Stufa komentáře u knih

Knížka popisuje historickou tvorbu našich severních hranic a neustálé spory o tato území s naším sousedem Polskem. Nejvíce mne asi zaujalo použití protičeské propagandy Polskem v letech před 2. světovou válkou - v mnohém podobající se té nacistické....

7 24.06.2020

Jsem nadšen, knížečka - neuvěřitelný příběh jednoho odvážného chlapce, který vystřídal službu v C.K. armádě, Turecké armádě (konflikt s Řeckem), Cizinecké legii, koloniálních francouzských silách (včetně I. světové války), a nakonec ve vznikající Československé armádě se četla jedním dechem - odvaha, kouzlo orientu, poučné příběhy - někdy pro Evropana těžko uvěřitelné a pochopitelné, statečnost, štěstí, chytrost - vřele doporučuji všem k přečtení. Na to, že tyto vzpomínky psal voják jsou neuvěřitelně chytře sepsané, poučné, dávají smysl a přitom velmi přímé a stručné - naprosto mi vyhovovalo členění knihy do krátkých kapitol, nazvaných dle konkrétního příběhu, který se pan Šnejdárek rozhodl sdělit. Pozor kniha není jen pro milovníky vojenství, věřím, že své si tam najde skoro každý!
Pan Šnejdárek byl evidentně správný, chytrý chlap, který se velmi rychle v Orientu rozkoukal - věděl kdy utáhnout a kdy povolit a co na domorodé obyvatele platí.
K přežití v cizinecké legii mu pomohlo štěstí a pochopení jednoduchých pravidel místních obyvatel. Klobouk dolů za to co v životě dokázal, ve Francii byl velmi vážený (což nám jistě nemálo pomohlo při tvoření našeho nového státu), po návratu do právě vzniklé Československé armády dokázal vyhnat útočící Poláky z Těšínska a pak za pochodu přeměnit naše ustupující divize na Slovensku (před Maďarskými bolševiky) na divize útočící - hlavně změnou myšlení a morálky vojáků. Trošku mě zklamal konec knihy - vypadá to, že po návratu do vlasti měl problém s vlastními nadřízenými - zřejmě proto, že byl celý život zvyklý jednat transparentně a čestně - což se v Evropě moc nenosí.....viz dnešní časy....
V našich končinách mi připadá pan Šnejdárek nedoceněný - za to, co udělal pro republiku v době jejího vzniku.....
Kdyby jsem mohl, dám knížečce hvězd deset.....

5 02.08.2020

Výborná kniha, přehledně a na základě skutečných událostí a důkazů vysvětluje, kdo vlastně stál v pozadí veškerého jednání nacistů a "tahal za nitky" na celém území Třetí říše - zde zaměřeno na Protektorát Čechy a Morava - východočeský kraj - byla to výzvědná služba - Sicherheistdienst (SD). SD měl pod dohledem v podstatě veškerý život v Německu a v okupovaných státech - v SD pracovala elita nacistů, zájemce o práci v SD musel splňovat přísné kritéria - všichni pracovníci SD měli árijský původ, byli fanatickými nacisty, členy SS a většinou se jednalo o nacistickou inteligenci - měli titul: Ing., Dr., právníci - tato elita měla za úkol sbírat informace od svých agentů v terénu, třídit je, a po jejich vyhodnocení předávat podněty k reakcím tzv. činným složkám - např. Gestapu (sama SD si ruce nešpinila). SD založil R. Heydrich a tomu se podařilo vytvořit opravdu skvěle fungující organizaci - i teréní agenty si SD velmi pečlivě vybírala (z důvodu nutnosti mít správné, nezkreslené a pravdivé informace podané inteligentní formou pro lepší třídění) - tyto agenty měla v každém městě a často i na vesnicích - nikde si nikdo nemohl být jistý, že si o něčem nepovídá s agentem SD....až z toho mrazí. SD často získávala za agenty i lidi, kteří aktivně bojovali proti nacistickému režimu např. komunisty, bývalé vysoké důstojníky čs. armády (záchrana života, kariéra, peníze, dobrodružství). Samozřejmě bylo tenkrát v protektorátu hodně německých občanů, takže u nás to měli se získáváním agentů podstatně lehčí...
Po přečtení této knihy jsem se opět utvrdil v tom, že atentát na R. Heydricha byl rozhodně správný krok a ne jen manifestace odboje ze západu - tento netvor byl opravdu nebezpečný a všehoschopný. SD a vlastně on (jako její tvůrce) měla na svědomí spoustu českých vlastenců - díky své husté pavučině agentů poměrně jednoduše rozplétala a odhalovala odbojové organizace - dávala pokyn gestapu k zatčení a odsouzení odbojářů (její členové často zasedali jako porotci), ale i vražd bez soudu.... Heydrich a všichni čelní nacisté byli antislovani a jejich prvotním cílem bylo jejich vyhlazení....to nejsou jenom fráze - je to dokázáno ze zpráv a prohlášení vedoucích SD. Jeho likvidace byla více než oprávněná a žádoucí. Kniha vyčerpávajícím způsobem uvádí přehled všech útvarů SD v Protektorátu, jejich personální obsazení a funkci, terénní agenty, příklady jejich hlášení - je neuvěřitelné, jaké detaily se sledovali - kde kdo strhl nacistický plakát, jaké byly reakce lidí na mítincích nacistů, jaké byli reakce v kinech při promítání propagandistických filmů, jaké jsou nálady dělníků v protektorátních továrnách, doslova kde se co šustne, zvýšený pohyb lidí na odlehlém statku....dokonce zda je dostatek potravin a na co si lidé nejvíce stěžují..... Po válce se čelní pracovníci SD hájili, že jen sbírali informace a předávali je dál - prý to byla jejich povinnost (pracovní náplň) - bohužel na jejich základě bylo poprveno a zavražděno spousty lidí, měly podíl na vypálení Lidic (zachytili informace směřující k Lidicím a rozhodli o provedení tohoto zločinu). Je smutné, že hodně lidí z vedení SD, kteří si nepřímo ušpinili ruce od krve, nebylo po válce potrestáno a vzhledem k vzdělání jich spousta dlouho pracovala ve vysokých funkcích (hodně u soudů) v poválečném Německu.....

4 27.07.2017

Výborná kniha, úplný opak knihy "Z Buzuluku do Prahy" - která není ničím jiným než vylhanou komunistickou propagandou... Kniha Nelituj oběti popisuje skutečný stav událostí a hlavně obyčejný život - spíše tedy živoření a věčný strach z tajné policie obyčejných lidí v tehdejším SSSR....

4 16.06.2015

Návrat do dětství. Nové komiksy - tvořené pro další generace jak píše autor jsou pro mne o ničem....

4 08.04.2015

Výborná a poučná kniha pojednávající o záchraně lidí, které VŠICHNI (včetně místních obyvatel a ruských partyzánů) okolo nenáviděli a nikdo jim nechtěl pomoci - proto židovští bratři Bělští vzali věci do svých rukou a museli si pomoci sami.
Vytvořili lesní židovský tábor s ozbrojenou ochranou pro své blízké, následně chtěli rozšířit ozbrojenou stráž a pak jak stoupala jejich popularita a lidé se dozvídali o zvěrstvech nacistů na židech už pouze přijímali nové členy. Líbilo se mi, že kniha je napsána pravdivě - největší zápřah a starost byla o potraviny a o to, nevyprovokovat nepřátele (všechny ostatní) k nějaké akci proti židům. Jak říkal Tuvja Bělský - bojovali jsme na více frontách - museli jsme sehnat potraviny od lidí, kteří nám je dobrovolně dát nechtěli protože jsme židé, museli jsme se chránit před němci, museli jsem se chránit před místními obyvateli a udavači a museli jsme se chránit před komunistickou ideologií. Aktivní boj proti fašistům nebyl prioritou - což bylo samozřejmně v rozporu s vedením ruských partyzánů - líbílo se mi jak velitel Tuvja Bělský dokázal s komunistickými partyzány vyjít - chytře s nimi manipuloval tak, aby měli co nejmenší možnost jejich židovskému oddílu uškodit. Určitou varovnou stopu vyvolává fakt, že zbylý židé v ghetech o popravách věděli, ale prostě tomu nemohli uvěřit a hazardovali tak se svými životy - což bratři komentovali slovy: my jsme je chápali, kdo by chtěl alespoň z nuzného příbytku odcházet do lesa kde není nic..., navíc když hrozí zimní období....řada z nich to ale zaplatila životy.
Kniha je velmi dobře a kvalitně zpracována - mimo hlavní příběh popisuje hlavní válečné události II. světové války a dává je do souvislosti s chováním němců, místních obyvatel a ruských partizánů. Velmi podrobně také popisuje vývoj židovských ghet v nejbližších městech a jak nacisté postupně přebírali a popravovali jejich obyvatele...
Takže abych to shrnul: aby mohli židé v těchto výše popsaných podmínkách přežít museli mít jednotné a neohrožené velení, udržet kázeň i za cenu zabití jednotlivých členů skupiny kteří porušili rozkazy, zabíjet němce, místní obyvatele-udavače, vyhrožovat a okrádat místní obyvatele o potraviny a kvůli prevenci proti udavačům a hádat se s komunistickými partyzány, kteří by je samozřejmě nejraději obětovali za své vítězství (Stalinova doktrína nás mnogo - nehleďte na životy a bijte Němce). Tuvjovi se podařilo minimalizovat vliv komunistů ve svém táboře, a o přínosu svého tábora přesvědčil vrchního velitele partyzánů - což bylo zřejmě klíčové. Oddíl přežil se štěstím a s minimálními ztrátami pár německých protipartyzánských zátahů. V roce 1944 již měl oddíl cca 900 členů a vybudováno lesní město v rozsáhlém lese včetně továren a nezbytného příslušenství.
Jak již zasvěcení ví - po "osvobození" rudou armádou přišlo prošetřování činů jejich skupiny členy NKVD, kterým i přes podané zprávy o protiněmecké činnosti, ujišťování ostatních partyzánských velitelů a hlavně vrchního velitele (který byl Tuvjovi nakloněn) o účinnosti a pomoci židovské skupiny v boji proti němcům, se toto nehodilo do krámu a tvrdě proti židům a hlavně proti jejich velitelům šli. Takže opět útěk - někteří do vysněného Izrele, kde však zjistili, že musí opět o svoji existenci bojovat s arabskými sousedy, takže pak do Ameriky.
Doporučuji přečíst tuto knihu všem, velmi poučné čtení, které odhaluje pravdu o lidech: - nezáleží v co věříš, jakou stranu vyznáváš, jaké barvy pleti nebo vzdělání jseš - záleží pouze na tom, jaký jsi člověk.

3 07.07.2018

Autor splatil svůj dluh minulosti, tímto vydáním knihy uvedl na pravou míru dezinformace, které byl "nucen" napsat v dobách hlubokého komunismu v knize "Nepřítel na dosah" - v které popsal osudy A. Sochora tak, jak si to přála KSČ.
Ke knize - celkově výborně odvedená práce, jak je od autora zvykem, možná někdy příliš málo literatury faktu a moc květnatých a smyšlených věcí kolem skutečných osudů hrdinů knihy - na druhou stranu autor se výborně vžívá do situací osob a reaguje i třeba popisem počasí a situací - jak si zkušený autor myslí, že to skutečně bylo - předpokládám, že odhad u takto zkušeného autora se blíží 80%. Mě osobně to při četbě tvořilo souvislý a smysluplný celek - takže palec nahoru.
Knihu oživjí vzpomínky Sergeje Petrase a dalších veteránů - Sochorových kolegů z těchto bojů.
Jediné co si myslím, že bylo trošku jinak než je popsáno nebo vůběc nezmíněno v knize je péče o naši jednotku v SSSR - po celou dobu není zmíněno nic o zásobovacích problémech atd. - myslím, že občas byl s proviantem a dalšími věcmi problém.....
Jinak autor pravdivě popisuje i nesnadnou politickou situaci jednotky, kdy velitel Svoboda pochopil, že pokud má být jednotka rusy vyzbrojena a platná přímo na frontě, tak musí být kontrolována komunisty jak ruskými tak československými uvnitř jednotky. Svoboda tak postupně přešel v jakéhosi sluhu komunistů v jednotce, která by měla být apolytická - na druhou stranu, lze mu to vyčítat? - osobně si myslím, že v jeho situaci neměl bohužel na výběr....
Podle mého názoru by rusové naše nevyzbrojili a nenechali bojovat, kdyby vedení jednotky tvrdě prosazovalo příkazy z Londýna... Je tu zmíněna i problematika podkarpatkých rusínů, kdy jeden z nich po propuštění z gulagů důvěrně hovořil s A. Sochorem (protože věděl, že Sochorova žena - ruská češka si prošla gulagem také) a řekl mu, že kdyby se k nim rusové v zajetí chovali jako k lidem, mohli by postavit celou čs. divizi, bohužel v podmínkách gulagu jich přežila sotva třetina....
V závěru knihy je hezky popsáno, jak po válce postupně rostl vliv komunistů a Ti si bohužel vzali příklad z toho jak to fungovalo v SSSR - pár idiotů (bývalí spolubojovník Reicin) likvidovalo jemu nepohodlné bývalé spolubojovníky z jednotky (Píka atd.) v podstatě pro nic.... přesně jako v SSSR (gulagy, NKVD). Autor dokonce popisuje přímou rozmluvu Sochora s Reicinem (zřejmě tak jak si to představil autor), kdy Sochor jako vážený a osvědčený bojovník Reicinovi tyká a vyčítá mu soudy s bývalými kamarády z fronty - Reicin reaguje podrážděně slovy, že i hrdina jako Sochor si ho nemůže dovolit kritizovat.
Krátce na to najde po noční cestě Sochor díry po kulkách v kapotě služebního auta.
Začne s sebou vozit samopal... nakonec umírá za podezřelých okolností v noci v prostoru vojenského cvičiště při nehodě (jedniný zraněný na místě spolujezdce, oba řidiči a ostatní účastníci v pořádku). Řidič náklaďáku záhy po zatčení mizí v zahraničí - další stopy nejsou a fantazie může pracovat naplno....
Krásně napsaná kniha jak to asi tenrát bylo, bohužel z počátečního boje všech zůčastněných za svobodu se naše jednotka dostala do komunistického područí - takže opět bez svobody....ale to už všichni známe.... těžké dnes posuzovat, v knize je zmíněna jedna věc, která asi symbolizuje jak to tenkrát bylo - nějaký vyšší velitel ruské armády na protesty čs. důstojníků proti rostoucímu vlivu komunistů po válce bez okolků řekl: "uvědomte si, že hranice československa zaplatilo životem 160 tisíc ruských vojáků" - jak by jste na tohle reagovali, kdyby jste byli při tom?? Podle mého na tohle nelze reagovat, bohužel SSSR s námi tenkrát nehrál čistou hru a v podstatě si po válce udělal co chtěl - a lidi, kteří to pro něj u nás dělali a zašpinili si ruce od krve by našel vždy (bohužel).... Jak píše autor, tenkrát stačilo vyjádřit demokratickou myšlenku nebo se lišit - a šli po Vás.....
Závěr - krásně popsaná krutost bojů na východní frontě, láska jednoho vojáka, rozčarování hrdinů po válce - knihu doporučuji přečíst!

3 30.05.2018

Výborná kniha, doporučuji přečíst!
Učebnice toho, jak několik fanatických jedinců může ovládnout celý národ, když je národ od mládí zpracováván, aby slepě poslouchal a neřídil se svým názorem....
.....autor byl nasazen na samém konci války k obraně Berlína jako 17-ti letý. Z jeho jednotky, která čítala 150 17-ti letých mládenců jich před finálním útěkem z obklíčeného Berlína zbylo 8.....
Vzácný zdroj informací o obraně Berlína, v obraně bojovali všichni dosažitelní: děti, ženy, starci - vše organizovlo a hlídalo SS.
Dokonce i v posledních dnech, kdy bylo zjevné, že obrana Berlína se hroutí, neustále se slibovali posily, tajné superzbraně, jen aby se zachovala morálka a mohlo se bojovat dál, otázkou je za koho?
Sám mladý autor měl po celou dobu pochybnosti, ale šel s davem jako řada jiných....

3 02.07.2016

Výborně napsaná kniha, čte se jedním dechem.
Záporním hrdinou je hlavní čs. konfident Nachtman, který po příchodu Němců do Prahy začal budovat svou kariéru. Protože česká policie ho nechtěla před okupací přijmout na kriminálku, okamžitě po obsazení Prahy šel na Gestapo, které po něm samozřejmě hned skočilo - uměl výborně německy. Přijal německé občanství a změnil si jméno na Nachtmann.
Byl mimořádně úspěšný, vynikal v intrikách, bezcitnosti, krutosti, vydírání a vůči němcům byl absolutně poslušný, samotní němečtí pracovníci na gestapu mu záviděli respekt a obdiv jejich nadřízeného Liemera.
Samotný Nachtmann měl podíl na rozbití spousty buněk našeho domácího odboje, zatýkání parašutistů - agentů, aktivně se podílel na krutých výsleších .....měl podíl na smrti spousty statečných lidí....
Jeho specialitou bylo se vydávat za českého policistu, který má kontakty na gestapo ale pracuje pro odboj, v Praze byl spolu s dalšími konfidenty součástí několika ilegálních skupin domácího odboje a nechával je při životě, aby sbíral informace, jak se dostat k parašutistům a shozeným zbraním.....do konce války členové odboje nezjistili, že měli ve skupinách agenta gestapa....... Jediné co mě velice udivuje je to, že žádnou odbojovou organizaci nenapadlo ho pro ověření totožnosti dát na pár dní sledovat - museli by zjistit, že je pracovníkem gestapa....
Kniha zmiňuje i další konfidenty gestapa, udavače a pomocníky, člověk nestačí koukat kolik jich bylo.......byla to těžká doba pro normálního člověka, jedné skupině výsadkářů - agentů z anglie se dokonce stalo, že je nikdo nechtěl přijmout ani na jedné z pěti záchytných adres!! člověk se tomu dnes diví, ale kdyby tenkrát v době po heydrichyádě žil a měl rodinu, asi by si rozmyslel jestli riskovat......
Bohužel síť konfidentů byla hustá a lidé hodně udávali, takže pro parašutysty bylo vysazení takřka vždy hra smrti.
Co se týká samotného Nachtmana po válce - byl sice zatčen, ale rusové ho použivali jako agenta KGB, po návratu do vlasti pracoval jako agent Stb.....člověku se chce až brečet, když to všechno čte, kolik lidí poslal na smrt a on sám si v pohodě přežívá, akorát mění kabáty.......

3 11.08.2015

Napínavé počtení, skoro se nejde od knihy odtrhnout....
Autor srozumitelně a věcně popisuje život a dílo Charlese Momsena, který se z důstojníka jehož povoláním ve válečném námořnictvu USA je odesílání odpovědí pozůstalým po nehodách ponorek vypracoval v jedinou naději těchto mužů při potopení jejich podmořského člunu. Je až neuvěřitelné jak postupně vynalezl a zdokonalil hloubkové potápění a nasměroval tak lidstvo k dalšímu vítězství nad nespoutaným živlem.
Doporučuji přečíst spolu s knihami:
Sestup do temnot od Edwarda C. Raymera
Únik z hlubin od Alexe Kershawa
Všechny tři knihy se navzájem prolínají svým popisem záchranných operací.

2 14.03.2019

Kniha mne velmi mile překvapila, popisuje dopodrobna osudy Karla Lukase v čs. armádě včetně popisu tehdejších politických změn (včetně zákulisních tahů) a vlivu těchto změn na čs armádu a tudíž i na Lukase - autorovi se toto povedlo velmi dobře sladit, takže kniha má směr a drajv a tím pádem se velmi dobře čte, vše co je napsané dává smysl a většinou je potvrzeno z několika zdrojů.
Autor toho o Lukasovi nasbíral opravdu hodně a vše se snaží popisovat dle prostudovaných dokumentů - nic nepřeskakuje, žádnému tématu se nevyhýbá, jak to činí někteří jiní autoři - v knize jsem našel pro mne mnoho nových zajímavých informací, mohu jen doporučit. Osobnost Karla Lukase se mi líbila, dle všech informací, které autor vypátral šlo o inteligentního, vzdělaného člověka, který skvěle reprezentoval čs. armádu ve světě a byl ochoten pro vlast podstoupit cokoliv (např. on jako vysoký štábní důstojník v Anglii byl vybrán a odjel na stáž k anglickým tankovým vojskům do Tobruku, kde tuto stáž absolvoval u čelních jednotek, protože chtěl získat co nejvíce zkušeností z boje, aby je mohl předat našim vojákům v Anglii - jeho zpráva z těchto bojů, jejíž nejdůležitější pasáže jsou v knize citovány se mi velmi líbila - je vidět, že Lukas byl pokrokový důstojník a s nadhledem hodnotil nedostatky tehdejšího kostnatého a kostrbatého britského velení....což mu zpětně můžeme dát dnes za pravdu - píše např. že angličani prolomili obranu - měli informace od průzkumných oddílů a domorodých obyvatel, že němci jsou velmi slabí a při pokračování útoku by mohli obsadil rozsáhlé území - porada o této operaci anglánům trvala pět hodin - Lukas byl poradě přítomen a když upozorňoval na utíkající čas byl slušně umlčen... nakonec to dopadlo tak, že němci přisunuli posily a angláni tam nechali spoustu mrtvých.....).
Závěr knihy není bohužel veselý a rozdýchával jsem ho tři dny, v podstatě se dá říci, že Karel Lukas byl po válce ubit komunistickými vyšetřovateli na Pankráci kvůli svému majetku. Vlastnil umělecké sbírky (což ani tak Stbáky nezajímalo) jako v poválečné době vzácný alkohol, americké konzervy (které si přivezl z USA) a hlavně automobil Packard, v té době v Praze luxus.
Nějak jsem nemohl vydýchat, že důstojník, který toho tolik prožil a obětoval pro svou vlast byl po přežití války ubit komunistickými s....mi kteří se o svobodu nikterak nepřičinili a navíc jim to všem prošlo, jako by se nic nestalo..... - když spoluvězni chtěli zavolat doktora, protože Lukas vykašlával krev z rozbitých plic obuškem, tak jim vrchní dozorce, který asistoval u mlácení Lukase hodil do cely balíček aspirinu se slovy, že mu to určitě pomůže.... Nepobírám, že ke klečícímu člověku (ať je to kdokoliv) si zavolali pět lidí a všech pět ho střídavě mlátilo obušky přes nohy nebo přes břicho - tito lidé museli být opravdu silné nátury, nebál bych se srovnání s gestapáky (mimochodem nehty Lukasovi také strhaly - jak podobné).
Bohužel opět jsem narazil na pana ministra Svobodu (budoucího prezidenta), který o tom všem věděl a neudělal proti tomu nic....nechal panu Reicinovi volnou roku, ať si vraždí koho chce a proč chce.....mimochodem tento pán nejde snad ani slušně komentovat.
Zpět ke knize - doporučuji opravdu všem, velmi silný a skvěle napsaný ucelený příběh i když se smutným koncem.....

2 02.06.2018

Vzorově napsaná kniha.
Je vidět, že autor je historik a ví naprosto přesně o čem píše a jak chce knihu napsat - kniha je napsána přehledně a dostatečně jasně i pro neznalce v daném tématu. Kniha se čte sama....doporučuji přečíst.

2 16.05.2018

Doporučuji přečíst - kniha je velmi dobře koncipována a popisuje výcvik, boj a život našich letců v Anglii - můžete se tak vžít do situace v podstatě jakéhokoliv našeho letce v RAF. Pro nezasvěceného do tématu boje našich letců výborná kniha.
Pro zkušeného čtenáře této problematiky je maličkým zklamáním malý přínos knihy z hlediska nových faktů: text hodně čerpá z již vydaných knih.
Kniha je napsána zvláštní formou - jsou tam uvedeny statě jakoby sám vzpomínal "Bimba" Bečvář - výborný nápad - líbilo se mi to - bohužel je to psané nějakým ozdobným písmem, které jsem měl někdy problém přečíst......
Každopádně doporučuji všem!

2 08.05.2018

Kniha je psána formou deníku - vzhledem k událostem velice stručných zápisků, které si psal von Bock během svého velení německým vojskům při obsazování Československa, Polska, Francie, Ruska. Většinou jsou to nudné popisy směrů útoků, obchvatů, přemisťování jednotek a záloh - pro tahového stratéga vynikající počtení, ale i ostatní tam mohou najít spoustu zajímavých informací.
Pár mých postřehů z knihy:
Von Bock je pro zachování lidskosti ve válce, ale zároveň věrným sluhou Hitlera....což se tehdy jaksi neslučovalo.....taky na to později doplatil.
Při útoku na Rusko velel skupině armád B, chtěl velet vojskům sám dle skutečné situace na bojišti a dle svých bohatých zkušeností, což byl pro Hitlera a vrchní velení armády sedících v teple v Německu problém.....zřejmě hlavně proto byl Bock i přes nepopiratelné úspěchy odvolán a dán do zálohy...snažil se očistit a vrátit do služby, ale i přes snadno vyvratitelná obvinění mu to nebylo umožněno.....
Jak to nakonec dopadlo víme všichni.....i kdyby Bock nebyl odvolán, asi by to dopadlo stejně, ale na rozdíl od Hitlera a nejvyššího vedení německé armády - on si už v roce 1941 byl vědom toho, že pokud dokáží rusové doplńit své ztráty, že nastane velký problém!!
Von Bock byl na svůj pokročilý věk v té době moderní velitel, byl zastáncem útočné taktiky s využitím tanků a moderních zbraní, ale nikdy nechtěl moc riskovat a vždy lpěl na tom, aby měl za frontou zálohy....byl vynikající stratég.
Jsem přesvědčen o tom, že kdyby zůstal ve velení a mohl to ovlivnit, Stalingrad by se nestal!!
Na knize si asi nejvíce cením toho, že popisuje reálnou situaci při bojích s Rudou armádou....i sám Bock uznává kvality protivníka a ne vše jde hladce a bez problémů jak se to na začátku přepadení SSSR všeobecně v literatuře udává....dle jeho zápisků jsou vidět mezery v taktice Rudé armády a v tříštění jejích sil, ale jinak popisuje protivníka jako houževnatého a často se bránícího až do posledního muže.
Ve svých zápiscích lituje většího nezapojení obyvatel Ukrajiny a jiných Ruskem okupovaných států ve větší míře do boje proti komunismu, který je po léta utlačoval.... sepsal dokonce prohlášení pro nejvyšší velení o důležitosti rozdělení půdy lidem v těchto zemích, slušné zacházení s nimi a posílení víry - obnovování kostelů - vše co komunismus potlačoval..... bohužel nastal opak, lágry, pronásledování, gestapo - takže německo nedostalo spojence, ale povětšinou partyzány do týla.
Víceméně od začátku útoku na SSSR upozorňoval opakovaně na kritickou situaci železniční sítě a z toho plynoucími problémy se zásobováním!!
Dále mne překvapil velký počet německých generálů, kteří museli pro nemoc přerušit službu - nervové vypětí asi bylo obrovské a opotřebovanost vysoká.
Von Bock byl zabit na konci války v autě při útoku hloubkového stíhače......celý život žil a zemřel jako voják.....

2 18.06.2016

Dobrá kniha, podle mne stojí za přečtení. Lágrová klasika - lidé převtělení za zvěř si dělají se zajatci co chtějí.....překvapila mne bezohlednost žen uváděná v knize.
Trošku zareaguji na Fandose:
Věřím, že major Hahn si vše mohl pamatovat tak jak uvedl - asi by bylo těžké na tohle zapomenout, zvlášť když tam měli spoustu času přemýšlet...
Věřím, že pro majora Luftwaffe s rytířským křížem nebyl problém vyživovat dogu (a třeba i tři) i v roce 1945...
Souhlasím s Fandosovo závěrem - účelově jednostraně napsaná kniha - protikomoušská propaganda, je škoda, že autor neuvažoval s nadhledem (o zločinech fašismu ani slovo....) když byl tak inteligentní, mohla by to být skvělá propaganda proti všem režimům omezující svobodu, ne jen o tom komunistickém.... V knize Hahn píše, že komunismus je nádor a že je ho potřeba porazit aby neovládl německo a evropu, aby nenastal chaos a bordel jako to zažil on v rusku - co si položit opačnou otázku....a fašismus nebyl nádor? a nebyl nádorem jen proto, že němci lpěli na pořádku a čistotě? - jiný rozdíl u těchto dvou diktatur mě nenapadá.... GESTAPO=NKVD: pronásledování, vraždění, špiclování, lidé se báli říct pravdu, nemohli věřit ani bratrovi.....
A kdyby někdo namítal, že Hahn o zvěrstvech němců nemohl vědět - vždyť byl na východní frontě - musel toho vidět hodně....a kdyby přece - věřím tomuto - nedávno jsem četl výrok jednoho němce, který válku zažil na vlastní kůži, když se ho ptali po válce, zda věděl o zločinech páchaných němci, zcela bezelstně odpověděl: kdo chtěl vědět, ten věděl.... pochybuji o tom, že by se tyto zvěrstva podařili němcům utajit před vlastními lidmi a vojáky.
Závěr hodnocení:
Jediné, co mě na knize zaráží je to, že to Hahn přežil...., protože to co popisuje že si dovolil říct a udělat proti ruské NKVD....které stavělo lidi ke zdi za nic....no nevím...., jak to bylo opravdu ví asi jenom Hahn.
Také se mi líbila předmluva k českému vydání - krátce jsou tam shrnuta fakta, že němci se k zajatým rusům chovali ještě hůře než rusové k němcům.... - to upozorňuje čtenáře už na začátku na to, že kniha je psána pouze z pohledu německý voják - rusové - čili pouze jednostraně. Knihu nelze tedy chápat jako pravdivé vylíčení celkové tehdejší situace.

2 30.05.2016

Knížka přibližuje jednu velkou katastrofu britské SOE a Holandského ilegálního odporu - zhruba rok posílala SOE holandské parašutisty - agenty přímo do rukou abwehru a gestapa, zatýkali je hned po přistání holandští kolaboranti - zajali tak kolem 50 agentů a další materiál pro odboj.
Abwehru se totiž podařilo za podezřelých okolností rozehrát rádiovou protihru se SOE a dostat ji pod svou kontrolu, takže věděl kde a kdy parašutisti přistanou. K tomu došlo "obrácením" jednoho parašutisty - agenta - který ovšem předstíral spolupráci jen naoko - nechtěl zradil a vyslal ve svých rádiových depeších spoustu varovných znaků a dokonce i celých vět, že pracuje pod kontrolou gestapa - SOE na tyto varovné signály vůbec nereagovala a tak došlo ke katastrofě.....bohužel autor knihy ani samotní Holanďané po válce do napsání této knihy nezjistili kde se stala chyba a proč SOE nevyhodnotila tyto varování včas...........
Stejně jako u nás za protektorátu je z knihy zřejmé, že kombinace husté sítě konfidentů a donašečů je pro tyto akce smrtelnou pastí.....natož když se povede rádiová protihra.....
Bohužel opět je spravedlnost slepá....zatímco všech 50 parašutistů němci popraví, všichni "hlavní hrdinové" německé strany přežijí válku a někteří konfidenti jsou dokonce v klidu použiti na straně spojenců za studené války!!!

2 14.08.2015

Knihu by měli číst jenom Ti, kteří již o problematice bojů čs. vojáků na východní frontě něco vědí - kniha je plná komunistické propagandy, lží a upravených polopravd.

2 16.07.2015

Na knihu jsem se velmi těšil.... protože seriózní literatury o španělské válce je velice málo.
Bohužel jsem trošku zklamaný a to především v tom smyslu, že kniha přináší minimum nových informací o tomto konfliktu. Kniha obecně jistě znamená velký přínos, autor velmi podrobně popisuje vznik a vývoj tohoto válečného konfliktu ve Španělsku, zmiňuje tehdejší politickou situaci a její vývoj, reakce světových mocností, největší bitvy, zrod mezinárodních dobrovolnických brigád, jejich názvy, členění, reorganizace atd. . Prokládá to informacemi nejen o československých dobrovolnících účastnících se tohoto konfliktu (např. i amerických, anglických nebo včetně popisu osudů některých slavných osobností). Co se však týká čs. dobrovolníků tak v knize spíše cituje a shrnuje jejich již dříve vydané vzpomínky. Vykonal několik cest do Španělska, navštívil a vyfotografoval místa tehdejších bojů, ale z jeho zjištění vyplývá, že získání detailnějších informací o čs. dobrovolnících je zde téměř nemožné (za což autor samozřejmě nemůže) - vítězný generál Franco totiž dělal vše možné pro to, aby po republikánech nezbylo zhola nic (dokonce srovnal se zemí většinu jejich hrobů), sami lidé ve Španělsku vzpomínají na válku velmi neradi a hlavně mimo výjimek nedokáží blíže identifikovat jednotlivé zúčastněné národnosti - pro obyčejné Španěly byly prostě Rusové, Češi, Poláci, Srbové, Chorvaté všichni jednoduše Slovani - nerozlišovali jednotlivé národnosti. Občas musím přiznat, že kniha na mne působila chaoticky, autor například věnuje velké úsilí vysvětlení, že bojovat do Španělska odjížděli lidé uvědomělí, rozhodně ne jen komunisté, na dalších stranách knihy však zdůrazňuje právě komunistické smýšlení bojujících. Jistě - v průběhu španělské války došlo k okolnostmi vynucenému sklouznutí republikánů ke komunistickému Rusku (západ se vůči nim velice silně neutralizoval, i když věděli o podpoře nacionalistů ze strany Itálie a Německa - trošku mi to připomnělo Mnichovskou dohodu). Netroufám si však posoudit, zda v tehdejší době měli obyčejní chudí lidé takový politický a lidský nadhled, aby sami od sebe odjížděli bojovat za ideální svět do Španělska proti v té době mimo Německo a Itálii nevýraznému nacismu.... Autor přitom sám několikrát zmiňuje, že jedním z důvodů příjezdu dobrovolníků byla i jejich chudoba a nemožnost sehnání práce v tehdejší těžké době. Každopádně se jedná o přehlednou a ucelenou publikaci, která velmi dobře popisuje španělskou válku a její vývoj - takže doporučuji přečíst.

1 26.12.2020

Perfektní kniha - čte se sama.
Autor výborně spojuje jednotlivé archivy v jeden celek a neutrálně popisuje to co se skutečně odehrávalo na konci války při dobývání Berlína. Vřele doporučuji - kniha je prosta jakémukoliv stranění jednotlivým stranám a přistupuje kriticky a pochvalně k jednotlivým událostem.

1 08.07.2020

Kniha mne velice zaujala, silně vybočuje svým pojetím a humorným popisem zažitých situací ze suché literatury faktu.

1 26.06.2020