Sova15
komentáře u knih

No, to byla kniha. Nečekala jsem nic veselého, ale že to bude takhle drsné... Klobouk dolů, že to sestry, a nejen ony, všechno vydržely. Evarista mi byla hodně sympatická, musela mít hodně síly na to, aby všechno to zlo vydržela.
A paní Tučkové děkuji za ucelený příběh.


Moje další kniha od pana Hartla. Je to příjemná oddechovka, v podstatě se člověk nic nového nedozví. Takový ženský týden. Ale hezky se dokázal vcítit do žen, popsat "holčičí" kamarádství a problémy, které na nás číhají. A co z knihy vyplývá? Jaký si to uděláš, takový to máš.


Knížku jsem poslouchala, načtenou panem Ebenem. Příjemné, hezké...


Krásné počteníčko. Napínavé. Několikrát jsem změnila svůj tip na to, kdo Anomie. Jen mě trápilo, jak je kniha velká, četla jsem jí jen doma, nosit ven se mi jí nechtělo. To je jediná připomínka, jinak se těším na další. A doufám, že už se hlavní hrdinové dají dohromady.


Knihy jsem se dlouho bála, musela jsem k ní uzrát. Maminka zemřela na nádor mozku.
Odhodlala jsem se k audio verzi a byla krásně namluvená panem Langmajerem. A velmi zajímavá. Mám ráda rozhovory s lidmi, co něco umí a dělají svou práci dobře a rádi.


Knížka mě mile překvapila. Představovala jsem si, jak sedím v kočičí kavárně. Kočky i kávu mám totiž ráda. A konec - moc zajímavé vyvrcholení poskládaných příběhů.


Moje další kniha od Zibury. Sáhla jsem po ní, protože dcera pouť šla. Nedivím, že byla tak nadšená z atmosféry, i když přijela unavená. Je to moc zajímavá cesta a tradice. Bohužel, já to už nezvládnu. Ale jako bych na cestě byla.


Hezky napsaná kniha o smutném období. Poslouchala jsem audio verzi.


Smekám pomyslný klobouk před paní Lednickou.
Přiznávám se, že první díl jsem si koupila s tím. že je "o našem šikmém kostele v Ústí nad Labem". Když jsem se dozvěděla, že je kniha o hornících a z konce 19.století, byla jsem zklamaná. Přesto jsem se do knihy pustila. A bavila mě. A to tak, že jsem přečetla všechny tři díly i knihu Životice. Napsat takové dílo muselo znamenat spoustu práce, zvláště když se zakládá na skutečných událostech. A ač nebyla o veselé době, smutku v knihách bylo hodně, krásně se četli. Děkuji.


Knížku jsem neodložila proto, že děj je psaný svižně a napínavě a já jsem chtěla vědět, jak to vlastně dopadne.
Nevím, co ale bylo strašidelnější, zda příběh sám nebo metody "vyšetřujících" STB. Ke konci jsem se poněkud ztratila.
Ale Trhlina se mi moc líbila.


Pohlazení na duši. Kniha je klasikou, proto jsem si jí vybrala na prázdninové čtení vnoučatům na dovolené. Krásný příběh. Děti seděly s poslouchaly! A moc se nám líbily i ilustrace Jiřího Trnky. Knížku jsme bohužel na dovolené nedočetli, půjčila jsem jí vnoučatům domů, ale potom jsem si jí dočetla i já.
P.S. Bezvadné je i její představení uváděné na Listování.


Před lety jsem Haileyho hltala a přečetla téměř všechny knihy. K některých jsem se i vracela. Kola jsem teď četla poprvé. Zpočátku jsem si musela zvyknout na jiný styl psaný, než je u dnešních knih běžný. Ale to vůbec nevadilo. Kniha byla napínavá, a v mnohém jsou její témata aktuální i dnes.


Knížka je zajímavá, jde o téma emigrace a jak ji prožívají jednotliví členové rodiny. Hlavní problém ale vidím ve špatné komunikaci v rodině (to bývá i v mnohých rodinách, které neemigrovaly). Zajímavě je popsán vztah dcery nejen k matce, ale i k otci.


Kniha byla hodně zajímavá. Útlá, ale plná vznešených myšlenek.


Ač se kniha může zdát zmatená (přeskakování v čase, rozhovory z rádia, různá písma), orientovala jsem se a bylo to asi k věci. Výrok: " Vydrž, vole. Bůh se kouká.", mě dostal. A poslední část z Antarktidy to byla krása. Jen nevím, kde na to všechno paní Lucka bere energii. Tu jí závidím, ale přeju. Sobecky, ať se máme zase na co těšit.


Jsem jiného názoru, než ti, co psali přede mnou. Zkuste v množství detektivních knih, které každoročně vycházejí vymyslet něco nového. A tady to máme - zhruba od poloviny příběhu známe pachatele. To ale neubírá knize na atraktivně a napínavosti.


Knihu jsem si vybrala, protože jsem potřebovala publikaci o místě mé poslední dovolené - Velichovkách.
Knížka není objemná, ale jsou v ní zajímavá data, která jsem neznala. Ve škole jsme se neučili ani o tom, že Plzeň osvobodili Američané, natož o této smlouvě. Zaujalo mě, že Němci chtěli být zajati Američany a nechtěli za žádnou cenu padnout do zajetí Rusů.


Jedna z nejlepších detektivek, co jsem četla. Krásně jsem si představovala Holinu jako pana Trojana, i některé ostatní postavy měly v mé čtecí fantazii reálnou podobu herců.
Paní Procházková umí psát pro děti i pro velké. Určitě po nějaké její knize ještě sáhnu.


Lichožrouty mi z CD četla paní Hrzánová. Už chápu, kam se mi ztrácí ponožky.


Jodi Picoult si nevybírá lehká témata. Líbilo se mi, že příběh byl vyprávěn více osobami. Každá má svůj pohled na problém a každá má svou pravdu. Vůbec bych nechtěla být v roli Sáry - matky. Nechci jí vyčítat, že se soustředila jen na Kate, ostatní děti hodně zanedbávala. Ale mohla to zvládnout? Chudák Anna mi přišla jen jako "dítě na součástky pro porouchanou sestru." Myslím, že příběh této rodiny mi z hlavy jen tak nezmizí.
