stesti.s.knihou komentáře u knih

Tom Felton je britský herec, který ztvárnil roli Malfoye ve filmech o Harry Potterovi. Ve svých 35 letech vydal knihu vzpomínek týkajících se zejména období, kdy natáčel filmy z Bradavic, dotýká se zde však i raného dětství a toho, jak se vůbec k herectví dostal, či následných potíží s alkoholem, které nastaly poté, kdy se jako osobnost a herec proslavil.
Je to milé, velmi pokorné, vtipné, nostalgické. Tom bude dle všeho fajn chlápek, který si i přes veškerou svou slávu velmi dobře uvědomuje základní lidské hodnoty a z jeho slov je to znát.
Líbilo se mi to, dávám 4/5 a přimlouvala bych se za takové memoáry od všech hlavních protagonistů z filmů o Harry Potterovi :)

6 20.01.2023

Ostrov ztracených vzpomínek je kniha, jejíž anotace zní skvěle - obyvatelům záhadného ostrova čas od času zmizí nějaká věc z každodenního života a to způsobí, že na ni obyvatelé zapomenou. Na příklad růže - jednoho dne se ostrované probudí s podivným pocitem a když vyjdou ven ze svých bydlišť, vidí, že řeka je plná okvětních plátků růží. Ty postupně mizí a pokud má náhodou někdo růže doma, musí se jich zbavit. Následně většina obyvatel na danou věc úplně zapomene - téměř neví, že někdy existovala, nemohou si vybavit název oné věci a tím, že už ji ve svém životě nevídají, naučí se fungovat bez ní. Je zde však hrstka lidí, kteří nezapomínají. Ti se musí ukrývat před tajnou policií, která po těchto zvláštních případech pátrá a odváží je neznámo kam.
Ano, přesně tenhle popis mě nadchnul; mám moc ráda utopické romány a tahle zápletka zněla velice slibně. Kniha je navíc dílem japonské spisovatelky a pokud mě sledujete už delší dobu, možná víte, že japonskou či korejskou literaturu mám ve velké oblibě.
No, kniha mě bohužel trošku zklamala. Příběh si po celou dobu drží nádech tajemna, jelikož netušíme, co se vlastně děje, proč lidé zapomínají, věci mizí a ti, co si pamatují, musí utíkat. Čekala jsem nějaké šokující rozuzlení, to ale bohužel nepřišlo. Příběh popisuje zvláštní věci, místy jsem i přemýšlela, zda mi neunikla nějaká zásadní informace na začátku knihy, díky čemuž nechápu zbytek. Ale ne, nic mi neuniklo, ono to je prostě na čtenáři, jak příběh pochopí a jakou paralelu v něm spatří.
Jednoznačně bych vyzdvihla prvky magického realismu, který v knihách miluju, a zároveň lehkost a poetičnost, s jakou je kniha napsána. Zbytek trochu pokulhával, avšak musím uznat, že je kniha díky svému tématu velmi dobře zapamatovatelná.
Hodnotím proto 3/5.

1 20.01.2023

Pokud máte chuť na knížku, u které se zasmějete, zároveň to ale není takový ten prvoplánový, trapný humor, ba naopak, je inteligentní a často nutí k zamyšlení - Historky z Tinderu jsou jednoznačně to, po čem byste měli sáhnout. Obrovskou výhodou je, že jednotlivé příběhy jsou krátké a uzavřené, každý má však svou vlastní hloubku.
Já se u knih běžně nesměju, tuhle jsem ale četla při cestě ve vlaku v tichém kupé a musím říct, že jsem si nemohla vybrat méně vhodné místo ke čtení :)
Opravdu opravdu doporučuji, 5/5, tohle rozhodně stojí za přečtení a moc se těším na další autorčiny knihy.

4 20.01.2023

Jestli umí @nakladatelstvimetafora něco opravdu dobře, tak je to vydávat romantické příběhy o ženách, kterým se ze dne na den změní život, dostanou vyhazov v práci, rozejde se s nimi partner, zdědí záhadnou nemovitost nebo zkrátka jedou do zahraničí, kde je potká něco nečekaného. Tímhle popisem jsem v podstatě obsáhla sérii od Julie Caplin a krásně platí i pro knihu V jabloňovém sadu, kterou jsem před nedávnem dočetla.
Hlavní hrdinka Tess má úspěšnou kariéru ve velkoměstě, náhle se však dozví, že jí byl odkázán dům s obrovským sadem a krom toho má rodinu, o které doposud netušila. Tess odjede na venkov, aby dala nemovitost do pořádku a připravila ji k prodeji, postupně však začne objevovat rodinné vazby, o kterých neměla tušení a které ji donutí pohlédnout na život jinak.
Připadá mi, že podobnou recenzi jsem zde psala už několikrát, ony ty syžety romantických příběhů samozřejmě nejsou nevyčerpatelné, ovšem co mě překvapuje je fakt, že mě to bavilo :) Ač jsem věděla, jak to dopadne, ač mi to připadalo velmi podobné jako každá další romantická knížka od Metafory, u knížky jsem si odpočinula a dobře se u ní bavila, což je ostatně taky důležitá vlastnost knížek.
Tímto se vracím znovu na začátek své recenze a svého tvrzení o tom, že Metafora to s tímto typem knih opravdu umí a já se budu znovu a znovu ráda začítat do příběhů se silnou hlavní hrdinkou, které se ze dne na den změní život.
4/5

4 20.01.2023

Troufám si tvrdit, že válečných knih jsem četla mnoho. Některé ve mně zanechaly stopu, většinu jsem ale zdárně zapomněla (vychází jich tolik, že se snad ani zapamatovat nedají).
Na knihu od Davida Diopa ale rozhodně nezapomenu. Popisuje osud mladičkého senegalského vojáka, který bojuje na straně Francie v první světové válce. Celý děj je popisován očima vojáka, který právě v boji přišel o svého nejlepšího kamaráda a začíná se mstít. Jedná se o syrovou zpověď mladíka, který není schopen pochopit krutost války, ztrátu milované osoby, vyrovnat se se smrtí, kterou vidí všude kolem. Do těchto obrazů se prolínají vzpomínky na zážitky před válkou - tyto chlapecké vzpomínky ostře kontrastují s krutostí, která na ně náhle navázala bez předešlého upozornění. Popisy zraněných vojáků jsou dosti detailní, kniha není nic pro slabší povahy.
Od knihy rozhodně nečekejte barvitý děj, napětí či zápletky; jde o velmi emočně zabarvený monolog, jenž se odehrává v hlavě mladého Senegalce. Realita a snění se místy prolínají a je hlavně v rukou čtenáře, jak knihu pochopí a co si z ní odnese.
Hodnotím 4/5 a myslím, že se jedná o jednu z nejzajímavějších knih, jakou jsem v tomto roce měla v rukou.

1 20.01.2023

Heřmánkové údolí je knížka, kterou mohu s klidným svědomím doporučit všem. Nečekejte v ní nic extrémně napínavého či dechberoucího. Ba naopak. Tato knížka je krásná tím, že sleduje životní osud Anny, mladé dívky, manželky, matky, hrdinky. Anna si opakovaně procházela nelehkými životními situacemi, ale vše dokázala řešit s obdivuhodnou životní energií a odvahou.
Miluju tyhle knížky, které vás donutí přemýšlet nad životem, dokonce třeba i přehodnotit některé situace, o kterých jste si mysleli, že jsou těžké a nezvladatelné. V porovnání s osudy hlavní hrdinky se spousta z nich pravděpodobně bude zdát banálními.
Hodnotím 5/5 a přeji nám všem ženám (i mužům samozřejmě :D) stejnou sílu, odolnost a lásku, jakou měla Anna.

25 20.01.2023

Tahle detektivní série od Lisy Regan je prostě top. Směle mohu říci, že ze všech přečtených detektivek se vždy nejvíc těším právě na nový díl s detektivkou Josie Quinn. Ač se s ní osud nepáře, je to fakt sympatická hlavní postava. Jednotlivé díly série mají tak akorát všechno, co by správná detektivka měla mít - napětí, dynamiku, sympatické hlavní hrdiny, romantickou linku, zajímavé zápletky…
Pátý díl s názvem Pohřbené kosti opět nezklamal, obsahoval vše výše zmíněné a dostal ode mě 4/5. Nejvíc u mě pořád vede díl třetí s názvem Matčin hrob, ale série rozhodně nemá klesající tendenci, jak jsme běžně zvyklí.
Pokud vás Josie Quinn doposud míjela (o čemž tedy pochybuju, ale malá pravděpodobnost tu možná je), určitě se do ní pusťte, nebudete zklamaní.

4 23.11.2022

Znáte ten typ knížek, jejichž marketingová kampaň vyvolá mezi čtenáři senzaci, avšak samotná kniha za nic nestojí?
Podle mě tam spadá právě kniha Znamenitá mrtvola. Anotace slibná, nápad a zápletka super, ale samotné zpracování o ničem.
Příběh popisuje svět, ve kterém bylo zvířecí maso napadeno pro lidstvo smrtelným virem. Lidé proto začali chovat lidské samce a samice na porážku. V knize je velmi podrobně popsán celý systém chovu, jak se tyto chovné druhy množí, kde se uchovávají, jak se zabíjejí a zpracovávají… Rozhodně to není nic pro slabé povahy. No, ale to je tak veškeré pozitivum. Psychologie postav veškerá žádná, nejzajímavější pasáž knihy byla úplně přeskočena a ani nemluvím o otevřeném konci, který nechal opravdu velký prostor pro představivost.
Celkově pro mě tedy kniha byla zklamáním a 2/5 dávám za již zmíněný zajímavý nápad, ale to je bohužel vše..

3 23.11.2022

Obecně knihám z edice Sedmilásky moc neholduji. Pár jsem jich přečetla a nikterak mě nezaujaly. Ovšem kniha Počkám na tebe měla natolik zajímavou anotaci, že jsem si řekla “proč ne”.
Max a Cam jsou nerozluční přátelé, které k sobě přitahuje nejen kamarádství. Je mezi nimi silné pouto a vzájemná přitažlivost, oba se však bojí udělat další krok. Každý pro to má jiné důvody - Max je fešák, který pro pěknou dívku nemusí chodit daleko, jeho vztahy však nemají dlouhého trvání, proto má obavu, aby to stejně nedopadlo i s Cam. Ta se naopak bojí ztráty nejlepšího kamaráda a životní jistoty, kterou v Maxovi vidí. V knize sledujeme jejich přátelství - to, jak se vyvíjelo v minulosti a to, jak vypadá v současnosti. Vesměs ale převažuje děj minulý.
Anotace a tento zběžný popis zní fajn, ale když se dostaneme k samotnému jádru pudla, je tam dost věcí, které úplně nefungují. Třeba zaměření většiny děje na minulost. Určitě je fajn vědět, jak se dvojice dopracovala do fáze, v jaké jsou, ale úplně mi chyběl popis nějakého současného stavu, aktuálního vývoje - zde to prostě nabralo rychlý spád a bylo to. Stejně tak mi vadila plytkost obou postav a úplně nejvíc mě rozčilovaly anglicismy.
Za mě bohužel zklamání a tímto jsem si potvrdila, že tato edice romantických knížek bohužel není nic pro mě.

1 23.11.2022

Od autora Jérôma Loubryho u nás vyšly zatím tři knihy a já je četla všechny :) První z nich, Útočiště, byla skvělá. Pokud jste ji ještě nečetli, rozhodně vám ji doporučuji. Druhá kniha, Obr z mlhy, byla trochu zklamáním. Možná i proto, že autor ji reálně vydal ještě před Útočištěm, je to tedy úplně jiný styl, než který nás čtenáře zaujal právě u jeho první knihy vydané v Česku.
Do třetí knihy s názvem Krvavé stíny jsem se pochopitelně pouštěla s obavami: dostal se mi do rukou opět knižní skvost, jako tomu bylo u Útočiště, nebo nastane zklamáníčko? No a s radostí vám mohu oznámit, že první možnost je pravdivá!
Krvavé stíny nám představují vesnici Smrthora. Ta je sama o sobě zvláštní, vlastní ji totiž jeden bohatý muž, který se rozhodl pro tamní obyvatele vybudovat to nejlepší místo k životu. Když však jednotliví vesničané začnou postupně umírat, tušíme, že ono dokonalé místo zas tak dokonalé není. No, a realita je pak vlastně někde úplně jinde :D Pokud jste četli Útočiště, víte, že si autor umí se čtenáři krásně pohrávat. Ani Krvavé stíny nejsou výjimkou - do poslední kapitoly netušíte, co se to děje, závěrečný zlom je geniální, po dočtení ještě dlouho budete přemýšlet o tom, co jste to sakra právě zažili.
Geniální, doporučuji!

6 23.11.2022

Další z mých velkých knižních restů pokořen. Na Geniální přítelkyni jsem slyšela tolik chvály, že jsem ji prostě nemohla minout. Po jejím dočtení jsem zůstala trochu v rozpacích. Krásný příběh, to ano, ale čekala jsem pořád na nějaký ten moment, který mě nadchne, šokuje, překvapí… Až s odstupem jsem si začala uvědomovat opravdové kvality knížky. Cílem příběhu není dodat čtenáři napínavý příběh plný zápletek a rozuzlení; cílem je ukázat lásku mezi dvěma kamarádkami, která ne vždy je na první pohled zřejmá. Často ji doprovází závist, zloba, snaha překonat tu druhou, být lepší v tom, v čem ta druhá vyniká - a je to tak v pořádku.
Geniální přítelkyně bravurně vykresluje pocity a emoce mezi dvěma kamarádkami, Elenou a Lilou, jejichž přátelství obsahuje vše: vášeň, radost, závist, důvěru, lásku, a to vše odehrávající se v kulisách Neapole 50. let minulého století.
Pokud jste někdy zažili takové přátelství, jednoznačně se v knize najdete.
Příběh se mi moc líbil a jednoznačně se pustím i do dalších dílů :)
Dávám nakonec 4/5 kvůli těm prvotním rozpakům - uvidíme, zda už na další díly budu naladěna lépe :)

4 23.11.2022

Nejsem typ čtenáře, který vyhledává povídky - ba naopak se jim možná i vyhýbám. Po dočtení povídkové knihy Vůbec o nic nejde ale možná svůj názor přehodnotím. Tohle totiž bylo strašně fajn!
Krátké povídky s jednoduchým příběhem, které jsou ale tak věrně inspirovány reálným životem, že se v nich podle mě musí najít úplně každý. Ač mnohdy nejde o úplně jednoduchá témata, autorka dokázala vše popsat s nadsázkou, lehkým humorem a ironií. Zajímavá je ta lehkost, která spojuje všechny povídky, a autorčin nehodnotící nadhled, který ovšem o to více nutí přemýšlet a hodnotit čtenáře. Je skvělé, jak autorka v takových příběhových “jednohubkách” dokázala naprosto vtáhnout do děje a zároveň ve čtenáři zanechat takový ten přemýšlivý stav, který chceme mít po dočtení každé knihy.
Opravdu velmi doporučuji a stejně tak můžete mrknout i na autorčin předchozí román s názvem Bokovka :)

2 27.10.2022

S Kyou se osud nemazlil. Jako malá dívka zůstala opuštěná v chudé chatrči v bažinách; postupně ji opustili sourozenci i rodiče a dívka, odkázaná sama na sebe, bez patřičného vzdělání či základní výbavy do života, byla nucena naučit se žít v úzkém sepětí s přírodou. Vyrostla z ní plachá, avšak velmi inteligentní a krásná bytost, jejíž život je prolnut s ptactvem, pláží a bažinami.
O dívce z bažin kolují v nedalekém městečku různé pověsti, nikdo si však za nimi nepředstavuje krásnou a chytrou mladou dívku, v níž Kya vyrostla. I proto je lákadlem pro místní mladíky, kteří se snaží onu záhadnou dívku dobýt. Dva z nich dokonce s Kyou naváží užší přátelství.
Jednoho dne dochází k tragédii, jeden z mladíků je nalezen mrtev a oči všech obyvatel městečka začnou okamžitě s výčitkami pohlížet právě na outsiderku z bažiny, která je opředena tajemstvím. Spouští se vyšetřování, které má za cíl najít vraha (nebo najít dostatek důkazů k obvinění dívky?).
Krásný příběh, který má snad všechno: hlavní hrdinku, která stojí sama proti všem a od začátku jí držíte palce, nádherné (avšak ne zdlouhavé) popisy přírody, romantiku, napětí, lehce zábavné momenty… Boží. Kyina čistá povaha je pohlazením na duši, stejně tak bažiny, které mají být sice odpudivým místem, avšak jejich čistota a krása vyvolává ve čtenáři pravý opak.
Nádherná knížka, skvěle napsaná.

17 27.10.2022

Když mám v rukou knížku Camilly Läckberg, vím, že půjde o dobře napsanou a čtivou záležitost. V tomto případě jsem byla o to víc zvědavá na autorčino spojení s iluzionistou a telepatem Henrikem Fexeusem a musím říct, že výsledek byl skvělý!
Ač je kniha poměrně tlustá (skoro 600 stran), četla se dobře a rychle. Jedná se o detektivku z prostředí iluzí, magie a kouzlení (už tedy chápete, proč si Camilla na pomoc přizvala mistra v oboru), hlavní vyšetřovatelkou je Mina Dabiri, jež si na pomoc při vyšetřování série vražd přizve iluzionistu Vincenta Waldera. Důvod je jednoduchý - všechny vraždy jsou naaranžovány jako nepovedené kouzelnické triky.
Hlavní hrdinové jsou poměrně sympatičtí, oba totiž bojují s jistými psychickými problémy, což čtenáře donutí s nimi soucítit a zároveň jim to v určitých situacích dodává na roztomilosti (nebojte, nejedná se o psychické problémy typu deprese, to by rozhodně roztomilé nebylo; Mina je chorobně posedlá čistotou, Vincent za vším hledá rovnice, jejichž výsledek musí skončit sudým číslem). Tato nesourodá dvojka si překvapivě velmi začne notovat, jejich postupy a nápady se doplňují a šmrnc dodává i to, že jsou oba “jiní” a stojí tak proti zbytku vyšetřovacího týmu.
Bavilo mě to moc, jedná se o první díl z nové série, jejímiž hlavními hrdiny budou právě Mina a Vincent a já se už teď těším na pokračování :)

9 27.10.2022

Bál šílených žen mě zaujal hned z několika důvodů:
- děj se odehrává v Paříži 19. století
- autorka se inspirovala skutečnými událostmi
- příběh je zasazen do prostředí ženské psychiatrické léčebny
- jedná se o Odeonku
- knížka je velmi útlá :D.
Předpokládala jsem, že na základě výše zmíněných bodů budu s knihou spokojena - a měla jsem pravdu :)
Přestože se jedná o takovou jednohubku na jeden dva večery, kniha obsahuje velmi silný příběh, který vás donutí se zamyslet - nad postavením žen v historii, nad tím, jaký jsme jako ženy a vůbec lidstvo udělali pokrok, nad lidskými osudy.
Za mě velké doporučení, miluju knížky, které nezaberou hodně času, zároveň ale zanechají silný dojem.

6 27.10.2022

Poslední měsíční dívku vám mohu vřele doporučit!
V knize najdete příběh Lizzy Moonové, která se vrací po letech na rodinnou farmu vypořádat dědictví po zesnulé babičce. Město i farma mají bohatou historii, která však neskončila růžově - poblíž farmy byla nalezena dvě mrtvá dívčí těla a hlavní podezřelou byla právě Lizzina babička. Lizzy se na farmu s temnou historií vrací, nejprve pouze s úmyslem vyklidit dům a zařídit jeho prodej; když však postupně poznává rodinnou historii a prochází babiččinu pozůstalost, rozhodne se, že očistí její jméno a najde pachatele zodpovědného za smrt dívek.
Ač kniha působí podle obálky na první pohled jako romantický příběh, hlavním motivem je zločin a pátrání po pachateli. Sotva Lizzy začne odhalovat minulost, někdo se pokusí udělat vše pro to, aby ji zastavil. To vše se odehrává v magickém prostředí farmy, kde se po léta pěstovalo přírodní léčitelství protkané nadpřirozenými jevy. A i ta romantická linka tam je :)
Myslím, že u této knížky si každý přijde na své.

4 03.10.2022

Šepot z lesa je mnohými přirovnáván ke Karikově Trhlině (která je mimochodem skvělá). Ano, i já jsem tam cítila jistou podobnost s Trhlinou, zarazilo mě ale, jak je kniha námětem téměř totožná s Karikovým Strachem. Horská oblast, osamělý novinář, dědictví, pátrání po zemřelých dětech, jako pomocnice kamarádka z dětství… Tohle bylo jako přes kopírák. Ze začátku mi proto Šepot z lesa připadal jako česky překlad Strachu, nutno ale říci, že když jsem se přes to přenesla, kniha mě moc bavila.
Knížka má skoro 500 stran, ale ty jsou nabité napětím, tajemstvími, děsivými okamžiky a dějem. Číst knížku večer před spaním je celkem výzva, obzvlášť, když hlavní hrdina dostává zprávy ze záhrobí - to se pak každého zvuku ve své domácnosti bojíte jako čert kříže.
Super to bylo, bavilo moc, půl hvězdičky srážím dolů za tu zarážející podobnost s již zmiňovanou Karikovou knížkou, pokud jste ji však nečetli, myslím, že budete nadšeni!

5 20.09.2022

O téhle knížce jsem si myslela, že to bude fajn letní oddechovka, romanťárna, kterou si přečtu na konci prázdnin, abych si ještě prodloužila letní vibe. A, světe div se, tohle bylo takové trápeníčko, že jsem se až nestačila divit.
Hned v úvodu napíšu, že knížce nemůžu dát více než 2/5. A hned vám řeknu proč.
Knížka je o tom, že mladá, bohatá a zhýčkaná influencerka zdědí starý bar, možná můžeme říct putyku, po svém otci v malém přímořském městečku. Jelikož doma udělá nějaký velký průser, otčím jí řekne, že už ji dál nebude živit a v podstatě ji donutí, aby se postavila na vlastní nohy. Piper tedy odjíždí do městečka, kde vzápětí poznává krásného mladého silného statného kapitána lodi a téměř okamžitě mezi nimi přeskočí jiskra.
Do této fáze je to fajn a říkáte si, že se z toho asi může vyvinout fajn příběh. Jenže to se vůbec nestane (aspoň dle mého názoru). Následují mnohé situace, kdy on jí chce, ona ho ne, pak si to ale rozmyslí, má z toho strach, on má z toho strach, ale jsou spolu šťastní, pak se zase něco pokazí, pak je to dobrý… Bože. Celý vztah je hrozně plytký, Piper mi neskutečně lezla na nervy, ale úplně nejvíc mi na nervy lezlo Brendanovo majetnické chování, kdy Piper neustále musel opakovat že je jeho, že mu patří, jak bude dělat co on chce… A jí se to ještě líbilo!
Moje feministická dušička trpěla. Autorka z Piper udělala opravdu trubku, ačkoli se snažila ukázat, jakým vývojem hlavní hrdinka prošla.
No hrůza, zklamání obrovské, rozhodně nedoporučuji ani těm, kteří chtějí oddechovku. Já si u toho neoddechla, naopak jsem se vytáčela s každou další kapitolou víc a víc :D Dvě hvězdy dávám aspoň za dramatické vsuvky týkající se rybolovu a krabů, ty byly celkem fajn.

2 20.09.2022

Na Neviditelný život Addie LaRue jsem slyšela tolik chvály, až jsem se knížky vlastně začala bát. Ne vždy mi totiž ty “vyhajpované” příběhy sednou. Musím ale říct, že ten Addiin mi padl do čtenářského vkusu, nadšení a chválu tedy budu šířit dál.
Addiiny životní osudy začínají počátkem 18. století ve Francii. Addie je mladá dívka, která se snaží všemi možnými způsoby uniknout domluvenému sňatku s mužem, kterého si ani za nic na světě nechce vzít. Dojde dokonce až tak daleko, že začne o pomoc prosit temná božstva. Ta její prosby vyslyší, avšak zahrávat si s osudem nikdy není jen tak, na což Addie posléze přichází. Vyhne povinnosti vdát se, získá nesmrtelnost, krom toho však získá také neviditelnost. Tedy ne tak docela. Lidé ji vidí, ale pamatují si ji vždy jen okamžik. Poté na Addie zapomenou a chovají se k ní, jako by ji nikdy předtím nepotkali. Addie postupně prochází dějinami bez toho, aniž by si ji někdo pamatoval. Zažívá války, hladomory, rozmanité životní osudy, všechny zážitky se jí do hlavy zapisují jako do obří kroniky, a ačkoli se Addie během let potkává s tisícovkami lidí, ji si nepamatuje nikdo.
Tedy, téměř nikdo. Jednoho dne zhruba 300 let poté, co Addie žije se svým prokletím, chce v knihkupectví ukrást knihu. Je to její denní chléb, veškeré věci získává kradením, stejně si ji nikdo nepamatuje. Až na jednoho mladíka, knihkupce z onoho knihkupectví. Addie začíná pátrat po tom, proč zrovna on, jediný člověk za celých 300 let, umí překonat její prokletí. Začíná se odvíjet příběh lásky, pro Addie zcela nový a neznámý.

Líbí se mi myšlenka celého příběhu, která nutí zamyslet se nad pomíjivostí lidských životů. Cestování dějinami, poznávání Addiina prokletí, její smířenost s osudem a šok z toho, že by někde v prokletí mohla existovat chybička, která dovolí, aby si ji jeden jediný člověk na zemi pamatoval - to jsou věci, které mě na knížce nesmírně bavily. Jeden bod dolů za to, že mi některé pasáže přišly trochu moc zdlouhavé. Ale knížku jednoznačně doporučuji, stojí za přečtení!

3 20.09.2022

Kniha Alex, léto a já je přesně ta letní oddechovka, kterou přečtete na dva zátahy, v kapitolách procestujete s hlavními hrdiny kus světa a během let postupně sledujete vývoj vztahu dvou nerozlučných přátel, jejichž každoroční tradicí je jet spolu na dovolenou.
Alex a Poppy jsou kamarádi již od studií. Jsou to dva protiklady, které si v podstatných věcech kupodivu rozumí. Jejich tradicí je společná letní dovolená - ta je každý rok samozřejmě jiná. Nejen, že se mění navštívená místa, mění se také situace, ve kterých se hlavní hrdinové nacházejí. Jeden rok jsou čerstvě zamilovaní, další jsou po rozchodu, jindy zase jedou na dovolenou se svými partnery. Co se však nemění je Alex, Poppy, jejich přátelství a letní dovolená. Tedy až donedávna. Před dvěma lety došlo na dovolené v Chorvatsku k jisté události a od té doby je jejich vztah na bodu mrazu.
O tom, zda nápravě přátelství pomůže další dovolená a co vlastně za celou situací stojí si už přečtěte sami.

2 06.09.2022