SSTknihy komentáře u knih
Jako by svatý týden a blížící se maturita nebyly dost, ještě se parta spolužáků vydá na výlet ve skoro kradeném autě a způsobí nehodu s fatálními následky. Celá tahle událost slouží k tomu, aby se následně odkryly charaktery jednotlivých postav a studenti postupně zjistili, že maturita asi nebude tou největší zkouškou z dospělosti.
Chcete utéct od všech problémů? Není nic jednoduššího, než vyrazit na brigádu, kde v rámci budování melioračního kanálu poznáte nové lidi a budete mít dost času zamyslet se i sami nad sebou. Číst se to dalo, ale nic, k čemu by se člověk vracel.
Andrea má tak trochu nos nahoru, a když si ji filmaři vyberou do užšího kola pro případné natáčení, považuje se rovnou za filmovou hvězdu. Když se pak ukáže, že to s tou hvězdnou kariérou nebude až tak růžové, začne si vymýšlet historky, že by i Andersen záviděl. Jenomže se jí to poněkud vymkne z ruky a bude mít co dělat, než dá věci zase do pořádku. No, ještě, že má po svém boku věrného přítele Donáta!
Inka má po maturitě, ale zatím netuší, co bude dál. Rodiče jí nerozumí, kamarád z dětství už není tak zábavný a kluk, do kterého je zamilované se ukáže být poněkud povrchním. Nakonec začne pracovat v divadle a postupně si uvědomuje, že je třeba koukat se na věci kolem sebe trochu méně sebestředným pohledem. Klasický dívčí románek.
Skvělé téma skvělého Stanislava Rudolfa. Je fakt, že ať už psal o čemkoliv, vždycky to mělo hlavu a patu, příběhy působily věrohodně, byly vtipné, skvěle napsané a to morální poučení na závěr se vždycky alespoň malým háčkem zaseklo a zapůsobilo. Stejně tomu tak bylo i v případě tohohle románu. Když to čtete přibližně ve věku hlavní hrdinky, tak s ní tak hrozně moc souzníte a chápete ji. A o pár let později by jí člověk nejraději přetrhl jako hada a vlastní děti zamkl v komoře. A o tom holt ten život je.
Hlavní hrdinka studuje konzervatoř, ale hudba ji moc nebaví, spolužáci se jí protiví, nemá žádné opravdové kamarády a její přítel Dušan zase nevoní ostatním. Teprve návštěva tanečních v ní krok za krokem probouzí lásku k hudbě i k hodnému Jirkovi. A prázdniny jsou na obzoru, tak co víc si přát. Takové spíš jednoduché, nenáročné čtení.
Naštěstí jsem četla v době, kdy jsem si pojmy jako propaganda, nepřátelské rozvědky nebo třídní nepřítel ještě nedovedla nikam zařadit, takže si uchovám v paměti tři dobrodružné příběhy Franty Svátka, jeho odvahu, důvtip a statečnost. Dneska už bych to asi číst nedokázala. Některých příběhů je prostě škoda.
Tak si tak představuju, že by se Kosmův příběh odehrával v současné době. Starý pán by seděl někde pěkně v hospůdce, poslouchal by příběhy štamgastů a umně by je pak převáděl do knižní podoby. Bezstarostný život by ale přeťala smrt jeho milované ženy a jemu by pak zbyly už jenom ty příběhy. Bohužel z pera pana Vančury to bylo tak trochu nezáživné, poněkud archaické a hlavně povinné.
Měla jsem v dospívání pár oblíbených autorů a Vladimír Klevis k nim rozhodně patřil. Kromě všeho, co má obsahovat správný dívčí román, psal totiž navíc ještě vtipně a opravdu zábavně. Úplně si vybavuju, jak jsem si jeho příběhy užívala a odmítala přestat číst, dokud jsem nebyla na úplném konci knihy.
Nedávno jsem četla Osvětimskou knihovnici, kde se hlavní hrdinka setkává v koncentračním táboře Bergen-Belsenu s Annu Frankovou, která zde umřela krátce před osvobozením. Berthe Meijerová prošla stejným peklem jako dítě, ale teprve na prahu sedmdesátky se rozhodla sepsat své vzpomínky. Ne proto, aby se vracela k děsivým zážitkům, ale proto, aby vysvětlila, jak takové zážitky člověka navždy poznamenají. Popisuje svůj život po válce, v době, kdy ještě nikdo neznal pojem posttraumatický syndrom. Ti, co přežili, mlčeli, protože cítili obrovský stud za to, co prožili. Pronásledovaly je fóbie z přeplněných prostor, hrůza z dopravních prostředků, potřeba hromadit jídlo, nedůvěra k lidem a zároveň touha po lásce a hezkých věcech. Přežili, ale nikdo je nenaučil, jak žít. Pro ně válka ve skutečnosti nikdy neskončila.
Když se holka z vesnice ocitne uprostřed velkoměsta a vnese do měšťácky usedlého života svěží vítr, nemůže z toho vzniknout žádná nuda. Adina si svůj prázdninový pobyt u příbuzných užívá naplno a stejně tak její noví kamarádi, sourozenci Filip a Dagmar, kterým tohle malé vytrhnutí z každodenní nutné reality přijde víc než vhod.
Milý příběh malé Dory a jejího tatínka, kterým se podaří najít jak nového kamaráda, tak novou maminku. Vše v kulisách strašidelného zámku, kde společně bydlí. Čtení spíš pro menší čtenáře.
Honza a Ťápa – sourozenci, kteří jsou pro každou legraci a špatnost, a tak si jich užívají dosytnosti. K nemalé radosti svých rodičů. Vtipné čtení s hezkými ilustracemi Aleny Ladové.
Jako kdyby nestačilo, že má Tamara problémy se zrakem a musí proto chodit do speciální školy. Do jejího pokojíčku se nastěhovala protivná sestřenice, rodiče se chovají podivně, a ona navíc musí bydlet u tety, která je považována tak trochu za černou ovci rodiny. Spousta nových věcí, se kterými se musí vyrovnat. A samozřejmě to nakonec zvládne.
Když si představíte, že byla doba, kdy nebyl žádný internet, žádné časopisy a v televizi běžely nanejvýš Aktuality, byla každá kniha, kde se psalo o vztazích a dospívání alespoň trochu záživně a čtivě hotovým požehnáním. Tuhle jsme svého času četli zřejmě všichni. Pro dnešní děti by to byla nejspíš nuda k uzívání.
Předchůdci dnešních Dubánků. Malinké příběhy svou panáčků, vyrobených z kaštanů jsou spíš jen doplňkovou četbou. Hlavní náplní je velká řada nápadů, jak si z lesních plodů, klacíků, šišek a semen vytvořit celou škálu různých zvířátek a panáčků. Jako děti jsme nejvíc milovaly sovu ze smrkové šišky a nejednou díky ní vyhrály soutěž v tvořivosti.
Ptejte se o včelách na co chcete a tahle kniha vám na to odpoví. Díky ní jsem už jako dítě věděla, co se stane, když vám dá včela žihadlo, jak to vypadá v úlu nebo proč včely vlastně opylují květy. Jasné, výstižné a laskavé povídání, doplněné názornými ilustracemi, takže všechno je úplně jasné.
Ofélii je přes čtyřicet, je krásná, za sebou má úspěšnou kariéru i pěknou řádku milenců a před sebou sen o vlastním nakladatelství. A pak ji jednoho dne osud a rodinná přítelkyně zavede do Paříže, kde má v rámci příprav na novou knihu zjistit, co je pravdy na tom, že Francouzi jsou úžasní milenci a Francouzky mají recept na štěstí a krásu. A jak už to tak bývá, všechno je trochu jinak než se povídá a Ofélie musí poněkud přehodnotit své životní jistoty, aby i ona našla onen tajemný recept na štěstí a krásu a samozřejmě i úžasného milence. Lehké, vtipné a zábavné čtení.
Zajímavý náhled do období 50. let, kdy naší republikou kočovaly skupiny Romů a státní orgány se je snažily začlenit do společnosti i proti jejich vůli a přirozenému způsobu života. Příběh jednoho učitele a jednoho kapitána, kteří navzdory všem obtížnostem a ztraceným iluzím vytrvali ve svém snažení a pomohli mnohým romským dětem k lepšímu životu.
Bohužel už jen slabý odvar toho, v čem byl pan Páral kdysi tak skvělý. Vlastně mi to přišlo jako taková prvotní črta k chystanému románu, ve kterém bude děj barvitější a obsáhlejší, postavy zajímavější a nebude tomu chybět přesah nebo alespoň více humoru. Tohle byla jen trochu smutná vzpomínka na knihy, které mě kdysi hodně bavily.