Šura komentáře u knih
Knihu jsem četla dlouho. Šetřila jsem si ji. Jedna milá kapitola před spaním. Doporučuji všem. Ladislav umí poutavě a laskavě vyprávět o obyčejných věcech. Snažím se každý den podobnýma očima vidět každodenní krásy.
Čtivé, přečteno za víkend. Nesbo dokáže vytvořit sympatickou postavu padoucha - do Sonnyho jsem se sama málem zamilovala, ty oči a hlas byly popisovány tak, že jsem ho živě viděla před sebou.
Trochu mi vadilo zběsilé střídání postav, o kterých se právě mluví - vždy jsem musela uvažovat, kdo to zase je.
Kniha pro mě byla příjemným zpestřením v náročném pracovním období.
Česká detektivka, která mě opravdu bavila. Tip na vraha mi nevyšel, takže mě autorka udržovala v napětí až do konce. Pro mě příjemné zpestření.
Alena Mornštajnová si dává na svých knihách záležet. Jednotlivá období, v nichž se kniha odehrává, jsou pěkně propracovaná. Čtenář se lehce vžije do situace. U některých mi bylo až špatně, jako bych sama příběh prožívala; zejména v závěrečné části knihy o vypravěčce.
Doporučuji k přečtení.
Vtáhne do děje a nepustí. Velmi zajímavé. A pokud to bylo podle pravdivé události, tak masakr. Hlavně to, že si odseděl 5 let a co se mu ve věznici dělo. O brutalitách páchaných na dětech ani nemluvě.
Po dlouhé době jsem sáhla po knize Patrika Hartla a přečetla jsem ji během tří dnů. Bavilo mě to moc. Čišela z toho neskutečná otcovská láska. Skvělá oddechovka.
Otcenaškův jazyk se mi neomrzí. "Povzdechla si vprostřed snu a po ústech se jí pokmitl kratičký, zpola dětský usmíválek."...
Po Jo Nesbovi jsem potřebovala změnu a sáhla jsem po této dánské detektivce. Po pár přečtených stránkách mě vtáhla a nepustila, dokud jsem nedočetla. Pár velmi napínavých večerů zakončených slzami... Dobré. Půjdu do druhého dílu, jestli jej v knihovně ukořistím :-)
Strohost, se kterou Petra Soukupová popisuje zlomové okamžiky života, celé vyprávění odlehčuje. Tento styl mi velmi vyhovoval a při čtení všech tří povídek jsem se nemohla od knihy odtrhnout. První byla čistá deprese a pro mě nejméně uvěřitelný příběh. Druhá povídka top! Závěr knihy jsem obrečela. Doporučuji.
Poutavé psaná kniha, kterou chcete dočíst na jeden zátah. Měla jsem tendence podívat se dozadu, ale vydržela jsem to. Mé tipy na vraha i zavražděného byly liché. Překvapivě dobré.
Měla jsem obavu z divadelní hry, jestli to bude čtivé - zbytečně. Bylo to úžasné. Už úvod Kateřiny Tučkové mě dostal, a samotnou hru jsem si zamilovala. Osobnost Vítězslavy Kaprálové je pro mě fascinující. Pět hvězd!
Tuto novelu jsem četla již kdysi na gymplu. Dnes se mi znovu dostala do ruky, neboť nějak nemůžu najít správnou náladu na nějaký delší román, či detektivku. Pamatuju si, že mě dříve oslovila a líbila se mi. Dnes mi však myšlenky při čtení utíkaly jinam a příběh mě extra nenadchl.
Příjemná oddechovka na volný víkend. Styl romantické komedie. Moje první kniha této autorky a nebylo to špatné i slza mi ukápla :-)
Tom Felton mě oslovil, zaujal, chtěla jsem s jeho vyprávěním trávit čas. Naprosto tragický byl však český překlad. V knize jsem narazila na několik hrubých chyb, souvětí byla kostrbatá a některé věty nedávaly smysl, třešničkou na dortu pak byl výraz kokakola. Škoda.
Krásně, líně plynoucí čtení, které jsem si dávkovala postupně a přitom jsem vždy věděla, kde jsem a o co v knize jde. I když nešlo skoro o nic, no a vlastně zároveň o všechno. Hezká kniha kterou mám v krásném ilustrovaném vydání z roku 2011.
Ladislav Zibura mě baví. Styl humoru mi velmi sedí, místy jsem se u knihy smála dokonce nahlas. Taktéž souzním s četnými úvahami, líbí se mi přístup k životu. I když tuto knihu psal Ladislav v poměrně nízkém věku, cítím z ní moudrost. A bylo mi prostě hezky. Před spaním dvě tři kapitolky pro radost. Takhle chci usínat i nadále. Takže do knihovny pro poslední knihu tohoto autora, kterou jsem ještě nečetla - Čínu.
Formánek je moje srdcovka. Líbí se mi jeho psycho styl, příběhy pohltí. Super kniha.
Moje první audiokniha. David Viktora ji načetl vážně úžasně. Poslouchána před usnutím, tudíž vytvořila úžasnou atmosféru strachu. Hodně dobré.
Nic moc. Další knihu o Erice Fosterové si určitě nepřečtu. Oddechovka, dočetla jsem, ale už pomalu nevím o čem to bylo. Ničím mě nezaujala.
Tak to bylo fajné. Je jen velmi málo filmů, které by mě, oproti literární předloze, nezklamaly. Předčítače jsem asi před pěti lety viděla a nyní se ke mně dostala i kniha. Už jsem zapomněla, jak to s Hannou po procesu bylo, takže kniha mě velice chytla a za dva dny jsem ji přečetla. Myslím, že mi nadlouho uvízne v paměti.