stesti.s.knihou komentáře u knih
Kniha mě šokovala, překvapila, v mnohém otevřela oči. Všichni asi tušíme, že život v KLDR není procházka růžovým sadem, avšak číst o konkrétních životech a situacích, o tom, jak je většina obyvatel utlačována, naprosto všichni jsou kontrolováni a sledováni, jeden donáší na druhého a nemůžou věřit ani své nejbližší rodině, je doslova dechberoucí.
Tuto knihu doporučuji všem, příběhy jsou poměrně krátké, mají spád a čtou se velice rychle, ovšem to svědectví, které dokáží předat na pár stránkách, je ohromné.
Kniha Všechno je krásné byla velmi milým překvapením!
Hlavní hrdinka Amy má problém s hromaděním věcí. Vše začalo poté, co ji opustila její dlouholetá láska - Amy začala hromadit věci, které ji připomínaly šťastnější období života. O několik let později je její dům zaplněn horami harampádí, kvůli čemuž se Amy dostává do hledáčku nejbližších sousedů. Amy se však svých věcí nedokáže zbavit, ne dokud se nevypořádá s minulostí a tím, proč ji jednoho dne beze slova opustil její partner a nejlepší kamarádka. Pátrání po tom, co se před lety stalo, ji však neusnadňuje všeobecný názor na její osobu - problém s hromaděním věcí v ostatních vyvolává pocit, že je Amy psychicky narušená a má bludné představy. Vypořádat se s minulostí, najít bolavou pravdu a navíc čelit okolnímu odsuzování je úkol, kterému se musí hlavní hrdinka postavit při pátrání po svých nejbližších.
Kniha mě hodně bavila, je to nenáročná oddechovka, která však otevírá jedno důležité téma. Detektivní zápletka, která je součástí, byla příjemným osvěžením, které dodalo příběhu napětí a spád. Pokud nad dějem a jeho pravděpodobnou nereálností nebudete příliš přemýšlet (mám na mysli rozuzlení celé zápletky se ztraceným přítelem a kamarádkou), věřím, že si knihu užijete stejně jako já.
Na Tajemství jsem byla hodně zvědavá. Zejména proto, že autorčina kniha Klíč byla skvělá, perfektně napsaná, se super zápletkou včetně nádherné vizuální podoby. Troufám si tvrdit, že Tajemství co do vzhledu také nepokulhává, avšak samotný “vnitřek” knihy, tedy obsah, mi bohužel přišel trochu slabší než u Klíče.
V průběhu děje se opět prolínají dvě časové linky - v té současné sledujeme mladou rodinu s malým synem, kterému nefungují ledviny. Jelikož se ani jeden z rodičů nemůže stát dárcem, snaží se získat pomoc od dalších členů rodiny. U obou je ale rodinná historie trochu komplikovaná, proto se snaží pátrat po dalších příbuzných, kteří by jim mohli s vážnou zdravotní situací jejich dítěte pomoci. Spolu s tím se prolíná minulá dějová linka, která nám odkrývá jednu závažnou nehodu, jež způsobila ony rodinné trable v přítomnosti. Postupně odhalujeme tajemství, které bylo několik let skryto, avšak závažný stav malého chlapce donutí všechny zasvěcené objasnit minulost v novém, pravdivém světle.
Příběh mě bavil, hodně bavil, zápletka byla opět velice zajímavá, avšak ve chvíli, kdy už bylo jasné kdo s kým a proč, začalo mě to trochu nudit. Kdyby byl trochu pozdržen ten finální moment odhalení, dala bych knize 5 hvězd, takto bohužel jen 4/5 (což je samozřejmě stále vysoké hodnocení, ale čekala jsem od toho tu pětku).
Japonsko je láska, stejně tak knihy o něm! A stejně tak jako titul Probudím se na Šibuji.
V knize se prolínají tři dějové linky - všední život studentky japanologie Jany, děj knihy záhadného japonského autora Kawašity a magicko-realistická linka Janiny zatoulané myšlenky na Šibuji. Ono to takhle asi nezní moc lákavě, ale věřte mi, že kniha opravdu stojí za to. Myslím, že mohu říci, že se jedná o takového Murakamiho v českém kabátku, avšak pro mladší a nenáročnější čtenářstvo.
Atmosféra Japonska na vás při čtení nebo poslechu bude dýchat z každé kapitoly, magický realismus vás bude nutit přemýšlet nad tím, co je skutečnost a co sen a závěr knihy vám asi také ponechá jistý prostor pro polemizaci :D No, asi je jasné, že já jsem byla z knihy nadšená!
Knih s detektivní zápletkou vychází kvanta. Pokud je omezíme na příběhy s ženskou hlavní hrdinkou, trochu se nám výběr zúží, stále jich však zůstane obrovské množství. Pokud ale budeme chtít vyzobat ty příběhy, které jsou zajímavé, opravdu napínavé a něčím nové, moc jich už nezůstane. A jsem hrozně ráda, že Šifra se dle mého nově řadí právě do této kategorie.
Zvláštní agentka FBI Nina Guerrerová vyšetřuje případ mrtvých dívek, který má na svědomí sériový vrah. Když se u obětí začnou objevovat zprávy adresované přímo jí, zjistí, že se jí případ týká mnohem osobněji, než původně předpokládala. Vrah před každou vraždou zanechává jistou šifru, aby zabavil nejen vyšetřovatele z FBI, ale také širokou veřejnost, která doslova hltá každý jeho krok.
Extrémně sympatická hlavní hrdinka v kombinaci s šiframi hraje velice dobře dohromady a všemu napomáhá také to, že sama autorka dlouhé roky pracovala u policie a při psaní svých knih tedy moc dobře ví, o čem mluví.
Šifra je prvním dílem ze série knih s vyšetřovatelkou Ninou Guerrerovou a mohu směle říct, že už teď se těším na další díl (měl by vyjít pravděpodobně v příštím roce).
Kniha Nefritová lilie je krásným příběhem z období druhé světové války odehrávajícím se v Číně. Je pravda, že těch válečných příběhů teď vycházejí tucty a je velice těžké najít nějaký unikát, který by se odlišoval od ostatních. Ale tahle kniha mi přece jen unikátní přišla. Už jen tím místem, kde se děj odehrává - knih z prostředí koncentračního tábora nebo evropských zemí zasažených válkou jsem četla několik, nicméně pohled na Šanghaj během války byl pro mě novinkou.
V příběhu se prolínají dvě časové linky, hlavní hrdinka Alexandra z té současné pátrá po své minulosti, toto pátrání ji zavede až do Číny, kde postupně odkrývá minulost svých předků. Spolu s tím se prolínají kapitoly přímo popisující minulost a osudy jednotlivých židovských uprchlíků.
Příběh byl moc hezký, odehrávající se v zajímavé lokalitě, námětem mi velmi připomínal knihu Skříň plná Diora - pokud patří mezi vaše oblíbence, předpokládám, že i Nefritová lilie se vám bude líbit :)
Knihu hodnotím 4/5, moc se mi líbila, ale jedna hvězdička dolů za lehce tuctový námět, kde hlavní hrdinka pátrá po válečné minulosti.
Moje první přečtená kniha zaměřená na seberozvoj. A pravděpodobně asi poslední :(
Téma pozornosti je něco, co mě provází denně, nejraději bych dělala deset činností naráz a potřebuji s tím umět nějak pracovat.
No, jenže tahle kniha mi úplně nedala to, co jsem potřebovala. Je zaměřená spíše na manažery a na to, jak zaměřovat svou pozornost v rámci pracovního týdne. Naleznete zde rady typu jak pročistit kalendář, jak delegovat práci na své podřízené či jak sestavit svůj týden. Já netvrdím, že kniha je všeobecně špatná, to vůbec ne. Věřím, že pracovně vytížení majitelé firem v ní mohou najít spoustu zajímavých informací, navíc je kniha napsána opravdu čtivě a interaktivně - za každou kapitolou najdete úkol, kterým aplikujete vše, o čem jste četli, do praxe. Propojení na pracovní materiály dostupné na stránkách Audiolibrixu je také super. Knihu napsal Michael Hyatt, velice úspěšný muž působící dlouhá léta v čele několika společností, při psaní tedy vychází z reálných zkušeností a uvádí vlastní příklady.
Jak jsem uvedla, věřím, že pro lidi zaměřené pracovně podobně jako autor může být kniha přínosem a rozhodně není kvalitou špatná, jelikož ale mně nic nepřinesla, hodnotím nízko...
Pokaždé, když se mi do rukou dostává nový díl z této série, říkám si, proč ho vlastně čtu, vždyť už mě autorka nemá čím překvapit. Předem vím, že tam bude ženská hlavní hrdinka. Předem vím, že se stane nějaký průšvih, který ji donutí spálit mosty a odjet do zahraničí. Předem taky vím, že tam potká osudovou lásku, které se bude bránit, ale nakonec to bude silnější než ona. Jo, všechno tohle tam vždycky je a nechybělo to ani v nejnovějším dílu. Ale já jsem si ho i přes to všechno užila :D Můj první dojem z knihy byl doslova “jak to ta ženská dělá, že je to pokaždé to stejné, ale pokaždé to dočítám s hrozně příjemným pocitem?”.
Myslím, že je za tím umění čtenáře doslova přenést do lokality, ve které se příběh odehrává, a způsobit pocit, že i když sedíme na gauči v obýváku, cítíme se jako na chatě ve Švýcarsku :)
Hlavní hrdinka, soukromá detektivka Kira, je svědkem vraždy svého parťáka. Ten zrovna pracoval na případu, ve kterém se mu podařilo objevit zásadní informace - a kvůli tomu byl pravděpodobně i zavražděn. Jediný, kdo o případu něco ví, je právě Kira, proto se rozhodne v pátrání pokračovat, aby Ollieho smrt nebyla zbytečná, a vypátrat, na co zásadního její parťák přišel a stálo ho to tak život. Sama se tímto však dostává do ohrožení, proto jí je přidělen bodyguard Jeremy, jehož zájem udržet Kiru na živu se brzy stává osobním.
Jedná se o thriller s romantickou dějovou linkou, což je příjemné zpestření, avšak nic unikátního. Kniha mě při čtení bavila, ale je to přesně takový ten příběh, na který pravděpodobně po dvou týdnech zapomenete.
Nicméně příběh byl napínavý, bavila jsem se u něj, thrillery ozvláštněné milostným napětím mezi hlavními protagonisty jsou vždy příjemným zpestřením :D
Třetí kniha ze série detektivních thrillerů s hlavní hrdinkou Josie Quinnovou. A za mě zatím ta nejpovedenější!
Josie se opět ujímá vyšetřování vraždy, tentokráte se jí však celý případ týká mnohem osobněji, než tušila. Jak název napovídá, celé vyšetřování je opředeno smrtí její matky, ale nenechte se zmást, závěr vás možná překvapí...
Na knize bych vyzdvihla prolínání současné a minulé časové linky, kde se KONEČNĚ dozvídáme více o Josiině dětství, které bylo upřímně děsivé.
Více prozrazovat nebudu, knihu si přečtěte, protože za to stojí, nicméně doporučuji číst postupně od prvního dílu, ať nepřijdete o nějakou zásadní informaci :)
Miluju kočky a miluju Japonsko. Když jsem na instagramu začala vídat tuhle knížku, hned jsem věděla, že si ji taky budu muset přečíst. A pokud jste ji nečetli, rozhodně to napravte, jelikož tohle bylo skvělé.
Knihu jsem poslouchala v audioverzi, která byla perfektní!
Jedná se o sérii několika příběhů, které jsou více či méně propletené postavami, jež se v nich objevují. Hlavním pojítkem je však záhadná kočka, která se vždy objeví na okraji příběhu a zasáhne do něj.
Každý z příběhů je žánrově trochu jiný, některý je laděn spíše romanticky, jiný třeba thrillerově, sci-fi či realisticky. Vše je lehce a citlivě protkáno japonskou kulturou, každý z příběhů ve vás zaseje semínko přemýšlení a celkový dojem z knihy je pak více než uspokojivý.
Jo, tohle mě hodně bavilo a více takových knížek prosím :)
Pokud máte rádi příběhy, v nichž se prolíná současnost s minulostí, kniha Když jsme ještě věřily na mořské víly by se vám mohla líbit. Já osobně miluju knihy, ve kterých se postupně odkrývá minulost a tím se vysvětluje, co vedlo k současnému dění. A přesně tohle, a samozřejmě ještě mnohem více, najdete v tomto příběhu.
Hlavní hrdinkou je Kit, mladá lékařka, která se vydává do Austrálie najít svou sestru. Háček je v tom, že si všichni myslí, že její sestra zemřela před lety při teroristickém útoku. V průběhu knihy postupně odkrýváme dětství a mládí obou sester s zjišťujeme, co je ukryto za současnou situací.
Kniha je nabitá emocemi, obsahuje zajímavou zápletku a sympatické hrdiny, romantika samozřejmě součástí :)
Tři zamilované ženy a jeden muž, který je všechny spojuje. Jon Wright umí každé z nich dát pocit, že je jedinečná. Že je ta pravá.
Kniha popisuje tři vztahy Jonathana Wrighta od chvíle jejich seznámení přes dokonalé souznění až po závěrečná odhalení. Má to však jeden háček: všechny vztahy se odehrávají ve stejnou dobu.
Kdybych se snažila popsat něco více, asi bych už prozrazovala spoilery; pokud vás tedy zápletka zaujala, knihu si přečtěte raději sami :) Co však uvést mohu je to, abyste nečekali nějaké nervydrásající zvraty. V knize je od počátku poměrně jasné, co se děje a jak to dopadne, i tak mě ale bavilo číst jednotlivé kapitoly a nevěřícně zírat na to, jak byly všechny ženy velice naivní/Jon velmi manipulativní.
Hlavní hrdinkou je mladá dívka Rosa, která se před válkou spolu s jinými děvčaty vydává do francouzské továrny na výrobu espadrilek. Příběh provází láska a přátelství, nenávist a tragické osudy. V knize je krásně vykreslena variabilita vztahů mezi dívkami a ženami od nenávisti a lhostejnosti až po naprostou oddanost.
Děj jako takový není nikterak originální, co mne však zaujalo bylo prostředí továrny na výrobu espadrilek, kolem kterého se celý příběh točil. Závěr může být pro někoho dojemný, mně ale přišlo, že kniha tak nějak klouzala po povrchu, nebo alespoň mně se nedokázala nikterak dostat pod kůži a zanechat ve mně silnější dojem.
Byla to příjemná oddechovka, která však nepřinesla nic moc dechberoucího :)
Představte si, že jednoho dne odvedete svoje dítě do školky, v mezičase si zajdete na jógu a vyřídit nějaké soukromé pochůzky. Když se do školky vrátíte, abyste si dítě vyzvedli, zjistíte, že o vašem dítěti nikdy nikdo neslyšel, dítě ve školce nebylo a nebylo tam dokonce ani zaregistrováno. Váš manžel nepracuje tam, kde si myslíte, že by pracovat měl, dokonce do té práce nikdy nenastoupil. Začínáte přemýšlet, zda jste se dočista zbláznili, nebo si s vámi jen někdo krutě zahrává.
A přesně takhle začíná kniha Ještě jedna lež. Po většinu knihy netušíte, co je realita a co pouze pomatené představy hlavní hrdinky (nebo minimálně já jsem zhruba do tří čtvrtin knihy vůbec neodhadla, o co by mohlo jít).
Super psychologický thriller, který vás bude nutit číst dál a dál.
Do knihy Zapomenutý ostrov někde v Pacifiku jsem se zprvu vůbec nechtěla pouštět. Ač má fakt zajímavou obálku, anotace mě moc nezaujala. Nakonec jsem knize šanci přece jen dala a… asi jsem měla dát na svou intuici :) Nebylo to vyloženě zlé, to vůbec ne; kniha se zabývá poměrně závažným tématem, a sice vztahem mezi umírajícím otcem a jeho synem, tento vztah je však rozebírán a analyzován humornou, sarkastickou cestou.
Spolu se vydají na spontánní cestu do Norska na rybolov. Oba tuto cestu berou jako poslední možnost k nápravě jejich zvláštního vztahu, proto vzpomínají na předchozí zážitky a situace, analyzují minulé pocity a emoce a snaží se užít si dost možná poslední společnou cestu, která by mohla (a měla) napravit jejich vztah.
Jak to dopadne si přečtěte sami.
U knihy jsem se místy bavila, bylo to příjemné, vtipné a melancholické čtení, zároveň to pro mě ale bohužel nebylo nic, z čeho bych byla vyloženě nadšená.
Kniha Bez tváře autorky Lucie Salové mě velmi zaujala svým tématem. Mladá maminka začne po porodu druhého dítěte trpět psychickou nemocí, se kterou si její okolí ani ona sama neví rady. Většina z nich si myslí, že se jedná o poporodní depresi, na kterou pomáhá péče o dítě a každodenní povinnosti. Zhoršující se stav nemoci donutí hlavní hrdinku vyhledat lékařskou pomoc, kde zjistí, že ne vše je takové, jak se zdá.
Autorka se při psaní příběhu inspirovala svými vlastními zkušenostmi, díky tomu je příběh velmi uvěřitelný. Bohužel mi ale vadilo, jak byl příběh velice rychle utnut. Na to, jak dlouho celá nemoc pomalu prosakovala na povrch, autorka detailně popisovala jednotlivé stavy nemoci a příběh postupně gradoval, vše bylo utnuto velice náhle bez bližšího vysvětlení, jak se vlastně hlavní hrdince podařilo začlenit zase do normálního života. V jedné chvíli si tak hrdinka doslova sahá na svůj život, v druhé chvíli žije spokojeně s manželem a dvěma dětmi a s nemocí, kterou se jí podařilo utlumit na minimum.
Škoda toho rychlého konce.
Další fajn letní pohodovka, jen se připravte, že pokud se do knížky pustíte, budete mít při jejím čtení pravděpodobně obrovskou chuť na víno (aspoň na mě to tak stoprocentně působilo).
Birdie se vydává pracovat do skotského hotelu a restaurace jako someliérka. Problém je však v tom, že žádnou someliérkou není a pouze se za ní vydává. Vzniká tak spoustu humorných situací, součástí je samozřejmě nějaká ta letní láska, jak jinak Ale vůbec nejvíc mě na knize bavilo to, jak se Birdie snažila rychle naučit vinný lístek, který čítal asi 120 vín, a zapamatovat si, které víno se hodí k jakému pokrmu. A přesně to byly ty momenty, kdy jsem měla neodolatelnou chuť na víno a dobrý pokrm!
Když jsem se dozvěděla, že u nás v Čechách vychází kniha Ne tak úplně soukromé e-maily Coco Pinchardové, jejíž hrdinka by se v mnohém dala přirovnat k Bridget Jones, a tuto knihu napsal Robert Bryndza, byla jsem v šoku. Roberta mám, asi stejně jako většina českého čtenářstva, neodmyslitelně zapsaného jako autora kriminálních thrillerů. Říkala jsem si, proč se Robert pouští do příběhu čtyřicetileté ženy, když mu thrillery jdou tak skvěle. Až poté jsem se dozvěděla, že Coco je vlastně první Bryndzovou knihou, kterou vydal už v roce 2013 a díky níž se proslavil v Anglii. U nás vyšla až v roce 2021 a já tedy musím říct, že je to škoda! Bryndzovy thrillery mám ráda, ale Coco byla prostě boží!
Příběh potrhlé čtyřicátnice, která se rozvádí s nevěrným manželem a snaží se ve svém životě najít jakous takous rovnováhu. Součástí jsou flirty s mladšími muži, patálie s náctiletým synem či humorné situace s ex tchyní. Já jsem se u knihy nasmála, oceňuji také to, že celý příběh je napsaný formou mailů, které Coco rozesílá svým nejbližším. Obdivuji, jak toto Bryndza zvládl napsat, protože přiznejme si, že vystavět plnohodnotný příběh jenom na jednostranné e-mailové komunikaci musel být tvrdý oříšek.
Knihu Krásné věci jsem četla na dovolené a nejen, že mi v tomto období skvěle sedla, ale navíc mě i hodně bavila.
Jedná se o dramatický příběh o hlavní hrdince Nině, která se živí dosti pochybnou prací. Seznamuje se totiž s bohatými influencery, kteří na sociálních sítích hrdě vystavují svůj bohatý a luxusní život, snaží se dostat do jejich domů a bytů a vytipovat cenné kousky, které následně její kumpáni ukradnou a za drahé peníze prodají. Ke všemu jí dohání prostý důvod - Ninina matka má rakovinu a poctivou prací by nebyly schopny hradit nákladnou léčbu.
Jednoho dne si Nina vytipuje dalšího obětního beránka, tentokráte dívku, kterou zná z minulosti. Nina si vymyslí novou identitu a snaží se s bohatou dědičkou spřátelit, to však ale ještě netuší, že její snahy začnou pomalu odkrývat tajemství všech zúčastněných. Mimo jiné Nina zjistí, že veškeré hodnoty, které doposud uznávala, jsou postaveny na lži.
Kniha mě opravdu moc bavila; jedná se sice o tlustší kousek, ale příběh je napsán tak čtivě a dynamicky, že se ani nenadějte a máte přečtených 100 stran na jeden zátah :)