SSTknihy
komentáře u knih
A tak krásně jsme si žili
Jan Grygar
Tak už to prostě bývá - často teprve, až když někoho ztratíme, zjistíme, jak jsme ho měli rádi, a jak nám chybí. Zloby, starosti i to, co bylo k nesnesení, se najednou zdá při zpětném pohledu malicherné a zbytečné. Každý se s tím ale musí vyrovnat po svém a některé přístupy mohou být velmi originální :-)
Na jedno odpoledne hezký příběh ke čtení, na mnohem déle k zamyšlení.
Po stopách českých filmů a pohádek
Radek Laudin
Kniha potěší spíš filmové fanoušky. Ale i když uvedené filmy, pohádky a seriály neznáte, můžou být pro vás jednotlivá místa hezkou inspirací na výlet.
Co se samotného obsahu týče, ten je bohužel celkem nevyvážený – někde se dozvíte opravdové zajímavosti ze zákulisí natáčení, jinde text sklouzne do zbytečných odboček, k jiným filmům nebo k odkazům na informace na webu.
Pan Kdybych hledá kamaráda
Pavel Šrut
Roztomilý příběh o tom, jak pan Kdybych hledal přítele, a přitom přišel na to, že to, co usilovně hledáme máme často už dávno na očích. Jeho pejsek spokojeně zavrtí svým plyšovým ocáskem a vy si užijete zábavnou hru se slovy: Kdybych, Nebych, Cobych, Jábych, Abych, Ledabych - no, není ta čeština kouzelná!?
Sousedé z čísla 9
Felicity Everett
Pomalý a neodvratný rozpad jedné
obyčejné rodiny v důsledku nezdravého přátelství. Námět zajímavý, ale zpracování už tolik ne. Snad je to tím pomalým tempem, snad nenaplněným očekávání dramatičtějšího průběhu událostí. Protože na zabití je tu kandidátů hned několik. Hlavní hrdinka Sára se chová jako zakomplexovaná blbka, která si neváží dobrého bidla a jako můra se omámeně motá kolem nových sousedů oslněna jejích zdánlivou úžasností. Její manžel ze dne na den obohatí svůj milostný repertoár, aniž by Sáře došlo, že z koukání na porno to asi nemá. Děcka jsou prakticky jen statující komparz, stejně jako vesměs nijak zvlášť zajímaví obyvatelé celé čtvrti. A noví sousedé? Od začátku je jasné, že Lou s Gavem jsou jen dva sobečtí manipulativní pozéři, kteří si berou, co se jim líbí, ale na oplátku nedávají prakticky nic.
Věřím, že podobná micro dramata se odehrávají dnes a denně v každé druhé ulici. O to víc je škoda, že autorka nevytěžila z námětu víc a nechala příběh rozpliznout do nezáživné nudy. Zajímavé by bylo třeba střídání vypravěčů a pohled na situaci z druhé strany. Tři hvězdy max.
Šikovná tchyně a smečka rozhněvaných žen
Inna Rottová - Mirovská
Docela slušná detektivka z českého prostředí, v klasickém stylu - jeden byt, jeden večer, devět žen, spousta podezřelých a jedna pěkně chladná mrtvola. Šikovná tchyně musí použít veškerý svůj důvtip a ženskou intuici, aby řádně prošťourala minulost a odhalila, která že to z přítomných dam použila jedu a hlaveň proč. Oddychové, pohodové čtení, které ale vaše šedé buňky mozkové moc nepotrápí.
Bez tebe napořád
Taylor Jenkins Reid
Romantický příběh o jedné velké lásce a velké ztrátě. A také o tom, že i když se to zdá někdy nemožné, je třeba jít dál a věřit v budoucnost. Příběh Elsie a Bena máme možnost nahlížet ve dvou časových rovinách a postupně si tak skládat celou historii téhle krásné, i když krátké lásky.
Autorka ví, jak vykouzlit v příběhu ty správné city, aniž by příliš tlačila na pilu nebo se pouštěla do citového vydírání. Na druhé straně, děj není nijak bohatý a zajímavě ožívá až s vedlejšími postavami v podobě Elsiny tchyně Susan nebo starého pána George (jehož příběh bych si určitě ráda přečetla jako samostatnou knihu!). Tři hvězdičky jen proto, že další autorčiny knihy se mi líbily přeci jen o něco víc.
Pokoj č. 9
Kateřina Strnadová-Leboutte
Tuhle knihu asi nemá smysl hodnotit z beletristického hlediska. Jde o osobní intenzivní zpověď, jejíž výpovědní hodnota spočívá v obsahu, nikoliv formě.
Když se dostanete přes poněkud zbytečně detailní úvod reflektující život v tehdejším socialistickém Československu, určený zřejmě hlavně pro autorčiny belgické přátele, dostane se vám téměř deníkové zpovědi o utrpení, které by člověk nepřál snad ani svému nepříteli. Bolest, beznaděj, strach, bezmoc, zoufalství...
Kniha určitě pomůže těm, kteří zažili něco podobného, ale zároveň může být dobrým návodem i pro ty, co podobných traumat zůstali ušetřeni. Pochopí, že víra, láska, naděje, ale také přátelství, porozumění a ochota pomáhat umí doslova zázraky.
Vražedné léto
Sébastien Japrisot (p)
Japrisot nepíše klasické detektivky, jsou to spíš takové psychologické romány, ve kterých vystavuje své hrdiny traumatickým zážitkům, třeba i na hraně zločinu. Vražedné léto sálá horkým vzduchem a vyprahlými pláněmi. Smrdí nevyřčenými a potlačovanými emocemi, strachem a pocitem viny. Mám ráda příběhy, kde je děj nahlížen různými postavami, díky tomu je plastičtější a dramatičtější.
Znám i film a výjimečně nedokážu říct, která verze je lepší. Obojí stojí za pozornost.
Na vrcholu vlny
Agatha Christie
Nejen poválečný zmatek, tady byl zmatek ve všem :-) Chvíli mi trvalo, než jsem si v těch postavách udělala pořádek, pochopila všechny dějové linky a vydechla překvapením nad opět dokonalou prací šedých buněk mozkových pana Poirota. Přiznávám ale bez mučení, že tuhle detektivku mám přeci jen o kousek raději ve filmovém zpracování.
Zapomenutý zločin
Vlastimil Vondruška
Jiří Adam z Dobronína se pouští do pátrání po ztraceném šperku dávno zesnulé královny Kunhuty, zatímco duch Oldřicha z Chlumu obchází hradby jak Hamletův otec a 250 let starý zločin mu nedává spát. Udělal někde chybu? Přehlédl něco důležitého? Nechal pachatele na svobodě? Královský písař se navíc musí potýkat hned se dvěma podezřelými úmrtími. Souvisí to nějak s dávným zločinem? Kdo ví...
Je to asi jako by se do společného pátrání pustil Sherlock Holmes a Hercule Poirot. Rozsahem spíš povídka, žádná velká záhada, ale jako nápad super. Ve sbírce mi tahle bonusovka prostě chybět nemohla. Hezky jsem se u toho bavila :-)
Poslední tango v Paříži
Robert Alley
Filmová verze je hodně známá, hodně kontroverzní a hodně francouzská. Byla jsem zvědavá, jestli mě tenhle dramatický milostný příběh dokáže zaujmout i v knižní podobě. Ale jako už mnohokrát, mám pocit, že těmhle příběhům, kde převažuje vizuální stránka nad literární, sluší víc filmové zpracování. V každém případě i tady jde autor bez zatajování, náznaků a příkras až na samou dřeň vztahu mezi mužem a ženou.
Muž v hnědém obleku
Agatha Christie
Román z počátků autorčiny tvorby, na kterém je znát ještě vliv dobové oblíbenosti špionážních románů a příběhů dívek v nesnázích, které odvážně vezmou život do svých rukou a nebojácně se pouští do nebezpečných dobrodružství.
Agatha Christie patří k mým oblíbeným autorkám, takže si s radostí přečtu všechny její knihy. K dokonalosti jejích klasických detektivek má ale tenhle příběh docela daleko.
Smrt staré posluhovačky
Agatha Christie
Opět jedna klasika, ve které brilantní šedé buňky mozkové páně Poirota zachraňují nevinné a odhalují proradné pachatele. Podezřelých je tu sice hodně, ale klubko lží se postupně rozplétá a jako obyčejně, každý detail je důležitý. Vždycky, když přečtu nějakou knihu Agathy Christie, říkám si, jak je možné, že jsem pachatele neodhalila, když těch návodných narážek tu bylo tolik. A pak čtu další a nechám se opět utáhnout na vařené nudli... A právě proto mě její detektivky pořád baví.
Arvéd
Jan Poláček
Beletristickou formou zpracovaný životopis člověka, jehož život i smrt stále zůstávají zahalené tajemstvím. Jak píše sám autor, příběh sepsal hlavně proto, aby ukázal, že jednostranný pohled na cokoliv přináší jen nepřijatelné zjednodušení. Zajímavá je i forma, jakou je kniha psána – od Arvédových posledních dnů příběh sestupuje hlouběji a hlouběji do minulosti, jako v jednotlivých kruzích pekla až na samé dno, aby se následně opět vrátil na povrch a osudy hrdinů sice uzavřel, ale spoustu otázek nechal nezodpovězených. Ať už byly Arvédovy motivy k tomu, co dělal jakékoliv, nakonec mu nepomohl ani ten ďábel, které tak toužil spatřit. I když, kdo ví…
Petrolejové lampy
Jaroslav Havlíček
Neuvěřitelně silný příběh mladé ženy, která chtěla žít svobodně, nevázaně a po svém. V dusné atmosféře malého města na přelomu 19. a 20. století se tím ale v očích společnosti neodpustitelně prohřešila proti všeobecné morálce. Osud jí navíc přichystal jednu ránu za druhou, jakoby se snažil dokázat, že zrovna ona nemá nárok na obyčejný a spokojený život po bohu milovaného muže a hodných dětí. Pro hřmotnou a ne příliš oblíbenou Štěpu musel být takový život hotové peklo, a přesto se nikdy nevzdala. Pokaždé znovu vstala, silnější, než dřív. Buďme rádi, že žijeme v 21. století, a že světlo plynových lamp v nás vyvolává jen příjemnou nostalgii s nádechem starých časů.
Děti z Bullerbynu
Astrid Lindgren
Co se dá napsat o knize, kterou jsem v dětství četla snad stokrát. Snad jen to, že je prostě skvělá, boží, zábavná, vtipná, poetická, krásně ilustrovaná, milovaná. A nejlepší na tom je, že je vlastně tak trochu o ničem – šest dětí žije ve třech statcích kdesi na švédském venkově a prostě se baví tak, jak se děti na venkově baví. A on z toho vznikl takový klenot. Takže jen jednoduše: díky, paní Lindgrenová!
Cizinci ve městě
Ian McEwan
Poklidná ospale lenivá atmosféra jedné obyčejné dovolené jednoho obyčejného manželského páru se pomalu ale jistě mění v cosi tíživého, dusivého a znepokojivého. Vztah Mary a Colina po letech dospěl do stádia nudné jistoty a menší vzpruha v podobě seznámení se se zajímavým párem přináší jiskřičku naděje a ztraceného okouzlení. Netuší, že se právě stali nedobrovolnými herci v podivné hře dvou ztroskotanců, kteří už dávno překročili hranici normálnosti. Celkově ponurá atmosféra i pasivita Mary a Colina a jejich neschopnost, jakkoliv aktivně zasáhnout vede k jedinému vyústění…
Pěkně depresivní čtení. Ale McEwan je mistr vypravěč a ví, jak si své čtenáře podmanit.
Dům U kanálu
Agatha Christie
Tohle už je bohužel jen slabý odvar bývalé brilantnosti samotné autorky, i jejích „partnerů ve zločinu“ Tommyho a Pentličky. Příběh nemá špatnou zápletku, nechybí mu napětí i dramatické rozuzlení, ale už je to trochu moc překombinované, a ne všechny souvislosti do sebe zapadají a jsou smysluplně vysvětlené. Pro mě je to spíš takové nostalgické čtení z lásky k autorce.
Nácek & holič
Edgar Hilsenrath
Absurdní příběh, který by se mohl tak snadno stát reálným, až z toho mrazí do morku kosti. Příběh lidského tvora bez páteře a bez svědomí. V podstatě satirické, černo-černé a kruté podobenství o tom, že „šaty dělají člověka“. Cesty osudu jsou opravdu nevyzpytatelné. Příběh je to rozhodně zajímavý, čtivý, místy děsivý až mrazivý. Kdyby ho nenapsal Žid, strhla by se určitě vlna kritiky na autorovu hlavu. Úplně nadšená jsem ale z knihy nebyla. Asi mi to přišlo až moc bezútěšné.
Polibek Choroby
Tom Gottwald
Moje nadšení nebude až tak velké jako u ostatních čtenářů. Každopádně souhlasím, že první polovina byla mnohem lepší: zajímavý příběh, dostatečně tajemný, aby vás to nalákalo k dalšímu čtení. Pak ale přijde dějový zlom, který není až tak překvapivý, když cestou pečlivě sbíráte drobečky nápovědy, a navíc se začne svižný děj rozpouštět ve spoustě technických detailů, zbytečné popisnosti a bohužel i zbytečných dějových odboček.
Celkový nápad je rozhodně zajímavý a jeho propojení se skutečnou dějinnou události nápaditý. Ale těch mrtvol už bylo trochu moc i na petrohradskou policii. Chtělo to pár redakčních škrtů, trochu si pohrát s dialogy a ujasnit si, jestli to bude sci-fi, kriminálka, thriller, vědecko-fantastické dobrodružství nebo milostný román.
Doufám, že autor bude v psaní pokračovat, protože fantazie a styl mu rozhodně nechybí. Pokud jste milovníci sci-fi, klidně si k hodnocení jednu hvězdu přidejte.
A musím uznat, že obálka se fakt povedla! Ten nápad s obráceným R, jako odkaz na azbuku je perfektní!
