stesti.s.knihou komentáře u knih

Edith Blaisová ve svém memoáru Čas písku líčí jednu velmi nepovedenou poznávací cestu. V roce 2018 se s přítelem vydali cestovat po Africe; v té době byli oba již velmi zkušení cestovatelé, kteří během svých cest mysleli na vše. Téměř.
Při přejezdu hranic z Burkiny Faso do Beninu si neprověřili místní situaci, což se jim stalo osudným. Kousek za hranicemi je přepadla ozbrojená skupina a z dvojice se stali na patnáct měsíců zajatci ukrývaní uprostřed pouště.
Autorka popisuje každodenní život v poušti, zážitky s jednotlivými dozorci, postupné studium arabštiny a konverzi k islámu. Kniha neoplývá dějem, jelikož život vězňů v poušti je poměrně jednotvárný - obzvlášť, když musíte celý den ležet zahaleni v přístřešku v padesátistupňových vedrech a vůbec nevylézat (ani v případě vylučování), jelikož jste vězeň a ještě k tomu žena.
Odstrašující kniha, po jejímž přečtení si budete sakra dávat pozor na to, kdy a kam cestujete. Klobouček před autorkou, která to vše zvládla a napsala o tom zajímavý příběh.

05.12.2023

Jiří Klečka se po dočtení knihy Zapomenutá stal oficiálně mým oblíbeným autorem!
Autorovu předchozí knihu Papírové domky doporučuji, kudy chodím - mysteriózní román z Ostravska, v českých vodách neotřelý a originální.. Proto asi není divu, že má laťka očekávání byla nastavena velmi vysoko a trochu jsem se bála, zda nová kniha s názvem Zapomenutá dosáhne stejné úrovně, jako kniha předchozí.
A mám ohromnou radost, že ano! To bylo zase skvělý - od první stránky hltáte napínavý příběh, čekáte, co bude dál, mysteriózní zápletka opět skvělá, stejně tak hlavní hrdinové, jimiž jsou senioři z Domu paměti, které jsem si moc oblíbila!
Příběh je opět zasazen do Moravskoslezského kraje (srdcovka), hlavním motivem je zapomínání, vzpomínání, zážitky, na které by hlavní hrdinové rádi zapomněli a naopak momenty, na které by si rádi vzpomněli Vše se odehrává v již zmíněném Domě zapomění, aneb zařízení pro pacienty s méně či více závažnou kognitivní poruchou. Mysterióznost opět prostupuje celý příběh - už jen samotným zasazením příběhu mezi pacienty s pochroumanou pamětí; nikdy si nemůžete být jistí, co se skutečně odehrálo a co je pouze výmysl nemocné mysli. To ale není vše, napětí samozřejmě postupně graduje a závěr je opět dechberoucí.
Román má zároveň dost velký přesah - donutí vás zamyslet se nad hodnotou paměti a nad tím, co zbyde, když ji ztratíme
5/5, tohle je rozhodně opět kniha, kterou si musíte přečíst.

2 20.11.2023

Mělčina mě velmi zaujala anotací, ačkoli hodnocení nebyla až tak závratná.
Hlavní hrdinka Emma, máma dvou dětí a žena úspěšného manžela, má na první pohled vše - krásnou rodinu, bohatého muže, život plný pozlátka a štěstí. Jednoho dne však nastane zlom - její dcera Kiki na svém YouTube kanále zveřejní video, které shodou okolností zachycuje vraždu sousedky. A co je nejhorší - vrah vypadá jako Emmin manžel. V tu ránu se poklidný rodinný život mění v úprk, zároveň se postupně odkrývají střípky z manželova života, o kterých Emma neměla tušení. Rodina nastupuje na jachtu a pluje na soukromý ostrov ve snaze vyhnout se lidem, kteří po nich pátrají, Emma se snaží chránit děti před manželem, který vůbec není tím, kým si myslela.
Zápletka zajímavá, ale zpracování nic moc.. Chybělo mi podrobnější vysvětlení toho, co se vlastně stalo, čím se Emmin manžel zabýval, vyvrcholení až moc nereálné a romantická linka v průběhu to nezachránila už vůbec :D Cením naopak dějovou linku, kdy rodina pluje na jachtě a jsou společně zavření na malém prostoru s člověkem, jehož chování se mění z minuty na minutu, to bylo slušné drámo :)

1 20.11.2023

Tahle Odeonka je sice útlá co do počtu stran, zato dost silná obsahem.
Autorka retrospektivně vzpomíná a analyzuje moment, kdy při tragické nehodě přišla o svého manžela. Kniha je plná výčitek a není to lehké čtení. V každé kapitole autorka analyzuje jednotlivé situace předcházející nehodě a také to, že kdyby se sebemenší detail odehrál jinak, k nehodě by vůbec nemuselo dojít.
Je to velmi bolestivé čtení plné bezmoci, bohužel je to však realita odehrávající se lidem v mysli při takto zlomových momentech.
Hodnotím 4/5, kniha stojí za přečtení, jen se připravte na instantní depku

1 20.11.2023

Na novinku Kateřiny Surmanové jsem se moc těšila. Její prvotina s názvem Šepot z lesa byla skvělá, připodobňovala jsem ji ke Karikovi.
Když jsem se dozvěděla, že se nový příběh bude odehrávat na Jižní Moravě a zahrnovat dvě nešťastné přírodní katastrofy odehrávající se během posledních 30 let, a sice povodně a tornádo, říkala jsem si, že by to mohlo být zase skvělý.
Ale tahle knížka mě bohužel vůbec nechytla :( Ba naopak, dostala mě do čtecí krize a nedokázala jsem se přes ni snadno dostat.
Hlavními hrdiny jsou parta malých dětí, přičemž jedno z nich má silně spirituální cítění a umí komunikovat s mrtvými. Tyto děti během povodní v devadesátkách objeví mrtvolu mladé dívky, jejíž smrt se snaží objasnit. Během následné katastrofy v podobě tornáda sledujeme stejnou partičku, avšak nyní skládající se s dospělých, jejichž přátelství během let postupně uvadlo. Další přírodní katastrofa a nové informace ohledně vraždy dívky je ale opět spojí dohromady a přátelé se po letech snaží znovu navodit klidnou atmosféru v jejich rodném Hodoníně.
Dle mého názoru to bylo až moc překombinované. Stačilo by mi, kdyby se autorka zaměřila na jednu z věcí - nadpřirozeno v rámci přírodních katastrof, vražda a komunikace s mrtvými nebo osudy lidi na Hodonínsku. Ale všechno dohromady mi to nějak nedávalo smysl. Knížka pro mě vůbec nebyla strašidelná ani napínavá, opravdu mě moc nebavila a nudila jsem se u ní.
2/5 dávám za vyobrazení reálných medailonků lidí během katastrof - myslím, že pokud znáte obě situace jen z médií, budete překvapeni nad surovostí a opravdovostí některých věcí.

4 20.11.2023

Kniha s názvem Chybějící světlo mě zaujala hned svou anotací. Devadesátá léta, Gruzie, čtyři kamarádky, těžké osudy zmítané válkou, gangy, heroinem, v kontrastu s prvními láskami a hlavně nepřekonatelným přátelstvím.
Když mi kniha dorazila, zděsila jsem se, jaká je to bichle. Ale víte co? Každá jednotlivá stránka stojí za přečtení.
Chybějící světlo je neskutečně silný příběh plný těžkých témat, zároveň ale vyprávěný jednoduchým a lehce srozumitelným jazykem. Těch skoro 750 stránek uteklo jako voda!
V knize se prolíná minulost (od chvíle, kdy se kamarádky potkávají, až po všechny hezké i šokující momenty, které prožívají) a současnost, kdy se setkávají na výstavě fotografií dokumentujících jejich život v Gruzii. Tyto fotografie nafotila jedna z kamarádek, která však na výstavě jako jediná z nich, z důvodu svého úmrtí, chybí. Celý příběh je vyprávěn skrze jednotlivé fotografie, všechno do sebe postupně zapadá, čím více čtete, tím více se nestačíte divit všemu, co se v Gruzii na konci 20. století dělo. Celým příběhem se vine silné přátelství čtyř kamarádek, které zažívá své vzestupy i pády, současně je zmítané dějinami Gruzie a postavením žen v ní.
Nemohu si odpustit přirovnání - tohle je prosím pěkně Malý život a Geniální přítelkyně, avšak pro mě v mnohem čtivější podobě (ač témata v knize jsou stejně hrůzná).
Jednoznačně 5/5, jedna z nejlepších knih, jakou jsem četla, s autorkou rozhodně nekončím a doporučuju všem!

3 22.10.2023

Moje první Han Kang - a líbila se!
Vegetariánka je útlá, ale obsahem velmi silná knížka o ženě, která (překvapivě) přestane jíst maso. Příběh není ani tak zaměřen na akt samotný, ale spíše na společnost. Na to, jak se rodina a známí staví k tomu, když korejská žena vystoupí ze stereotypních představ a zajetých kolejí. Když se z role poslušné manželky dostane do role vyvrhele, a to jen kvůli banálnímu rozhodnutí se.
Kniha je zajímavá a děsivá zároveň - zajímavá z pohledu ženiny psychiky, toho, co jí k rozhodnutí vedlo; děsivá z hlediska patriarchální společnosti a reakce mužů na to, když si žena dovolí jít proti proudu.
Syrové popisy některých pasáží krásně korespondují s představou syrového masa, které tak nějak prostupuje celou knihu.
Skvělý to bylo, 5/5 a s Han Kang rozhodně nekončím!

4 22.10.2023

Mrzí mě to, ale takhle knížka mě ani trochu nebavila. Dostala jsem od ní totiž něco úplně jiného, než jsem očekávala.
Věděla jsem, že autorka již delší dobu píše blog o svém životě v Řecku; bydlí zde spoustu let, provdala se za Řeka a na blogu sdílí své zážitky. Čekala jsem, že se bude jednat o příběhy ze života, popis střetu dvou kultur, jak si autorka musela zvykat na život v Řecku, na řeckou rodinu, na řecké zvyklosti a podobně. Tohle sice bylo součástí knihy, ale řekla bych, že minoritně. Autorka se mnohem více zabývala popisem řeckých tradic a jejich vzniku, spousta kapitol byla o řecké historii, slavných vůdcích a náboženských postavách, a tyto kapitoly, které mi evokovaly hodiny dějepisu, mě bohužel vůbec nebavily, ba naopak jsem je místy přeskakovala.
Stejně tak popisy řeckých pověstí; představte si, že nějakému cizinci vykládáte pověst o Přemyslovi. Pokud nemá vazbu k České republice a její historii, bude ho to pravděpodobně zajímat pramálo, stejně jako mě pověsti řecké (a nebyly to pověsti od Petišky, které všichni dobře známe, ale spíše lokální pověsti týkající se záležitostí, o kterých jsme nikdy neslyšeli).
Dále mi pak chybělo označení kapitol datem vzniku - autorka se totiž vyjadřuje k jednotlivým obdobím, státním svátkům apod. Období sice většinou zmíní v textu, bylo by ale fajn vědět hned od začátku, o jakém datu vlastně čteme.
A poslední věc, která mi vadila, byla absence vypovídajících fotek. Fotky tam sice byly, ale většinou zobrazující krajinu, nikoli věci, o kterých autorka psala (občas byl vyfocen nějaký pokrm, to sice ano, ale fotek tam bylo na můj vkus málo a ne vždy se týkaly textu).
Podtrženo sečteno, dávám 2/5. Dvě hvězdy za to, že autorka píše poměrně čtivě a chápu, že někteří čtenáři mohou být z knížky nadšení. Já zde však nepíšu recenze objektivní, nýbrž subjektivní názory na knihy a mé dojmy, proto pouze dvě hvězdy a tuto knihu vám nedoporučuji :(

3 22.10.2023

Kniha Empusion byla mým prvním setkáním s autorkou Olgou Tokarczukovou, držitelkou Nobelovy ceny za literaturu.
Nebudu lhát, očekávání jsem měla velká, nebyla ale naplněna :( Kniha o sobě tvrdí, že se jedná o přírodní léčivý horor. Přírody tam bylo dost, ale horor jsem hledala marně. Nevadí.
Hlavní hrdina Mieczysław přijíždí do lázní Görbersdorf, které se specializují na léčbu tuberkulózy. Ubytovává se v penzionu pro pány, kde se postupně seznamuje s ostatními pacienty. Pomalu se také dozvídá více o místu prodchnutém tajemnem, ve kterém se právě nachází.
Děje v knize nebylo moc, autorka se zaměřila spíše na filozofické rozpravy jednotlivých protagonistů, popisy místa a různorodých detailů, kterými vždy jakoby zpomalila děj.
Námět jako takový je fajn - lázně s tajemstvím, záhadně zde umírají lidé, náš hrdina přijíždí a zjišťuje, co se děje. Akorát to zpracování Takhle, kdyby o sobě kniha netvrdila, že se jedná o horor, asi bych zklamaná ani nebyla. Ono je to ve finále ale spíš okno do názorů společnosti a mužů v první půlce 20. století, silném patriarchátu a až doslova odpudivých myšlenkách týkajících se žen a jejich poslání - a tento obrázek je velmi děsivě porovnatelný se současnou polskou společností. Pokud tedy autorka chtěla poukázat na toto a zasadit příběh do lákavého prostředí - ok, fajn, ale netvrďme o knize, že se jedná o horor, jelikož hororové vyznění tam téměř vůbec nebylo. Ačkoli možná ta názorová shoda společnosti z tehdejší a současné doby je tím hororovým prvkem...
Hodnotím 3/5, jsem z knihy rozpolcená a vlastně nevím, co si o ní myslet. Netvrdím, že je špatná, nicméně jsem dostala úplně něco jiného, než co jsem čekala a na co jsem byla připravena.

22.10.2023

Hledáte napínavý thriller se zajímavou zápletkou a nečekaným zvratem? Pak sáhněte po Pomocnici!
Trochu jsem se bála námětu, přece jen příběhů, ve kterých je hlavní postavou pomocnice v domácnosti, je nespočet (a nedávno jsem četla Hospodyni od Joy Fieldingové, jejíž zápletka byla obdobná). Ale Pomocnice mě bavila! Nenudila jsem se ani jednu kapitolu, kniha je svižně napsaná a poměrně krátká, a za co dávám palec nahoru je zvrat asi v polovině knížky, který možná budete lehce tušit, ale předpokládám, že ne až v takovém rozměru :)
Dávám 4/5 a hodnotím jako solidní thriller, jehož četbou neprohloupíte.

7 22.10.2023

Holky z Detroitu mě dle anotace velmi nadchly - dvě dějové linky, hlavní hrdinka ze současné dějové linky postupně odhaluje, co se v minulosti událo, a paralelně s tím je vyprávěna linka minulá, která ukazuje, co se doopravdy stalo. Tento typ příběhů mám obvykle moc ráda a @nakladatelstvimetafora má na svém kontě obrovské množství takových knížek.
Ale, bohužel, Holky z Detroitu mě zklamaly. Respektive zklamala mě ona současná časová linka, která mi přišla zbytečná - naprosto bych si vystačila s tou minulou.
Ve zkratce k ději: Melanie zdědí od pratety auto, krásného veterána, v němž najde i tetin deník. Zdá se, že jej tam teta Violet zanechala cíleně, aby se Melanie dozvěděla více o historii auta a spolu s tím i o Violetině životě. Melanie se dá pomalu do renovace starého veterána, čím více odhaluje historii, tím si je jistější, že dělá dobrou věc. Violet v denících popisuje svůj život po roce 1920 - to, jak chtěla být silnou sebevědomou ženou, která si chce užívat život a nepotřebuje, aby byl jeho smysl naplněn manželem a dětmi (což bylo v té době samozřejmě nemyslitelné). A to byla přesně ta linka, která mě bavila - tehdejší konvence, pravidla, povinnosti žen versus mladá dívka, která žije sama, má kariéru a po práci nasedne do svého auta a prohání se ulicemi Detroitu.
Knihu jsem ohodnotila 2,5/5 - a to jenom díky historické dějové lince. Možná, že kdyby kniha byla jen o ní, dostane se na hodnocení 4/5...
Nicméně všeobecná hodnocení jsou spíše nadšená, je tedy možné, že jsem jen velký hejtr, jelikož mám podobných knížek načteno už celkem dost :D Ostatně posoudit můžete po přečtení každý sám :)

22.10.2023

Velké léto je knížka, která by vás rozhodně neměla minout. Stejně jako další kniha autora - Staré odrůdy (těm už se blíží ideální čas na čtení, jelikož je to knížka evokující příjemnou podzimní náladu, naopak Velkému létu jeho ideální čtecí čas už pomalu ale jistě odeznívá :().
Velké léto není kniha nabitá dějem. Je to však instantní dávka příjemné nostalgické nálady, která vás donutí vzpomínat na životní období, v němž se nachází hlavní hrdinové. Těmi jsou šestnáctiletý Friedrich, který tráví léto u babičky a dědy, jeho kamarád Johann a Beate, se kterou se Friedrich seznámí na plovárně a od té doby ji nemůže pustit z hlavy. Friedrichovo léto u prarodičů má jednoduché odůvodnění - mladík ve škole propadá a léto je jeho poslední šancí naučit se na reparát. Krom učení do jeho života vstupují zvláštní a nové vjemy, násobené jeho věkem a situací: neustálá touha po Beate, hledání si vztahu s prarodiči, řešení nenadálé a závažné situace s jeho nejlepším kamarádem, to vše odehrávající se v horkém, ospalém prázdninovém prostředí.
Z knížky si ani tak nepamatuju děj, jako spíš tu atmosféru, kterou autor dokáže vykreslit a přenést na čtenáře naprosto bravurně (a stejné pocity jsem měla i po dočtení Starých odrůd).
5/5 a víc už snad nemusím dodávat :)

7 24.09.2023

Zamilovaná hypnotizérka, další přečtený kousek od Liane Moriarty do sbírky.
Už několikrát jsem zde vyjadřovala svou nespokojenost s názvem knížky - podle něj totiž kniha vypadá jako milostný román. Nenechte se ale zmást. Ano, hlavní hrdinka je skutečně zamilovaná hypnotizérka :D, ale děj je hlavně o něčem jiném, mnohem děsivějším.
Hypnoterapeutka Ellen se seznámí s mužem, který se zdá být dokonalý - je milý, hezký, vtipný, inteligentní, svobodný. Člověk ale míní a život mění, proto Ellen záhy zjistí, že i Patrick si s sebou táhne poměrně velké břímě, a sice svou bývalou přítelkyni, která ho stalkuje na každém kroku.
A zde začíná ta vtipná část: hrozně mě bavil až absurdní kontrast situace - nevyrovnaná bývalka, sledující svého ex a jeho novou přítelkyni kamkoli se hnou, a éterická hypnoterapeutka Ellen, používající při každé nepříjemné situaci dechová cvičení, meditace a autohypnózu. Pohledy žen se v kapitolách střídají, díky tomu chápete jejich chování a nutně musíte k oběma cítit jisté sympatie.
Ta kniha měla všechno - byla napínavá, zábavná, děsivá, dokonce i naučná (minimálně co se oblasti hypnoterapie týče), trochu mě ale zklamal ten konec, který byl na mě až moc růžový a ukončený (ano, až moc ukončený konec, já vím - když já mám raději, když nám autoři nechávají aspoň trochu prostoru pro představivost).
Nakonec tedy hodnotím 4/5, ale knížku vám rozhodně doporučuji (případně jakoukoli jinou od autorky).

2 24.09.2023

Předpokládám, že na tuto knížku jste tu už slyšeli plno chvály (nejen ode mě). Ale ona si to fakt zaslouží! Všichni asi známe knížky se silným marketingem, které jsou všude vidět, ale ve finále jsou pouze velkým zklamáním. Ovšem kniha Jsem ráda, že moje matka zemřela, opravdu stojí za pozornost.
Jedná se o memoár mladé herečky Jennette McCurdy, která je pro většinu z nás asi neznámá, to ovšem nemění nic na celkovém vyznění příběhu.
Jennette v memoáru popisuje svou postupnou cestu k herectví, kterým se nikdy nechtěla zabývat, svou rostoucí kariéru a psychické problémy, ale hlavně vztah s naprosto toxickou matkou, která stála za vším dříve zmíněným. Jennettino postupné rozkrývání škod, které na ní matka napáchala, je nepříjemné, dechberoucí, šokující. Stejně jako celá kniha.
Více nebudu prozrazovat, čím méně toho víte, tím lépe.
Tohle je jednoznačně nejlepší kniha, kterou jsem v tomto roce četla, 5/5 a určitě se k ní ještě vrátím!

2 24.09.2023

Podivuhodný život Augusta Marche je fajn humorná, sarkastická a oddechová knížka. Hlavní hrdina Augustus je tak trochu smolař od narození. Narodí se v divadle známé a vyhledávané herečce, která však ví, že by jí dítě zničilo kariéru, a tak jej zanechá v koši na prádlo. Augusta se následně ujme stará kostymérka a divadelní pomocnice, která má s výchovou dětí společného asi tolik jako sáňky s létem. Augustus je tedy od narození odkázán sám na sebe a vyrůstá z něj malý podivín, který je sice přehnaně vzdělaný v divadelních dramatech, avšak nepoužitelný pro běžný život.
Osud Augusta sledujeme až do jeho dospělosti, do fáze, kdy se osamostatní a snaží se najít spřízněnou duši - ani to se však neobejde bez peripetií pro Augusta typických.
Knihu jsem ohodnotila 3/5 . Není to špatný příběh a zápletka je rozhodně originální, nejsem však příznivcem humoristických knih. U knihy jsem se párkrát zasmála, musíte ji však brát hodně s nadhledem - myslím si, že autor sám se snažil napsat bizarní příběh a na něm poukázat na rozdílné stránky lidské povahy zobrazené v těch nejkrajnějších a nejpodivnějších situacích. Jako oddechovka, která občas nutí k zamyšlení, je to fajn, znovu se k ní ale nevrátím.

24.09.2023

Na Sběratelku příběhů jsem na instagramu četla dost chvály. Knížka má zajímavý nápad, rozhodně to není špatné čtení, ale do mých top knih tohoto roku se bohužel nezařadí.
Janicin život i práce jsou poněkud monotónní. Její manželství stojí za starou bačkoru a na práci uklízečky se spousta lidí divá skrze prsty. Janice si svůj život ale umí zpříjemnit - sbírá totiž příběhy lidí. Ať už svých klientů při úklidu, nebo různých náhodných útržků rozhovorů, které zaslechne. Jednoho dne však její osud zkříží paní B. Je to stará a protivná důchodkyně, která téměř přiměje Janice dát výpověď. To se ale změní ve chvíli, kdy se paní B. začne vyptávat na příběh Janicin. Postupně se tak dozvídáme, co skutečně stojí za její mlčenlivostí a nostalgií, proč žije v manželství, které ji nenaplňuje a hlavně - proč sbírá příběhy ostatních a snaží se zakrýt ten svůj.
Téma knihy je skvělé, avšak zpracování mě až tak nenadchlo. Příběh je milý, příjemný, oddechový, ale nic, co bych si potřebovala přečíst znovu. Nejvíc mě bavily pasáže se psem - kdo četl, ví :D
Knihu hodnotím 3/5 - jako oddechovka fajn, ale kniha ve mně nic moc nezanechala.

1 24.09.2023

Třetí, závěrečný díl série. Opět se k němu nebudu moc rozepisovat, ať náhodou neprozradím něco z předchozích dílů.
V Okamžicích se rozvíjí osudy postav, které známe z předchozích dílů; kapitoly jdou opět částečně do minulosti, částečně popisují současnou dobu. Opět je to dosti nostalgické a hodně přemýšlivé, pokud bych měla porovnat druhý a třetí díl, v podstatě mezi nimi nevidím rozdíl (ten jasně pociťuju pouze u prvního dílu a to z důvodu velkých nejasností v průběhu celé knihy - ostatně můžete mrknout na recenzi u mě na profilu).
Tomuto dílu dávám opět 3/5 a sérii bych celkově ohodnotila asi 2,5/5. Jde hodně vidět, že autorka začíná s psaním a některé věci jsou pro sečtělejší čtenáře jako pěst na oko (opakování slovních spojení, nesmyslné vyústění různých situací apod.).
Díly mají postupně stoupající tendenci, což je fajn a doufám, že autorka bude s tvorbou pokračovat - ráda budu sledovat postupný vývoj jejích spisovatelských dovedností.
Co bych však ocenila je jazyková korektura - ta je v knihách na mnohem lepší úrovni, než ve většině knížek velkých nakladatelství. Jen tak dál!

05.09.2023

Annin útěk je krásným, nostalgickým příběhem staříka Severina, jenž se vydává hledat svou zmizelou manželku Annu. Ta před rokem náhle odešla a už se nikdy nevrátila. Severino putuje po Sicílii, po stopách jejich dlouholetého vztahu, a snaží se najít jakoukoli indicii, která by mu Annu přiblížila. Spolu s tímto putováním retrospektivně vzpomíná na jejich vztah a důležité milníky, které mohly nějakým způsobem ovlivnit Annino rozhodnutí.
Příběh je to krásný hned z několika důvodů: nádherné popisy Sicílie, díky kterým máte pocit, že po ní cestujete společně se Severinem; myšlení žen, které se v druhé polovině 20. století cítily jinak, než po nich společnost a zakořeněné tradice vyžadovaly; a hlavně to, že každý vidíme jednu a tu samou věc naprosto odlišným pohledem.
Knize jsem dala 4,5/5, v podstatě nemám co vytknout, ale 5 hvězd si šetřím na knížky, které mě přece jen ohromí ještě o kousek více. Annin útěk vám každopádně mohu s klidným svědomím doporučit.

5 05.09.2023

Musím říct, že k prvnímu dílu jsem měla značné výhrady (ostatně recenzi si můžete dohledat u mě na profilu). Moc jsem byla zvědavá, jak se autorka popasuje s díly dalšími - slyšela jsem, že je to knihu od knihy lepší. A s radostí to mohu potvrdit. První díl měl spoustu much, které však ve druhém díle byly pozabíjeny, nebo alespoň odehnány (kolik metafor je hodně metafor?:D).
Mám už dočtený i díl třetí, k němu vydám recenzi za pár dní, ale tento díl mě bavil dvojnásobně více než ten první.
Knihu hodnotím 3,5/5 - pořád jsou tam věci, které mi úplně nesedly, trend je ale rostoucí a to je důležité :)

1 05.09.2023

oy Fieldingová je celosvětově oblíbenou autorkou. Já od ní četla zatím dvě knihy - Zmizení Samanthy Shipleyové a Hospodyni, obě knihy mě moc bavily. A právě o nejnovější knize autorky, Hospodyně, vám teď něco povím.
Hlavní hrdinka Jodi, čtyřicátnice, úspěšná realitní makléřka, maminka dvou dětí a manželka spisovatele, to v životě nemá jednoduché. Celý život zasvětila práci, aby mohla živit rodinu a poskytovat manželovi dostatek klidu a tvůrčího prostředí pro jeho psaní. Do toho se však musí starat o maminku, která před lety onemocněla Parkinsonovou chorobou a její téměř osmdesátiletý otec již přestává na vše stačit. Jodi se proto rozhodne najmout otci hospodyni, která mu pomůže nejen se starostí o nemocnou manželku, ale také s chodem domácnosti. To však ještě netuší, že se nová hospodyně do chodu domácnosti zapojí mnohem více, než je žádoucí.
Více nebudu prozrazovat, knížka určitě stojí za přečtení! Já ji zvládla na tři zátahy, nenudila jsem se ani vteřinu, bavilo mě, jak příběh postupně gradoval - na začátku nám autorka dává pouze malými doušky a náznaky ochutnat budoucí dění, pomalu si tvoříte obrázek, který autorka umně rozvíjí a vykresluje do detailů, postupně se příběh dostává do tempa a na konci se už nestačíte divit :)
Hodnotím 4,5/5 - půl hvězdy dolů za to, že jsem už podobnou knihu četla, i tak mě ale Hospodyně moc bavila a hltala jsem každou stránku :)

3 05.09.2023