Sparkling
komentáře u knih

Knihu jsem zhodnotila jako vhodnou pro čtení při nemoci-nemusí se nad ní nijak přehnaně přemýšlet, takže neunavuje, ale není zas tak příšerně hloupá, aby jí člověk hodil do koše. Moje očekávání se celkem splnilo, dala bych jí 2,5 hvězdičky. Některé popisy parfémů a šatů byly celkem povedené, ale kniha byla velmi zdlouhavá, když si člověk uvědomí, že se v ní řeší v podstatě jen vztah Coco a Igora, a to nijak dynamicky, naopak autor popisuje pořád to samé dokola a nějakých zvratů se člověk moc nedočká.

Přečteno ve vlaku. Ani jedna z povídek mě nezaujala a musím říct, že většinou, když čtu ruskou knihu, která se mi třeba ani moc nelíbí, dostane mě alespoň ta atmosféra starého Ruska, ale ani tu jsem při čtení knihy nepocítila.


Pro mě málo vykreslené postavy. Přestože je to kniha povídek, myslím si, že i na pár stránkách se o různých postavách dá nepřímo zjistit mnoho, to mi v knize chybělo. Některé povídky jsou lepší, některé mi přišly vyloženě hloupé a povrchní.


Kniha mi přišla poměrně stručná, čekala jsem, že se dozvím něco víc, než to, co se o Virginii dá zjistit snad i na wikipedii. Dala bych tři hvězdičky, ale čtvrtou musím dát za nádhernou grafickou úpravu Pavla Růta.
Chci se zeptat, nechystají se překlady dalších děl Woolfové, která ještě v češtině nevyšla?


Obvykle nemám ráda rozebírání krásné literatury a ,,pitvání se´´ v ní, ale tato kniha je napsaná tak krásně, poeticky a občas i v duchu autora díla, o kterém pojednává, že od svého původního náhledu musím ustoupit. Dozvěděla jsem se spoustu zajimavých věcí týkajících se knihy Evžen Oněgin i jejího autora a také jsem měla možnost srovnat pod vedením Stanislava Rubáše jednotlivé překlady (tedy jejich úryvky), a to velice zábavnou formou.


Spíš *** a půl. Některé myšlenky za to stály, ale nesedí mi styl ani kultura, ze které kniha vychází (tedy spíš pro mě není ničím atraktivní).


Musím říct, že mě kniha zklamala. Povídky se mi zdají mělké, nenacházím v nich nic, co by mě obohatilo, něco mi předalo.
Možná jsem ale ovlivněná faktem, že o autorce vím, že si na částečně ruskou národnost jen hraje, ve skutečnosti se nenarodila ve vlaku mezi Moskvou a Prahou a její otec není Rus (a celé tohle divadýlko mi přijde krajně trapné).


Chtěla jsem dát jednu * za občasné téměř filozofické odstavce, protože nic jiného v knize nemá pro mě žádný literární význam, ale za povedený závěr dávám **.


Zvláštní styl psaní, volný proud vědomí se pomalu přelévá do reality vnějšího světa.


Bavily mě obrazy ze života na venkově, politika a válka už míň.


Mimozemská témata mě nebavila. Nejlepší je podle mého názoru hned první povídka V hrobce, ještě se mi líbila Rytina, zbytek mě nenadchl.
