SSTknihy komentáře u knih
Je mi líto, ale žádný wow efekt se po přečtení nedostavil... Snaha šokovat děsivým zločinem jen slabě maskuje chaotický děj, podivné vyšetřování, nesympatické postavy a zcela nelogické chování pachatele. Protože na konci si říkáte: "Proč právě takhle? Proč vůbec?"
Čtivé to je, děj celkem ubíhá, jsou tu i vážně dobré scény a mnohé čtenáře to určitě naláká na další díly, ale mě to prostě nechytlo.
Šikana, bodyshaming, náboženský fanatismus, pokroucený pohled na svět, nelehké období dospívání, závist, hloupost, naivita a sobectví. Pan King už před mnoha lety namíchal pěkně divoký koktejl. Už to samo o sobě by stačilo, ale to by nebyl mistr hororů, aby tenhle příběh nevyústil v apokalypsu téměř biblických rozměrů.
Zajímavé je prolínání samotného příběhu a záznamů z (fiktivního) vyšetřování a výpovědí přeživších svědků tragické události.
P. S. Mnozí tu zmiňují, že viděli film z roku 2013. Já ale rozhodně doporučuji spíš verzi z roku 1976 se skvělou Sissy Spacek v režii Briana De Palmy.
Nenechte se zmást, pod palbou lásky není tentokrát jen Marie, ale celé osazenstvo Kostky. Stará známá parta se vrací se vším všudy. Po dočtení téhle série mám pocit, že výpary ořechovky stoupají z každého póru mého těla, pravidelně si před zrcadlem prohlížím stav svého vlasového porostu, kontroluju tep, dostávám nezřízenou chuť na koblihy, na dně skříně hledám trezor s klenoty, při zahlédnutí psa velikosti dogy beru nohy na ramena a větší shromáždění osob považuji automaticky za stádo muflonů.
Ale to vůbec nevadí, protože je to prostě "super" a zároveň "psycho" a "svět je nádhernej, růžovej, béžovej", zvlášť "tam v dáli u starého mlýna, kde teče řeka línááá..."
Silný příběh jedné rodiny, vyprávěný napříč generacemi a v různých časových rovinách. Pravidelně se střídající pohled otce a dcery postupně skládá mozaiku jejich příběhu, aby nakonec každý detail zapadl na správné místo a odhalil tak důvody a příčiny vší té bolesti, zloby, nepochopení, tvrdohlavosti, zatrpklostii a strachu, určujících jejich životy. Poučný, zajímavý a čtivý příběh.
Pojďte a poslyšte dojemný romantický příběh velké lásky českého krále Přemysla II., řečeného Otakar a jeho milé Anežky z vlivného rakouského rodu Kuenringů. Příběh odehrávající se ve 13. století na území Českého království, příběh z doby, kdy se sňatky uzavíraly především pro potvrzení nároků na dobytá území a upevnění moci. I v takových časech ale dokázala vykvést láska, která překonala dvorské intriky, závist, zlobu, řinčení zbraní na bitevním poli i bolestné odloučení.
Hana Whitton ví, jak chytnout své čtenáře za srdce a zároveň jim zprostředkovat i trochu té historie. Dala bych plný počet hvězd, kdyby šel příběh trochu víc do hloubky, ale i tak to bylo moc hezké čtení. A vážně povedená obálka!... celý text
Hloupost je hloupost je hloupost je hloupost...
Když se k ní navíc přidá omezenost, tupost, podlézavost, maloměšťáctví, namyšlenost, pochlebování, úplatkářství a udavačství, je z toho na malém městě docela slušný poprask. Zvlášť, když se díky jednomu vychytrálkovi uvidí všichni zúčastnění v nastaveném zrcadle přesně tak, jací doopravdy jsou. I když kdoví, jak dlouho jim ta sebereflexe vydrží.
Klasické dílko, formou sice už poněkud zastaralé, ale obsahem nejspíš věčné.
Krásná rodinná sága! Příběh jedné rodiny, jejíž osudy se hned několikrát dramaticky protnuly s dějinnými zvraty naší historie. Děj se odehrává ve třech časových obdobích, ale jednotlivé kapitoly jsou natolik přehledné a postavy snadno identifikovatelné, že není problém s jejich střídáním. Naopak, čím víc se noříte do osudů hlavních hrdinů a celého toho propletence, tím více do sebe všechno postupně pěkně zapadá. Přidanou hodnotou jsou pak zlínské reálie, skutečné historické postavy a příjemně detailní náhled od běžného života baťovců.
Některé životní cesty jsou opravdu pohnuté a se spoustou zákrut a karambolů. Někdo si prostě stále tahá tu kratší sirku a neštěstí se na něj lepí jako smůla. Když se pak karta nakonec obrátí, nevadí ani ten happyend. Těmhle hrdinům nemůžete jinak než držet celou dobu palce.
Dvě ženy, dva příběhy o lásce, které od sebe dělí víc než půl století. Ten z 50. let se odehrává během horkých letních odpolední, za šumění moře a bzučení včel. Láska první, osudová, taková, která přetrvá věky, navzdory času i paměti.
V současnosti se reportérka a vztahová koučka Ebba potýká s láskou bouřlivou, vášnivou, takovou, která ničí a zanechává srdce zlomené.
Nečekejte žádné divoké zvraty, ani akční děj. Spíš myšlenky, úvahy, pomalé odhalování pocitů a hledání střípků dávné minulosti. Tyhle dvě ženy se prostě musely potkat, aby dokázaly jít ve svých životech dál. Ideální na poklidné letní odpoledne.
Příběh obyčejné americké rodiny. Příběh jednoho letního odpoledne, kdy zdánlivě banální událost ve svém důsledku zničila hned několik životů. Příběh o lásce, nenávisti a špatných rozhodnutích. Výborná psychologická studie toho, jak jeden jediný okamžik či událost dokáže ovlivnit naše životy a jak náročná může být cesta k odpuštění a opětovnému nalezení sebe sama.
„Díváme-li se zpět do minulosti, rozeznáváme v čase chvíli, která byla rozhodující, v níž se změnila osnova našich životů, chvíli, ve které jsme se neodvolatelně dali novým směrem. Ta chvíle – to může být pouhá vteřina, ve které se otočí kolo, vymění pohled, vysloví věta – nebo to může být dlouhé odpoledne, týden, roční období, kdy je výsledek nerozhodný, kdy se kolo točí stokrát a kdy se na sebe vrší drobné příhody, kterým dovolíme, aby se staly.“
Když se ukáže, že domnělý viník byl ve skutečnosti bez viny, pak je víc než jasné, že vrahem musí být někdo z těch, kteří byli dosud považováni za nevinné. A to se rozhodně nikomu líbit nebude.
Opět jedno geniální dílko královny detektivek, která dokazuje, že to zvládne i bez svých oblíbených vyšetřovatelů. Zkouška neviny patří k jedněm z mých nejoblíbenějších.
Už několikrát jsem se tu vyznala z lásky k Agathě Christie, a především ke slečně Marplové. Mě to její nenápadné šmejdění, poztrácená klubíčka a poslouchání za dveřmi prostě baví. Tahle zdánlivě křehká stařenka má totiž o lidské duši tak hluboké znalosti, že by i šedé buňky mozkové jistého detektiva záviděly :-)
Poslední případy jsou docela pestrou směsicí, ne všechny příběhy jsou ryze detektivní, některé jsou spíš malými dramaty, jiné zavánějí duchařinou. Čtení je to po všech stránkách zábavné.
Super příběh, který vás bez dlouhých okolků ihned vtáhne do děje. Berounské mordy jsou vážně pěkně zamotané, podezřelých celý zástup, dějových linek hned několik, mrtvol přibývá jak na běžícím pásu a sám pan královský prokurátor přiznává, že tenhle případ bude pěkně komplikovaný. Se svým pomocníkem Petrem musí prověřit hned několik hypotéz a odhalit nejedno tajemství z minulosti.
Jen ten konec, kdyby nebyl tak překombinovaný a uchvátaný. Rozuzlení i vysvětlení se čtenáři sice dostane a vraha se nekonec podaří odhalit, ale mám takové tušení, že až do poslední chvíle sám pan Vondruška netušil, kdo to vlastně bude :-)
Královský písař tentokrát za pomoci svých společníků Petra a Rozárky rozplétá komplikovaný případ, kde jde o život hned několika zlatovlasým dívkám. A aby toho nebylo málo, před branami města stojí cizí velvyslanci a nebezpečí možná hrozí nejen krásným pannám, ale i celému království!
S detektivkami pana Vondrušky je to tak, že se lehce čtou, baví vás, oblíbíte si postavy, trochu si zahrajete na detektiva a až po přečtení vám dojte, že děj měl tak trochu trhliny, že se některé postavy chovali poněkud zmateně a že pachatelem měl být asi někdo úplně jiný. Jenomže nad tím mávnete rukou a po čase sáhnete po dalším dílu. Protože se to lehce čte, baví vás to, oblíbíte si postavy :-)
Celkem slušná detektivka, která se šikovně tváří jako temný thriller. Zločin je totiž víc než děsivý a autor si umí díky živé popisnosti pěkně pohrávat se čtenářovou fantazii. Ale zápletka je možná až příliš komplikovaná, motivy jednotlivých aktérů lehce nedořešené a strážmistryně Lucie chvílemi oplývá vědomostmi a kombinačními schopnostmi na hranici věrohodnosti. Hlavní motor vyšetřování, který všechny žene kupředu v závodu s časem nakonec zůstane úplně bez povšimnutí a konec samozřejmě "nenápadně" láká na pokračování.
Ať už jste zapřisáhlý milovník Vinohrad nebo jen občasný návštěvník Prahy, tahle kniha by vás neměla minout. V podstatě jde o bedekr, který vás sice spíš jen tak lehce inspiruje a navnadí k dalšímu průzkumu, než že by vás zahltil informacemi, ale přesto dokáže vykouzlit skvělou atmosféru, kterou ještě víc umocňují rozhovory tematicky propojené s jednotlivými kapitolami. Kdyby kniha obsahovala mapku, byla by dokonalá.
Příběhy, které se opírají o skutečné události mají tu výhodu, že se nemusejí potýkat s věrohodností. Život sám je často mnohem dramatičtější než ta nejbujnější fantazie. Dalším plus tohoto příběhu je fakt, že se jedná o události, jejichž podrobnosti nejsou až tak detailně známé. Můžete si tak vychutnat krásný, dramatický a dojemný příběh jednoho přátelství, zkoušeného ranami osudu a zasazeného do (v nejlepším slova smyslu) atraktivních historických kulis.
Snad jen místy lehce odtažitý styl vyprávění a zbytečně ubrané napětí mi brání dát v hodnocení plný počet hvězdiček.
Zkušenosti, které Agatha Christie nasbírala po boku svého druhého manžela na různých archeologických vykopávkách zúročila hned v několika detektivkách. Tenhle kousek je nicméně naprosto originální - vždyť se odehrává před mnoha tisíci lety! A překvapivě vše perfektně funguje. Děj i jednání jednotlivých postav vás rychle a přesvědčivě vtáhne do starých časů - vraždilo se holt vždy a všude, a i ty motivy byly a jsou stále stejné.
V krátkých povídkách ožívá se směsí nostalgie a lehkého humoru autorčino dětství strávené na vesnici u babičky a dědy. Kouzelný výlet do minulosti, ve kterém snadno ožijí vaše vlastní vzpomínky. Stejně jako při poslouchání Radůziných textů, dýchne na vás lehkost vyprávění i hloubka prožitku.
Protagonisté a protagonistky těchto povídek vám asi nebudou moc sympatičtí. Někteří se chovají podivně, jiní zvláštně, mnozí nepředvídatelně. S jejich řešením životních situací můžete bouřlivě nesouhlasit nebo naopak tiše přitakávat, v každém případě vás ale něčím zasáhnou a přinutí se zamyslet.
Aňa píše čtivě, lehce a její příběhy nekloužou po povrchu. Je znát, že o svých postavách přemýšlí, a tak trochu vidí i za obzor. I proto stojí za přečtení.
Bábovky mě docela bavily - bylo to čtivé, místy vtipné, někdy docela trefné, asi podle toho, která postava je vám věkem, povahou nebo životními zážitky bližší. Bavilo mě to postupné propojování jednotlivých postav a rozmotávání všech nitek. Nemohu se ale zbavit pocitu, že ne vždy to do sebe správně zapadalo. Celkový dojem proto zůstal někde na půl cesty - užila jsem si to, ale celkem rychle mi příběh vyprchal z hlavy.