SSTknihy komentáře u knih
Dojemné, a přesto velmi pravdivé vzpomínky válečného pilota na města, která viděl z výšky svého letadla, na přátele v okupované Francii, na prchavé okamžiky zdánlivě obyčejných dnů, na úsměv zajatce, který dokázal prozářit i ty nejchmurnější prostory. Vyjádření úcty k člověku a civilizaci tak opravdově, jak jen to svým poetickým jazykem Saint-Exupéry dokáže.
Příběhy, odehrávající se v pražské židovské čtvrti Josefov. To ona je hlavní postavou všech příběhů, nejen místem s domy, obchůdky a synagogou. Svou nezaměnitelnou atmosférou připomíná cosi mezi lunaparkem a tržištěm, můžete tu potkat přehršel podivínů, zlosynů, bláznů, mudrců, géniů i snílků, můžete tu zažít kdykoliv cokoliv, a možná ještě o něco víc.
Vyprávění na pomezí snu a skutečnosti, jehož hlavní hrdina Joel vzpomíná na podivný svět své rodiny, žijící někdy v 50. letech 20 století na americkém jihu. Smutné a nostalgické ohlédnutí za světem, který pomalu a neodvratně mizí.
Ti dva se potkali náhodou a okouzleni jinakostí toho druhého propluli láskyplným, ale prakticky platonickým vztahem až ke svatební noci. Nevyhnutelně tak dochází k momentu, kdy všechna očekávání, strachy, touhy, obavy, předsudky, citový chlad, informace, které spíš děsí, než pomáhají, neschopnost mluvit i pojmenovat, strach z odmítnutí, ponížení, obavy z nenormálnosti i zoufalá nezkušenost a odpor vedou k tragickému nedorozumění, které navždy změní jejich životy.
Nedorozumění někdy mají hodně dlouhé kořeny a šťastné konce mohou mít různou podobu.
Vypadalo to lákavě. Téma trochu lechtivé, navíc podepřené tím, že se jedná o skutečné události, zpracované uznávaným novinářem. Ale upřímně – opravdu ještě dnes někoho překvapí, že se lidé za zavřenými dveřmi chovají občas jako čuňata, že sexuální revoluce sice přinesla svobodnu v sexu, ale nenaučila nikoho umění milovat, a že většina lidí se nezachová poctivě, když najde ztracený kufřík? Možná, kdyby byl příběh publikován v době, kdy voyeur prováděl svá rádoby vědecká pozorování, tedy na přelomu 60. a 70. let minulého století, vzbudil by víc pozornosti. Takhle zbylo jen rozčarování a pocit, že dvoustránková reportáž v časopise by bývala stačila.
Kriminalista Josef Bergman se tentokrát díky dovolené ocitá až na dalekém norském severu. A protože tu není oficiálně, pustí se do vyšetřování náhodné vraždy na vlastní pěst, tak trochu ve stylu Hercula Poirota. Bez všech vymožeností kriminální laboratoře mu nezbývá než mluvit s lidmi, hledat spojitosti, analyzovat místní poměry a pochopit vztahy mezi obyvateli zapadlého městečka za polárním kruhem.
Mám detektivky Michaely Klevisové ráda právě pro jejich neokázalost. Netečou tu potoky krve proudem, pachatelem není vyšinutý psychopat s traumatickým dětstvím a vyšetřovatel má sice svoje mouchy a problémy, ale pořád je to normální policista. Komu tenhle styl vyhovuje, zklamaný rozhodně nebude.
Kniha, která mě nalákala obsahem i jménem autora, ale ve výsledku byla tak trochu zklamáním. Cesta jedné chytré krávy a jejích přátel za svobodou a osvícením je super námět, ale udělat z toho bojovku za světový míra a náboženskou toleranci, navíc okořeněnou agitací za vegetariánství, bohužel ubíralo příběhu na vtipnosti a zajímavosti. Jakoby se autor nedokázal rozhodnout, pro koho knihu vlastně píše - aby to byla kvalitní četba pro dospělé je tu toho naivního poučování trochu moc. A aby si knihu užily děti, na to je tu pro změnu zase až moc dospěláckých narážek a vtípků.
Krátké a jednoduché detektivní příběhy, které na střídačku řeší jak královský prokurátor Oldřich z Chlumu, tak jeho pomocníci Ota s Divišem nebo jeho žena Ludmila. Druhou, a vlastně i trochu lepší, polovinu knihy tvoří drobné soudničky, inspirované skutečnými středověkými zločiny. Čtení nenáročné, pohodové a odpočinkové
Obyčejná, lehce naivní holka z nějakého zapadákova, dojemně opuštěná, nezávislá, navenek vždy nad věcí, nepřipouští si žádné nebezpečí, lidi posuzuje podle toho, jak se oni chovají k ní. Ale také plná bolesti, křivd a tajemství z minulosti. Hledá své štěstí, přepych, klid, útulno a bezpečno. A protože věří a doufá, nakonec ten svůj dokonalý svět, zářící jako pověstný Tiffanyho obchod najde.
Kouzelné jako kniha i jako film s nepřekonatelnou Audrey Hepburn.
Fiesta je nestárnoucím příběhem „ztracené generace“. Je to půvabná cesta poválečnou noční Paříží, vzrušení z býčích zápasů, zábava na nekonečných večírcích, radost z rybaření s věrnými frontovými přáteli. Jejich pocit štěstí z toho, že přežili válku, se mísí s hořkou deziluzí a rozčarováním, ale i odhodláním vzít život navzdory osudu do vlastních rukou.
Povídky „jazzového věku“, zlatá mládež, Amerika, 20. léta minulého století. Bezstarostnost, zábava, ale také touha po úspěchu, po lásce, po obdivu, první lásky a vstup do společnosti, první zklamání, konfrontace severu a jihu, pocit marnosti a velkolepé utrácení, vydírání, krize – a to vše v rytmu charlestonu a utopené v bublinkách šampaňského.
Zajímavé je připojení povídky Pár cvoků, jejíž autorkou je Fitzgeraldova žena Zelda.
Tak si tak říkám, že kdyby paní Agatha žila v dnešní době, možná by měla úspěšný blog o cestování. Její vyprávění o době, kterou strávila se svým druhým manželem mezi archeology na vykopávkách v Sýrii, jsou plné výborných postřehů, nepostrádají cit pro atmosféru, vykreslují skvěle místní prostředí, myšlení místních obyvatel i způsob života. Navíc jsou to historky zábavné a vtipné.
Příběh člověka, který je přesvědčen, že ať bude dělat či říkat cokoliv, svůj život tím stejně nijak nezmění. Svému osudu musí vzdorovat, byť by to znamenalo smrt. Jeho odmítání začlenit se do společnosti, chovat se tak, jak to ostatní očekávají, nedodržování pravidel, pocit odcizenosti a neschopnost vysvětlit své činy z něho dělají vyvrhele a outsidera společnosti, která je ve své podstatě ráda, že se takového podivína zbaví.
Tři lidé, tři hrdinové, kteří ještě žijí, ale na úsvitu je čeká smrt. Jak je asi člověku, který ví o nevyhnutelnosti svého brzkého konce? Je možné přijmout, smířit se, oprostit se od vnějšího světa? A co když pak podivná náhoda zamíchá karty a pošle jednomu z nich odklad? Je možné něco takového po probdělé noci svíravého strachu vůbec přežít?
Jsou knihy, ve kterých není děj důležitý. Ty Saint-Exupéryho mezi ně rozhodně patří. Vzpomínky válečného pilota, úvahy o válce, kterou nikdo nechce, o dodržování pravidel, která postrádají smysl, o porážce, o zemi, o míru. Úvahy o člověku, jeho jedinečnosti a osobitosti. Jako anotace by to možná mohlo znít nudně, ale kdo jednou podlehl poetické kráse Saint-Exupéryho jazyka, tomu není třeba vysvětlovat.
Styronovy romány jsou rozsáhlé, dramatické, mnohovrstevnaté, vyvolávají zneklidňující otázky, sahají až na dno lidské duše a do svědomí svých hrdinů, se kterými nemají žádné slitování. Sophiina volba je románem o vině, o špatných rozhodnutích, která nelze odčinit žádným pokáním. Je o skutcích, které bez milosti sežerou lidskou duši bez možnosti vykoupení. Pohrává si i s otázkou metafyzické viny, klade paralelu mezi fašismus a jižanské otrokářství, nastoluje otázku kolektivní viny za to, čeho se člověk na člověku dokáže dopustit. No, rozhodně čtenářský zážitek.
Kdo přišel na chuť skvělým filmům Ingmara Bergmana, pak by si určitě neměl nechat ujít literární podobu scénářů jeho nejvýznamnějších filmů. Mým favoritem a stálicí je rozhodně Sedmá pečeť.
Exupéry má prostě talent napsat obyčejný příběh tak, že se vám zadře hluboko pod kůži, zmocní se vašich myšlenek a i po dočtení knihy se vám ještě dlouho vrací v záblescích, jako vlastní divné, smutné a osamělé vzpomínky. Málokdo si dnes uvědomuje, jak nebezpečné byly počátky nočních letů, kolik obětí, trpělivosti a vytrvalosti stálo prosazení dnes tak samozřejmé záležitosti.
Vzpomínky na dětství, na přátelství a na první lásku, tragédie obyčejného života, nebezpečí a osamělost létání, ale i krása pouště, hluboké filozofické momenty a nakonec smíření - s tím vším přilétá noční kurýr. Obyčejné příběhy napsané s takovou poetikou a krásou, kterou dokáže svým jazykem vykreslit snad jen autor Malého prince.
Reportážní vyprávění o ženě, která se nejprve stala milovanou a obdivovanou první dámou, následně národním památníkem a strážkyní odkazu zavražděného prezidenta Kennedyho a nakonec, v očích mnohých, zlatokopkou a zrádkyní jen proto, že se provdala za jednoho z nejbohatších mužů s poněkud pochybnou pověstí – rejdaře Onassise. Kniha je neautorizovaným životopisem, ale nahlíženo před informace, které máme dnes, je docela povedená.