SSTknihy komentáře u knih
Pokračování slavného hororu, které ale nepřináší nic moc nového. Samotný děj je jen variací na předchozí příběh a o příjemném mrazení, které mám při čtení hororových příběhů ráda, nemůže být vůbec řeč. Navíc je znát, že knihu psal scénárista – lekačky, které fungují ve filmu, bohužel v knize vyznívají naprázdno a otevřený konec pro další díl je už jen standardní klišé.
Pokračování dobrodružství malého vikinga Vikeho, syna drsného válečníka, který místo síly raději využívá svého důvtipu a vynalézavosti, díky čemuž se on i všichni ostatní dostanou snadno z každé šlamastyky.
Klasický dívčí román od klasika žánru Stanislava Rudolfa. Příběh patnáctileté Jany je cestou hledání sebe sama, svých zájmů, potřeb, přání a skutečných přátel.
Takové připomenutí a hutné shrnutí skvělého a neuvěřitelně populárního seriálu z 80. let, doplněné fotografiemi ze seriálu i natáčení a nechybí ani pár nakouknutí do zákulisí. P.S. pokud vás zajímá, jak probíhalo Humidování, tak vás zklamu – ani tentorkát to neprozradili.
Takové lehké čtení o městském klukovi, který objevuje kouzlo venkova, kam se s rodiči a sestrou přestěhoval.
Málokdo tuhle knihu plnou originálních říkadel, básniček a pohádek, doprovázených úžasnými ilustracemi Miroslava Jágra zná. U nás doma patřila k těm nejoblíbenějším. No posuďte sami:
Dva piráti hrozně zlí,
jednou z knížky vylezli.
Ke stolu si sedli, kde co našli, snědli.
Husu, kachnu, koblížky – huš, piráti, do knížky!
Především obrázková encyklopedie, zobrazující nejmenším dětem svět kolem nás v každodenních maličkostech. Dnes už bohužel poněkud zastaralá a zavánějící starými časy (vojenské přehlídky, JZD nebo třídní boj), ale díky nápaditým obrázkům má pořád své, lehce nostalgické kouzlo.
Velmi zajímavý pohled na muže, kterého bychom dnes asi jen těžko označili za sex symbol. A přeci se kolem něho ve své době točilo mnoho žen - některé ho zbožňovaly, pro některé byl symbolem dokonalého muže, některé kvůli němu dokonce spáchaly sebevraždu. Eva Braunová patří k těm nejznámějším, ale rozhodě zajímavý je i portrét Hitlerovy matky Kláry, jeho milenky a nevlastní neteře Geli Raubalové nebo Magdy Goebbelsové, pro kterou její vůdce znamenal víc než životy jejích vlastních dětí.
Malé, svižné, zábavné. Taková studie mezilidských vztahů se špetkou sarkastického humoru. To, že je v názvu „po americku“ je celkem jedno, protože podobných příběhů se na celém světě dnes a denně odehrávají stovky, ne-li tisíce. Formanová píše strohým, jednoduchým jazykem, díky kterému děj rychle odsýpá a než se člověk naděje, je na konci knihy.
Omlouvám se všem, kteří tuhle knihu vychvalují do nebe, ale já ji dočetla opravdu jen s velkým přemáháním. Pro jistotu jsem si ještě dala film, abych si ujasnila, jestli mi vadil příběh sám nebo třeba jen styl vyprávění, ale výsledek byl jednoznačný – v mých očích byl Rob ufňukaný, nedospělý, nezodpovědný týpek, který místo, aby hejbnul zadkem a udělal ve svém životě alespoň jednu smysluplnou věc, raději se lituje nad svou dokonalou sbírkou LP a čeká, že štěstí k němu nakráčí zlehka, samo o sobě a v rytmu jeho oblíbené písně. Jestli takhle uvažují všichni muži, tak pánbůh s námi :-)
Tohle není kniha, která zaujme dokonalým literárním zpracováním, ale přináší svědectví o událostech, které by neměly být zapomenuty ani opomíjeny.
Jednoduše, prostým jazykem vypráví Ishmael o své životní pouti od šťastného dětství, které přetrhla válka v jeho dvanácti letech a doslova během několika hodin z něho udělala uprchlíka a sirotka. Strach z toho, aby nebyl násilím naverbován k povstalcům, ho nakonec vehnal do řad vládní armády, kde ovšem panovali podobné podmínky – drogy, sledování akčních filmů, zabíjení - nic jiného v hlavách dětských vojáků nezůstalo.
Ishmael měl štěstí, že byl po několika letech vybrán k rehabilitaci a díky své inteligenci a vůli vrátit se k normálnímu životu dnes může nejen mluvit o své děsivé zkušenosti, ale také pomáhat ostatním, podobně postiženým dětem. Podobné příběhy by měly být zařazeny mezi povinnou četbu.
Má to být depresivní, skeptická výpověď o znuděné a bezcitné generaci, žijící v Kodani, na přelomu 80. a 90. let. Hrdinové jsou vesměs nesympatičtí, cyničtí a lhostejní. Bohužel také často nudní a nezajímaví. A ufňukaní. Nikdy bych nevěřila, že se i chlapi dokážou šťourat v citech a rozebírat donekonečna příčiny vztahových krachů. Literárně je to čtivé, průšvih to není, ale obsahově to ve mně velký zážitek nezanechá.
Dávno před slavnými singles ze Sexu ve městě hledala v New Yorku svou životní lásku jistá Sheila. Všude kolem řádilo hnutí za svobodu a sexuální revoluce, ale přestože se Sheila snažila poctivě a tvrdošíjně si šla za svým, nakonec to stejně nevyšlo. A tak se rozhodla napsat dlouhý dopis na rozloučenou, vyplakat se ze svých křivd a ukončit své trápení. Naštěstí je to vtipné, jinak by to bylo až příliš zahořklé, ufňukané a cynické.
Dojemné, a přesto velmi pravdivé vzpomínky válečného pilota na města, která viděl z výšky svého letadla, na přátele v okupované Francii, na prchavé okamžiky zdánlivě obyčejných dnů, na úsměv zajatce, který dokázal prozářit i ty nejchmurnější prostory. Vyjádření úcty k člověku a civilizaci tak opravdově, jak jen to svým poetickým jazykem Saint-Exupéry dokáže.
Jedna večeře, čtyři hlavní protagonisté a jeden zločin. Otázkou ovšem zůstává, kdo je tady vlastně pachatel? Ti, kteří spáchali konkrétní zločin? Nebo ti, kteří věděli o skryté hrozbě v podobě časované bomby a nic nepodnikli? Nebo snad ti, kteří se rozhodli aktivně jednat, ale proti obecným morálním a právním zásadám? Mateřská láska je všeobjímající, ale má zároveň právo použít jakékoliv zbraně?
Nakonec je mé hodnocení nižší kvůli jisté nedokončenosti příběhu a podivné nevěrohodnosti v jednání některých postav. Chvílemi mi příběh přišel stejně chladný a neosobní jako ta luxusní restaurace, ve které se hlavní hrdinové scházejí.
Milostné příběhy v typickém Páralovském stylu, odrážející erotické, partnerské i sexuální vztahy v 90. letech minulého století. Nastavené zrcadlo fakt nikoho nešetří a musím říct, že mě kniha bavila kdysi a baví mě i teď. Jen ten odstup téměř 30 let odhalil možná trochu víc směšnosti, hlouposti, beznaděje, tragikomiky, zoufalství, naivity a neporozumění, než by si člověk přál :-)
Takový hořko-sladký, se špetkou černého humoru a z dnešního pohledu docela depresivní pohled do života dvou životních ztroskotanců, kteří pohrdají všemi, kteří se bez mindráků smířili se svou každodenností stereotypností a podřizují se svým povinnostem. Violka a Kazan jsou zdánlivě šťastní, netrápí se konvencemi a jsou přesvědčeni, že právě oni si život umí užívat. Ve skutečnosti utápějí svůj život v alkoholu, sexu a marných snech o lepší budoucnosti.
Vynikající román o muži, kterého zničil vztah k milované ženě i k sobě samému, časově zasazený do poválečného Německa na přelomu 50. a 60. let minulého století. Obraz jednoho člověka, obžaloba celé jedné generace. Miluju knihy, jejichž děj se odehrává reálně během krátkého okamžiku (v tomto případě několika hodin) a přitom pojímají celé životy, epochy i věky.
13 magnetofonových pásků, uložených v archivu Karla Hvížďaly, zachycuje v knižním zpracování vzpomínky Jiřího Suchého na jeho profesní začátky, na divadlo Semafor, na spolupracovníky a přátele, na rodinu, ale také na dobu, rok 1968 nebo praktiky Státní bezpečnosti. Nechybí ani úvahy nad zálibami a přání a touhy do budoucna.
Malá lidská dramata, která obludnost doby přetavila ve velké lidské tragédie. Některé příběhy končí šťastně, některé tragicky, ale jejich hrdinové z nich nikdy nevyjdou nepoznamenáni.