stesti.s.knihou komentáře u knih
Po Ohníčcích všude kolem druhá kniha autorky, kterou jsem četla. A nebyla jsem zklamaná ani tentokrát.
Hlavním hrdinou je malý chlapec Noah, přezdívaný Ptáček, který se vyrovnává s odchodem maminky neznámo kam, životem s otcem a podivnými náladami ve společnosti. Ta je totiž silně protičínsky založena - na Čínu se svaluje nedávná ekonomická krize Spojených států, následné občanské nepokoje a nedostatky všeho, na co byli lidé do té doby zvyklí. Maminka Ptáčka, Margaret, žena čínského původu, od rodiny odešla před třemi lety. Ptáček nechápe, proč je maminka opustila, začíná si však postupně všímat divných věcí: odebírání dětí čínským rodinám, informační embargo na cokoli týkající se Číny a zároveň zvláštní vzkazy, které se náhodně objevují na ulicích a připomínají Ptáčkovi jeho maminku. Ptáček se vydává pátrat po jeho zmizelé mamince ve snaze přijít celé věci na kloub, spolu s tím ale odhaluje také mnohem více děsivých věcí, které společnost dopustila v souvislosti s protičínskými náladami.
Dystopický román, který se však může velmi jednoduše stát realitou (vzpomeňme si na protičínské nálady v době Covidu). Autorka skvěle vykreslila reálnou hrozbu pohledem dítěte, které je vytrženo z nevinného světa her a kamarádů a musí náhle čelit absurdnímu stavu ve společnosti. Věřím, že vyvrcholení příběhu plné kontrastů ve vás, stejně jako ve mně, vyvolá silné emoce a po dočtení knihy zůstanete sedět s takovým tím pocitem co se to právě sakra stalo.
Moc doporučuju, bylo to skvělé, zasloužených 5/5!
Když přišlo zlo je thriller s velmi zajímavou zápletkou, avšak ne úplně zdařilým zpracováním.
Hlavní hrdinkou je šestnáctiletá Juno, která se svými rodiči a mladším bratrem žije v domě na ostrově, v kompletní izolaci od okolního světa. Rodina se musí skrývat před světem z důvodu jistých věcí, které otec v minulosti provedl. Rodiče a děti mají sestavená přísná pravidla, jak se chovat, co dělat a nedělat, kde se pohybovat. Mají dokonce vybudovaný kryt pro případy, kdy by jejich ostrov navštívil nezvaný návštěvník. Jediná komunikace s okolním světem probíhá skrze strýčka Oleho, staříka, který jednou týdně jezdí rodičům předávat poštu a zprávy. Děti mají přísný zákaz se Olemu ukazovat, což ale Juno jednoho dne nechtěně poruší a spustí tak sled událostí, které zboří veškeré základy, na nichž je život Juno postaven.
Autor je scénárista a režisér, což bylo z knihy jasně patrné. Možná proto jsem k ní měla jisté výhrady - některé scény by pro film asi byly fajn, pro knižní podobu mi však připadaly málo vysvětlené až nereálné. Někde jsem četla, že se připravuje filmové zpracování knihy - věřím, že to bude fajn, protože kniha mi opravdu přišla jako ne úplně do hloubky propracovaná předloha filmové podoby.
Ohodnotila jsem 3,5/5 - nápad super, zpracování za mě pokulhávalo zejména kvůli nereálnosti některých scén a absence jejich bližšího vysvětlení.
Jsem moc ráda, že se mi tato vietnamská rodinná sága dostala do rukou. To vám bylo tak hezké a milé čtení, avšak odehrávající se na pozadí hrůzných historických událostí. Obdivuju, když autor dokáže psát o tématech jako je válka, smrt, mezilidská nenávist, ale vykompenzovat to tak krásnými postavami hlavních hrdinů, že z příběhu ve finále máte hřejivý pocit.
A přesně taková je kniha Hory zpívají. Představuje nám historii vietnamské rodiny Tranů v průběhu 20. století - od francouzské koloniální nadvlády přes válku ve Vietnamu až po současnost. Hlavními postavami jsou dvě ženy - Dieu Lan a její vnučka Huong. Kapitoly jsou střídavě vyprávěny oběma z nich, Dieu Lan popisuje události odehrávající se v minulosti, Huong je dává do souvislostí s aktuálním děním. Knihu navíc provází stará vietnamská přílosví, u nichž jsem se nejednou zastavila a přemýšlela nad jejich pravdivostí.
Knihu doporučuji všem - velmi jednoduchým stylem psaní je zde vykreslena historie Vietnamu, která, troufám si tvrdit, pro většinu z nás není úplně známá. Autorka popisuje děsivou historii, kterou bylo možno přežít jen díky lidskosti a pokoře.
Memoáry z období komunismu a socialismu jsou poslední dobou čím dál tím populárnější - ono to také dává smysl, současná mladá generace již tyto doby nepamatuje a číst o některých věcech, typických pro časy minulé, může být dosti šokující a odstrašující. Já mezi tuto generaci patřím (nepovažuju se tedy už moc za mladou generaci, haha), jsem devadesátkové dítě, které si zažilo už jen pozůstatky komunismu, proto se s radostí vrhám na jakýkoli memoár z tohoto období.
Doba chemlonová je právě takovým memoárem, nesnaží se však ve čtenáři navodit odstrašující pocit; autor se snaží své dětství odehrávající se za dob komunismu v Brně vylíčit vtipně a s lehkou nadsázkou. V knize se tak dozvíte na příklad to, jak vysoké postavení měli v té době ve společnosti opraváři televizí, jaký zázrak představovaly pro tehdejší lidi z vesnic městská sídliště s umakartovými jádry či jak si lidé z důvodu nedostatku čehokoli potřebného museli zvyknout improvizovat.
Obecně nemám moc ráda humoristické knížky a tahle se snaží na ten humor tlačit až moc, dle mého názoru. Prvních pár stran mi přišlo fajn a občas jsem se i zasmála, nicméně zbytek knihy už pak nepřinesl nic nového a dokonce jsem u ní usínala :( Dost věcí si pamatuji ještě i z devadesátek, proto mi čtení nepřipadalo až tak záživné.
Kniha si ode mě vysloužila 2/5.
Thrillerů je v dnešní době nespočet. Najít mezi tím množstvím nějaký, který je originální a zaujme, je poměrně těžké. Ale můžu říct, že Kopírákovi se to (alespoň v mém případě) povedlo.
Jak už název napovídá, vrahem je Kopírák, tedy člověk, který kopíruje nejznámější světové sériové vrahy.
Není to žádná wow kniha, ale je tak moc čtivě napsaná, že vám kapitoly budou utíkat pod rukama. Je tam dost brutálních scén, ale jakožto ostřílenou čtenářku detektivek a thrillerů mě jen tak něco nepřekvapí.
Trochu mě mrzel ten překombinovaný závěr, ve kterém se podle mě ztratila i sama autorka :D, pravděpodobně si potřebovala vytvořit podhoubí na další díl.
Každopádně mě zaráží negativní recenze - jasně, není to nic, z čeho bychom upadli nazad a už se nikdy nezvedli, každopádně je to dle mého názoru čtivý a oddechový thriller pro širokou veřejnost.
V neposlední řadě musím ještě zmínit grafické zpracování knížky, které je úchvatné.
Pokud máte chuť na thriller, který je na jednu stranu brutální, na stranu druhou překvapivý (možná až moc :D), zahrnuje fajn postavy a čte se jedním dechem, Kopírák je pro vás to pravé.
První díl trilogie mladé české autorky Veroniky Jonešové.
Hlavní hrdinové, Patricie a Samuel, se potkávají po třiceti letech odloučení. Jejich vztah byl náhle přerušen Samuelovým zmizením, které bylo opředeno tajemstvím. Po dlouhé době se pár znovu setkává, tentokráte ale s hromadou otázek: co se stalo se Samuelem? Jak se během let odvíjely životní osudy obou hrdinů? A hlavně - cítí i nadále lásku, kterou sdíleli před lety?
Nápad se mi celkem líbil, zklamaná jsem však byla z jeho zpracování. Autorka je sice mladá a jedná se o její prvotinu, i tak mi ale v knize chybělo vysvětlení spousty zásadních věcí (nechci spoilerovat, pokud jste knihu četli, můžeme si o nich napsat). Některé věci pak byly vyloženě nesmyslné - třeba adopce chlapce z ulice svobodným nezaměstnaným mužem apod. - pardon, ale tohle by přece nemohlo projít.
Vadila mi také stylistika - neustále se opakující slovní spojení.
Knihu jsem ohodnotila 2/5 - dvě hvězdičky si autorka zaslouží za to, že dala dohromady zajímavý příběh, který si navíc vydala samonákladem. Má to ale spoustu nedostatků, více hvězd proto dát nemohu.
Brzy se pustím do pokračování trilogie, uvidíme tedy, jak se autorčiny spisovatelské dovednosti posunuly.
Knihy Julie Caplin mám moc ráda, vždy se jedná o fajn oddechovku, u které přesně víte, jak dopadne, ale stejně vás to baví číst :)
Od autorky znám její sérii Romantické útěky, byla jsem ale zvědavá, jak bude vypadat kniha, která nespadá do této série. No, a vypadala úplně stejně :D
Hlavní hrdinka je po rozchodu, odjíždí na venkov odpočinout si od městského hektického života a tak nějak zase najít sama sebe. Naskytne se jí fajn příležitost - hlídat malebný dům jedné rodinné známé, má to ale malý háček; součástí domu je i hnědá labradorka Tess. Hlavní hrdinka si postupně zvyká na život na vesnici, kde se všichni znají, učí se fungovat s pejskem a postupně se seznamuje s novými lidmi, kteří jí dají nový pohled na život. A romantická linka taky nechybí samozřejmě :)
Ano, scénář knížky jako přes kopírák jiných autorčiných knih, zase mě to ale moc bavilo. Cestování tentokráte nahradil život se psem, což jsem si jakožto pejskomil užila.
Dávám 4/5, přece jen už mě autorčiny knihy neumí vyloženě nadchnout, nicméně jakožto odpočinková letní četba schváleno a doporučuji :)
Tohle mě moc bavilo! Román o manipulaci, o zpochybňování sebe sama, o stírání hranic mezi realitou a tím, o čem vás přesvědčují vaši milovaní.
V knize sledujeme příběh Daniely - dětství v toxické rodině, počátek úzkostí, toxický vztah, který měl být konečně vymaněním se ze spárů manipulativních lidí Ale moc se to nepovedlo.
Víc prozrazovat nebudu, posuďte sami. Není to lehké čtení - spíše depka, není to moc o ději - spíše o pocitech a myšlenkách. Doporučuji všem, kteří si nějakou formu manipulace prožili a ideálně se z ní dostali - najdete tam spoustu věcí, se kterými se pravděpodobně ztotožníte...
Romantických příběhů jsem přečetla mraky, a proto mě jen tak něco mile nepřekvapí. Knize Včerejší noci se to ale povedlo.
Jedná se totiž o romantiku, ale s poměrně důležitým přesahem. Ve zkratce k ději: sledujeme zde semknutou partu kamarádů, kteří se mají rádi - někteří až moc. Ku příkladu Eve miluje už několik let Eda a doufá, že jednoho dne skončí spolu. Partu ale náhle zasáhne tragická událost a Eve začne postupně odkrývat karty, o kterých se ji nezdálo ani v těch nejhorších snech.
Zmiňovaným přesahem je zde úmrtí blízkého člověka a vypořádání se s ním. A nejen s ním, ale i se zradou, kterou už nemáte šanci dořešit, jelikož není s kým. Součástí příběhu je samozřejmě i romantická linka, ale je nenásilná, pomalá, hezky zapadá do děje.
Mně se to líbilo. Dávám 4/5, na 5 hvězdiček tomu přece jen chyběla trochu větší hloubka, ale s klidným srdcem vám knihu mohu doporučit jako no, oddechovka k moři to asi úplně není s ohledem na téma :D, ale jako nenáročná četba na letní večery to poslouží myslím skvěle.
Děj knížky Modré tóny se odehrává v Dánsku v blízké budoucnosti. Dánská farmaceutická společnost právě testuje lék na protrahované (rozumějte dlouhodobé, paralyzující) truchlení. Jedním z členů výzkumné skupiny je i univerzitní profesor Thorsten, který analyzuje dopady a vedlejší účinky nového léku před uvedením na trh. Záhy však zjišťuje, že lék má dost závažné vedlejší účinky, které se začaly projevovat již při úvodním testování, někdo tedy pravděpodobně cíleně upravuje výsledky tak, aby uvedení léku na trh nic nezabránilo. Thorstenovi s odhalováním pravdy pomáhají dvě jeho studentky, které píší diplomovou práci týkající se diagnózy protrahovaného truchlení a k tématu mají velmi blízko.
Proč někdo cíleně upravuje výsledky testů? Jaký dopad na pacienty mají vedlejší účinky léku? Proč je v nejvyšším zájmu Elizabeth, vynálezkyně léku, aby byl lék distribuován co nejdřív na světové trhy?
Tohle mě bavilo moc! Univerzitní a vědecké prostředí, akademické a odborné popisy, zároveň ale upravené tak, aby byly čtenářsky záživné a srozumitelné. Moc mě bavily postavy, moc mě bavil kontrast obou studentek (jedna navíc s OCD poruchou), moc mě bavily pohledy jednotlivých postav na celou situaci.
Kniha je navíc poměrně krátká a úderná, neobsahuje žádné složité popisy; pár věcí si musíte domyslet (částečně včetně závěru), ale já mám ráda, když autor čtenáři nepřipraví vše na stříbrném podnose.
S ohledem na množství přečtených knih je těžké mě překvapit - ale Modrým tónům se to povedlo!
Záhada rukopisu je přesně takový ten styl románu, který já můžu. Jediný problém je, že knížek s podobným schématem mám načteny, troufám si říct, desítky, proto mě už nepřekvapí tolik, jako čtenáře, který na něco podobného není zvyklý.
Něco málo k obsahu:
Současnost - Evie řeší pozůstalost po zesnulém manželovi. To zahrnuje i dořešení majetku po manželově pratetě Joséphine, slavné francouzské spisovatelce. Čím více informací o minulosti Evie odhaluje, tím více si uvědomuje, že vše, čemu s manželem věřili, je jinak.
Minulost: Joséphine se během svého pobytu ve vězení velmi sblížila s Margot, služebnou odsouzenou za vraždu. Proč Joséphine byla ve vězení? Proč se z vězení nakonec dostala jen jedna z nich? Jak celá historie Margot a Joséphine ovlivnila současnost?
Tyto dvě dějové linky se prolínají a postupně skládají celkový obrázek. Příběh může zpočátku působit lehce zmateně, po pár kapitolách ale vše začne zapadat na své místo. Grandiózní vyvrcholení (mě to tedy, přiznám se, napadlo už v průběhu čtení) oslazené třešničkou na dortu, tedy zasazením příběhu do mé milované Paříže. Moc mě bavily kapitoly z ženské věznice a pracovních táborů - mám ráda, když romány přináší i nějaké historické informace a rozšiřují tak můj přehled.
Sečteno podtrženo, líbilo se mi to moc; pro mě je tenhle koncept už tak nějak lehce odhadnutelný, ale věřím, že pokud toho nemáte načteno více, kniha vás nadchne.
Knihu U severní zdi jste už na sociálních sítích pravděpodobně zaznamenali. A pokud ne a jsem první člověk, u koho knihu vidíte, honem si ji běžte koupit! U mě je zatím v žebříčku nejlepších knih za rok 2023 na prvním místě. Něco tak silného, děsivého, odpudivého a zároveň založeného na skutečných událostech jsem snad ještě nečetla.
Kniha totiž představuje příběhy politických vězeňkyň během komunistického režimu v České republice. Tyto ženy byly vězněny v pankrácké věznici a autorka dost věrně popisuje osudy těchto žen a jejich dětí. Tyto příběhy jsou navíc oblečeny do thrillerového až hororového kabátku - hlavní dějová linka se totiž odehrává v domově pro seniory, ve kterém se s příchodem nové pacientky začínají dít zvláštní věci..
Kniha je mistrně napsaná, autorka popisuje osudy žen a zločiny na nich páchané tak, že ač je vlastně vůbec nechcete číst, čtete je jedním dechem.
Jako většina lidí po dočtení této knihy, i já mám v plánu zajet se podívat na Ďablický hřbitov, kde byly v dobách komunismu pohřbíváni političtí vězni, ženy, muži, děti. U většiny z nich je příčina úmrtí nejasná
Skvělé, bravurní, dechberoucí - 5/5!
Kniha Černý dort mě zaujala hned z několika důvodů:
1. Anotace - sourozenci Byron a Benny se snaží vyrovnat se smrtí matky a zároveň podivným dědictvím, které po ní zbylo: černým dortem a hlasovou zprávou, která naprosto mění vše, co o svém původu sourozenci věděli. Začínají rozplétat dávná rodinná tajemství, odhalují křivdy, které si po dlouhou dobu nesou ve svém nitru a snaží se na čerstvě zbořených základech jejich životů postavit nové, snad ještě pevnější.
2. Recenze čtenářů - pokaždé, když si vybírám knihu, koukám i na zahraniční ohlasy. Černý dort má v tuto chvíli na Goodreads 4,12 hvězdiček od více než 122 tisíc čtenářů, tušila jsem proto, že mohu očekávat kvalitu.
3. Knihu doporučuje Barack Obama :)
Sečteno podtrženo, dle bodů výše zmíněných jsem tak nějak tušila, že knížka bude stát za to, a nemýlila jsem se.
Ač je v knize velké množství postav a perspektiva vyprávění se často mění, po čase jsem se v knize zorientovala. Vyprávění plynulo snadno, přestože témata, o kterých pojednávalo, vůbec snadná nebyla.
Kniha se dotýká rasových otázek, rodinných vztahů, násilí, postavení žen ve společnosti, síly přátelství.
Knihu hodnotím 4,5/5 a rozhodně všem doporučuji!
Napořád Emily je velmi zvláštní knížka. Pokud máte rádi knihy plné děje a napětí, Emily vás neuspokojí. Pokud však chcete číst knihu plnou myšlenek a zkoumání emocí, Emily je to pravé, po čem byste měli sáhnout.
Kniha vypráví o velmi mladé mamince samoživitelce; o jejím střetu s realitou, náhlém pádu z obláčku na tvrdou zem a o okolí, které ví přece mnohem lépe než ona, jak se chovat a co v její situaci dělat.
Děj si tak nějak pomalu plyne, je to jako byste nasedli do pomalého vlaku, chvíli oknem sledovali okolní krajinu a pak zase vystoupili. Nemáte moc ponětí, odkud vlak vyjel ani kam směřuje, načerpáváte pouze emoce po dobu jízdy. A přesně tohle ve mě vyvolala i kniha Napořád Emily. Čtenář moc neví, co bylo a co bude, po krátkou chvíli pouze sleduje život hlavní hrdinky, načerpává emoce, které jsou spíše negativní než pozitivní, a záhy hrdinku zase opouští.
Jak jsem psala v úvodu, kniha byla zvláštní - zvláštně pomalá, zvláštně emotivní, zvláštně zakončená. Ohodnotila jsem ji 3/5; myslím, že rozhodně stojí za přečtení, musíte se na ni však předem připravit.
Taxikář je detektivka z pera českého autora Petra Čepka. V knize sledujeme příběh taxikáře Vojtěcha Vojáčka, který čistě náhodou začne odhalovat souvislost mezi nedávno zemřelými lidmi z jeho poměrně blízkého okolí.
Příběh je zasazen do devadesátek, což je rozhodně věc, kterou hodnotím pozitivně. Připomenutí nedávné doby na dá se říct typických situacích a událostech bylo dle mého názoru velmi povedené.
Co už se mi ale moc nelíbilo byla samotná detektivní zápletka. V knize se vyskytuje velké množství postav (ve finále se v nich dá zorientovat, v úvodu je přiložen i jejich přehled), ovšem některé z nich mi připadaly výplňkové, některé jejich chováním snad až nereálné či karikaturní.
V knize je popsáno opravdu hodně událostí a hodně mezilidských vztahů, chce to pekelné soustředění, aby čtenář vše pobral.
Nechci ale hodnotit jenom negativně - líbila se mi ta originalita příběhu, to, že se autor vymyká současným trendy detektivkám, které mají za cíl být co možná nejjednodušší a nejsurovější. Pan Čepek jde ve všech směrech proti a to se mi líbí.
Od pana autora jsem četla už knihu Odložena spravedlnost, kterou bych doporučila více.
Les v domě, kniha, která celkem pochopitelně obletěla média a sociální sítě, nejen díky kauze, která knihu doprovází od samotného počátku.
Příběh nás seznamuje s jednou nekompletní rodinou, jejímž středobodem je malá dívka, dcera a vnučka. Očima této dívky sledujeme celý příběh - pocity osamění, strachu, nepochopení v kontrastu s touhou po lásce a porozumění. Tato dívka, přezdívaná cácora, má od dětství slušně naloženo. Opustil je tatínek, matka i babička mají směrem k cácoře velmi toxické chování, nad kterým zůstává rozum stát, a v domácnosti s nimi žije ještě dědeček, který všemu tiše přihlíží. Cácora se cítí všemi nenáviděna, nechápe svůj úděl na světě plném lidí, kteří ji nenávidí, a při první příležitosti přilne k někomu, kdo o ni projeví alespoň částečný zájem. Ani tento vztah však nedopadne vyloženě happyendem a cácora je víc a víc utvrzována v její nedůvěře vůči lidem.
Celá kniha je protkaná zoufalstvím - jak hlavní hrdinky, tak i čtenáře, který už už čeká na nějaký obrat směrem k lepšímu, který však nepřichází. No a závěr celé knihy tomu nasadí korunu...
Líbilo se mi to moc, dávám 5/5 a všem, kteří ještě nečetli, moc doporučuju.
Lisa Reganová a její série s detektivkou Josie Quinn už je takový evergreen. Na mém profilu najdete recenze na všechny předchozí díly, které mají ve všech případech kladné hodnocení. Ani u Tichého pláče nebudu dělat výjimku - Josie tentokrát pátrá po sedmileté holčičce, kterou navíc někdo unesl přímo před zraky jejích rodičů.
Krom toho opět sledujeme nějaký střípek z Josiina života, ten samozřejmě prozrazovat nebudu, ať vám nespoileruju předchozí díly.
Sečteno podtrženo, pokud máte chuť na napínavou detektivku se sympatickou hlavní hrdinkou, detektivku, která je jednoduchá a snadno se čte, zároveň ale není hloupá a budete hltat každou kapitolu, série s Josie Quinn je výborná volba!
Za mě tedy stále vede díl Matčin hrob, pozitivní ale je, že série nemá klesající tendenci.
New York, devadesátky, epidemie AIDS a dva mladí kluci hledající své místo mezi tím vším.
Moc se mi to líbilo. Kniha vás dokonale přenese do tehdejší atmosféry, máte pocit, že jste součástí komunity, kterou v příběhu sledujeme. Moc mile mě překvapilo, že tou stěžejní dějovou linkou není vztah dvou kluků, ale opravdové problémy tehdejší generace týkající se viru HIV, boje proti němu a zároveň postavení gayů v tehdejší společnosti. V každé kapitole najdete nenásilně uvedené zmínky o devadesátkových písničkách - já si je v průběhu čtení poctivě pouštěla a bylo to skvělý, nádherně to dokreslí atmosféru.
Co dodat, tuhle knížku vám rozhodně doporučuju, i pokud zrovna nejste čtenářem young adult.
Další přečtená kniha z edice beletrizovaných životopisů, tentokráte o Egonu Schielem. Všeobecně vám tuto edici mohu doporučit, každá kniha je zážitek, jsou napsány velmi čtivě a poutavě, zároveň se ale dozvíte informace o životech významných osobností světové historie. Spojíte tak příjemné s užitečným :)
Kniha Čtyři múzy pojednává o čtyřech ženách, jež se staly inspirací pro známého rakouského malíře. Dozvíte se o původu nejznámějších Schieleho obrazů i o osudech nejvýznamnějších žen jeho života.
Knihu jsem přečetla na dva zátahy, přestože je to celkem bichlička.
A jedna zajímavost na závěr - některá díla Egona Schieleho máme vystavená v Praze v Národní galerii :)
Skutečná cesta ven je autobiografická kniha českého novináře Patrika Bangy. Možná jste ji v nedávné době zaznamenali v médiích, kniha totiž vyhrála cenu Magnesii Litera za debut roku. A já vám knihu rozhodně doporučuji.
Autor zde retrospektivně popisuje život pražských Romů v devadesátkách. Toto období bylo velmi divoké - lidé se učili žít v novém režimu, nastavovala se pravidla a spousta věcí si žila tak nějak bezprizorně. Nejinak tomu bylo u Romů, kteří v té době obývali pražský Žižkov a čelili brutální antipatii ze strany české společnosti. Kniha bez příkras ukazuje, jak společnost svým chováním a nastavením opakovaně vyřazovala ze hry romského mladíka, který se pouze a jenom snažil najít cestu ven.
Čtení je to šokující, mnohdy jsem si říkala, že to snad ani nemůže být pravda - přece se tohle všechno nemohlo stát jednomu člověku Autor zažil věci, které většině z nás ani nepřijdou na mysl (díkybohu), nicméně četba knihy je dost odstrašující střet s realitou (což byl pravděpodobně autorův záměr).
Knihu doplňují dobové fotografie, které jsou však podivně graficky zpracovány a moc toho na nich nejde vidět. Každopádně máte aspoň částečnou představu o lidech a místech, která jsou v knize uvedena. Děj místy dost skáče z jedné situace na druhou, avšak celek jako takový má vyznění jasné.
4/5 a běžte do ní i vy :)