ssyyllvvaa komentáře u knih

I třetí díl čínských detektivek Petra Maye se mi velmi líbil, i když jsem v tomto případě poměrně brzy přišla na to, jaký je motiv vražd a kdo je pravděpodobně pachatel. Ale to knize nijak neubralo na atraktivitě dané vylíčením čínských reálií a střetu kultur ani na napětí, protože jsem samozřejmě byla zvědavá nejen nato, zda má teorie byla správná, ale i na to, jakým způsobem na to detektiv Li přijde.

1 18.03.2017

Baladický příběh, který se tematicky vymyká ze současné vydavatelské produkce, vyprávěný poetickým a současně jednoduchým jazykem, vtáhne čtenáře a nepustí, dokud se nedozví, jak to s rodinou Halajových dopadlo. Všechny postavy (samozřejmě kromě pana Nikdo, jenž vstupuje do děje jako deus ex machina) jsou životné, jejich radosti i trápení , vzájemné vztahy nás nemohou nechat lhostejné , spolu s nimi vnímáme přírodu, která je obklopuje. Přiznám se, že ač mám občas tendenci přejet některé pasáže knih tzv.rychločtením, v tomto případě jsem si vychutnala každé slovo.

5 18.03.2017

Ani pořádná zápletka ani zábavná forma ani nic jiného, zač bych tuto knihu mohla pochválit. Od poloviny jsem ji jen prolistovala.

Když jsem četla první z příběhů soudce Ti napsaných Frédéricem Lenormandem, byla jsem téměř pohoršena nad tím, že se nejedná o pokračování mnou velmi oblíbených a obdivovaných detektivek Van Gulika, ale o jakousi parodii, v níž soudce Ti není hodný obdivu v ničem jiném, než v rozluštění záhadné vraždy. Když jsem se ale smířila s tím, že shoda je pouze ve jménech a nikoli v charakterech postav, které v reáliích staré Číny ( a i těch poněkud karikovaných) uvažují a do určité míry se i chovají moderním způsobem, začaly mne i tyto detektivky bavit, zejména i pro ironii až sarkasmus, kterým tento soudce Ti rozhodně nešetří. Také postava První manželky je velmi povedená a její zásahy do pátrání soudce Ti nemají chybu. Poprask u Čínské zdi odehrávající se v pevnostním městě pod vojenským velením a při obléhání barbary má spád, je plný zvratů, a konečné řešení bude pro většinu čtenářů překvapující.

1 14.03.2017

Po mnoha letech jsem si tuto knihu přečetla znovu abych s překvapením zjistila, kolik je v ní z tehdejšího sovětského života a že spory mezi hlavními postavami jsou vysvětlovány i v návaznosti na to, jací jsou pionýři. To mi rozhodně z dětství v paměti neuvízlo a myslím si, že pro celý příběh to není podstatné - povaha a chování jednotlivých dětí, jejich znalosti versus zkušenosti jsou na tom zcela nezávislé a ty hrají rozhodující roli v jejich přežití v extrémních podmínkách. Neuvědomila jsem si ale ani to, že už v té době a v této knize je lehce nastíněn problém soužití Kurdů, Turků a Arménů. A nutno dodat, že se mi kniha i teď líbila.

Mne tato kniha neoslovila, z větší části mne nudila a dočetla jsem ji jen proto, abych se přesvědčila, že jsem správně odhalila Martinu matku. Většina vystupujících osob byla zcela nereálná, nedá se hovořit ani o jakémsi typu magického realismu, tomu by snad odpovídala dějová linie kolem Wiliama, ale už ne děj kolem kufru památek na Beatles a jeho australského nálezce. Nejlepší částí knihy byla postava samotné Marty a její úvahy ohledně ztracených věcí uložených v kanceláři Ztrát a nálezů.

Nezvyklý příběh mladé autorky ze života odlehlé horské vesnice (zcela mimo nyní populární témata) se pomalu rozbíhal a zpočátku mně připadal nudný a předvídatelný. Naštěstí jsem vytrvala a v druhé polovině jsem se začala docela dobře příběhy rodiny Gerlitzenů a vlastně celé vesnice bavit a v závěru, kdy se mladý Gerlitzen překvapivým způsobem začlenil do dříve odsuzovaného způsobu vesnického života, jsem se občas smála i nahlas. Trochu mi vadil přepis místního nářečí, ale chápu, že je překladatelský oříšek, které z českých či moravských nářečí zvolit, aby čtenáře pak " netahal za uši".

Milá, krásně vypravená kniha, napsaná jasným a čistým jazykem a jednoduchým příběhem, která mne ale bohužel neláká k opakovanému přečtení, protože neobsahuje (aspoň dle mého názoru) ani filosofický přesah ani obecnější úvahy kromě úvah o respektu k osobnosti kočky.

1 14.03.2017

Atmosféra tajemství, tísnivé napětí přetrvávající i v momentech, kdy se vlastně nic neděje, protože kniha vás vtáhne do sebe tak, že ji prostě musíte číst dál a dozvědět se, co či proč se vlastně něco stalo, to je podle mne typické pro Murakamiho knihy, stejně jako kontrast mezi japonskými reáliemi a spíše evropským uvažováním jeho postav. V tomto případě bylo očekávané rozuzlení poněkud ztíženo pasivitou a nedostatkem sebevědomí hlavního hrdiny a spisovatel navíc nechal konec příběhu otevřený, ale to knize podle mého názoru nijak neuškodilo. Vyrovnání se s minulostí i se sebou samým vedoucí i ke změně sebehodnocení a ve svém důsledku k novému přístupu k životu je pro čtenáře dostatečně zajímavé a svým způsobem i podnětné ...

4 14.03.2017

Kniha nejen pro sportovní fanoušky a ač napsaná novinářem, rozhodně není jen součtem časopiseckých rozhovorů, ale je určitě o několik levelů výš. Došlo ke šťastnému spojení otevřenosti Petra Koukala a spisovatelského umu Martina Moravce, díky jehož fejetonům "Enter, mami" jsem sáhla i po této knize. Rozhodně jsem nebyla zklamaná, naopak doporučuji všem - dozvíte se o zákulisí sportu, atmosféře turnajů i olympijských her,nemoci i mezilidských vztazích a to vše za jediný den či půlden, během kterého knížku určitě "zhltnete".

Dobře napsaná kniha, která byla pro mne zajímavá i proto, že o okolnostech seznámení Fitzgeraldových a počátcích jejich vztahu jsem moc nevěděla, spíš o jejich bouřlivých vztazích a životě v Evropě a o Zeldině nemoci v pozdějších letech. Náhodou jsem se v téže době dostala ke knize Pauly Mc Lain Pařížská manželka, kde je hlavní postavou první Hemingwayova manželka Hadley a její vztahy s Fitzgeraldovými a pohled na ně ( ze zcela jiné perspektivy) tvoří významnou dějovou linii.

Podle mne nejlepší ze Zapletalových knih, skvěle vystihující dobu svého vzniku a atmosféru malého města. Pro mne nostalgická záležitost, malý stroj na cestu do minulosti, protože když jsem ji před rokem znovu četla, vrátila jsem se v čase a vyvolalo to spoustu zasutých vzpomínek. Půlnoční pěšci už podle mne nebyli "ono" , a nechytila mne už ani Kobova garáž a Poslední mejdan.

Půvabná a pohodová kniha, možná napsaná v trochu pomalém tempu, ale to tempo odpovídá tempu obyvatel Broken Wheel. Mně se líbilo právě to, jak se na základě nenápadných a malých změn zavedených Sarou a tím, jak si lidé začali číst, změnil postupně život celého tamního společenství. A scéna, kdy si Sara čte ve výloze knihkupectví prostě nemá chybu !

Je to krásná pohodová kniha, které čas neublížil. Přečetla jsem ji znovu po letech při revizi své knihovny a na rozdíl od řady jiných, které musel yuvolnitmísto novým přírůstkům, v ní zůstala.

2 27.01.2017

Protože jsem dříve četla detektivky s lékařkou Adélií, byla jsem zvědavá na příběh z 20. století. A ten jsem četla se stejně mrazivým napětím, popis reálií a atmosféry Berlína před válkou tomu tvořily perfektní kulisu.( Kdo by si chtěl o Německu z té doby něco přečíst, doporučuji knihy Hanse Fallady) . Souhlasím s kritiky zakončení knihy jako trochu " přitaženého za vlasy" , ale konec konců, nejde o realistický román, ale o fikci, která něco unese.

1 27.01.2017

Mám knihy této autorky ráda, protože nejsou prvoplánové. I když v tomto případě dalo víc práce se prokousat začátkem, román získal spád a závěr asi každého čtenáře překvapil. Každý člověk má svůj příběh, který může ostatní zaujmout...

27.01.2017

ssyyllvvaa

Kniha byla pro mne milým překvapením, a to jak svým jazykem tak i zápletkou a vylíčením toho, jakou silou může být psané slovo a jak může ovlivnit život . Rozhodně stojí za přečtení.

27.01.2017