Szevcza komentáře u knih
Až mi někdo příště řekne, že jsem Idiot, hezky poděkuju...
Nežiadam si márností od Hospodina, lebo bohatstvo, zisk a sláva radosťou chvíľkovou zapaľujú srdce človeka...
Nežiadam si do ruky meč, ktorého ostrosť premohla by nepriateľov, nech radšej Hospodin ostríha dušu moju i telo a chráni ich ako zrenicu oka svojho,...
Rozum môj nech spravuje radou svojou preláskavou, aby som mohol medzi spravodlivými obcovať spravodlivo. V trpezlivosti, viere a skutkoch nech som dokonalý a celý, aby moje činy neboli podobné piesku, ktorý rozmetá vietor.
Reč moja nech je nie vynášaná jazykom váhavým, úlisným a ľstivým, ale reč moja nech je ako prameň, z ktorého vyviera iba voda jedna.
Dokonalost sama, a popisy přírody absolutně nedostižné...
Nechtěj se ptát, proč mnohdy smutno je mi, když nálada je nejveselejší...
Před ženami intelektuálkami není dobré si nějak postesknout, protože při obvyklé a běžné frázi, jíž si ulevíme, například: "Ten život stojí za starou bačkoru...", intelektuálka ožije, ihned si zapálí cigaretu a začne diskutovat o smyslu života.
Její syn se chová krajně netaktně. Nejdřív se chtěl zastřelit a teď se chystá vyzvat mě na souboj...
Škoda, že maximum hvězdiček je pět...
Mimo jiné inspirace pro píseň River of deceit - https://www.youtube.com/watch?v=Fm72DPJCX58.
Nemůžu si pomoct, ale být Will Traynor chudý kluk, asi by to vypadalo kapku jinak... Na můj vkus moc klišoidní, ale čtivé, to zase jo...
Někteří lidé mají srdce jako dům,
do kterého se vchází bez zvonění.
Procházíš pokoji a doma nikdo není,
viděl jsi všechno, neviděl jsi nic.
Někteří lidé mají srdce jako led,
tak křehké, dotkni se ho, popraská.
Někteří lidé mají srdce ze skla -
ti nevydrží to co ty a já.
Něčeho se jim pořád nedostává,
tělo už pracuje a srdce teprv vstává,
trápí se opravdu a radost má jen v duchu.
Funguje bez tísně a bez poruch
jen na palivo pražského vzduchu.
Někteří lidé mají srdce něžné,
že nevyplaší sýkorky když zobou.
Neumí držet krok a rytmus s dobou, j
e rozdvojené tam i tam.
Někteří lidé mají srdce rozlehlé,
až jde z těch nepřehledných prostor strach.
Neklid je pohání ode zdi ke zdi,
i ve spánku jsou věčně na cestách.
Něčeho se jim pořád nedostává,
tělo už pracuje a srdce teprv vstává,
trápí se opravdu a radost má jen v duchu.
Funguje bez tísně a bez poruch
jen na palivo pražského vzduchu.
Někteří lidé si srdce nechrání,
je pro každého, jen ne pro ně.
Namáhají se jak tažní koně,
když odklízejí padlé stromy z cest.
Někteří lidé mají srdce něžné,
a rozlehlé a křehké jako led. J
ejich tep není rovný let,
milují přerývavě, ve spěchu.
Něčeho se jim pořád nedostává,
tělo už pracuje a srdce teprv vstává,
trápí se opravdu a radost má jen v duchu.
Funguje bez tísně a vzruchu
jen na palivo pražského vzduchu.
Nejlepší a nejpoučnější je Škola bohatí -
Stěžoval sobě chudý nádeník ženě své:
„Vidíš, ženo, já nevím, čím to je; pořád dělám, nadřu se jako pes, a přec nemám co jíst a chodím bos a roztrhaný; náš pan farář pak nic nedělá, dobře se má, jí dobře a pije, a chodí přitom jako pán.“
Žena tišila jeho:
„Mlč, blázínku, to už na světě být musí, aby někteří dobře se měli a někteří zle.“
Muž se ale s tím spokojit nechtěl, nýbrž zašel k panu faráři a ptal se ho po příčině.
„Milý brachu,“ odpověděl pan farář, „já jsem si musel dát dříve notně zadek mrskat, a proto se teď dobře mám.“
Muž šel domů, a nařezav notných prutů vrbových, dal se od ženy až do krve flákat, připomínaje neustále:
„Jen notně, jen notně!“ Když pak myslel, že již bude mít dost, vstal a očekával, zdali se mu již peníze odněkud nepohrnou.
Seděl den první ..... druhý, a nemoha se ničeho dočkat, šel zase k panu faráři, stěžuje sobě, že si dal notně zadek vyflákat a že se má přitom ještě hůře než kdy prve.
„I Vy hlupáku, tak já to nemyslel, Vy jste měl chodit do školy a učit se jako já.“
Nádeník odešel, a koupil sobě abecedu a šel do školy. Na cestě našel pytlík dukátů i zdvihl jej a vrátil se zpátky, jsa potěšen, že škola mu již pomohla. I stalo se, že pán, který peníze ztratil, dal veřejně prohlásit, aby ten, kdo by byl takový a takový pytlík našel, na kancelář jej odevzdal. I oznámeno to na kancelář, že nádeník, který dříve nuzný byl, nyní dobře se šatí. I povolán na kancelář a ptán, zdali peníze nenašel.
„I našel, když jsem do školy chodil.“ Odpověděl nádeník muž již padesátiletý, a tak ho propustili se slovy:
Aha, tak to už je dávno, po tom my se neptáme,“ a nádeníkovi peníze zůstaly.
Asi jsem exot, ale přečetla jsem knihu jedním dechem.. Trochu jiná Amerika, než je nám většinou prezentována myslím. Každá doba a země má to svoje...
Každá hezká žena si musí vypít svůj pohár hořkosti do dna... Cheers!
Ty a s tebou všichni bohatí dědicové se domníváte, že život je cit dovedený k dokonalosti. To se tedy pletete.
To, co jiné odrazuje, oceňuji - krásné popisy přírody... Problém je asi ve mně, čtenářce z 21. století, které charaktery postav připadají jako učebnice psychopatologie.
Jana je z mého pohledu masochistka, čím víc trpí, tím větší slast zažívá. Je velice inteligentní, ale jednoho dne se prostě sebere bez všech hmotných statků a čeká, že nějak bude. Čirou náhodou nakonec skončí u svých příbuzných, o kterých neměla tušení - zápletka jako z Esmeraldy.
Hlavní milovník drží svou manželku pod zámkem, nepovažuje za nutné o tom Janu spravit, ale je táááák něžný. Sice je jeho manželka přivázaná na řetězech, občas si odskočí k milence, ale do Jany, které by mohl být otcem, se opravdově zamiluje.
No a závěr - oba pochopí pravou manželskou lásku, jejímž smyslem je obětovat se pro druhého. Nejsem feministka, ale celkem mě uráží, že za happy end je považován fakt, že se zbohatlá Jana ujme zmrzačeného chlapíka, který ji prve ponižoval, lhal jí a ona má tu čest s ním prožít zbytek života... Pardon, jsem cynik, ale napsáno je to celé moc hezky, to bez debat.
Ne zcela citlivě přeloženo, chybí biblické pasáže, které jsou celkem stěžejní... Mnohem lepší je slovenský originál, který znova vyšel v 90. letech.
Byla osoba, která vymyslela knize obálku pod vlivem drog? V poslední době žasnu nad invencí, se kterou se hledají náměty na přebaly knih tak, aby co nejméně korespondovaly s dílem samotným...
Nejnehrdinštější hrdinové, a přesto s nimi soucítíte až do skvělého závěru
Zajímavé, autorka si dala práci s fakty