TaJeMa komentáře u knih
První polovinu jsem četla se sebezapřením. Málem jsem to kolem sté stránky vzdala. Jakmile přišla na scénu židovská baletka, kniha začala být velice poutavá a dostala jsem se do fáze, že jsem knihu musela ještě ten den dočíst. Proto jsem z konce byla trošku zklamaná, čekala jsem silnější prožitek. Určitě v knize jsou takové úseky, co berou dech, ale vracet se k této knize nebudu. Ale od přečtení neodrazuji.
Tak jsem vydržela do strany 268, dál jsem to nedala. Stále jsem si říkala, že teď už známe všechny postavy a začne to do sebe zapadat. Nic, zase jen další kus jedné linie, kde se dalo přečíst jen, kdo si koho vezme, kdo se má jak chovat, kdo je do koho zamilovaný, ale ani to ne. Žádná postava nebyla vykreslena tak, že jsem se těšila, co s ní bude dál, emoce na nule. Pak druhá linie a opět nuda.
Ani se sebezapřením jsem to nezvládla dočíst.
Za dva týdny nebudu vědět, o čem ta kniha byla; obě linky vyšetřování dost nedotažené, místy dost nudné, konec vyšetřování na americké základně úplně mimo; vyšetření dávno zmizelé dívky byl zajímavý, ale nebylo tam nic, co by už nebylo v jiných knížkách. Co je platné, že posledních 5 stránek má určitý spád, můj celkový dojem o průměrnosti to nijak nezmění.
Nebylo to špatné, z téhle série jsem četla jen tuhle, takže nemám srovnání s ostatními díly. Ze začátku jsem se bála, že tam toho fňukání kolem chuti na alkohol bude víc, něco jako Harry Hole, naštěstí to nebylo tak strašné.
Kdo je pachatelem vražd bylo od začátku předvídatelné, ale i tak děj docela plynul. Nicméně musím, bohužel, konstatovat, že je to jedna z mnoha knih, jejíž děj si za pár měsíců nevybavím.
Knihu jsem objevila ve své knihovně netušíc, kde se tam vzala, kdy byla koupena. Přečetla jedním jí dechem a rozhodně tuto knihu ze své hlavy jen tak nedostanu. Bude patřit mezi klenot v knihovně.
Kniha je sice docela čtivá, ale postavy mě nikterak nechytily za srdíčko, nedokázala jsem soucítit s hlavní hrdinkou, kniha nedokázala vzbudit žádné emoce. Prostě přečteno a dost. Tak, jak se 200 stran vleklo a nic se nedělo, posledních 20 stránek popsal 20 let života hlavních protagonistů a místy dost naivně. Taková kniha by měla u čtenářek vyvolat soucit, slza by měla ukápnout, nejen, že neukápla, ale nechala mě zcela chladnou.
Nečtu poezii každý den, jsem spíše konzervativní čtenář, ale přijde mi, že na našem trhu je 90% detektivek a románů a jen malé procento poezie. Tuto knihu netvoří jen soubor básní, zde plyne celou knihou příběh lásky jednoho muže, jeho zpověď, touhy, vztek, jeho čekání. Co je velice osvěžující a nikde jsem to ještě v žádné knize neviděla, jsou vložené vsuvky v próze, dále poznámky pod čarou, vtipně a citlivě vložené, takže oddělují poezii, nechávají oddechnout v tom dobrém smyslu slova, abyste se mohli opět ponořit do úvah o lásce, zradě a smíření.
Knihu mohu jen doporučit a myslím, že by se mohla líbit i těm, kdo zrovna básně nemají na prvním místě.
Nechápu; nedočteno, odloženo zhruba v polovině. Víc jsem nedokázala.
Knihu jsem četla v září 2020; už si ji skoro nepamatuju, jen vím, že jsem byla ráda, že jsem knihu dočetla a dala k prodeji do antikvariátu. Připojuji se ke komentářům, že kniha je povrchní, zapomenutelná, nevýrazná.
Pro mě zklamání, zbytečně překombinované, scéna s domem, kde šílení manželé drží obě zajatkyně, je podle mého absolutní nesmysl. Nalezení mrtvých v kontejneru, mezi nimi jedna na pokraji smrti, ale živá, stačí Joonovi čistým hlasem říct, že je to vraždění kvůli němu, přitom podle zranění by měla být dávno mrtvá; prostě někdy méně je více. Asi mi bude dlouho trvat, než se odhodlám vzít další knihu od tohoto autora. Přečetla jsem od něho již více knih, tahle je jednoznačně nejhorší.
Velice příjemné čtení, lehce předvídatelné, ale čtivé. Myslím, že by se kniha nejvíce hodila pro náctiletá děvčata, pokud by chvilku nekoukala do mobilu, ale otevřela tuto knihu, věřím, že by je vtáhla do děje. Přečetly by ji jedním dechem a došlo by určitě i na slzičky.
Tato kniha je skvostem v mé knihovně, je to jedna z nejhezčích knih, co jsem kdy četla. Delší komentář není potřeba, stačí se usadit a začít číst.
Krásná kniha, u které je potřeba překonat prvních zhruba 50 slabších stran, kdy vypravěčka na mne působila až příliš naivně a dokonce jsem chvíli zvažovala, že knihu odložím, což nedělám často, dávám příběhu šanci. Nakonec jsem byla odměněna hlubokým příběhem, konec velice emotivní, smutné, krásné.