střapatá komentáře u knih
Taková průměrnější detektivka. Oproti Ženě v kleci lehké zklamání, postava Asada už není tak vtipná.. ale stejně budu v této sérii pokračovat :)
Na rozdíl od Nesba sází Olsen na celkem jednoduchou zápletku a přímý děj bez jakýchkoliv odboček. Snad první severská detektivka, u které jsem neměla problém s orientací v postavách (nebylo jich totiž tak moc). Kniha sice není tak napínavá jako od norských kolegů, ale čte se minimálně stejně dobře. A vše doplňuje skvělý Asad :)
Uf. Nemám ráda válečné knihy a nemám ráda ani příliš dojemné knihy. Ale tento příběh je jiný, nic podobného jsem asi nečetla. Ano, autor hraje cíleně na city, ale díky jeho umění psát, mu to člověk lehce odpustí.
A věta, která mi utkvěla v paměti nejvíce? "Měla teď před sebou celou smrt."
Kniha se nese v pomalém tempu, prakticky se nic moc neděje a přesto mi těch 480 stran uběhlo velmi rychle. Není to klasická detektivka a nenastane v ní spousta zvratů, jak jsme zvyklí od jiných autorů. Až na závěr je celá kniha složena z vyprávění jednotlivých postav, které líčí svůj příběh mající souvislost s inkriminovanou událostí. Člověk ani nemá šanci odhadovat vraha, protože autor(ka) mu tu možnost prostě nedá, respektive neposkytne čtenáři žádné vodítko, kterého by se mohl chytit. A přesto (nebo právě proto) se kniha čte skoro sama.
JKR zkrátka psát umí, to se musí nechat.
Zaručený lék na deprese a blbou náladu. Tuto knihu pravidelně vytahuji o zkouškovém :)
První polovina mě bavila, ale potom už byl děj moc jednotvárný a byla jsem ráda, že jsem došla ke konci. Chování Evy mě celkem vytáčelo a ta pořád připomínaná dokonalost Gideona taky.
2-3 hvězdičky..
Po opětovném přečtení nějak nechápu, jak jsem mohla tuto knihu číst ve dvanácti letech. Fuj.
Ač je děj roztahaný a určitě by se mohlo hooodně škrtat, kniha mě bavila a přečetla jsem ji rychle. Co mi vadilo, bylo velké množství postav, které jsem si zpočátku musela zapisovat a připadala si tak poněkud retardovaně.
Knihu jsem po 150 stranách odložila. Nebavila mě, autorčino psaní se mi nelíbí, a navíc jsem se těžce orientovala v postavách i ději.. Zatím ale nehodnotím, třeba se ke knize vrátím ...
Po zhruba padesáti stranách jsem chtěla čtení vzdát, kniha mi přišla infantilní, některé výrazy mě vyloženě štvaly (možná způsobeno překladem) a nejhorší ze všeho bylo jméno jedné z hlavních postav - Mimi. Nebýt zdejšího dobrého hodnocení, knihu bych nedočetla. To by ale byla škoda, postupně začal mít děj spád a zbytek jsem dočetla velmi rychle. Nicméně titulem nejvtipnější kniha bych to nehodnotila, zas tak vtipné mi to nepřišlo..
Ke konci už trochu zdlouhavé, ale jinak skvělé, vtipné, neobvyklé. Nedoporučuji číst v dopravním prostředku, neb kniha vyvolává hlasité záchvaty smíchu :)
Příjemné překvapení, zvláště první polovina je dost ze života. Pak je to už trochu přitažené za vlasy a ten dramatický konec mi přišel moc umělý. Kniha se čte dobře a rychle.
Velmi poutavá kniha, avšak Sněhulák se mi líbil více. Není zde tolik zvratů ani překvapivých momentů, přesto se kniha čte téměř jedním dechem. Ale Harry Hole je s tím alkoholem někdy na pěst :)
Z vtipně naivní Bridget z prvního dílu se stala blbka. Zápletky jsou navíc tak neuvěřitelné, že vás to začne v polovině knihy štvát. Dočetla jsem pouze s velkým úsilím..
Dala bych 3,5 hvězdičky. Některé povídky jsou nadprůměrné s velmi nečekaným závěrem, ale postupem času jsou zvraty snadno předvídatelné..
Prvních sto stran jsem se do knihy snažila začíst, což se povedlo a zbytek knihy jsem přečetla velmi rychle. Doporučuji i film.
Knihu jsem četla asi ve dvanácti letech. Sestra mi říkala, že jsem se v noci vzbudila, posadila se a zařvala "Né, ta kočka není mrtvá!!" Teď, po deseti letech, si zápletku moc nepamatuji, ale přesto ve mě kniha zanechala neurčité mrazení. Hodnotit budu, až si ji přečtu znovu, což mám v brzké době v plánu.
Zatímco první díl byl alespoň čtivý, když nic jiného, tuto knihu jsem po pár stránkách odložila. Autorka opět neustále dokola používá ty samé výrazy, které -na rozdíl od jedničky- již nelze ignorovat. Jestli ještě někdy uslyším výraz "vnitřní bohyně", asi budu zvracet.
Nutno uznat, že se kniha čte dobře. Nejlépe po nějakém těžkém dni, se zapnutou televizí či jiným rozptylujícím prostředkem - jinak totiž hrozí, že si všimnete neustále se opakujících výrazů a frází..
Bezkonkurenčně nejlepší kniha od Nesba (pravda, ještě nemám přečteno vše). Zhruba v polovině, jsem si říkala, že kdyby kniha teď skončila, tak je to stejně skvělý příběh. Ale posledních 100 stran je taková jízda, že nelze přestat číst. ...a sněhuláka asi letos stavět nebudu. Rozhodně ne na zahradě.