stepi08
komentáře u knih
Vyhnání Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
Po přečtení této knihy jsem zběžně prolistoval učebnici dějepisu, ze které jsem se učil na gymplu. O poválečném dění na našem území se v ní píše pouze to, že nás osvobodila vojska SSSR a USA. Nic víc...prostě konec a tečka. Doslova "učebnicový" příklad toho, že dějiny píšou vítězové. Važme si toho, že knihy, které obsahují podobné příběhy, dokazující, že svět není černobílý, nejsou systematicky zakazovány, zabavovány a likvidovány, ale jsou volně dostupné pro ty, kteří chtějí poznat víc. I to totiž vždy nebylo samozřejmostí.
Ke komentářům těch, kteří namítají, že je velká část knihy zcela smyšlená - i kdyby jen desetina z toho byla pravda, pořád je to víc než dost.
Muž jménem Ove
Fredrik Backman
Strašně pěkná a neskutečně milá knížka, která se velmi dobře čte. Neuváženě jsem si nechal posledních cca 30 stran na cestu do vlaku...bylo dost namáhavé předstírat, že mi něco neustále padá do očí :)
Hana
Alena Mornštajnová
Hanu jsem si ihned po dočtení zařadil mezi knihy, které mi v knihovně nesmí chybět. Neskutečně silný příběh, který mě chytil a až do konce knihy nepustil. Osobně jsem velmi ocenil koncepci knihy, kdy si na záčatku člověk Hanu chtě nechtě zaškatulkuje do role nesympatické podivínky a až postupně rozplétá jednotlivé linky jejího života, snaží se pochopit důvody nesnadných rozhodnutí a následně je konfrotován s jejich následky, které dříve nebo později přichází. To vše fantasticky zasazeno do kontextu "řešení židovské otázky".
Křížení osudů jednotlivých postav, které vadilo LenkaKT, se mi naopak velice líbilo, ačkoli musím přiznat, že je opravdu pohádkové, neboť tolik smůly je na jednoho člověka opravdu příliš. Jednoznačně souhlasím s názorem Swahill, zfilmování by mi udělalo strašnou radost!
Slepá mapa
Alena Mornštajnová
Obyčejný příběh obyčejných lidí v neobyčejných dobách.
Morštajnová mne nezklamala. Ba naopak. Sice v mých očích pořád hraje prim Hana, ale i tento příběh je velice čtivý a člověka až do konce nepustí.
Říjnový seznam
Jeffery Deaver
Z počátku jsem měl trochu strach. Byl to strach z neznámého, protože jsem ještě nikdy nečetl knihu od konce po začátek. Po přečtení však musím říct, že moje obavy byly liché :)
První čtvrtinu knihy jsem sice nevěděl která bije, ale potom se děj a příběh začal pomaloučku rýsovat a nabývat výraznějších obrysů. Konec, tedy vlastně začátek, do příběhu postupně vnášel světlo, které dějovou linku několikrát převrátilo. Pro mě to byl fajn zážitek.
Tatér z Osvětimi
Heather Morris
Jsem moc rád, že se mi tato kniha dostala do rukou. Nejsem však vůbec rád, že vznikla na základě opravdového životního příběhu.
U čtení podobných knih si říkám, jak se tohle mohlo vůbec stát? Jak jsme to jako lidstvo mohli dopustit? A co mě zaráží úplně nejvíc, jak někdo může dnes tyto hrůzy zlehčovat nebo popírat? Ba co hůř, někdy i dokonce schvalovat a volat o znovuzavedení? Co k tomu ty lidi proboha vede? Co se jim při tom vůbec honí hlavou?
Osvětim jsem před asi 7 lety navštívil. Pořád jsem to dostatečně nevstřebal. Ty pocity hrůzy, vzteku a studu, které se ve mě mísily po celou dobu prohlídky, mám pořád v živé paměti.
Záhada hlavolamu
Jaroslav Foglar
Díky Čtenářské výzvě a mému jmenovci Mažňákovi jsem se opět vrátil do dětských let. Jako předškolák znající sotva pár písmenek jsem hltal každou stránku velké komiksové knihy Rychlých šípů a o pár let později jsem se stejným zájmem louskal své první foglarovky.
Občas se stává, že fantazie a nadšení, kterými nás některé příběhy naplňovaly v dětství, s přibývajícím věkem vymizí. Tohle však rozhodně naplatí u této knihy.
Kříďák
C. J. Tudor
Inspirace Kingovým "To" na mě vyskočila vícekrát, než by mi bylo milo. Kniha mi přišla místy dobrá, některé pasáže se mi ale zdály uměle našroubované se snahou rozvětit dějovou linku. To se autorce v mých očích moc nepodařilo a kniha tak působila nesourodě. Označení bestseller je tak spíše marketingovým úspěchem, než že by si jej autorka zasloužila kvalitou příběhu.
Kříďák se četl rychle, ale den po jeho dočtení si uvědomuju, že mi vlastně nic nového nebo zvláštního nepřinesl. Po případných dalších knihách od této autorky bych už asi nesáhl.
Počátek
Dan Brown
Po z mého pohledu slabšímu Infernu a Ztraceném symbolu se Brown Počátkem opět přibližuje laťce, kterou si u mě nastavil Anděly a démony, jež řadím do TOP 5 mých vůbec nejoblíbenějších knih. Ačkoli historicko-umělecké exkurze a luštění symbolů nebyly tak propracované, jako v jiných brownovkách, Počátek mě dostal svou vizí budoucnosti, která není tak úplně neuvěřitelná.
To
Stephen King
Šlo o první čistě hororovou knihu, kterou jsem kdy četl a proto jsem se do ní zprvu pln očekávání pustil. Bohužel asi zůstane jediná. Žánr mě nijak zvlášť nechytil.
Čekal jsem, že se budu více bát (co se hororů týče, nejsem žádný hrdina), ale děsivé momenty byly hned zadušeny sáhodlouhými popisnými pasážemi, které jsem chtěl někdy přeskočit se slovy "díky, já bych si rád taky něco představil sám".
Z konce knihy mám takové smíšené pocity. Vyvrcholení bylo poutavé, ale část se semknutím skupiny při hledání cesty na povrch mi přišla dost úchylná.
