stesti.s.knihou komentáře u knih
Tohle teda bylo něco. Temný příběh, temná knížka, temná Vanessa. Příběh o vztahu mladičké studentky a postaršího učitele.
Mám velmi ráda knihy s nelehkými tématy, obzvlášť, pokud není celý problém pouze s odstupem popisován, ale autor dopodrobna vykresluje psychologii postav, vše, co se jim odehrává v hlavě, s čím bojují a co je vede k jednotlivým činům. V téhle knize se to povedlo dokonale. Autorka bravurně popsala manipulaci, ke které dlouhodobě docházelo ze strany učitele, a postupný mentální vývoj hlavní hrdinky. To, jak Vanessa bojovala sama se sebou, jak věděla, že se nechová správně, ale zároveň potřebovala touhu a obdiv staršího muže.. Dokonalé.
V knize je spoustu asociací s Lolitou od Nabokova, kterou mám nyní o to větší chuť si konečně přečíst.
S podobnou tematikou ještě doporučuji knížky Svolení či Poupátka, obě taky výborné.
Matčina hra je jedním z těch dobrých, nadprůměrných psychologických thrillerů, které vás budou nutit číst dál a od první kapitoly přemýšlet, kdo je vlastně záporák.
Začne to nevinně, Emily se seznámí s Adamem, který představuje dokonalého partnera: přitažlivý, inteligentní, vydělávající, rodinný typ. Zatímco si Emily myslí, že našla Svatý grál, Adamova matka Pamela z nové partnerky tak nadšená není. Od prvního momentu dělá vše pro to, aby Emily jasně ukázala, komu Adam patří a kdo bude mít vždy poslední slovo.
Dokáže se Emily vypořádat s nepříjemnou tchyní a ustojí její vztah všechny nástrahy? Při postupném odhalování pravdy možná budete překvapení… Já tedy byla.
Matčina hra mě bavila. Ač jsem vlastně neměla ráda ani jednu z postav, celé to tak nějak hrálo dohromady. Děj měl spád, vztahy a emoce postupně gradovaly no a překvapivý závěr tomu dodal třešničku.
Od autorky jsem četla ještě Nevlastní sestru a musím říct, že Matčina hra za mě lepší :)
Podivuhodný život osamělého pošťáka je zvláštní knížka. Je malá, tenká, ale obsahově dosti bohatá. Ač pochází z pera kanadského autora, má silně japonské vyznění - ať už proto, že hlavní hrdina píše haiku (formu japonské poezie), nebo i ilustracemi či jmény postav, které se v knize objevují. Kdo mě sleduje delší dobu, ví, že mám v oblibě japonskou kulturu, literaturu či díla, která se Japonska více či méně dotýkají. I z toho důvodu se mi příběh pošťáka líbil.
Pošťák Bilodo se dlouhé roky baví tím, že otevírá a čte korespondenci vytipovaných lidí. Zejména ho zajímají dopisy mladé dívky a postaršího muže; ty totiž obsahují vždy jednu báseň haiku, která odpovídá na tu předchozí. Bilodo se nemůže dočkat pokračování, avšak jednoho dne vidí, jak adresáta těchto haiku srazí auto. Bilodo se rozhodne zkusit psaní japonské poezie na vlastní pěst a nadále tak udržovat vztah s mladou Ségolene. Zda se mu podaří plnohodnotně nahradit nebožtíka tak, aby Ségolene z dopisů nic nepoznala, to už si přečtěte sami. Já jen doplním, že v závěru knížky vás bude čekat překvapení :)
Milé, krátké, poetické, zároveň ale s myšlenkou.
Coco Pinchardovou jsem si v prvním díle série zamilovala. Je to taková Bridget Jones v knižní podobě, čtyřicátnice, která je vtipná, lehce bláznivá a plná životního optimismu. Příběh je vyprávěn formou e-mailové komunikace, kterou Coco posílá svým přátelům a rodině. To knize dodává dynamičnost a zároveň přidává na humoru.
Na tento druhý díl jsem se moc těšila, bohužel ale, jak už to tak bývá, zaostal za mými očekáváními. Jako letní oddechovky jsou knihy o Coco bezpochyby fajn. I tento druhý díl, který mě až tak nebavil, jsem díky velmi čtivé formě psaní přečetla velmi rychle. Avšak Coco ve druhém díle zažívá skoro až bizarní situace, které se snad ani běžnému smrtelníkovi nemůžou stát. Nevím.. Posuďte sami, pokud knížku budete číst.
V Británii se příběhy o Coco těší velké oblibě a vydáno je již několik dílů, jsem proto zvědavá, zda některý z dílů přeskočí laťku, kterou nastavil díl první :)
Knížka, na kterou jsem se tak moc těšila. A zároveň knížka, která mě uvrhla do jedné z největších čtecích krizí ever :D
Sedm let temnoty je psychologický thriller z pera korejské autorky. Kniha líčí závažný zločin, k němuž došlo u přehradní nádrže Serjong. Kapitoly postupně odhalují psychologii jednotlivých postav, které se v době dívčiny smrti pohybovaly v okolí zločinu. Minulost je odhalována velmi pozvolna, stejně jako následky zločinu a pomsta, ke které dochází po sedmi letech od nalezení mrtvého těla. A když píšu velmi pozvolna, vězte, že zdlouhavé popisné kapitoly a nimrání se v myšlenkách postav knize na dynamice opravdu moc nepřidá.
Já byla z knihy bohužel zklamaná. Nepopírám její kvality - autorka vás doslova vtáhne do té temné, nepříjemné atmosféry panující v okolí přehrady Serjong. Pravděpodobně nebudete mít rádi ani jednu z postav, ač jejich psychologii budete znát velmi detailně. Rozhodně se jedná o originální thriller (možná spíš psychologický román) naprosto se vymykající současným standardům. Ale, jak jsem psala v úvodu, mě to bohužel strašně nebavilo :(
Do knihy jsem se musela nutit, s ohledem na její tloušťku (více než 500 stran) mi dlouhé popisné kapitoly vůbec nepomáhaly pokročit dál v příběhu. Možná jsem jen knihu četla ve špatném období, ale za mě tedy bohužel palec dolů.
Dávám 2/5.
Spolek Nepromlčeno upozorňuje na promlčecí lhůty u závažných zločinů v České republice. Věděli jste například, že promlčecí lhůta vraždy je 15-20 let? Pokud je vrah dopaden po této době (nebo se jde třeba i sám udat), žádný trest mu nehrozí.
Knížka, kterou vidíte na fotce, představuje soupis několika promlčených zločinů, o nichž vypovídají pozůstalí obětí, kteří se s vraždou nikdy nesmířili. Spolek Nepromlčíme má krom jiného na svědomí i film s názvem Promlčeno s Karlem Rodenem v hlavní roli, který v nedávné době běžel v kinech (a vřele vám jej doporučuji).
Pokud vás zajímají vraždy, zločiny, devadesátky, tajemní vrahové a nevyřešené případy, mohla by se vám knížka líbit. Já ji přečetla za dvě odpoledne. Velkým benefitem je i bohatá obrazová příloha obsahující fotografie z míst činů.
Hodnotím 3/5 (přece jen, literární hodnotu kniha moc nemá, jedná se spíše o publikaci snažící se upozornit na nesmyslné nastavení práva v našem státě), nicméně počtení to bylo fajn. A vůbec by mi nevadilo, kdyby kniha měla více stránek (ideálně ale plných vyřešených vražd a dopadených zločinců, ne těch promlčených :)).
Kniha Přitažlivost planety Krypton je totiž o Veronice a Martinovi, kteří se seznámí na xchatu. Jejich “vztah” je specifický díky domluvě, kterou spolu hned z kraje udělají - domluví se totiž, že se nikdy nepotkají. Možná i díky tomu jeden druhému sdílí ty nejniternější myšlenky, přání a pocity, o kterých nikdo jiný z jejich okolí neví. Ač má každý z nich život rozběhnutý jiným směrem, večer se s pravidelností setkávají ve své chatovací místnosti nazvané Planeta Krypton a navazují na předchozí konverzace, jako by nic jiného neexistovalo.
Při čtení knihy napjatě očekáváte, jakým směrem se vztah Veroniky a Martina posune, zda se i přes prvotní slib potkají a převedou psaní do reality, či zda jejich blízké přátelství zůstane na Planetě Krypton spolu s jejich opravdovými přáními a touhami.
A mně se to líbilo. A celkem dost. Ač mě z počátku zarazily lechtivé scény (vůbec jsem je nečekala), druhá část knihy už byla více citově a myšlenkově zaměřená. A ono to vlastně krásně dává smysl, jelikož děj knihy roste a dospívá spolu s jejími protagonisty.
Nestává se mi často, že bych si poznamenávala myšlenky z knih, ale u Planety Krypton se to, pro mě vlastně i překvapivě, stalo. Bylo to hezké, něžné, city a pocity nabité a klidně bych si knížku přečetla znovu.
Dávám 4,5/5 (půl hvězdičky dolů za pro mě možná lehce uspěchaný konec) a určitě se budu těšit i na další Jiřího knížky.
Další kniha české autorky do sbírky, a rozhodně se řadí mezi ty, které si znovu ráda přečtu.
Scarlett Wilková je česká novinářka, jejíž kariéru provázely mimo jiné rozhovory s Řeky, kteří se dostali do Česka během občanské války v Řecku ve 20. století. Právě toto téma autorku zaujalo natolik, že se jím inspirovala při psaní knihy Až uvidíš moře. A je dobré, že se tak stalo, jelikož téma, které kniha obsahuje, je rozhodně neotřelé a zároveň velice lákavé.
Kniha popisuje životní osudy dvou řeckých děvčat, které se samy ocitají v Česku právě z důvodu výše zmiňovaných událostí. Autorka skvěle vykresluje kontrast mezi Řeky a Čechy na pozadí nelehkých dějin Československa v druhé půlce 20. století. Rozdíly povah, smýšlení a nátur, neustálý strach z režimu a vyzvědačů, řecká kultura, Kefalonie a další řecké ostrovy, hledání sebe sama v cizím státě, mezi cizími lidmi, kteří odsuzují odlišnost. Postupné smíření s minulostí, potlačované emoce, uvědomění až ve chvíli, kdy už je příliš pozdě. Tohle všechno a samozřejmě ještě mnohem více je součástí románu, který rozhodně stojí za přečtení.
Já si svůj čas s knihou moc užila, moje touha znovu navštívit Kefalonii je obrovská a pokud jste i vy milovníci Řecka či propletených rodinných vazeb, kniha Až uvidíš moře je přesně pro vás :)
Jak se říká, na dobré věci se vyplatí počkat. A já se dočkala! První výtisk Vzdělané jsem nestihla, když jsem si ji pak chtěla pořídit z druhé ruky, prodávala se za 500kč+, no a konečně jsem se před nedávnem dočkala dotisku! Knihu jsem si hned pořídila a rovnou i přečetla. A líbila se!
Asi nemá smysl popisovat, o čem Vzdělaná je. Buď jste ji četli, nebo jste o ní minimálně slyšeli; a pokud ne, určitě si ji přečtěte, jelikož to stojí za to. Jedná se o autobiografii dívky, která vyrůstala v mormonské rodině. Že jsou tyto různé náboženské směry velmi specifické, to je nám asi všem jasné. Ovšem to, co jsem se dočetla ve Vzdělané, mě nejednou přimělo kroutit hlavou a číst s šokem otevřenými ústy (a to jsem se prosím s tímto výrazem přichytila při čtení ve vlaku, mezi lidmi :D).
Klobouk dolů před hlavní hrdinkou a autorkou knihy, která se i přes absenci školní docházky (mormoni totiž neposílají své děti do školy, nevěří jakýmkoli státním institucím včetně lékařů) dokázala sama doučit veškeré základní a středoškolské učivo, nastoupila na vysokou školu a získala doktorský titul. Přála bych si mít alespoň polovinu jejího odhodláni...
Knížku vřele doporučuji všem, za mě se jedná o jednu z nejvíce šokujících knih popisujících reálný příběh, které jsem doposud četla.
Julie Caplin je super v tom, že vždycky přesně víte, co dostanete. Hlavní hrdinka odjede do cizí země, tam poznává místní zvyky, jídlo, přírodu a obyvatele a samozřejmě nachází i lásku. Domek v Irsku byl fajn, ale zdál se mi o něco slabší než ostatní díly. Za mě asi stále vede Tokio :)
Staré odrůdy jsou takovým tím typem knížky, jež není příliš bohatá co do děje a zápletek, o to bohatší je ale atmosférou a pocity, které vyvolá ve čtenářích.
V knize sledujeme střet dvou žen, mladé dívky Sally a farmářky Liss. Každá z nich je jiná, uznávají jiné hodnoty a mají odlišné cíle; o to zajímavější je sledovat jejich soužití a postupné uvědomění si, že pokud se člověk oprostí od hektického městského života, dělají mu radost úplně základní jednoduché věci. Věci, které tu vždy byly a budou, jen je potřeba najít si k nim přes veškeré vymoženosti moderního života cestu.
Sally i Liss utíkají před lidmi, každá však z jiného důvodu. Aniž by si řekly, co se jim stalo, nachází útěchu jedna ve druhé a v práci, kterou je potřeba na farmě vykonávat. Během života na statku si obě neplánovaně přehodnotí svůj dosavadní život a díky sepětí s přírodou najdou skutečné hodnoty, které jejich životům dávají smysl.
Příběh obsahuje krásnou atmosféru venkova, podzimu, přírody a zvířat; myslím si, že nejeden čtenář zatoužil při čtení strávit nějaký čas na statku pěstováním hrušek a chovem zvířat. Nádherná, něžná knížka a ještě nádhernější pocit, který jsem při jejím čtení a po dočtení měla.
Doporučuji všem, kteří hledají hezké, něžné, pomalu plynoucí čtení, které vás zasáhne v těch pravých místech.
Josie se tentokrát snaží odhalit, k čemu došlo před domem její kolegyně Gretchen. Byl zde totiž nalezen mrtvý mladík, jenž zemřel na střelnou ránu pocházející z Gretcheniny zbraně. Pátrání je o to náročnější, protože je Gretchen nezvěstná.
Josie nemůže uvěřit tomu, že by její kolegyně a kamarádka byla schopna způsobit něco takového, proto se snaží všemi možnými způsoby dokázat její nevinu. Situace se o něco ztíží ve chvíli, kdy se Gretchen z ničeho nic objeví na stanici a prohlašuje samu sebe jako zodpovědnou za mladíkovu smrt.
Bylo to opět super - krátké kapitoly, velmi dynamický děj, napětí, žádné zbytečné pasáže, až má člověk místy pocit, že má Josie šestý smysl pro odhalování zločinů. Čtvrtý díl série se mi líbil, bohužel za mě nepřekonal Matčin hrob. Nicméně pokud nad sérií váháte, určitě se do ní pusťte, nebudete zklamaní :)
Dům na Riviéře doporučuji všem milovníkům Skříně plné Diora!
Autorce se opět povedlo vykreslit nezapomenutelný příběh zasazený částečně do období druhé světové války. Schémata obou knih jsou dosti podobná - prolínání dvou časových linek, silné ženské hrdinky, milostný příběh odehrávající se v kulisách války, pátrání po tom, co se stalo v minulosti, vintage značkové módní kousky… Tenhle příběh si určitě zamilujete.
Mě na něm bavilo hlavně to, že jsem dostala do rukou knížku velmi podobnou Skříni plné Diora, ale zároveň odlišnou a neméně strhující.
Zda by mě bavila ještě i další knížka s podobným námětem, to netuším, ale jelikož jsem od autorky četla pouze tyto dvě knihy, navíc s poměrně velkým časovým rozestupem, moc jsem si to užila.
Knihu hodnotím 4,5/5 - půl hvězdy strhávám za to, že autorka nepřišla s ničím vyloženě novým, avšak na druhou stranu - držela se toho, co jí jde, a přinesla opět skvělý příběh!
Poslední slib je další knihou autorky Kathryn Hughes, která je u nás známá tituly Dopis, Klíč a Tajemství. Všechny příběhy jsou vystavěny obdobně, kniha obsahuje dvě časové linky, hrdina ze současnosti obvykle obdrží/najde/získá indicii, která mu napoví, že minulost probíhala jinak, než si doposud myslel. Do toho se prolíná děj minulý, jenž popisuje, jak vše ve skutečnosti probíhalo. Příběhy obvykle končí happy endem, autorka nenechává příliš mnoho prostoru pro představivost, na druhou stranu ale čtenář dostává ucelený příběh, obvykle s lehkým přesahem, který je dynamický, romantický a zasazený vždy do odlišného prostředí.
Poslední slib vypráví o hlavní hrdince Taře, která jako mladá přišla o matku. Ta odjela se svým přítelem na dovolenou, z níž se už nikdy nevrátila. Nikdo netuší, co se doopravdy stalo, když však po letech Tara obdrží medailon, který matce darovala k 30. narozeninám, rozbíhá se sled událostí vedoucích k šokujícímu odhalení.
Knížka se mi líbila, ihned po dočtení jsem ji ohodnotila 4 hvězdičkami, avšak při psaní dnešní recenze si říkám, zda mi tato knížka vůbec přinesla něco nového... Autorka píše bezpochyby skvěle a drží se schématu, které funguje, avšak při čtení se asi neubráníte jistému stereotypu, kterým jsou její knihy opředeny. Mně osobně se nejvíce líbil Klíč, hlavně kvůli prostředí psychiatrické léčebny, ve kterém se děj odehrával. Poslední slib nebyl špatný, ale nic, z čeho bych byla významně nadšená. Proto jsem nakonec hodnocení snížila na 3,5/5.
Je dobré sdílet životy dětí na sociálních sítích bez toho, aniž by si samy mohly říct, zda to opravdu chtějí? Jaké následky může mít to, když se malé dítě stane on-line celebritou? Je v pořádku využívat dítě jako prostředek pro výdělek peněz?Nejen nad těmito otázkami budete přemýšlet při čtení knihy Děti nade vše.
Kniha sleduje život jedné rodiny, která si žije v luxusu a blahobytu. A to vše díky tomu, že její děti jsou hvězdami YouTube kanálu, který spravuje jejich matka. Děti jsou pod celodenním dohledem kamer a foťáků, jejich matka sdílí každý okamžik života se svými fanoušky a dokonce i nechává sledující rozhodovat o různých věcech týkajících se života dětí. Jednoho dne toto pozlátko skončí; malá dcerka je unesena a nikdo neví, co se s ní stalo. Rozbíhá se vyšetřování únosu a pátrání po malé celebritě. Policie prověřuje velké množství lidí, kteří mohli mít motiv k unesení dívky, během vyšetřování analyzuje veškerá videa a obsah zveřejňovaný matkou dětí a my jako čtenáři se nestačíme divit, co všechno byla matka dětí schopna sdílet s fanoušky.
Kniha je skvělá. Ač obsahuje trhillerovou zápletku, linka únosu a vyšetřování zde není úplně hlavní. V popředí stojí zejména on-line svět sociálních médií a myšlenka toho, kam daleko jsme schopni zajít, abychom byli úspěšní.
Myslím si, že úplně každý z nás si vzpomene na minimálně jednoho influencera, který hojně sdílí fotky a videa svých dětí a nezdráhá se použít je k propagaci různých výrobků a značek. Otázka zní: je tohle v pořádku?
Pokud vás toto velmi aktuální téma a dopady sociálních sítí zajímají, rozhodně po knížce sáhněte. Za mě velké doporučení!
Tahle knížka byla velkou dávkou pohody a dobré nálady! Pokud máte rádi knihy Julie Caplin, zaručuji vám, že i Slunečné dny a mořský vánek se vám budou líbit!
Hlavní hrdinka Jodie potřebuje pauzu. Manžel ji pravděpodobně podvádí, v práci je toho hodně a ničemu napomáhají ani úzkostné stavy a touha s nikým nemluvit. Proto se Jodie na nějakou dobu rozhodne přemístit na hausbót patřící jejímu bratrovi, kde si chce v klidu a tichu dát svůj život zpátky dohromady a rozhodnout se, jakým se dále vydá směrem. Jenže očekávané klid a ticho nenastanou. Místo toho jí v hausbótu dělá společnost hlučná hospodyně Marilyn a Jodiiny myšlenky namísto jejího života utíkají k sousedovi z vedlejší lodi.
Slunečné dny jsou hezkou oddechovou romantikou, která na vás dýchne příjemnou atmosféru ostrova Wight. Vše je navíc obohaceno o silnou ženskou hrdinku, která po pádu na dno postupně znovu hledá sama sebe a přehodnocuje dosavadní priority.
Asi se úplně nezařadím mezi čtenáře, kteří jsou z téhle knihy unešení. Uznávám, že nápad velmi dobrý, ale potenciál, který příběh má, rozhodně nebyl naplněn.
Krátce k ději: Nora je se svým životem nespokojená a cítí, že už nechce pokračovat dál. Utlumila vazby s lidmi, na kterých ji záleželo, cítí se nedůležitá a nepotřebná a nevidí žádný směr, kterým by se mohla vydat. Během pokusu o sebevraždu však skončí v obrovské knihovně, kde každá z knížek představuje určitou podobu jejího života, který by se odehrál, kdyby se během svých minulých rozhodnutí vydala jiným směrem. Nora tak postupně navštěvuje své alternativní životy, zbavuje se výčitek, které si během života s vědomím chybných rozhodování vytvořila, a snaží se najít život, který by jí dával smysl a chtěla se v něm usadit.
Kniha je místy vtipná, místy smutná, velice předvídatelná a také příliš jednoduchá. Jak jsem psala v úvodu, nápad dle mého názoru musí zaujmout téměř každého, avšak zpracování dosti klouže po povrchu. Čekala jsem hluboké myšlenky, které mě zasáhnou; čekala jsem, že ve mě kniha i po dočtení bude rezonovat; že mě třeba přiměje na život nahlížet jinak. Nic z toho se však nedostavilo.
Pravděpodobně jsem byla ovlivněna recenzemi, které o knize mluvily jako o titulu, který umí změnit život, nebo o seberozvojové knížce převlečené do příběhového kabátku. Za mě se nic takového nekonalo, avšak uznávám, že pro méně sečtělé čtenáře může být tento titul bleskem z čistého nebe. Pro mě bohužel lehce nadprůměrná knížka, a to hlavně díky skvělému nápadu.
(SPOILER) Uranova je příběhem, který vám dá od všeho něco - střípky české historie, hororovou linku protkanou magickým realismem až paranormálními prvky, romantický vztah postav… Já si knihu ohromně užila! Navíc jsem ji poslouchala v audioverzi, kterou načetl Petr Čtvrtníček, jenž to celé dovedl k dokonalosti :)
Hlavní hrdina, anglický učitel v důchodu Henry, se vydává do jáchymovských lázní, aby se vypořádal s jistou minulou záležitostí, která mu změnila život. V mládí totiž přišel o snoubenku. Mladá dívka Angela se před svatbou vydala do Československa navštívit svou rodinu, bohužel se ale pod ní právě v Jáchymově, během čekání na autobus, propadla země. Angelino tělo nikdy nebylo nalezeno a dívka byla prohlášena za mrtvou. Její snoubenec Henry se proto po dlouhých letech vydává do Jáchymova ve snaze najít více informací o smrti své snoubenky; důvod je jednoduchý - Henry od té doby totiž trpí psychickými problémy, k jejichž vyřešení může dojít pravděpodobně pouze na “místě činu”. V Jáchymově sice přijde svým strastem na kloub, krom toho zde však nalezne něco, o čemž se mu ani v tom nejdivočejším snu nemohlo zdát…
Napínavý příběh zasazený do Jáchymova je protkaný tajemstvím, napětím, podzemními chodbami a uranem. Sotva vstřebáte jednu neuvěřitelnou skutečnost, ihned se potýkáte s další. Autorka si se čtenáři pohrává, navozuje tím ale touhu číst dál a přijít všemu na kloub. Místy nevíte, co je realita a co sen, předpokládám ale, že po dočtení budete mít sto chutí jet navštívit Jáchymov.
Jedná se o autorčinu prvotinu a já smekám! Moc mě to bavilo.
Hadí oči jsou pokračováním série s vyšetřovatelkou Ninou Guerrerovou. První díl série s názvem Šifra jsem četla loni; příběh byl fajn, silná ženská hrdinka, fajn kolegové v týmu, záhadný sériový vrah, který nechává na místě činu hádanky s indiciemi k další vraždě. Bylo to fajn, ale zároveň nic, z čeho bych byla paf. Když jsem dostala možnost přečíst si reading copy druhého dílu v sérii, byla jsem zvědavá, kam se příběh posune. Jak asi všichni víme, pokračování sérií nebo druhé díly všeobecně jsou celkem risk - buď mohou být skvělé, nebo naopak propadák. A jsem ráda, že Hadí oči se řadí do té první kategorie :)
Knížka mě moc bavila! Proč? Tak v první řadě hlavně proto, že sama autorka pracovala u FBI a moc dobře ví, o čem píše. Dále pak proto, že hlavní hrdinka je sympatická, v druhém díle poodkryjeme zase o kousek víc z její minulosti. Kniha má spád, kapitoly jsou krátké a úderné a asi můžu prozradit, že jsem už teď zvědavá na další díl a to, kam se posune jeden jistý vztah, který v Hadích očích začíná pomalu probublávat na povrch :)
Jednu výtku bych ale měla - zápletka mi přišla celkem těžko uvěřitelná. Každopádně za mě rozhodně nadprůměrná detektivka. Myslím, že si druhý díl můžete přečíst i bez znalosti prvního, autorka v úvodu dost věcí vysvětluje, nicméně do příběhu se určitě více ponoříte, pokud budete číst knihy postupně.
Větrná hůrka je příběhem o lásce. Není to láska hrdinská, krásná, hřejivá ani romantická, ba naopak. Je to láska podlá, žárlivá, zlomyslná a sobecká. Její povahu dokonale dokresluje místo, do kterého je příběh zasazen - nehostinné kopce plné zuřivého, studeného větru, v jejichž surovosti je však ukryta krása a jedinečnost.
Psychologie postav je velice rozvinutá, je těžké najít osobu, se kterou byste ve všech směrech souzněli a rozuměli jejím rozhodnutím. Jazyk knihy je krásný a barvitý, forma převyprávění příběhu služebnou Nelly neotřelá, popisy přírody nebo emocí lehce zdlouhavé, zato důkladné a přesné.
Pokud bych měla jednoduše odpovědět na otázku, zda se mi kniha líbila, moje odpověď by byla kladná. Ač si ani krátce po přečtení nepamatuju přesně kdo s kým a proč, kdo na co umřel a s kým se vlastně měl a neměl rád :D, zůstává ve mně silný pocit, který mě provázel v průběhu celého čtení. Pocit tajemna, zakázané lásky, studené větrné přírody, silných rodinných vazeb a emocí, citů převládajících nad rozumem.