stavlamich komentáře u knih

Divím se, že jsem si Tři sestry nepřečetla už dřív. Když jsem taky ze tří sester. Ale není to jen o sourozencich. Čechov tu zase předkládá celou řadu existenciálních otázek. Jo a taky je tu Andrej a Protopopov. ????????

2 19.12.2020

Jeden z nejlepších vánočních dárků ever! Tahle knížka je sice o fyzice a napsal ji jeden z nejgeniálnějších vědců na světě (který před pár měsíci zemřel), ale stejně je úžasná. A zajímavá. A hodně naučná. Ačkoliv Hawking vysvětluje všechny možné objevy týkající se vesmíru v angličtině a používá nepřeložitelné termíny, docela jsem tomu rozuměla. Co víc, asi jsem i něco pochopila, něco si odnesla. Navíc je to opravdu pěkně ilustrovaná publikace, takže se snadno něco chápe, když to máte názorně ukázané. A taky se nemusíte tolik nutit otvírat knížku, v níž na vás čekají barevné obrázky vesmíru. A abych nezapomněla - Hawkingovo dílo je tak trochu (jeho vlastním příběhem), a příběhy mě prostě baví úplně nejvíc. ♥

2 19.12.2020

Jé, já vlastně znám i Tartuffa! Úplně jsem zapomněla, že jsme o něm mluvili, ale teď to vím jistě, jo, o tom, jak se snaží svést Elvíru, jsme se určitě bavili. Jinak - oproti Lakomci se to četlo trošku obtížněji, protože tahle hra je psaná ve verších. Což nevadí, ale je to trochu něco jiného. Vlastně docela příjemná změna. A překlad byl dle mého názoru vydařený. Jen škoda té korektury, to platí pro všechny výtisky z edice D. Spousta překlepů, které trochu kazí dojem.

Nicméně, Moliére je skvělý.

2 19.12.2020

Forma je při subjektivním hodnocení strašně důležitá. V tomhle případě to znamenalo, že božský hlas Jaromíra Meduny vykouzlil hvězdičku navíc dílu, na které jsem byla zvědavá už hodně dlouho.

Problém s Nietzschem pro mě spočíval v tom, že jsme ho vždycky tak nějak přeskakovali. Na nižším i vyšším gymnáziu jsme ho zmínili (v občance, možná i v dějepise nebo literatuře, i když na to jsem spíš narazila sama), jenže nikdy neprobírali. Vždycky jsme si k němu řekli poznámku, že jeho učení o nadčlověku využili nacisté. Možná jsme to dál nerozebírali proto, že prostě počátek moderních dějin není už tak časově benefitován jako starověcí filosofové, ale je to škoda, protože v tomhle díle se odráží i zajímavé i děsivé myšlenky.

Zaprvé - nemůžu říct, že s nimi nesouhlasím. Některé mě ohromily, některé pobouřily, většina však dovedla k zamyšlení. Kdybych o té vyučované paralele s nacisty nevěděla, asi bych ji tam nenašla a nehledala, spíš bych se zaměřovala na jiná přirovnání. Můj problém s dílem spočíval v tom, že čím dál jsem se dostala, čím osamělejší byl Zarathustra, tím bláznivější a ponurejší mi jeho úvahy přišly.

Není těžké milovat svého bližního, ale toho, jenž je nám nejvzdálenější. No jo, jenže když ke všem lidem přistupuješ jako k chátře, bídníkům, vepřům!, nejdeš trochu proti sobě? Říkáš, co dělá člověka nadčlověkem, ale sám se utíkáš schovat do jeskyně i před svým vlastním stínem - a v naprosté samotě si vytvoříš své království a svou samotu korunuješ na moudrost. Poslední dobou jsem sice dost osamělá a občas z toho blázním, ale nemyslím si, že setrvávat v tomto stavu, natož pak ho prohlubovat, může něčemu a někomu pomoct.

Možná jsem Nietzscheho filosofii prostě zase jen nepochopila. :)

2 19.12.2020

Zpočátku mi chvíli trvalo, než jsem se začetla. Bylo to něco úplně jiného, než jsem čekala. Až jsem si nadávala, že jsem si před čtením mohla přečíst anotaci. Ale vlastně je dobře, že jsem to neudělala. Je to typický autorův styl. Dětský hlavní hrdina. Válka. (Akorát tentokrát ta první a z úplně jiného úhlu než v předchozích knihách. Což je přesně ten důvod, proč je John Boyne skvělý autor. Umí se na věc podívat z tolika úhlů. Každý je válkou zasažen, i když každý jinak. Ve výsledku ale platí jediné: válka je nesmyslná, přináší jen smrt a utrpení a ovlivní každého - nepřítele, agresora, civilisty, pacifisty, muže, ženy, děti... všechny.) Možná bych o tom taky mohla někdy napsat nějaký článek.

2 19.12.2020

Tak nějak nevím, jestli napsat jednoduché WOW nebo jednoduché WTF. Chtělo by to něco mezi. Bylo to divné a pěkné zároveň. Pořád jsem u toho myslela na Alenku v říši divů a na to, že si autorka musela při psaní něco šlehnout. Ale některé ty příběhy byly fakt dobré. Divné, ale dobré. Tak nevím, co si o tom celém myslet, ale asi jsem ráda, že jsem zkusila přečíst i něco mimo můj obvyklý žánr.

2 19.12.2020

Hodnotila bych to pěti hvězdičkami, kdyby se to s tou Danielou nakonec nevyvrbilo zrovna takhle. Vůbec mi to do celkové atmosféry příběhu nesedělo. Jinak tedy Hájíček nezklamal a naopak mile překvapil, Pavel byl taková příjemně podivná existence a ty vesnické příběhy, to je vždycky takové kouzelné. Jsou založeny na pravdě? Mají všechny vesnice takové?

2 19.12.2020

Nemůžu popřít, že to mělo něco do sebe. Přesto mám pocit, že jsem si z knížky nedokázala odnést nic moc jiného než zamotanou hlavu. Asi jsem nepochopila, jaké je její poslání. Proces s nevinným člověkem. Proces, o němž od začátku do konce nic nevíme, ačkoliv jej sledujeme. Josef K., jehož chování je pro mě záhadou. Ale ještě se knížkou budu zabývat v rámci zápisu na češtinu, takže třeba mi něco dojde zpětně. Snad. Nerada bych musela prohlásit, že mě Kafka neoslovil, když je tak populární.

2 19.12.2020

Povídka Pád domu Usherů a Berenice. Hlad Vladimíra Dlouhého. Nějaké básničky k tomu. Příjemně strávená páteční hodinka. :)

2 19.12.2020

Jirásek mě touhle divadelní hrou mile překvapil. Má zajímavé poslání, i když je škoda, že není příběh více rozvinut v těch důležitých částech.

2 19.12.2020

Gatsby je srdcovka. V jakémkoliv jazyce. Jen je škoda, že tohle je jen zkrácená verze, navíc tam pár věcí úplně pozměnili. Ale nevadí, i tak se mi to líbilo a Daisy mě štvala.

2 19.12.2020

Čapek. Respektive Čapkové. Krásné, milé, plné vzpomínek. I z té němčiny je ten způsob vypravování, který je pro Čapky tak typický, cítit. ♥

2 19.12.2020

Prvních dvě stě stránek jsem musela překousnout, druhá část knihy se četla dobře. Společnost, v níž se to odehrává, je hloupá, zvrhlá a.. Vrcholem toho je Nana, krásná a náladová, žijící v iluzi o světě, vysávající z mužů peníze a důstojnost. Konec byl nevyhnutelný a lítost nebyla na místě. Naturalismus asi není nic moc pro mě.

2 15.12.2020

Ježiš, tak tohle bylo fakt děsný. Mami, co si to proboha pořizuješ za audioknihy, tohle by se vůbec podporovat nemělo... První dejme tomu čtvrtina knihy - dobrý, i to dávalo smysl, ty rady mohly skutečně někomu pomoct a zněly rozumně. Jenže pak se z toho stala vlastně taková americká agitace na Boha - každý den se modlete a vyděláte si tolik, že už nikdy nebudete nešťastní. Jo a taky nemusíte spát a vlastně se vůbec stresovat s čímkoliv, protože Bůh to všechno zařídí. S vírou se neustále peru a nedokážu dát jasnou odpověď, jestli věřím či ne, ale rozhodně vím, že tenhle americký náboženský materialismus mě znechucuje. Proč by "začít žít" mělo znamenat, že najednou začnu vydělávat strašně moc peněz? Proč by "bezstarostnost" měla záviset na tom, jestli jsem se večer pomodlila? Znám lidi, kteří se modlí a stejně se stresují, a ty, kteří na náboženství z vysoka kašlou a jsou fakt v pohodě. No, ještě by se to nějak dalo přežít. Jenže poslední asi třetinu knihy tvoří příběhy lidí, kteří se přestali stresovat a začali žít. No a hádejte, jak se jim to povedlo - vlastně za to vůbec nemohli oni a nějaké jejich schopnosti, vnitřní rozpoložení nebo nevím co, ale všemohoucí na nebesích a to, kolikrát denně se k němu pomodlili, případně kolik peněz přispěli církvi. Omg. Ne, ne, ne, už žádnou motivační knihu - začnu žít i bez těchhle keců, mnohem líp, myslím.

2 07.12.2020

Jsem vždycky taková naštvaná, že filosofie těchto autorů zní: peníze, peníze, peníze. Produktivní musíte být hlavně kvůli penězům. Je to navíc hodně orientované na Američany a jejich způsob života - což se samozřejmě nedivím, jen to konstatuji. No, zase jsem si ověřila, že ve výsledku mi nikdo nemůže poradit, jak si zorganizovat čas a být se sebou spokojenější a méně se stresovat, že si na to musím přijít sama, že prostě univerzální návod neexistuje. A kdo se snaží takový univerzální návod napsat a bere za to od lidí dost peněz... no co, každý se musí něčím živit... Přišlo mi to zase jako takových zbytečných pár set stránek od manažera pro manažery. Ne nic zajímavého od člověka pro lidi.
Takže asi tak.

2 07.12.2020

Asi zase budu jedna z mála, kteří k této publikaci napíší něco negativního. Ale když já si nemohla pomoct. Ono je to vlastně rozumné - návrat k přírodě, vlastní zahrádka jako lék na duši, umět zpomalit... to všechno je důležité a rozhodně to nijak nepopírám a nezatracuji, spíš naopak. Ale proč sakra autor odsuzuje generaci těch, kteří zkrátka vyrůstali bez zahrady, neumějí pěstovat brambory a prostě nikdy nežili na vesnici nebo se těmito věcmi prostě nezabývali (a přesto byli šťastní, protože našli smysl někde jinde?) k zániku? Předpovídá, že naše generace bude za dvacet let páchat hromadné sebevraždy, protože se z těch našich sociálních sítí zblázníme. Jasně, špatný vliv instagramu apod. na psychiku byl prokázán a sama ho pociťuji. Ale vážně je jediným řešením zběsile začít zkoušet pěstovat vlastní rajčata a vařit podle receptů našich prapraprababiček? Tohle je pro mě prostě strašně těžké téma. Na jednu stranu chápu, co asi autor chtěl říct, na druhou - prostě vracet se do minulosti není taky tak úžasný nápad. Sám na to v knize naráží (a možná mu to ani nedochází): "S penězmi se neplýtvalo, jídlo se pěstovalo doma a na poli za domem. Rodiče šetřili synovi na studium a dceře na věno." Nechtěla bych se vrátit do dob, kdy bych o svém osudu nemohla rozhodovat sama, kdy bych se nemohla po maturitě (kterou bych nejspíš neměla) sebrat a odcestovat do zahraničí. Jasně, třeba by mi při té práci na poli zmizel velký zadek a velké starosti, co s budoucností, protože bych žila přítomností a tak... ale já ve svém světě, někdy hektickém a někdy moc rychlém, žiju ráda. V tomhle světě jsem se narodila, to je můj svět. Můžu si říkat, že za dob mých prarodičů bylo leccos lepší, můžu si to romantizovat, ale pravdou je, že bych v tom světě žít nemohla a nechtěla. Líbí se mi možnosti, které dnes mám. Takže tak.
Další věc: rozhodně nesouhlasím s autorovou propagací homeopatik jakožto řešení...čehokoliv. Souhlasím, že mít vlastní zahrádku nebo prostě něco, o co se člověk stará, za co má zodpovědnost a co mu dělá radost (a třeba i přináší užitek), je skvělé, ale prosím, nezaplétejme jablka s hruškami a neprodávejme to jako nějakou divnou marmeládu.
Nakonec další bod dolů za to, že jsem neustále cítila docela xenofobní postoj...všude. A takový přehnaně nacionalistický. Jasně, jiná věc jsou ideje a jiná evoluce, a já na rozdíl od pana Cílka nejsem geolog. Ale stejně se mě osobně dotýkají tvrzení, že "měli bychom se obávat migrace z Ukrajiny a východoevropských zemí" nebo "šťastný může být člověk jen tehdy, když je spjat se svou půdou, se svými kořeny".

No nic, to by bylo. Knížku nedoporučuji, ale tip dělat něco fyzického, co má smysl a co vám hlavně i dělá radost, je určitě skvělý nápad.

2 07.12.2020

1) Naprosto nerozumím tomu, proč jsem se s Jiřím Weilem až doposud nesetkala. Proč jsme se o něm neučili, proč nestálo jeho jméno ani v učebnici literatury, kterou jsem používala při přípravě na maturitu. Proč Češi ignorují někoho, kdo má v zahraničí takový ohlas?
2) Kniha byla poměrně jednoduchá a přesto tak strašně moc náročná... Nedokážu to popsat. Začala jsem ji číst v němčině, ale nakonec se mi podařilo sehnat si českou verzi. I tak jsem některé stránky musela číst dvakrát, abych je pochopila. A přitom ten styl opravdu není na první pohled náročný - jednoduché věty, přímé sdělování myšlenek. Ale přece... Trošku mi to připomíná styl Kafky.
3) Myslím, že po této zkušenosti už nebudu nikdy schopna číst nějakou beletrii, která se snaží upoutat pozornost tím, že se děj odehrává za druhé světové války. Tohle bylo naprosto něco jiného. Autentické - a přesto je to fikce. Neteče tam krev a slzy, nepadají silná slova a lidé neumírají - tedy ano, někde v pozadí, ale o to tam vůbec nejde. Děsivá atmosféra se totiž dá vyjádřit i jinak, člověk může být proměněn v číslo mnohem nenápadněji, mnohem surověji, než explicitním vyobrazením této skutečnosti...
4) O této knize budu psát seminární práci. Což mě trochu děsí, protože se musím přiznat, že jsem závěru knihy příliš neporozuměla, nevím vlastně, co se tam stalo. Ale možná proto bude dobrý nápad zvolit hermeneutiku jako jednu z filosofických teorií, z jejichž úhlu pohledu se na knihu budu dívat.
A nejlepší na tom je, že se na to psaní seminární práce, pitvání textu a srovnávání s německou verzí vlastně strašně těším.

2 30.06.2020

Zpočátku to bylo fakt super. Neskutečný svět, wow, můžete tam všechno a je to fakt ráj. Strašně se mi líbilo to množství odkazů na osmdesátky (byť jsem znala jen máloco z toho a nejsem úplně hráč a geek a tak) a myšlenka soutěže. Celá první část knihy byla super. Pak mě čtení začalo neskutečně štvát, protože Wade se choval jako debil, navíc byl najednou děsně inteligentní a zvládal nabourávat systémy umělé inteligence a tak. Takže jsem hodně dlouho uvažovala, že dám knize průměrné tři hvězdičky, protože mě ten akční konec vlastně moc nebavil a spíš štval. No nebudu lhát, zachránila to poslední, úplně poslední věta 39. kapitoly. Jen doufám, že tahle knížka pomůže někomu si uvědomit takové věci taky. A že nebudou muset ztratit šest let svého života izolací a honem na velikonoční vejce... :) (less)

2 23.01.2020

Jsem v šoku. Tohle bylo hodně silné kafe. Protože jsem snad na každé stránce viděla nějakou paralelu (ne nutně se SVÝM životem, spíš jsem si připadala jako Jane a neskutečně jsem se za to styděla). Musím se omluvit všem, které jsem odsoudila, nepochopila, litovala, vyslechla a pak netrpělivě čekala, až je to přejde... Protože ano, nedokážu si spoustu detailů uvědomit. Budu muset napsat článek - a doufám, že mi do toho nic nevleze a že dokážu vyjádřit pokud možno všechno, co ve mně rezonuje. Protože si myslím, že to ve mně nějakou dobu zůstane.

2 09.01.2020

Od Vondrušky jsem si dala asi dvouletou pauzu, ale bylo fajn se k jeho Husitské epopeji tak nějak spontánně vrátit. Vlastně by se dalo říct, že jsem ji přečetla jedním dechem. Doba 1460-1470 byla pro mě takovým bílým místem, a i když jsem si většinu postav už nepamatovala, během chvilky jsem se začetla. Jsem zvědavá, jestli v posledním díle dojdou Petr s Danielem až ke svému vlastnímu narození.

Mimochodem, život středověkého člověka jistě nebyl jednoduchý, ale někdy mi přijde, že musel dávat mnohem větší smysl, než ten náš... Aneb existenciální úvahy na začátku roku. ????

2 03.01.2020