Sova15
komentáře u knih

Měla jsem to "štěstí", že jsem Dívku v ledu četla, když jsem byla nemocná. Kniha nešla odložit, napínavá, krásně psaná. A ač objemná, zhtla jsem jí velmi rychle.


Opravdu rozvláčný začátek, ztrácela jsem se mezi všemi těmi řeholníky. Ale později se příběh rozjel a začetla jsem se. Je vidět, že i dříve to byly samé intriky. To nám zůstalo do dnes.


Klasický Brownův příběh - profesor Langdon prchá s krásnou ženou a luští symboly a kódy. I takhle by se dal napsat komentář.
Anebo - strhující, napínavý příběh, který mi přiblížil přesným popisem několik mě známých i neznámých staveb (mám ráda Gaudího), některá historická fakta. Jak už tu někdo psal, několikrát jsem také "googlila" abych se na něco podívala i vizuálně. A láká k návštěvě Barcelony, ale i Budapešti. Kniha nejde odložit, přečetla jsem ji během pár dnů (chřipka mě zahnala s Brownem do postele). Je to jen na vás, jak příběh prožijete. Mě nezklamal.


Nevěděla jsem do čeho jdu, kniha byla čtivá, ale na to jaké měli hrdinové zkušenosti ze severu, byli hodně, hodně lehkovážní. Dalo se čekat, že mezi nimi vznikne ponorková nemoc a ....konec neprozradím. I když tam mě autor překvapil, jak to vzal rychle. Jakoby to hrdinové i on chtěli mít za sebou.


Oba umělce obdivuji (a nejen je). V příběhu je krásně popsaný vznik děl. Leonardo a Michalangelo byl každý jiný, ale oba měli společné to, že chtěli vytvořit dokonalá díla. Co by říkali tomu, že je obdivujeme ještě teď. Až v létě uvidím Davida, vzpomenu si na strasti jeho vzniku. A moc se těším. Budu se na něj dívat, díky románu, trochu jinak - důvěrněji.


Nechápu, že jsem na knihy Fulghuma nenarazila dřív. Jsou báječné. Pod laskavým humorem je skryto poslání. Knížku jsem si "šetřila" každý den kousek..... Ještě že mám jednu knihu alespoň audio.
Měla jsem to štěstí se s panem Fulghumem vidět na Listování a je stejně báječný, jako jeho knihy. A (pro zasvěcené) už se nebojím být hráč.


Kniha o událostech, o kterých by se mělo mluvit, protože jsou stále v nás a aniž bychom si to uvědomovali, stále nás ovlivňují. I po tolika letech. Žiju v místě, kde byly Sudety a složení obyvatel, vztah k městu, k dění je stále ovlivněn, tím, že se sem lidé přistěhovali (jiní byli odsunuti) a nemají tu dlouhodobé kořeny.


Co napsat, když jsem si přečetla recenze přede mnou? Díky panu Vondruškovi jsem se dozvěděla víc, jak v hodinách dějepisu. Střídavě jsem četla a poslouchala audioknihu s krásným prednesem pana Hyhlika.
Jen mě trochu děsí, že pan Vondruška takovýchto tlustých knih napsal už tolik.


Výborná kniha, jako všechny od tohoto autora. Četla jsem si kdysi dávno, ale i teď mi přišla mistrovsky napsaná, skoda, že Hailey už víc takových nenapíše....


Kniha mě mile překvapila. Filmy jsem prošvihla a tak jsem se zkusila začíst. To šlo velmi lehce a já měla důvod, jak rychle upéct cukroví, udělat předvánoční úklid....abych si mohla vychutnat klídek s knížkou. Některým příběhům (např. s lepidlem v kadeřnictví) jsem se musela nahlas smát. Přesto, že je kniha ve své podstatě vážná, humorných scének je tam více. Takže bych i filmy ráda viděla.


Krásný jazyk, napínavý příběh. Knihu mám jako bod - Kniha, co čtou moji rodiče. Ale tyto detektivky mě baví. Perry je krásná postava, mistrný obhájce.


Na knihu jsem narazila při návštěvě Listování a Lukáš Hejlík byl naprosto výborný. Hned jsem tam dvě zakoupila, protože mám dva syny, už dospělé. Tak doufám, že budou naladěni na stejnou vlnu humoru. Neodolala jsem a knihu přečetla. Velmi zajímavá musí být i audiokniha.


Ani nevím, co napsat. Místy knížka byla velmi napínavá, chvílemi zase rozvláčná. Nepřečetla jsem si recenze, tak mě zklamalo, že to byla fikce. Kdyby jí nenapsal Puzo, asi bych jí nedočetla. Kmotr, je holt jen jeden......


Autor se několikrát opakuje, složitě popisuje výzkumy (aby bylo jasné, že čísla jsou podložená), ale to mě unavovalo. Bohužel je ale pravdivá. Dostala mě kapitola o navigacích v autě a rentgenu v obuvi. Naštěstí nepatřím ke generaci, která nevyrůstala na PC a snad ani mé děti technologie neohlupuje. Aktivní výchova je náročnější (než posadit dítě k televizi), ale snad se nám vyplatila. Víc je láká jít na koncert, do divadla, na pivo, než sedět doma u PC. Ale pokud alespoň jednou denně nezkontroluji mejl, whatsupp, SMS jsem jak na trní.....že by to postihlo i mne? Je na čase udělat si dovolenou a nebýt při ní na síti. Než se dostaví digitální demence.
Doporučuji přečíst, i když, kdo hodně čte knihy, asi je víc závislý na nich, než na PC naopak (ten si to pak nepřečte).


Budu se opakovat - pohlazení po duši. Příběhy o ničem a právě tím o VŠEM. Poslouchala jsem jí na CD, ale musím si sehnat knihu. A moc se těším na Listování, kde autor bude přítomen.


Zajímavá kniha, rozhovory z tiskovek. Ještě se k ní chci vrátit a část, kde popisují vznik písníček víc prostudovat a i si je současně poslouchat.


Paní Poledňáková to neměla moc lehké. Její filmy jsou božské. Díky, že to vše sepsala.


Nevím, jak knihu hodnotit. Hemingway je jistě výborný autor, jinak by nezískal ceny....Ale nemohla jsem se vžít do role partizána (jak už někdo psal), některé pasáže byly příliš rozvleklé. Jiné zajímavé. Krásně vykreslené postavy, jejich pocity. Rozmlouvání hlavního hrdiny se sebou samým.... K přečtení mě vedly dva důvody - bod ve čtenářské výzvě a vzpomínky na dovolenou v Andalusii, kdy nám z této knihy četla průvodkyně v autobuse. Ta hrozná scéna o ubití fašistů se stala ve městě Rondo, ke kterému měl Hemingway vřelý vztah. Je tam po něm i pojmenovaná ulice.


Nejde ani tak o příběh "trochu zmateného Američana" jako o udělování rád šamana. Není na škodu se zastavit, popremyslet, kam vlastně jdeme a co chceme. A co mám brání dělat, to co bychom rádi dělali? Dalo mi dost přemýšleni, než jsem si představila své vysněné povolání. Dobrá kniha na dovolenou, kde se nespěchá, lenoší a dá se tedy přemýšlet.
