steppen-wolf
komentáře u knih
My
Jevgenij Ivanovič Zamjatin
To kika 13: Ano poučné a k přemýšlení. Proto dávám za 5. Můj názor shrnuje Paulhunter a eviah.
Kallocain
Karin Boye
Vynikající, velmi silná dystopie, přímo inspirovaná nacismem, konkrétně autorčinou cestou do nacistického Německa. Chtěli by jste vědět, jak by vypadal život dvě - tři generace po vítězství Německa ve válce? Kniha živoří ve stínů Orwelova 1984, Zamjatinova My, či Huxleyho Brave New World, ačkoliv by si zasloužila stát hrdě vedle nich.
P.S. Autora pod dojmem německých vítězství ve válce, zdánlivé neporazitelnosti Hitlerových armád a beznaděje z toho, že se její vize vyplní spáchala v dubnu roku 1941 sebevraždu.
Chvalozpěv na Leibowitze
Walter M. Miller
Jeden z nejhlubších a nejnaléhavějších SF románů, jaký jsem kdy četl. Předchozí komentátoři napsali hodně /hlavně učtese a JP), proto se nebudu nadále rozepisovat. Snad jen, že vzhledem k naléhavosti a neutuchající aktuálnosti poselství je román bolestně nedoceněný. A nejen u nás...
Luthienova hra
Robert Anthony Salvatore
Viz. můj komentář k Drakům podzimního soumraku. Jen místo Weis a Hickman dosaďte Salvatore.
Bedwyrův meč
Robert Anthony Salvatore
Viz. můj komentář k Drakům podzimního soumraku. Jen místo Weis a Hickman dosaďte Salvatore.
Draci letního žáru
Tracy Hickman
Viz. můj komentář k Drakům podzimního soumraku. Až na to, že tohle je ještě horší.
Draci podzimního soumraku
Tracy Hickman
Přátelé fantasti, drazí souvěrci, milý soukmenovci. Taky miluju fantasy, taky jsem hrával Dračí doupě, taky jsem to ve 13ti hltal, taky je to dodnes má "guilty plesure." Ale co si budeme povídat: je to brak! Co jiného lépe definuje pojem brak než tohle. Knihy tipu Weis a Hickman jsou "Harlequinkami fantasy!"
Ty dvě hvězdičky jsou jen proto, že beru ohled i na své osobní citové a nostalgické zaujetí. Kdybych měl hodnotit 100% racionálně, bylo by to někde mezi jednou hvězdičkou a odpadem.
Sheila Levinová zemřela a žije v New Yorku
Gail Parent
Mě se to líbilo hodně. Humor mohl být klidně ještě o něco černější a troufalejší, ale klackovitá vzdorovitost, s jakou "to" Sheila dává sežrat matince, papínkovi a celé té new yorkské smetánce, ze které sama pochází, je fajn. Pěkná kniha o generační vzpouře, ve které jde zdánlivě pouze o vdavky.
Šťastný Jim
Kingsley Amis
Čekal jsem, že to dle pověsti bude větší "nářez." Miluji britský humor, stejně jako nesnáším maloměšťáky, zaprděnce a "konzervativce," ("rozumní" konzervativci prominou, snad chápete koho tím myslím) , obdivuji všechny autory, kteří se do nich s humorem pouštějí, ale tato kniha mi přišla příliš opatrná jak z hlediska humoru, tak protestu. Jakoby autor chtěl protestovat proti "zasmrádlým" společenským pořádkům, ale přitom nechtěl nikoho urazit. To, ale obvykle nejde.
Vždycky mu bude sympatičtější třeba dětsky vzteklý Holden Caufield z "Kdo chytá v žitě." Ten si servítky nebere...
Útes
Romesh Gunesekera
Klidně plynoucí, komorní, jemně poetický příběh o všedním životě na současné Srí Lance. Hlavní hrdina pochází z dobře zajištěné střední vrstvy (ano, i takoví lidé se ve Třetím světě vyskytují), takže žádný Milionář z chatrče. Pro podrobnější hodnocení bych si musel knihu přečíst znovu ( jsou to léta, co jsem se do ní pustil a příběh přece jen není natolik silný, aby se mi jeho jednotlivé momenty dostaly hlouběji pod kůži) dodnes mi však z ní zůstal dojem klidného odpočinku a jemně nasládlé tropické vůně...
Čas beatniků
Diane Di Prima
Čekal jsem román ve stylu beat generation a dostal jsem porno. Nicméně musím uznat, že porno účinné - úvodní erotická scéna je fakt horká a hromadné lesbické scény na univerzitních kolejích jsou jako vystřižené z nejlepších videopéček 80. let.:) Jako masturbační fantazie pro osamělé večery nás starých mládenců je to fajn. Vše ostatní (vztahy, "hledání svého místa mezi lidmi" atd.) je jen záminka pro scény otevřeného sexu.
Chcete-li sexuálně otevřenou knihu, která není jen o sexu, sáhněte po osvědčeném Millerovi, Lawrencovi, Bukowském . atd.
Pyrofobie
Jack Lance (p)
Spíše thriller kombinovaný s detektivkou než horor. Oceňuji, že se autorovi podařilo udržovat tajemství skoro do konce, navíc se kniha tvářila jako určitý druh fantastického hororu, aby pak následně nastal náhlý obrat a vše bylo překvapivě jinak. Jinak nic výjimečného: postavy jednoduché, syžet tradiční, styl vyprávění nepřesahující standardní úroveň žánrového řemesla.
Pro mě příjemně odpočinkových 65%
Cesta stínů
Brent Weeks
Když jsem tuto knihu recenzoval pro Pevnost (č. 08, 2010), napsal jsem v jejím závěrečném hodnocení následující: "Ve snaze být temnější, děsivější, akčnější a krvavější autor bohužel přepjal strunu a zavedl svůj příběh někam, kam už jej čtenáři asi nebudou chtít následovat." Jak naivní jsem tehdy byl! Jak jsem se mýlil! Naprosto jsem podcenil trend, kdy se brutalita, deprese, cynismus a násilí stávají standardním, či dokonce požadovaným artiklem odpočinkové a zábavné prózy. Cesta stínů tento trend sleduje tak, jak jej u nás napodobují Pavlovští, Moudří a další "Kulhánovi děti." Jinak autor odvedl obvyklou práci řemeslně zdatného vypravěče napínavé prózy, nic originálního nepřinesl, ale kniha odsýpá, akce má drive, napětí nechybí. Kniha je nepochybně svým způsobem "nechutná" ( záměrně), ale dát jí odpad je podle mého názoru nespravedlivé. Fanouškům podobné literatury dá kniha přesně to, co od ní očekávají. 60%
P.S. Jen by mě ale zajímalo, kdy se začneme za dlouhých zimních večerů bavit třeba čtením o mučení nevinných a znásilňování dětí...
Zrození zimy
Brian Ruckley
Po řemeslné stránce dobré, čtivé, ale nic výjimečného. Nesmírně temné, ponuré, cynické a depresivní - přesně v trendu současné zábavné fantasy.
Jazz
John Fordham
Nejen pro milovníky jazzu, ale pro vážné zájemce o hudbu a kulturu jako takovou kniha povinná. Pokud vím, v Česku, kde je jazz na okraji zájmu je tato kniha naprosto ojedinělá i proto je tak důležitá. Snad si brzy najdu čas a komentář podrobně rozšířím...
Ilustrovaná žena
Ray Bradbury (p)
Skvělý, velmi citlivý český výběr toho nejlepšího z dosavadního Mistrova díla. Knihu však o dvě desetiletí později zastínil ještě lepší Kaleidoskop.
Mráz a oheň
Ray Bradbury (p)
Mohl bych v podstatě zkopírovat to,co jsem napsal o Sloupu ohně. Některé povídky si přehnaně pilný Mistr mohl klidně odpustit (Mám pro vás čokoládovou tyčinku). Nevyrovnané, náhodně vybírané, perly se zde setkávají s průměrem i bahnem. (Nicméně, třeba takový titulní Mráz a oheň, nebo Noční hovor na účet volaného jsou pecky !!)
Ale stále platí: je to Bradbury' :)