stavlamich
komentáře u knih
Eragon
Christopher Paolini
Trochu mě mrzí, že jsem se k téhle knížce nedostala před několika lety, ale až teď, možná jsem ji totiž neuměla nazírat správně a nedokázala jsem si plně užít všechna Eragonova dobrodružství, jednoduše proto, že jsem spoustu scén a zvratů v ději předvídala. Přesto je to napsáno čtivě a vůbec se nedivím, proč mají tuhle modrou bichli čtenáři rádi. Na další díl se určitě také vrhnu.
Už je tady zas
Timur Vermes
Bylo to fakt dobré. Konec mě trochu.. ale ne, nezmátl, jen jsem asi čekala, že to nějaký pořádný konec bude mít. Že Hitlera praští a on se probudí zpátky v roce 1945 nebo tak nějak. Ale nevadí. Němčina.. byla místy trochu oříšek, ale troufám si tvrdit, že jsem to zvládla, že jsem knížku pochopila, rozšířila si slovní zásobu a zároveň se spolehla na nějaké své schopnosti a že jsem si ověřila, že už v němčině knížky můžu číst. Tohle možná bylo o to těžší, že se místy jednalo o náročnější témata, ale většinou jsem převážně dialogům a popisům neměla problém porozumět.
Devatero pohádek – kniha první
Karel Čapek
Nemůžu si pomoct, ale mám tak ráda, jak to ti bratři Čapkové všechno hezky propojují. Nemyslím jen pohádky mezi sebou, ale hlavně svět vyprávění a realitu. Něco si vymyslí, něco vysvětlí... Mrzí mě, že jsem se k těmhle pohádkám nedostala jako tak sedmileté dítě.
Bleděmodré ženské písmo / Blassblaue Frauenschrift
Franz Werfel
Franz Werfel mě nadchl. Nejenže jsem po dlouhé době mohla číst v němčině a neměla jsem s tím skoro problémy, ale hlavně ten příběh mě zaujal. Jednoduché, obyčejné. A přesto originální, neokoukané téma. Pohled na svět začátku třicátých let, pohled do nitra muže, který podváděl. Zpověď. Zkrátka a dobře, líbilo se mi to a pokud máte čas, určitě si to přečtěte, je to krátká knížka (v češtině určitě).
Dokonalý svět
Ally Condie
Co mě trochu mrzí, jsou pravopisné chyby a překlepy. Ale za to autorka nemůže. Mám radost, že stvořila tuhle sérii. Ač jsem jí z počátku moc nevěřila, teď vím, že to má smysl a hodnotu. Ukazuje to, jak je důležitá demokracie, možnost volby. I když se rozhodneme špatně, vždycky je důležité moct si ono rozhodnutí vybrat sám. A jsem strašně ráda, že to má otevřený a zároveň uzavřený konec. A že nikdo nezůstal sám, protože to je mi pak vždycky líto. Prostě, dobrá práce. A báseň Do dobré noci nedocházej tiše se mi vážně líbí. :)
Dokonalý sen
Ally Condie
Když jsem před pár lety četla první díl, bylo to pěkné. Druhý jsem číst začala, ale po pár stránkách mě to nějak přestalo bavit. Teď jsem se k tomu vrátila a jsem strašně ráda. Není to dokonalá knížka, ale je to pěkné. Čte se dobře, dává smysl, postavy mě neštvaly. Naopak odrážely řadu mých pocitů. A jsem ráda, že ne každý druhý díl z Young adult trilogií je špatný. :)
Cizinka - Antistresové omalovánky podle úspěšné knižní a filmové předlohy
Diana Gabaldon
Teda, dneska bych se sice měla učit chemii, ale měla jsem děsné nutkání dokončit to, prostě proto, že se mi to na stole už válí moc dlouho. :) V brzké době plánuji článek, snad zítra, snad v sobotu, kde vybarvené omalovánky předvedu. :)
Cid
Pierre Corneille
Konečně zase nějaké drama ve verších. Chtělo by to korekturu a trochu vylepšit některé verše a rýmy, ale jinak je to zajímavá tragédie. Neobvyklá zápletka - čest nebo láska,zajímavé morální pojetí.
Hra o trůny
George R. R. Martin
Jsem rada, ze jsem se do teto knihy (v audio podobe) pustila a jsem take rada, ze se mi ji po tak dlouhe dobe podarilo doposlouchat. Nevim, jestli se pustim i do dalsich dilu, casem mozna. Fantasy tohoto druhu neni tou pravou literaturou pro me. :)
Asanace
Václav Havel
Havel - mistr metafor. Nebo prostě jen psal o náladě ve společnosti? Věřím, že lidé se tak opravdu chovali. Co víc - oni (my) se tak chovají i dnes, a to už tu dávno nemá komunistická strana hlavní slovo. Je to děsivé, jak aktuální mi to celé připadá. Možná nejsem až takový sluníčkář, možná jsem vlastně docela ustrašená. Bojím se vlivu Ruska, nárůstu populismu, který těží ze zášti a vzájemné nedůvěřivosti, netolerance a z hamižnosti. Bojím se o demokracii - bojím se o směřování Česka. Ale to už s touhle hrou asi tolik nesouvisí.
Alkoholy
Guillaume Apollinaire
Četla jsem to hlavně kvůli Pásmu, ale nakonec mě nejvíc oslovily jiné básně. Třeba Most Mirabeau.
Zrození diktátora: Adolf Hitler
Luciano Garibaldi
Tadá, první knížkou roku 2019 bude Zrození diktátora. Knížka, kterou jsem dostala k Vánocům 2017 a ke které jsem se dostala až teď v prosinci. Nebylo úplně plánované dočíst ji až teď v noci na přelomu roků, ale stalo se. Byla opravdu zajímavá a jiná, než co jsem o druhé světové válce/Hitlerovi doposud četla. Hodně se zde promítal italský pohled a konfrontace s Mussolinim a fašismem. Což bylo zajímavé. A o Hitlerovi a Třetí říši jsem se dozvěděla milion nových věcí. A je to moc hezké vydání, i když mohlo projít ještě jednou korekturou.
A vůbec, v roce 2019 budu číst hodně historických knih a nasávat informace jako houba, slibuju!
Alchymie věčnosti
Avery Williams (p)
Ale notak, takhle by přece knížky neměly končit! Jak teď mám jít dělat cokoliv jiného, než přečíst si okamžitě, jedním dechem stejně jako první díl, pokračování? Zpočátku mě knížka moc nebavila, prvních asi padesát stránek bylo takových... jako by v knížce nemělo být nic zajímavého. Ostatně nevyznačuje se nějakou velkou tajemností a originalitou. Ale už jsem dlouho nic podobného, trochu uvážlivého, trochu teen a trochu fantastického nečetla. A taky nic tak čtivého. Tedy, samozřejmě jsem četla spoustu čtivých knížek, ale tahle se tedy dokázala zařadit mezi ně. Jsem strašně ráda, že jsem tomuhle YA konečně dala šanci a prostor. Vyplatilo se to, zvedlo mi to náladu a zpříjemnilo den. Ale sakra, ten konec autorce neodpustím! :D
Básně
Jiří Wolker
Wolkera mám ráda. Ráda si ho tak různě rozebírám, poskytuje zajímavý úhel pohledu na život i na smrt. V tomhle vydání byl taky docela nevšední doslov M. Píši, psaný v duchu padesátých let. Kniha vyšla v roce 1951, nakladatelství tehdy sídlilo v ulici Stalinova na Praze 12. :D nejvíc se mi líbila, z toho, co jsem neznala, asi Balada o námořníkovi. Obecně mám ty balady asi nejraději.
Ohlas písní ruských / Ohlas písní českých
František Ladislav Čelakovský
Držím v rukách rozpadající se publikaci vydanou v roce 1939 k 150. výročí narození Františka Ladislava Čelakovského. Ohlas písní ruských byl sice zajímavý, ale mnoho mi to neřeklo. Ohlas písní českých se mi zamlouval daleko víc, asi i díky tomu, že jsou to hezky, víceméně pravidelně rýmované verše a že motivům básní/písní rozumím lépe. Dokonce mám pocit, že jsem už několik básní slyšela, jen nevím kde a kdy.
Čína můj osud
Nicole Mones
Nechce se mi věřit mému štěstí na knížky, které se mi v poslední době dostávají do rukou. Čína, můj osud je kniha, kterou bych nebýt Čtenářské výzvy vůbec neznala. A to by byla věčná škoda, protože mi ten příběh, ty postavy, celý proces mi dal neskutečně mnoho. Nedokázala jsem knihu odložit a přece jsem tak činila, protože jsem ji nechtěla dočíst. Je poměrně krátká a svižná. A přitom tak hluboká.
Začnu hlavní postavou, kvůli které jsem to vlastně celé četla. Tlumočnice Alice, která utíká do Číny, do čínštiny, aby zapomněla na Ameriku, na svůj původ, na svou osobní minulost a nepochopení a odmítnutí, které zažila "doma". Hledá. Lásku, sebe, kořeny. Chce se chytit, a přesto se bojí pustit minulosti, naděje, všeho, čím je i není, čím by mohla být. Naprosto jsem se s ní sžila na poli profesním, osobním, spirituálním a také na poli lásky a naděje. Chce najít sebe samu, ale neví, co přesně hledá, bojí se. Chce splynout, ale její přirozeností je vyčnívat. Chce milovat a být milována, ale neustále naráží na odpor. Svůj, ostatních. Vzhlíží k Číně, ke svým představám o Číně. Doufá, že splyne, nechce se vracet. Chce patřit sem, ale ví, že sem nepatří. I kdyby mluvila sebeplynuleji, nikdy nedokáže myslet jako oni, nikdy nedokáže být jednou z nich. I já jsem si tímhle uvědoměním musela projít.
I další postavy příběhu byly neskutečně zajímavé. Adam Spencer a jeho touha získat si v očích svého syna hrdost, být dobrým člověkem. Kchang, jeho zvláštní pozice, která velmi dobře odráží společenskou hierarchii v socialistickém státě. A konečně Lin. Muž, který miluje, který sní, ale který nedokáže zapomenout. Vážně jsem si moc přála, aby Alice a Lin našli své štěstí v sobě samých, ale nemám víc než jen příslib - stejně jako oni. Kdo ví.
Kniha byla prostě pro mě velice osobní a niternou záležitostí - ať už co se týče otázek o existenci nebo o vztazích. Autorka sice neposkytuje odpovědi, ale dává ujištění - nejsi v tom sama. A také nemusíš řešení hledat osamělá.
Poslední kniha čtená pro Čtenářskou výzvu Databáze knih byla jednoznačně tím nejlepším zakončením tohoto ročníku. Zajímalo by mě, jakou jinou zkušenost měli ostatní čtenáři, kteří četli o postavě, která má jejich vysněné povolání. Taky se v příběhu zhlédli/našli? Také je to tak hluboce zasáhlo, potvrdilo to jejich strachy, nejistoty, ale také to v nich rozdmýchalo touhu i přesto jít za tím snem a najít toho člověka, kterým chtějí být?
PS: Původně jsem hledala knížku, kde je hlavní postava překladatelkou. Ale takových je pomálu (+ jsem samozřejmě chtěla číst něco, co mě zaujalo). Tlumočnictví mě však v poslední době hodně láká a docela si umím představit, že je to něco, co bych mohla (chtít) dělat. Rozhodně se těším, až to vyzkouším. A nebýt toho - další hlavní postavy jsou akademičtí profesoři/historikové/archeologové. No to je přece taky dream job!
Proč spíme
Matthew Walker
Mám z téhle knížky trochu depresi. Vždycky jsem si myslela, že spím dobře, chodím si lehnout více méně pravidelně a ráno vstávám ráda. Ale stejně umřu. No, minimálně skvěle namluvená audiokniha.
Příšerné zlobilky
Martina Drijverová
To bylo milé a roztomilé! Několik příběhů na dobrou noc (samozřejmě pro děti, nejsem cílovka), které spojují tradice a mýty a lidová strašidla se současnými "problémy", které děti a jejich rodiče mohou řešit. Kéž by to bylo v životě tak jednoduché. Nojo, nevím nevím, jestli bych mohla být děti a být dobrá matka
Dear Vittie, aneb, Jak si zlepšit angličtinu četbou milostných dopisů
Werner Lansburgh
Klobouk dolů překladatelům za zvládnutí něčeho takřka nemožného. Vážně, překlady takového druhu nejsou jednoduché, vím to. Skoro bych to přirovnala k poezii, ale to taky úplně nevystihuje, co se jim v téhle knize podařilo.
Nedokážu posoudit, do jaké míry si čtenář může čtením těchto dopisů zlepšit angličtinu. Pro mě tam byla spousta nových slov, spousta užitečných zmínek o false friends a common czenglish mistakes. A taky hoodně různých kulturních narážek, ty mě bavily rovněž. Moc jsem si neužila všechny ty milostné a sexuální narážky - nevím proč, není na tom nic špatného, ale možná už jsem zkrátka odkojená jednadvacátým stoletím.
Knihu bych doporučila, i když v lecčems už není aktuální. V mnoha aspektech je totiž asi trvanlivá. :-)
