Sova15 komentáře u knih
Taky jedna z mé povinné četby, ale nezapomněla jsem na ní, moc se mi líbila. A je nadčasová, stále aktuální.
Kniha se mi moc líbila, i když už je to dlouho, co jsem jí četla. Pracuji v nemocnici, oceňuji informace autora.
Klasika, ale před letem bych knihu raději nečetla. Naposledy jsem poslouchala CD - krása.
Hailey - autor mého mládí. Stále mě baví a knihy jsou napínavé, čtivé......
Viděla jsem seriál a ráda jsem sáhla po krásně naspané knížce.
Paní Šiklovou mám ráda a tato knížka by měla být mezi povinou, pro ty, komu stárnou rodiče. Pomůže určité věci pochopit.
Poslouchala jsem na CD a ač děj byl strašný, až běžel mráz po zádech, líbilo se mi.
Četla jsem jí už dávno, ale kniha mě hodně zasáhla. A to nejsem na válečná témata. Díky ní jsem přečetla ještě několik dalších knih od Remarqua.
Velmi zajímavá knížka, i když smutná. Je dobré se nechat poučit.
Klasika, několikrát přečtená. A stále objevuji něco nového. Byla jsem na divadelní hře i francouzkém filmu. Určitě se k ní ještě několikrát vrátím.
Dlouho jsem čtení této knihy odkládala, trochu jsem se bála, abych nebyla zklamaná. Saturnin je totiž moje srdcová kniha. Ale klobouk dolů, pane Macku. podle mého názoru se pokračování povedlo výtečně. Postavy nejsou dokreslené ani v původním díle. Život hrdinů, kromě tety Kateřiny a Milouše se opravdu moc daleko nepohnul. Ale vždyť dřív doba nebyla tak rychlá, čas tak krásně plynul. Kdybychom tak uměli odpočívat, jako u děděčka a nehonit se pořád za zážitky. Za mě - dobrý a doporučuju krásné čtení na léto.
Knížka je zajímavá, ale zatím jsem ji odložila.
Kniha je velmi čtivá, opravdu plyne jako film. Líčí životní hrůzy, které si neumím a snad ani nechci představit, že by se mi mohly stát. Ztráta celé rodiny, hrůzy koncentračního tábora, samotu Miry i Hany. Přesto, je to divné, kniha neděsí. I když tuším, jak se bude děj vyvíjet, stále nutí číst dál. Stojí za to ji vzít don ruky. A hned si do seznamu - chystám se číst dám i jinou knihu od této autorky. Bohužel se mi ten seznam stále prodlužuje.
Na knižku jsem se moc těšila a nechala jsem si jí na svou první dovolenou, kam jsem jela sama, i když ne do samoty (ale krásné). Autorku obdivuju, musí být tak trochu blázen (a kdo nejsme), když trávila zimu v pustině. Bylo to pro mne, jako když čtu její deník, nahlížím do soukromí, do jejích pocitů, ve kterých byla otevřená a upřímná. Opravdu jsem si to užila a škoda, že už byl konec.
Kniha mi trochu připoměla Divočinu, moc jim holkám fandím.
Hezké čtení k zamyšlení nad sebou. Přemýšlím,kdy jsem se odpoutala od svého ega.