SSTknihy komentáře u knih
„Největší vzrušení prožíváme ve chvíli, kdy toužíme, při prvních opojných tónech milostné předehry.“ Jenomže každý vztah se časem posune dál. Tak co s tím? Když Alexandr potká krásnou Fanfan, rozhodne se hrát rafinovanou hru s jejím srdcem ve víře, že nenaplněná láska nikdy neupadne do všednosti. Jenomže s láskou si nelze zahrávat bez následků a Alex se bude muset rozhodnout, co doopravdy v životě chce. Neotřelý, vtipný, milostný román se vším všudy.
Urputná snaha šokovat skrze příběhy plné sexuálního násilí, úchylek, deviací, nechutností a nesmyslné krutosti. Žádný hlubší smysl ani podobenství, ale čirá literární apokalypsa.
Problémy patnáctiletého puberťáka, který se potýká s problémy doma i ve škole, s neuspokojivým citovým životem a údělem nepochopeného a vysmívaného intelektuála, servírované formou osobní zpovědi plné sarkastického humoru. Svého času kultovní kniha a dobrá zábava.
Na úvod jeden zločin, který i po letech ovlivňuje účastníky především svou neukončeností a pachutí, kterou po sobě zanechal. Další povídky představují hrdiny s jejich většími či menšími problémy, niterními pochybnostmi, ve stáří i na počátku života. Jako nezávislý pozorovatel vypráví autor jejich příběhy tím nejjednodušším způsobem, se smyslem pro atmosféru, citem pro psychologii a vynikající znalostí mezilidských vztahů.
Alegorický příběh skupiny chlapců, kteří si po ztroskotání na pustém ostrově snaží uchovat lidskost, principy demokracie, čestnost a férové jednání. Jejich nejlepší úmysly ale rychle berou za své tváří v tvář děsivé skutečnosti v podobě tyranie, zla a mocenského násilí. Nepřichází však zvenčí, ale vyrůstá přímo uvnitř jejich společenství. Prospěchářství, touha po moci, strach, tyranie a násilí mění slušně vychované hochy v divochy a vedou k totální ztrátě dětské nevinnosti. Cesta, ze které není návratu. Děsivé, mrazivé, skvěle propracované, zneklidňující.
Brilantní slovní hříčky, skvělé nápady, absurdní humor, vtipné parodie, vytříbený styl - to vše a ještě mnohem víc je Woody Allen. Pokud máte rádi jeho filmy, budete milovat i jeho knihy. Mým absolutním favoritem z této sbírky je smrt, která nehraje šachy v nádherné parodii na Bergmanovu Sedmou pečeť.
Dva detektivní příběhy se skvěle vykreslenou atmosférou, zajímavými postavami a překvapivými závěry. Otázka pocitu viny a zodpovědnosti za své činy stojí v popřední obou případů – je ale otázkou, kdy a čí rukou bude spravedlivý trest vykonán. Ani s lety neubylo knize na čtivosti.
Poetická vzpomínka na „strýčka, který nebyl vlastně vůbec můj strýček a nejmenoval se Bosko“. Příběhy skvělého vypravěče, který své posluchače umí zavést do světa plného fantazie, barev, podivných lidí a neznámých krajin, rozumí řeči zvířat a ptáků, umí naslouchat stromům a květinám a nikdy nezapomene přinést nějakou dobrotu. Strýček Bosko je laskavým průvodcem dětství, na kterého se ani po letech nezapomíná.
Brautiganovi knihy miluji pro jejich poetičnost, nadčasovost a humor. Předloží vám zdánlivě obyčejný příběh obyčejných lidí, provede vás jejich životem, ukáže jejich radosti a starosti a nechá je jít. A ve vás po přečtení poslední stránky zůstane pocit, že jste právě prožili něco zvláštního, neuchopitelného a přes šťastný konec vlastně smutného. Prostě můj oblíbený autor :-)
Lehce autobiografická kniha, v níž autorka formou drobných epizod a vzpomínek rozehrává příběh Olgy v nelehkých normalizačních dobách. Život pod taktovkou svéráznost otce, ukrajinské příbuzenstvo, Olžiny komplexy a milostné eskapády rámují střídavé životní prohry a výhry. Poselství života plného překážek a zmatků je jasné - ať už se děje v životě cokoliv, měli bychom být nakonec vděčni za každé nové ráno.
Fascinující, až hororově laděný příběh zakomplexovaného úředníčka, který se mstí světu za svou vlastní bezvýznamnost a nicotu. Pro svou pomstu zvolí armádu vpravdě podivnou – inteligentní hlodavce, ve kterých spatřuje férovější, věrnější a oddanější přátele, než by kdy mohl najít v lidech, kteří pro něj měli vždy jen slova pohrdání a nezájmu. Čím více se noříme do myšlení a pohnutek hlavního hrdiny, tím víc je jasné, že nebezpečným tvorem zde nejsou krysy, ale uťápnutý despota a lidská nula, která si zrůdně užívá nečekaně nabyté moci.
Cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly. A stínací nástroj, rychlý a zdánlivě humánní takovým dobrým úmyslem bezesporu byl. K zděšení podivínského doktora a vynálezce ho ale lidé začali nazývat jeho jménem. Na téhle historické hříčce z období francouzské revoluce je nakonec nezajímavější to, že ji napsal herec, kterého většina z nás zná jako inspektora Dreyfuse ze série o Růžovém panterovi.
Tři bratři, náhlá smrt a lačná vidina velkého dědictví. Zdánlivě dobré rodinné vztahy se rychle rozpadají pod vidinou bohatství na kusy. Středobodem druhého příběhu je manželský trojúhelník v zapadlém venkovském hotýlku. Je to příběh nadvlády, moci, rezignace a krutého poznání, že i sebelepší plány mohou ztroskotat, když zasáhne osud.
Vtipné, dokonalé, brilantní, totálně pitomé, prostě geniální. Nejvíc mě na tomhle příběhu baví s jakou samozřejmou neomaleností servíruje autor své fantazijní výplody, takže ani na chvíli není pochyb, že to ve vesmíru a všude kolem nás funguje přesně tak, jak popisuje. Nezbývá než dodat, že ručník mám stále v pohotovosti :-)
Tři ukázky z divadelní tvorby slavné autorky, dokazující, že je právem nazývána královnou detektivek. Past na myši jsem měla možnost vidět na divadle a dodnes si pamatuju tu vzrušenou debatu o přestávce nad tím, kdo je asi vrah. Svědkyně obžaloby se povedla i na filmovém plátně. A pavučina pro mne byla novinka, ve které si Agatha vyhrála se svým oblíbeným motivem tajných místností a uzavřenou skupinkou podezřelých. Perfektní. Další drahokam do mé sbírky.
Téhle detektivce komiksové zpracování vyloženě pomohlo. Na rozdíl od knižního originálu působí věrohodněji, jasně spěje k cíli a je snadné zorientovat se v postavách. Klasickou knihu to asi nikdy nenahradí, ale jako zpestření pro milovníky detektivek – proč ne.
Samotný příběh oproti knižnímu originálu poněkud strádá, ať už kvůli tomu, že brilantní pointa, kterou v tomto příběhu autorka použila, poněkud ztrácí na působnosti a závěr není tak překvapivý, nebo proto, že tu není prostor pro vykreslení typické povahy Hercula Poirota. Kdybych neznala originál, asi by mě to příliš nenadchlo. Takhle to bylo příjemné zpestření pro milovníka detektivek.
Dobrá detektivka severského střihu, s pořádně šíleným vrahem, slušně komplikovanou zápletkou, dostatečným množství podezřelých a uspokojivým vyústěním. Detektivové nejsou zoufalci, potácející se na pokraji společnosti a celá ta zápletka je celkem uvěřitelná. Tedy pokud až tak moc nenakukujete pod pokličku a nebudete se v příčinách a důvodech chování jednotlivých postav moc šťourat. Je vidět, že autor je kovaný v psaní scénářů – děj plyne rychle, krátké kapitoly vás nutí číst dál a dál, žádné zbytečné popisy ani dějové odbočky. Už se těším na pokračování.
Světlo z Pauliny? To je prach na starém kufru. Smutek z nenávratného. Letmý úsměv. Stíny letního odpoledne. Nerozbalené dárky. Potemnělá ulice zimního podvečera. Naděje. Host, který nepřišel. Tíživé svědomí. Nadějné vyhlídky. Zapomenutý sen. Nenaplněná touha. Nedorozumění. Láska bez hranic. Tikot hodin v prázdné kuchyni. Zarostlá zahrada. Příběhy odvedle. Příběhy neobyčejné ve své obyčejnosti.
Vrah není sadistický šílenec, vraždy nemají rituální podtón, vyšetřovatel není cynický alkoholik a děj se neodehrává na odlehlém severu – a přece to funguje. Další případ komisaře Bergmana plyne pomalu, jako život uprostřed Beskydských lesů, ale stejně jako vás bude lehce mrazit při zaslechnutí podivných zvuků uprostřed hlubokého lesa, stejně tak vás zneklidní temné hlubiny zdánlivě idylických vztahů místních obyvatel. Dobrá česká detektivka díky Michaele Klevisové prostě nezahyne.