SSTknihy komentáře u knih

Nenechte se zmýlit první povídkou! Autor byl známý hudební teoretik a milovník sci-fi, jehož zajímala především otázka technologií ovládajících nás svět. Ne, že by nebyly některé povídky zajímavé tematicky. Například ta, v níž jsou mimozemšťané přesvědčeni, že planetu Zemi obývají automobily a lidé jsou jen podivnými semeny, která ze sebe čas od času vystřelují, mě fakt pobavila. Ale celkově je to čtení náročné, filozofické, komplikované a vyčerpávající.

11 23.02.2020

Tak tenhle podivný experiment mě nijak zvlášť neuchvátil. Začalo to sice jako zajímavý nápad, ale s každým přibývajícím dnem byla z celé akce cítit čím dál urputnější snaha dotáhnou to prostě nějak do konce a splnit závazek vůči nakladateli. Ubývalo na zajímavosti i vtipnosti. Možná ta podivná pachuť pramenila z toho, že ženě, která tráví večery po barech, vytáhne láhev vína na posezení a na každém kontinentu má hned několik milenců, lze těžko uvěřit, že upřímně hledá vztah a opravdovou lásku.

11 23.02.2020

Není větší tragédie, než přežít vlastní dítě. Skutečnými oběťmi ale často bývají přeživší sourozenci. Dostávají se do stínu svého mrtvého bratra či sestry a po zbytek svého života musí bojovat s touto nechtěnou konkurencí. U jednovaječných dvojčat je to o to děsivější, že při každém pohledu do zrcadla vidí tvář mrtvého sourozence.
Jak něco takového přežít? Moorcroftovi věřili, že pomůže odstěhovat se na druhý konec světa. Před minulostí ale nikdo neuteče. Zvlášť, když se začínají objevovat trhliny – co se doopravdy stalo toho osudného dne? Kdo je skutečným viníkem? A kdo vlastně zůstal naživu? Výborný thriller, balancující na hranici hororu a psychologického románu. Skvěle vykreslená atmosféra.

28 04.02.2020

Ze začátku jsem se výborně bavila. Způsob, jak se hlavní hrdince ze dne na den změnil život dřív, než si stihla vypít své oblíbené šampaňské, byl popsán vtipně a s úžasným nadhledem. Jenomže obojího začalo postupně ubývat, stejně jako upadaly mé sympatie k samotné Inéz. Navíc začalo její chování postrádat na věrohodnosti a nakonec vše skončilo doslova uprostřed děje, jako by to samu autorku najednou přestalo bavit. Škoda.

14 04.02.2020

Krátké detektivní povídky, nebo spíš obrazy ze života lidí, napříč dějinami. Ať už šlechta, měšťané nebo lidé na okraji společnosti, všichni se musí čas od času poprat se zlem, lidskou chamtivostí, závistí nebo žárlivostí. A jak už to tak v životě bývá, zdravý rozum a schopnost dedukce vítězí častěji, než postup oficiálních vyšetřovatelů.

17 04.02.2020

Hezké milé říkanky a obrazové vize. Není to žádná velká poezie, ale společně se zajímavými fotkami je to příjemná zábava na deštivé odpoledne.

7 04.02.2020

Detektivní hry Agathy Christie jsou takovou třešničkou na dortu pro její příznivce. Doplňují dílo, přibližují způsob, jakým ona sama viděla své detektivní příběhy i oblíbené detektivy. Jen pozor na scénické poznámky – mohou vám prozradit vraha dřív, než dorazíte na konec příběhu :-)

13 04.02.2020

Těšila jsem se na klasiku ve stylu Agathy Christie, a upřímně, kdyby bývala autorka svou inspiraci Deseti malými černoušky přiznala, mohl se děj rozvíjet zajímavěji a mnohem tajemněji. Takhle se z dobře rozehraného příběhu postupně stala fraška s nevěrohodně jednajícími postavami a s křečovitou snahou o překvapivý dvojitý konec. Bohužel od Manželů od vedle, mají za mne autorčiny knihy sestupnou tendenci.

25 04.02.2020

Další z neuvěřitelných svědectví o děsivých praktikách likvidace židovského obyvatelstva za druhé světové války. Velkou část knihy tvoří detailní popis života maďarských a slovenských Židů, žijících na nově vzniklém maďarském území. Hlavní hrdinka velmi detailně popisuje postupnou degradaci jejich života, který nakonec pro mnohé skončil za branami koncentračních táborů. Viola měla to štěstí, že jich přežila hned několik. Škoda, že její život po válce je v knize vylíčen v nepoměrně krátké podobě, oproti rozmáchlému úvodu. Určitě by byl neméně zajímavý. Jen ten název knihy je poněkud zavádějící – Viole bylo přes dvacet let, když vystoupila z vlaku v Osvětimi...

32 04.02.2020

Silný příběh jedné rodiny, vyprávěný napříč generacemi a v různých časových rovinách. Pravidelně se střídající pohled otce a dcery postupně skládá mozaiku jejich příběhu, aby nakonec každý detail zapadl na správné místo a odhalil tak důvody a příčiny vší té bolesti, zloby, nepochopení, tvrdohlavosti, zatrpklostii a strachu, určujících jejich životy. Poučný, zajímavý a čtivý příběh.

87 28.12.2019

Celá série Poslední aristokratky by se měla prodávat v lékárně jako lék na špatnou náladu, chmury a deprese. Já vím, že to není žádná vysoká literatura, ale schválně, kdy naposledy jste četli něco, u čeho jste se smáli nahlas? Mně se to stalo u všech čtyř dílů. A to se vážně cení :-)

49 19.11.2019

"Z krematoria člověk nikdy nevyjde celý," říká Shlomo Veneia, muž, který přežil a podal osobní svědectví o neskutečných hrůzách, kterých byl svědkem, jako člen speciálního sonderkommanda v koncentračním táboře v Osvětimi. Každodenní práce u plynových komor a spalovacích pecí byla tak děsivá, že o svých zážitcích dokázal promluvit až téměř padesát let po válce. Jeho svědectví je věcné, bez emocí, přesné a neuvěřitelně působivé.
Byla jsem se podívat v Březince, stála na místě bývalých krematorií a vnímala tichou děsivost toho místa. Čtení knihy pak bylo o to působivější. Je dobře, že podobné příběhy jsou zaznamenány. Nemělo by se nikdy zapomenout.

37 08.11.2019

Číst o domácím násilí je vždycky mrazivé. Kdo se s něčím podobným nikdy nesetkal, bude možná kroutit hlavou nad chováním hlavní hrdinky a říkat si, proč to nechala zajít tak daleko. Jenomže bojovat s nedůvěrou, ponížením a strachem, to chce hodně velkou odvahu. Lucie Konečná je ve svém popisu stručná, věcná a věrohodná. A ten nádech šťastného konce lze autorce odpustit a hlavní hrdince jen přát.

22 02.11.2019

Detektivní příběhy s Oldřichem z Chlumu a jeho pomocníky jsou jako návštěvy u rodičů. Nesmí být moc časté, ale pokaždé je to fajn. V podstatě tuším, co mě čeká, znám své hrdiny, vím, co mají rádi a jak se budou chovat, zápletka je dostatečně zamotaná, ale ne zas natolik, abych se v ní ztrácela, a lehké díry v logice zastřou vtipné momenty a čtivý jazyk. Takže už teď se těším na další návštěvu.

21 02.11.2019

Docela příjemná oddechovka ve stylu Bridget Jonesové. Děj sice není nijak nápaditý a od začátku je jasné, kam se bude ubírat, ale pokud se chcete jen pobavit a užít si happyend, není to špatná volba.

11 12.10.2019

Začátek knihy přináší velmi podrobný výčet faktografických dat k celé události. Bohužel tím to končí. Jednotlivé hypotézy jsou předkládány bez hlubší analýzy, jejich větší či menší pravděpodobnost je povětšinou vyřízena v pár větách, které se navíc často opakují. Použité fotografie jsou ve špatné kvalitě, velkou část knihy tvoří vysvětlivky pod čarou, vycpávka, natahující délku knihy sáhodlouhými a často zcela zbytečnými popisy (např. popis autobusu, kterým účastníci chvilku cestovali). Úplně mimo jsou pak připojené názory anonymních blogerů – záhadologů a vyjádření odborníků, většinou s nulovým přínosem k celé tragédii. Celá kniha spíš připomíná seminární práci, kde bylo třeba dodržet předepsaný počet stran a jejíž obsah autor sestavil převážně na základě informací z internetu. Pokud chcete o téhle záhadě něco vědět, pusťte si raději některý z dokumentů, kterých bylo natočeno víc než dost. Zabere vám to méně času a dozvíte se víc.

37 29.09.2019

Kniha se četla velmi dobře. Krátké kapitoly rychle ubíhají, děj je zajímavý, postavy detektivů celkem sympatické a mrtvoly se vrší tak závratným tempem, že skoro váháte, jestli na konci vůbec někdo zbude. Když ale vrchního detektiva náhle osvítilo a z ničeho nic pochopil, kdo je vrah a proč, došlo mi, že se vlastně vůbec nevyšetřovalo. Jen se vraždilo, jezdilo z místa na místo, občas prostřih do soukromí detektivů, občas úvaha nad spojením vražd a pohádek - a konec. Samotný závěr pak svou snahou šokovat čtenáře za každou cenu vyšel totálně naprázdno. Tak proto nakonec tři hvězdy namísto původně zamýšlených čtyř.

16 26.09.2019

Ani tentokrát autorka nezklamala a servíruje napínavý příběh, plný překvapivých zvratů. Na rozdíl od Manželů odvedle je sice děj víc předvídatelný a jednotlivá odhalení nejsou tak šokující, přesto vás příběh nutí obracet stránku za stránkou, dokud nejste na konci. Pomáhá tomu hlavně svižný děj bez zbytečných popisů a rychle plynoucí dialogy. Takže nakonec čtyři hvězdy a těším se na další autorčinu knihu.

40 15.09.2019

Číst Sorokina je jako naskočit za jízdy do rozjetého Šinkansenu. Neobtěžuje se s vysvětlováním děje, prostředí nebo postav. Jen občas vám naznačí, jen tak mimochodem poodkryje nějakou informaci, zmíní se sotva půl slovem. Tušíte, že jste někde v budoucnosti, že došlo k celosvětovému válečnému konfliktu, svět se zmítá v chaosu a technologie ovládají lidské životy. Detaily si domyslete sami a nechte svou fantazii pracovat na plné obrátky. Příběh šílené grilovací zábavy je o to děsivější, že nastiňuje vizi, která by nemusela být tak vzdálená. Ale možná není třeba se děsit. Stačí, když nám v budoucnosti implantují do mozku chytrou blechu a hned se bude i nám zdát vše krásné, bezproblémové a zalité sluncem.

15 15.09.2019

Myslím, že je škoda vnímat Skleněný pokoj jako životopisnou knihu. Protože tou hlavní postavou příběhu není nikdo jiný než právě skleněný pokoj. Místnost, která vznikla jako jedinečný, moderní, otevřený prostor, jako symbol nových začátků, otevřených vztahů a života bez přetvářky. Ve skutečnosti byl ale po celou svou existenci svědkem těch největších vášní, lží, podvodů, zrady, bolesti, utajovaných pocitů a lítosti. Jako nezaujatý svědek sledoval skleněný pokoj své obyvatele, zmítající se ve svých životech i dějinných událostech. Teprve když dojdete na konec celého příběhu, dostanou životy a jednání jednotlivých postav hlubší smysl. Za mne skvělá kniha s vynikající atmosférou.

47 15.09.2019