SSTknihy
komentáře u knih
Dítě Bridget Jonesové
Helen Fielding
Pustila jsem se do čtení hlavně proto, že jsem viděla film a ten mě hodně bavil. Takže spíš takové doplnění, příjemnější o fakt, že zde vystupují (na rozdíl od filmu) všechny známé postavy. Není to nic náročného a ani se to jako vážná literatura netváří. Ten, kdo má Bridget a její milostné eskapády s Markem a Danielem rád, pro toho to bude příjemně strávené odpoledne.
Vraždění lazebnic
Vladimír Přibský (p)
Mohla to být docela líbivá lovestory, okořeněná detektivní zápletkou a vtipně vykreslenými reáliemi z doby, kdy na Pražském hradě vládl císař Rudolf II. Jenomže námětem je skutečný, historicky doložený zločin (i když se odehrál jinde, trochu později a malinko jinak), a tak je to bohužel s fešným španělem Pablem a krásnou lazebnicí Markétou stejné, jako s Rose a Jackem na Titanicu - v tom nejlepším vám dojde, že to prostě nemůže šťastně skončit.
Ostré předměty
Gillian Flynn
Dobře se to četlo. Hlavní hrdinka je slušnej magor, co si s sebou táhne solidní traumata jak žvýkačku na podrážce, město, kde by člověk nechtěl bydlet, ani kdyby bylo poslední za zeměkouli, narušená mládež, která toho má ve třinácti za sebou víc než by našinec doufal v osmnácti a navrch dvě vraždy jak vystřižený z temných severských detektivek. Spíš než o vyšetřování zločinu jde o rozplétání psychologických propletenců, traumat, hysterií a patologií. A i na ten sex dojde. Takže jak říkám, dobře se to četlo :-)
Ach, ty matky
* antologie
Celkem povedený výběr příběhů, ve kterých si snad každý najde něco osobně známého. Obsahem i formou vynikají především povídky trojice Soukupová, Šabach, Rudiš. Rozhodně nejslabší je ta od Viewegha, která působí spíš jen jako nahozený námět. Pro mne je edice Česká povídka především dobrou příležitostí, jak objevit nové autory. V tomto případě to byl Josef Moník, jehož povídka mě opravdu bavila i pobavila.
Tajemství ďáblovy bible
Arnošt Vašíček
Ďáblova bible neboli Kodex gigas je knihou bezesporu záhadnou a jedinečnou. Pokud se o ní ale chcete dozvědět víc, než to, jak podle legendy vznikla a jak vypadá ďábel v ní zpodobený, potom budete zřejmě zklamáni. Pan Vašíček to vzal pěkně zeširoka, a ve stylu "nemáme sice žádné důkazy, ale proč by to nemohlo být třeba takhle", konspiruje, kombinuje, spekuluje a předkládá různé teorie o existenci tajných spolků, řádění ďábla na nejvyšších místech, tajemných znacích, stavbách a ukrytých významech. Naštěstí je to psané hodně čtivě a jako výchozí bod pro další pátrání to špatné není.
Muži, kteří nemají ženy
Haruki Murakami
I muži mají své dny... Zajímavý pohled do světa, který bych vlastně nečekala, protože muži přece nepláčou. Murakami mi ukázal, že nejen pláčou, ale také že trpí, jsou zmatení, nejistí, neví si rady, tápou, dokážou se pobláznit, trpět pro lásku i pro ni zemřít. Nečetlo se to zrovna lehce, ale zajímavé to určitě bylo.
Ještě že nejsem kat
Vlastimil Vondruška
Pokud si chcete u čtení odpočinout, pobavit se, užít si trochu romantiky a ještě potrápit šedou kůru mozkovou, pak jsou knihy pana Vondrušky sázkou na jistotu. Tahle nepatří do žádné slavné série a musím říct, že snad proto se mi líbila o kousek víc, než mnohé s Oldřichem z Chlumu nebo pánem z Dobronína. Na letní odpoledne rozhodně fajn čtení.
Čtyři dohody – Kniha moudrosti starých Toltéků
Don Miguel Ruiz (p)
Dejte si pozor na to, co a komu říkáte, nevytvářejte si falešné domněnky, nic si neberte osobně a ať děláte, co děláte, dělejte to poctivě. Některé myšlenky mi byly blízké, jiné mě nijak neoslovily. Čtení je to hlavně ke konci trochu moc sluníčkové a láskyplně všeobjímající, ale úplná ztráta času to nebyla.
Duch znojemských katakomb
Vlastimil Vondruška
Další zábavné vyšetřování královského prokurátora a jeho pomocníků. Tentokrát se mrtvoly vrší ve Znojmě, po místních hradbách se potuluje duch zmizelého rytíře, město je prošpikované tajnými chodbami, krásných šenkýřek je hned několik a do vyšetřovatelské party se přidává Divišův bratranec Diviš. Takže nuda v žádném případě, nechybí obvyklé špičkování, akce stíhá akci a dojde i na milostné hrátky při měsíčku. Skvělé čtení na deštivé odpoledne.
Můj život a Adolf Loos
Elsie Altmann-Loos
Hodně zvláštní portrét muže, který byl ve své době nepochopen, opovrhován a vysmíván, zatímco dnes je považován za jednoho z ikonických představitelů světové architektury. Vzpomínky jeho druhé ženy jsou hodně osobní, hodně sebestředné, ignorují fakta, kloužou po povrchu a prakticky se vůbec nezabývají Loosovým dílem. Dozvíte se víc o tom, jaké si nechával šít obleky, jak cestoval a co rád jedl, než které budovy postavil a odkud pocházely jeho originální nápady. Elsie psala své vzpomínky na sklonku života a tomu i odpovídá styl jejího vyprávění – vykresluje Loosův portrét ze vzpomínek nikoliv z faktů, jmen a dat.
Pokud to není vaše první setkání se slavným architektem, bude kniha příjemným a zajímavým doplněním.
Planeta Země: Kruté místo k žití
Andor Šándor
Světové dění v souvislostech, viděno očima zkušeného generála ve výslužbě, bývalého šéfa tajných služeb a bezpečnostního poradce Andora Šándora. V jednotlivých kapitolách se vrací hluboko do minulosti, aby vzápětí poukázal na přímou souvislost s přítomností a varovně ukázal do budoucnosti. Jeho přesnému a originálnímu pohledu neuniknou největší světové mocnosti ani jejich představitelé, nebojí se jít se svými názory proti názoru většiny, hledá souvislosti, příčiny i následky a nastiňuje vize do budoucnosti, často znepokojující. A navíc je to psáno srozumitelně, vtipně a s jasně patrnými znalostmi dané tématiky.
Suchý hadr na dně mořském
Ivana Chřibková
Příběh obyčejné holky z malé vesnice, která se tak trochu plácá ve svém životě. Doma se rodiče ustavičně hádají, brácha je blbec, ve škole ji neberou a babička ji navíc tahá do kostela, kde je zoufalá nuda. A když se k tomu ještě přidají trable s dospíváním, neschopnost najít sebe sama ani nějaký životní směr a cíl, může to skončit pěknou katastrofou. Ještě že je na blízku milý, mladý a neortodoxní kněz, který jí z toho všeho pomůže ven – aneb Ptáci v trní na českém venkově. Vtipná oddychovka, ve které se někdo najde, jiný bude nechápavě kroutit hlavou. Pokud vás bude zajímat, co se s hrdinkou stalo dál, je tu pokračování „Když to tam není, tak to tam nehledej“.
Kořistí v Kaddáfího harému
Annick Cojean
Další z očitých svědectví o brutalitě totalitního režimu, tentokrát obohacené o detailní portrét násilnického a sadistického tyrana, který byl natolik posedlý sexem, že skrze něj řídil, ovládal, terorizoval i vládl. Zajímavější je spíš druhá část, kdy je příběh hlavní hrdinky zasazen do širších souvislostí, autorka popisuje, jak se k tématu dostala a vysvětluje, jak obtížné je dostat se k jakýmkoliv informacím v zemi, kde zločinem není to, že někdo někoho znásilnil, ale to, že byl znásilněn a vrhl tak potupu na celou rodinu.
Chlapec na vrcholu hory
John Boyne
Tak jednoduché a přitom tak dokonalé! Příběh o chlapci, kterého nešťastný životní osud dovedl na skutečný i pomyslný vrchol a vzápětí ho nechal spadnout až na samé dno propasti. Choval by se malý Pierrot jinak, kdyby na vlastní kůži nezažil bolest, smutek a šikanování? Je možné odolat touze po moci, když je její náruč tak lákavá? Lze omlouvat krutost neznalostí? A je dovoleno žádat o odpuštění, když spáchané skutky překročily určitou mez?
Už první autorova kniha Chlapec v pruhovaném pyžamu mě nadchla. Možná, že je řazena k dětské literatuře, ale myslím, že u silného příběhu je jedno, jak jednoduše je vyprávěn. Jeho síla spočívá v něčem docela jiném. Rozhodně mohu jen doporučit.
Šeptající dívka
Marko Hautala
S knihami Marko Hautala je to asi tak – nalákají vás, předhodí vám zajímavý příběh, nad kterým se vám sbíhají sliny, nápaditým a svižným jazykem vás vtáhne do děje a pak vás podvede hloupým, nelogickým a zmateným závěrem. Nemohu si pomoct, už druhé zklamání. Příběh o tajemném poselství minulosti, zhmotňující se v podobě našeptávajícího démona působil fakt lákavě, ale skončil ve směsici zbytečného násilí, které místy vyvolávalo spíš salvy smíchu než hrůzy. O nelogických dírách, chybějících spojitostech a nepochopitelném chování některých postav ani nemluvě.
Ty tři hvězdy jsou za nápad a čtivost.
Dům číslo 6
Nela Rywiková
Tahle kniha by se neměla prezentovat jako detektivka. Sice se tu pátrá a vyšetřuje a dojde i na dopadení pachatele, ale to všechno se děje až v druhém plánu. V popředí je život několika nájemníků, žijících v polorozpadlém domě, uprostřed území nikoho. Přežívají a vegetují ve svých životech, každý z nich postižen více či méně na duši i na těle. Doufají v lepší zítřky, ale osobně nejsou schopni jakékoliv změny nebo zlepšení. Autorce se skvěle daří vykreslit jednotlivé charaktery, bezútěšnost jejich situace i prostředí, ve kterém uvízly. Pro mne příjemné překvapení.
Něžná tygřice
Dana Emingerová
Vážně vtipné čtení. Především první část, ve které autorka s neuvěřitelnou přesností a citem pro pointu popisuje svůj poněkud divoký rodinný život s manželem – válečným reportérem, a jejich třemi syny. Druhou část tvoří soubor fejetonů, ve kterých vzpomíná na své dětství a rodinu. Časově tak vlastně předchází první části, jejich tempo je pomalejší a vyznění komornější.
CestoSpisy
Petr Horký
Cesta letem světem po naší krásné Zemi, která vás pobaví, potěší, poučí i vystraší. Zajímavé postřehy a příběhy, ať už zprostředkované nebo ty, které na vlastní kůži Petr Horký prožil. Z každé řádky přímo tryská jeho láska k cestování a touha po dobrodružství. Doplněno fotografiemi a originálními kresbami.
Poslední neděle v říjnu a jiné temné příběhy
Jan Sonnergaard
Má to být depresivní, skeptická výpověď o znuděné a bezcitné generaci, žijící v Kodani, na přelomu 80. a 90. let. Hrdinové jsou vesměs nesympatičtí, cyničtí a lhostejní. Bohužel také často nudní a nezajímaví. A ufňukaní. Nikdy bych nevěřila, že se i chlapi dokážou šťourat v citech a rozebírat donekonečna příčiny vztahových krachů. Literárně je to čtivé, průšvih to není, ale obsahově to ve mně velký zážitek nezanechá.
Ledaže se spletu
Michael Třeštík
Moc často se mi to nestává, že bych se u knížky smála nahlas, ale tyhle Facebookové posty a krátké fejetony jsou prostě skvělé! Pan Třeštík má dar pozorování, ironie, dokáže rozesmát i dojmout, pobavit i dát podnět k zamyšlení. Ví, že nejdůležitější je nebrat se vážně, a že umění zasmát se sám sobě, je uměním nejvyšším. Nadšená jsem byla už z předchozí knihy Jen aby, řekla moje žena. Doufám, že panu Třeštíkovi nevyschne inspirace a bude psát dál.