Taj-ka komentáře u knih
Jako vždy, čtivé a dechberoucí. Trochu se stydím, že to bylo moje první seznámení s Macbethem vůbec, Shakespeare měl být první..
Máma mi při půjčování knihy řekla, že z ní doslova teče krev a měla pravdu. Dokonce jsem se večer začala bát v tmavších uličkách. Stejně čtivý styl jako předchozí knihy a vlastně jako vše od JKR. Překlad do Češtiny je taky opravdu povedený.
Velice odlehčené čtení s trochu se opakujícími vtipy. Zezačátku jsem se smála nahlas a ke konci už trošku nudila.
Nejde odložit. I když Vás deprimuje, nutí přemýšlet jestli je to vůbec reálné, vytváří paranoiu a celkově vysává, nejde odložit.
Kniha mi přišla trochu jako číst časopis-jasně, není to román ale kromě pár výzkumů a statistik se dozvíte jen to že Dánové jsou hrozně šťastní a všichni by měli dělat to co oni (což alespoň mě s mojí povahou začne po patnáctém opakování lézt na nervy).
Na druhou stranu je to příležitost si sesumírovat co z těch hygge-faktorů by sneslo nějaké vylepšení v našem životě - já se asi pokusím dát víc energie do sociálních kontaktů a útulnosti doma.
Když jsem jako desetiletá četla prvního HP, nedokázala jsem se od knihy odthnout. Máma se mě jednou zeptala jestli se mi ta knížka líbí a já odpověděla že ujde a ona se zeptala proč, když jen ujde, od ní neodtrhnu oči ani během večeře. A tady to bylo stejné, měla jsem pocit že je ten příběh celkem fajn, ale z nějakého důvodu jsem nedokázala přestat číst. nevím jak to JKR dělá, ale její psaní je tak nějak nenápadně odzbrojující.
Mám obecně problém s feťáckou tématikou, jak jsou někde jehly a žíly a zničené životy, je mi špatně. Takže jsem měla tak nějak celou knihu husí kůži a konec tak nějak pořád nemůžu rozdýchat. Velkolepé.
Jako vždy dech beroucí a neodložitelné. Tentokrát jsem opravdu dala do snahy uhádnout kdo je vrah všechno a zase jsem byla úplně mimo :)
Velmi čtivá milá knížka. člověk z ní může být smutný a nebo se z ní něco naučit a vidět v ní mnoho hezkého, já si vybrala to druhé
Příběh mě docela okouzlil, ani jsem se nesnažila hádat "kdo to byl", jen sledovala děj. Osobně nikoho s podobně pohnutými osudy neznám a stejně jsem měla tendence si všechno promítat do mých nejbližších a hodně jsem prožívala emoce.
Žiju ve Vídni a tak mě zdejší české stopy přišly zajímavé, ačkoli autorka nemusela použít všech deset tisíc zrešeršovaných informací :D Dost mě potěšilo, že sto let starý deník je autentický, docela ráda bych si z něj přečetla i víc.
Typický Pratchett. S každou další knížkou mi víc dochází, že i když se mi některé líbí víc a jiné míň (tahle nebyla úplně top), tak to bude spíě mým konkrétním rozpoložením, přehledem a blízkostí k tématům, než výkyvy v kvalitě knížek. Tedy někdo jiný možná tuhle knížku zhltnul.
knížka mě velmi bavila, zároveň celkem otevřeně (a nejsem odborník, ale myslím že pravdivě) popisuje antisemitské a antifeministické nálady z předválečné Vídně
Šílené čtení, jsem ráda, že jsem počkala až po volbách. Snad se ta republika časem sebere.
Ke konci knihy mě dost rušila zamotaná dějová linka. U Prachetta jsem se musela naučit děj nečekat a hlavně nebýt zvědavá jak něco dopadne. V téhle knize se ale občas objevily odkazy typu "musíš ale dokončit cos mu slíbil", které jsem nebyla schopná dohledat ani po vracení se v textu. Možná jsem ale jen příliš líný čtenář a moc se soustředím na jednotlivé vtipy a míň na děj. čtivé je to pořád stejně.
Asi téhle sbírce v mých očích uškodilo, že jsem nedávno četla sbírku Příběhy Vašeho života (která se mi velmi líbila). V jejím stínu se úžasné nápady zdají trochu "na jedno brdo", trochu repetitivní a občas zbytečně rozvláčné.
Skoro bych řekla, že je to srovnatelné se Sněhulákem. Sice mi trochu chybí noir styl (nebo mi přijde, že je tam zachovaný jen v podobě nějaké křeči "stejně vím, že o všechno přijdu") a taky, že podezřelí jsou tam až zbytečně zdůraznění, ale i tak mě to bavilo a bylo těžké knížku odložit.
Poslouchala jsem audioknihu a ikdyž mě zezačátku spíš nudila, časem jsem si ji oblíbila. Pohled do soukromí asi nejvýznamějšího českého politika.
Nemůžu si pomoct, ale JKR prostě umí psát. Navíc překlad je tak povedený, že jsem se těšila i z krásné Češtiny. Napínavé, zajímavé a hlavně čtivé.
Nejdřív mě čtení hrozně deprimovalo. Postupem jsem se na to začala koukat kladněji a knížka mě naplnila nadějí a pokorou a začala jsem jí hltat. Prohltala jsem se až ke konci s rostoucí nadějí a najednou jsem si všimla, že jsem pár stránek od konce. Rozhodně velký zážitek, ale není to moc čtení pro odlehčení mysli.