Sova15
komentáře u knih

Knihu jsem poslouchala v autě a líbila se mi. Ale pravda, závěr je nějaký vytracený. Jak se otec vrátil domů?


Autorku a tedy i hlavní postavu jsem moc nepochopila. Pominu-li to, že nechala děti, ač velké, v Německu a rozhodla se žít v Africe, nechápala jsem i jiné její jednání. Pokud byla spokojená, je všechno v pořádku. Ale ke konci knihy mi to tak nepřipadalo. Upřímně - jsem ráda, že jsem dočetla.


nádherná kniha, až je mi líto, že jsem dočetla. I když jsem si na heslovité věty musela zvyknout, zjistila jsem, že v nich je víc, jak v dlouhých souvětích. Nejen, že jsem s Terezkou procestovala svět ale hodně jsem se o ní dozvěděla. nemyslela jsem si, že je to nějaká princezna. Ale že zdolá i pól, exotické země s krosnou na zádech. A taky mě dojaly její úvahy. Terezo, piš dál !
" Láska je taky ztráta svobody. A kdo říká, že ne, používá plastový brčka a jednorázový kelímky."


Zajímavé povídání nejen o neuropatologii s moudrým lékařem.


Moc hezky popsaná místa, která jsem po té navštívila při svém putování za Santinim.


Útlá knížečka, ne beletrie, ale spíš deník. To nevadí, přidá to na osobitě výpovědi. První fáze, jak se stát anorektičkou je krásně popsána a asi je lehké do této nemoci sklouznout. (Za ě tedy ne, mám jídlo ráda, ale slečny, zvláště v módním průmyslu, to nemají jednoduché.) Odstašující příklad , jak nevhodnými slovy, můžete své blízké osobě udělat v hlavě zmatek a spustit i tuto chorobu.
Chybí mi ale obšírnější popis, jak se hrdinka uzdravila, jak to dokázala sama, když v nemocnici jí nepomohli - nechtěla pomoci.

Kniha je velice zajímavá a nadchla mě. Potulovala jsem se s ní po tomto kraji za památkami Santiniho. Je vidět, že "něco" mezi nebem a zemí je. Jsem ráda, že jsem mohla chvíli zastavit a nechat na sebe krajinu, stavby působit.


Krásná publikace, která oslovila i mě -laika. Ve Ždáru jsem už byla loni (doporučuji muzeum) a protože jsme chystali poblíž, chtěla jsem být už trochu poučena o geniálních projektech Santiniho. Jeho hra se světlem a stíny, geometrické a matematické informace ukryté ve stavbách, to je obdivuhodné. A tak jsme seděli v chladnu v kostele na Zelené Hoře a poslouchali zasvěcený výklad průvodce. A i když počasí nepřálo, zajeli jsme i do kostela v Obytčově a podívat se na hospodu,kterou navrhl Santini do Ostrova nad Oslavu. (Zbytek máme na příště). Santini byl machr a já se těším na klidné rozjímaní v dalších jeho stavbách.


Knížku jsem si vybrala do výzvy. Počáteční kapitoly byly pravda trochu nudné, ale důležité. Jak se na scéně objevil Šakal, bylo to napínavé a také jsem fandila zločinci. Určitě se znovu i podívám na film.


Nejsem žádný velký sportovec, ale tahle knížka se mi moc líbila. Klobouk dolů, že po zjištění diagnozy Amstrong bojoval. Nebylo to lehké, dávali mu jen pár % naděje. Ale když mohl, sedl zase na kolo. Popisuje, jak jeho vítěze Tour de France, do kopce přejela babička na kole. Ale nevzdal to. proč se pak na něm vyřádila protidopingová kontrola je už jiná věc. Můj názor je, že v tom byl nevině.


Krásná kniha, kde matka popisuje dětství a zrod hvězdy cyklistiky. Amstrong byl hrdina, to mi nikdo nevymluví. Je mi líto, jak dopadl, že musel vrátit ceny. Byl a je příkladem spoustě těžce nemocných.


Jedna z mých zamilovaných knih. Četla jsem jí, i když jsem už dávno znala film. A na ten jsem se letos dívala s dospělou dcerou. "To zase budeš bulit, mami? !" " Ne, to mě jen tak slzí oči.."


Povinná četba z druhé stupně ZŠ. Ale krásná, zajímavá. Pan Broček mě často pobavil.


Další povinná školní četba. Ale tahle útlá, tak mi moc nevadila. Co bylo ruské, to nás nebavilo....

Povinná četba, druhá třída. A protože to bylo ruské, nebavilo mě to. Možná, je to škoda.

Opět klasika, kdo by Tři mušketýry neznal. Knížky jsou objemné, ale dobře se čtou.


Krásná kniha, popisující charaktery dvou francouzkých pensistů. Film byl také velmi povedený.


Kdysi jsem četla, nedávno poslouchala jako audio. Výborné, bohužel v některých věcech i teď aktuální.
