steinbeckovi vrátit.
Knihu jsem koupila dceři, která byla i na přednášce (mrzí mne, že jsem nešla taky). Čekala jsem klasický cestopis, ale tato forma, ač mne ze začátku překvapila, byla autentická, čtivá. Bylo mi až líto, že už se se Ladislav blížil ke konci cesty a já tím pádem ke konci knihy. Umí opravdu přenést atmosféru. Těším se na další knihy. (Z Číny a Tibetu?)
Kniha je psaná krásným jazykem, poučila jsem o historii. Naštěstí mne neodradila tloušťka knihy.
Nádherná publikace, krásné fotografie i popis staveb. Bohužel chybí mapka a např. otevírací hodiny. Přesto jsme se kochali.
Knížka tady má vesměs špatné renomé. Autorka se tam opravdu několikrát opakuje. Ale začala jsem radami řídit a probrala dům a spoustu jsem toho odvezla. Knihy ale ne, oblečení jsem věnovala na charitu, staré povlečení do psího útulku. (Tak všechno, co mi nedělalo radost, bude dělat snad radost jiným). Dům opravdu jakoby lépe dýchá. Jen jsem zvědavá, jak bude pořádek udržovat celá rodina. Díky za knihu, kterou jsem dostala, některé rady byly inspirující.
Protože jsme jeli do Florencie, chtěla jsem si přečíst jen začátek. Brown popisuje památky dobře. Neodolala jsem a šla se podívat na některá místa - např. do Baptisteria, na sál pěti set v Palazze Vecchio. Knížku jsem pak už nedokázala odložit, ikdyž jsem jí četla podruhé.
Knížku jsem dlouho odkládala, nebaví mě číst, to co čtou všichni. Ale jak jsem ji jednou otevřela, nešlo přestat. Napínavé, vtipné. Už chápu, proč je autor tak oblíbený a sáhnu i po dalších jeho knihách.
Dobrá knížka, čím déle jsem četla, tím více mne bavila.
Jen vydání "na šířku" - čte se blbě v leže.
Kniha od Kmenty se (jako jeho jiné) četla velmi dobře. Pokud by i jen polovina byla pravdou, je to hrozné, co si Krejčíř dovolil. Ale jak už někdo napsal, žádný strom neroste do nebe. Konečně Krejčíře dopadli a snad bude sedět dlouho. Pěkný byl i film.
Kniha je opravdu nesprávně přiřazená. Autorem MUDr. Karel Kubát a ne jeho otec RNDr. Karel Kubát.
I můj dojem je rozporuplný. Ač jsem ze zdravotnictví, některé pasáže byly dost odborné. Chápu asi úmysl autora - abychom vedli střídmý život. To je v pořádku. Ale ani ten není zárukou, že neonemocníme cukrovkou. Co ti relativně hubení a "nelíní" pacienti s touto diagnozou. Není vše jen černobílé. Ale úmysl autora je zdařil - zamýšlím se nad sebou.
Zajímavá knížka krátkých povídek, které se čtou samy. Je s podivem, co všechno se stalo. Některé příběhy jsem znala, ale většina mne překvapila. Srovnáváte knihu s Děsivými dějinami, tak to si také přečtu.
Knížka mě hodně překvapila, mile. Jak už psal někdo přede mnou, je plná emocí. Převapilo mě,(zas mile) jak se Aňa otevřela a psala o svých pocitech, snech. Je napsaná jakoby lehce, přitom se v ní najde plno hlubokých myšlenek. Každopádně si autorka na nic nehraje, je svá a takové lidi mám ráda.
PS. přečetla jsem knihu, ač mi už nezapadla do čtenářské výzvy.
Nenáročné, velmi vtipné čtení. Před mnoha lety jsem viděla divadelní hru v televizi. Jedna z knih co nezklame
Knížku jsem rychle přečetla, naladili mě na ní při Listování (předtavení v knihovně) a teď jsem zvědavá na film.