Svářeč komentáře u knih

Musím říct, že k této knize jsem přistupoval značně s nedůvěrou, protože Conana dvakrát nemusím, a tohohle jsem si koupil jen proto, že je to od Červenák. Nakonec tedy pecka. Velký podíl na tom má nicméně fakt, že Conan není jednoznačně hlavní postavou a ona druhá hlavní postava mi celkem přirostla k srdci. Knihu jsem přečetl prakticky jedním dechem a tuším jen s jedním přerušením. Děj je sice značně jednoduchý (nakonec co jiněho čekat u Conana), to mi ale vynahrazujou právě postavy, které jsou bez vyjímky velice sympatické.

2 02.01.2018

Vladimír Šlechta: Prokletá dýka - dobrá povídka, ale od Vladimíra Šlechty bych čekal ještě něco krapet zábavnějšího a promakanějšího. V kontextu celého sborníku spíš podprůměr.

Jan Šlechta: Cena dohody - nenáročná oddychovka, trochu řezničina, jedna z lepších věcí ve sborníku.

Z. Holub: Zvěstovatelé konce - Opět taková krátká oddychovka, nemám co bych vytknul, ale ani co bych vyzdvihl. Průměr sborníku.

J. Čenis Galeta? Oživlá minulost - Jo, tak tohle se mi líbilo a to tak, že hodně. Opět spíše "oddechovka". Po Antonínově závěrečné novele asi nejlepší povídka ve sborníku.

L. Lukačivičová: Co uči nevidí - Není to špatná povídka, ale... Problém téhle povídky je v tom, že zatímco u předchozích věcí v románu nemusíte moc přemýšlet, tak tady už musíte. Na několika místech jsem se musel dokonce vrátit. Velký podíl na tom má to, že hlavní postava v povídce je tak trochu blázen. Neříkám, že je to špatné, ale po čtyřech oddechovkách jsem čekal další oddechovku a dostal tohle... Podle mě asi nejhorší práce ve sborníku, čímž nechci říct špatná.

M. D. Antonín: Druhá věta - tak tady je celkem zbytečné něco psát, jedním slovem prostě nářez. Přečet jsem to skoro na jeden zátah a dočetl jsem to až ve tři v noci. Jediné co mi to trochu zkazilo jsou ty otevřené konce, co se týče všech postav. Otevřené konce nesnáším, ale to je můj subjektivní problém. Hrozně mě zajímají další osudy postav... Vadí mi to ale zvlášť u jedné z postav, u které by se ještě hodila nějaká povídka, která by nám řekla jak to s ní nakonec dopadlo. Kdo knihu přečetl, zřejmě bude vědět koho tím myslím...

Celkově mohu označit město přízraků za velmi povedenou knihu a zatím asi nejlepší z celé řady...

Kdybych měl texty seřadit od nejlepšího k nejhoršímu, asi bych to udělal takto:
1.- M. D. Antonín - Druhá věta
2.- Jan Čenis Galeta - Oživlá minulost
3.- Jan Šlechta - Cena Dohody
4.- Zbyněk Holub - Zvěstovatelé konce
5.- Vladimír Šlechta - Prokletá dýka
6.- Lucie Lukačovičová - Co oči nevidí

02.01.2018

V první třetině knihy je každá kapitola o někom jiném a je to celé takové jemné a poetické a celkem pochopím, že to nesedne každému. Ale mě sedlo, až mě překvapilo jak moc, protož jinak jsem spíše na dobrodružnější a přímočařejší čtivo. Zkrátka velmi dobrá kniha, která pohltí první stránkou a až dokonce nepustí. Postavy jsou zajímavé a dobře prokreslené, příběh a atmosféra jsou excelentní.

P.S. : Obálka vypadá "naživo" ještě líp než na monitoru! Akorát na první pohled neevokuje ani tak renesanci jako spíš orient....

1 02.01.2018

Skvělá kniha. Největším kladem jsou sympatické postavy a dobová atmosféra. Na zadek sice nepadám, ale jsem uspokojen. Doufám, že autor na sebe s další knihou nenechá dlouho čekat.

2 02.01.2018

Sorry, ale tohle mě opravdu nebavilo. Dokázal jsem přečíst jen dvě povídky, pak jsem musel v zájmu zachování svého duševního zdraví odložit. Křečovité, bez nápadu, hlavní postavy nezajimavé, skoro mi až bylo trapně. Edici Pevnost mám rád, ale občas dokáže vyplivnout skutečná "veledíla".

Nářez, jízda od začátku do konce. Nečetl jsem žádnou z předchozích knih Petra Heteši, takže nemohu porovnat s ostatní autorovou tvorbou, nicmeně pro mě je to jedna z nejlepších věcí, které u nás v žánru akční fantasy v posledních letech vznikly. Spousta akce, vtipu, břitkých dialogů na bezmála pětiset stranách. Příběh, který ani jednou neškobrtne. Hlavní hrdina je vcelku normální týpek, který co chvíli potřebuje pomoct od kámošů demonů, kteří jsou tady zpracováni, řekněmě, originálně. Tohle sice rozhodně není typická Kulhánkovina, nicméně Jiří Kulhánek by se měl o svůj post krále akční sci-fi/fantasy pomalu začít bát.

4 02.01.2018

Tak tohle se hned po přečtení zařadilo na první příčku mého TOP 10 žebříčku. Tentokrát jsem si před přečtením přečetl různé diskuze, takže jsem čekal historický román, kde jsou fantasy prvky jen aby se neřeklo a přesně to jsem také dostal. Nejdřív jsem si říkal, že je to moc dlouhé a ke konci mě to už nebude bavit, ale po dočtení jsem litoval, že to není dvakrát delší. Prostě nově přibylé postavy jsou buď pořádní sympaťáci, nebo praví záporáci. Obě dějové linie plynou jako po másle a po jejich spojení se to čte ještě líp. Nemám co vytknout.

6 02.01.2018

Poplavu tak trochu proti proudu, mně se první díl líbil o něco víc než druhý. Dvojka je kvalitativně na stejné, ne-li vyšší úrovni. Dobrý děj, výtečné postavy, autorova bohatá fantazie a úchvatné finále. Bohužel, čekal jsem něco ve stylu první dílu, čili něco přesně mezi fantasy a historickým románem. Ne že by to bylo špatně, ale prvních asi 150 - 200 stránek jsem si neužil tolik, jako kdybych od začátku čekal čistokrevnou fantasy plnou běsů a akce...

5 02.01.2018

Druhý díl začíná přesně tam, kde předchozí skončil, a s nějakým uváděním do děje se moc nemaže. Ačkoliv jsem jedničku zběžně prolistoval, stejně jsem v první polovině občas plaval, než jsem se v příběhu a zákonitostech světa trochu zorientoval. Jinak první díl byl vlastně prolog, který představil svět a postavy, dal do pohybu zápletku, ale skoro nic se v něm nestalo. Čekal jsem, že ve dvojce se příběh konečně rozběhne, jenže ono nic. Hrdinové řeší problémy, putují, bojují, dále se s nimi sbližujeme a poznáváme svět, ale celé je to takové bezcílné a na konci nejsme o nic blíže cíli než na začátku. Některé pasáže mi přišly zbytěčně dlouhé nebo vysloveně zbytečné. Kniha končí obřím cliffhangerem, jako by ji někdo najednou usekl. Z doslovu se pak dozvíme, že druhý díl příliš nabobtnal, takže byl rozdělen na dvě části a v ruce držíme tu první, čímž se pomalé tempo a náhlý konec vysvětlují. Jinak to ale nechci přehnaně zkritizovat. Čte se to pěkně, postavy jsem si oblíbil, svět mi přijde hodně zajímavý (a rozhodně má potenciál do budoucna utáhnout další příběhy v rámci sdíleného „univerza“, jak je v doslovu naznačeno). Jen by to zkrátka chtělo, aby se příběh v dalším díle konečně pořádně rozjel.

3 02.01.2018

Debutující autorka a podivný název knihy ve mně příliš důvěry nevzbuzovaly, ale novou historickou fantasy se slovanskými motivy jsem si prostě nemohl nechat ujít, zase tolik jich u nás nevychází. A nakonec se z knihy vyklubalo velmi příjemné překvapení (byť teď koukám, že povídky autorky jsem v minulosti hodnotil dost kladně, takže zase takové překvapení to není). Prvně je třeba říci, že kniha nemá úplně klasickou strukturu, je to v podstatě úzce provázaný povídkový román – hrdinové putují a cestou plní různé „questy“, teprve v poslední třetině se do popředí dostane hlavní zápletka. Jak to píšu, tak to nezní bůhvíjak zábavně, ale naštěstí je to napsáno velmi čtivě. Ani mi nepřišlo, že minimálně do poloviny kniha vlastně k ničemu nesměřuje, navíc i samotná cesta má v tomto příběhu určitý smysl. Autorka si pečlivě nastudovala historické reálie, takže se jí skrze různé detaily podařilo knize vtisknout správnou atmosféru a drsný svět raného středověku mi doslova ožíval před očima. Ústřední trio hrdinů je sympatické, byť trochu jednorozměrné. Škoda, že všechny ostatní postavy jsou jen lehce načrtnuty a nemají skoro žádný prostor, což je u některých trochu problém, jelikož v příběhu později hrají značnou roli a měli bychom k nim asi něco cítit. Problém mám také se závěrem, který mi přišel dosti uspěchaný. Všechno do sebe sice zapadne, ale trochu křečovitě a „neorganicky“. Některé potenciálně emotivní scény nemají potřebný dopad a jak to dopadne s hrdinovou milostnou zápletkou mi bylo jasné už na začátku. Kromě toho ale nemám co vytknout. Na úrovni Červenáka to samozřejmě není, ale to jsem zatím ani nečekal. Těším se na další počiny autorky, v níž si snad dá pozor na zmíněné neduhy.

2 31.12.2017

Už pár let se v Žoldnéřích z nějakého důvodu střídají slabší ročníky se silnějšími a tohle je zase ten silnější. Vlastně až překvapivě silný. Všechny povídky působí sebejistě a profesionálně, autoři píší poutavě a vesměs se jim daří dávat svým povídkám zamýšlenou atmosféru. K tomu vynikající hostující text od Bandžucha, který navzdory své kvalitě ostatní povídky nijak nezastiňuje, což opět jen svědčí o nevídané síle tohoto ročníku. Škoda jediné slabší povídky, jinak by to bylo za pět. Na soutěžní sborník opravdu hodně kvalitní.

1 30.12.2017

Sračkou bych to nenazval jako tady kolega, ale i tak jsou moji dojmy značně rozpačité. Ještě jsem snad nečetl knihu, která by mě vlastně bavila a přitom se četla tak těžce. Autorčin styl mi vůbec nesednul. Dlouhé, neživé popisy, místy až „stěny textu“, u nichž je těžké udržet pozornost, jindy jsou zase důležité informace a údálosti odbyty ledabyle uprostřed věty a je snadné je přehlédnout. Mnohokrát se mi stalo, že jsem se v textu ztratil a musel se vracet o pár odstavců dál, abych zjistil, co mi uniklo. Naštěstí to vyvažuje epický, poutavý příběh s osudovým nádechem a sympatické postavy, byť se nezapře, že to napsala žena. Bez těch popisů ztepilých, ladných těl a neustálých projevů náklonosti jeden k druhému bych se klidně obešel… Nicméně první díl jsem navzdory těžkopádnému stylu přečetl s chutí. Bohužel s druhým dílem to jde citelně dolů, příběh se rozplizne, odněkud se vynoří další postavy a na stránkách románu začne být poněkud „přeplněno“. V milostných trojúhelnících až mnohoúhelnících jsem se začal ztrácet a přišlo mi, že se postavy náhodně zamilovávají jedna do druhé a některé snad nemají jiný účel, než se stát součástí milostného trojúhelníku. V třetím díle se pak příběh totálně rozpadne, musel jsem se do čtení nutit. Postavy chodí nekoncepčně z místa na místo, o hlavním motivu knihy, nezdejších, se prakticky nic nedozvíme. Ústřední příběh vyšumí do ztracena a za finále knihy je vydáváno řešení jedné vedlejší zápletky. Kdybych musel hodnotit každý díl jednotlivě, první je za čtyři hvězdy, druhý za dvě a třetí za jednu. Škoda, v prvním díle to mělo slušně nakročeno, ale místo aby autorka s tím poteciálem něco udělala, tak se jí to vysloveně rozpadlo pod rukama.

29.12.2017

Zklamání. Tři povídky z různých období, které spolu nijak nesouvisí a některé navíc navazují na jiné texty, což činí četbu dost matoucí. Děj všech tří příběhů by šel shrnout tak, že se někam jde, tam se střílí a je konec. Šlechta nikdy nebyl nějaká vysoká literatura, ale čekal bych od něj přecijen něco víc. Neznat již hrdiny a svět z minula, asi bych vůbec netušil, o co jde a dost bych se nudil. Povídky mají sestupnou tendenci, respektive první dvě dobré a třetí slabá. Jinak ve třetí povídce jsem poprvé v životě narazil na „continuity error“, kdy Gowery někomu věnuje svou pistoli a o několik stran dále z ní zase střílí (přičemž z předchozí textu vyplývá, že má jen tu jednu).

1 24.12.2017

Když jsem Poslední přání četl před lety, tak jsem moc nechápal, proč je ta kniha vyzdvihována jako takový kult. Ani po druhém přečtení se tento můj názor nezměnil, což ale neznamená, že by to nebyla vynikající kniha. Sympatický hrdina, zajímavá struktura (povídky prokládané propojujícím příběhem) a hlavně vynikající středověký svět, s jehož popisy autor dost šetří a přesto má člověk pocit, že mu ožívá před očima. To ale nic nemění na tom, že k dokonalosti tomu v mých očích ještě něco chybí (některé příběhy mi přijdou rozřešené dost podivně) a místo v mé Top 10 mají vyhrazeny úplně jiné knihy.

1 29.01.2017

S potěšením musím konstatovat, že zub času byl k úvodní knize legendárního českého cyklu poměrně milosrdný a užil jsem si ji stejně jako poprvé před lety. S odstupem času mi však přecijen neunikly jisté vady na kráse. Kupříkladu je evidentní, že Vláďa Šlechta ještě neměl při psaní této knihy moc zkušeností se stavbou příběhu, který mi přišel dost podivný. Zpětně jej vůbec nedokážu zrekapitulovat a obsahuje množství zbytečných odboček a divných, z prstu vycucaných zvratů ("odhalení" barona). Jinak ale nemám co vytknout, čtení této knihy pro mě byl silně nostalgický zážitek a hned mám chuť se vrhnout na Gordonovu zemi, jejíž kompletní nové vydání mám již delší dobu v knihovničce.

1 29.01.2017

Po strašlivých Velkých problémech v malém Vietnamu jsem již nečekal, že by mě Kotleta ještě bavil, nicméně ze SPADu se nakonec vyklubal jeho jednoznačně nejlepší román. Předně musím říct, že v porovnání s jeho předchozími knihami působí SPAD překvapivě disciplinovaně. Kotleta se nepokouší o humor za každou cenu, svými rádoby vtipnými přirovnáními a hláškami šetří, akční scény jsou docela sporadické, úsporné, přehledně popsané a vždy posouvají příběh dopředu. Ano, tahle kniha opravdu disponuje něčím, co lze označit jako „příběh“, byť směšně jednoduchý, není to jen sled jakž takž navazujících akčních a erotických scén (a teď jsem si uvědomil, že žádný sex se snad v knize ani nevyskytuje, což je po předchozích Kotletových knihách, kde jím nešetřil, příjemné osvěžení). Postavy jsou živé a sympatické, prostředí je správně depresivní a dobře popsané (jen jsem se vůbec neorientoval v cestě hlavních hrdinů, pokud by mi někdo do diskuze napsal, po které řece se to hlavní hrdinové vlastně plavili, byl bych vděčný). Upřímně řečeno, tahle kniha se natolik vymyká tomu, co jsem od Kotlety dosud přečetl, že mi ta teorie o více lidech píšících pod jedním pseudonymem nepřipadá až tak neuvěřitelná. Pokud to tak je, tak prosím odstavte toho břídila, co je zodpovědný za Velké problémy v malém Vietnamu, a autora SPADu naopak připoutejte k počítači bez připojení k internetu. Od tohoto Kotlety si rád přečtu víc.

5 21.01.2017

Zajímavá space opera, lépe řečeno její příslib. Začátek je dost nudný díky nevhodně zvolenému stylu vyprávění s velkým množstvím flashbacků (které obecně nesnáším a tady jich je hodně), takže chvíli trvalo, než jsem se do toho začetl, a pak byl najednou konec. Je to opravdu až příliš krátké a pokračování bych chtěl ideálně hned, protože mě to docela chytlo. Zajímavý svět, sympatické postavy, z nichž některé ale kvůli nevelkému rozsahu nemají tolik prostoru, kolik by to chtělo. Jen jsem si úplně nezvykl na česká jména a zasazení do české kotliny, které na mě působilo trochu nepatřičně. Říká se "ševče, drž se svého kopyta", nicméně musím konstatovat, že nakladatelův spisovatelský pokus dopadl docela dobře a těším se na pokračování.

1 20.01.2017

Opět zcela klasický Heteša. Pět hvězdiček přecijen dát nemohu, protože oproti Morphin Red nebo Sex, drogy & cyb'n'roll mi tam subjektivně k dokonalosti něco chybělo, byť to nedokážu přesně definovat, ale narozdíl od slabších kousků jako Ruská ruleta nebo Fatal virtual zde nenacházím ani žádné zásadní vady. Z logického hlediska mi snad jen trochu vadilo, jak se hlavní hrdina poctivě "odpojoval", když hlavní hrdinka zavelela, přestože bylo jasné, že v mezičasí může dojít k nějakému průšvihu. Jinak ale přečteno na jeden zátah, prostě klasický Heteša v nejlepší formě - napínavý příběh, břitké dialogy a spousta humoru. Heteša píše v podstatě pořád to samé, ale nijak zásadně mi to nevadí.

2 20.01.2017

Slušná klasická fantasy. Když to srovnám se Stezkami krve (to srovnání se nabízí - klasická fantasy, ženská autorka, reedice po letech), tak je to sice úplně stejně neoriginální, ale mnohem zábavnější, má to sympatičtější postavy a lepší příběh. Hlavně je to mnohem čtivější, nemusel jsem přeskakovat celé odstavce a věty, abych to zvládnul dočíst. Několik slabších pasáží, kdy jsem se neubránil menší nudě, by se sice našlo a samozřejmě bych se obešel bez některých popisů mužných těl (je poznat, že to napsala žena), ale to už jsou pouze drobnosti. Na to, že je to autorčina prvotina, opravdu velmi slušné. btw. díkybohu, že už je doba těchto příšerných obálek pryč! :)

1 16.09.2016

Ten začátek je vyloženě k nepřežití. První třetinu až polovinu se totiž prakticky nic nestane a já jsem měl snad poprvé v životě při čtení knihy pocit naprosté zbytečnosti. Mnohokrát jsem si říkal, že tenhle odstavec by šel vyjádřit jedinou větou nebo že tahle pasáž by tam vůbec nemusela být. Tady měl prostě zapracovat redaktor a nemilosrdně škrtat a škrtat. Chápu, že autor chtěl na úvod své rozsáhlé ságy pečlivě představit hlavní hrdiny, ale co je moc, to je moc a tohle bylo vážně utrpení a mnohokrát jsem bojoval s nutkáním knihu odložit. Naštěstí! S příchodem na Roven to konečně chytne dech, příběh začne odsýpat a hlavně ta Rovenská linie s mágy je mnohem zábavnější než první polovina se třemi hlavními hrdiny. Na konci už jsem se nemohl odtrhnout a okamžitě bych si dal druhý díl. Takže řečí čísel: začíná to nepříjemně blízko „odpadu“ a končí na velmi silných čtyřech hvězdách s náběhem na pět. Nu což, pořád lepší než kdyby to bylo naopak :)

2 15.09.2016