tanuki komentáře u knih

Máme jich tady plná obchodní centra. Jeden oděvní řetězec vedle druhého a v každém z nich plné regály. Slušivé, moderní, barevné věci, na kterých je velké logo, které slibuje, že si kupujete kvalitu, šetříte životní prostředí a zároveň lidé ve výrobní hale dostanou odpovídající odměnu. Je to však skutečně tak? Není to jen pozitivně laděný marketing, který se snaží uchlácholit naši potřebu pro spravedlivý svět, kde kvůli nám není ničena příroda a lidé zapojeni do výroby všech těch triček, kalhot a sukní pracují ve vyhovujících podmínkách a ze svého platu si mohou dovolit šťastný a spokojený život?
I když jsou to závažná témata, kniha se snaží vtipně a s nadhledem ukázat, že všechno je trochu jinak. Autor někdy přehání víc, než je nutné, občas zatlačí na pilu emocí se zbytečně velkou razancí, ale představu o stavu oděvního průmyslu v Asii nám tento místy mírně zmatený příběh dá dobrou. Šaty dělají člověka. Ale někde vzadu je taky člověk, stejný jako my všichni, který dělá právě ty šaty.

14 27.03.2024

Tequila Leila umírá. Nečekaně a bohužel násilným způsobem. Její tělo začíná pomalu vychladat, ale její mozek ještě jede na plné obrátky. Než to úplně vzdá, provede Leilu po křivolakých cestách jejího života. Říká se, že se lidem v okamžiku smrti před očima odehraje celý jejich život a Leila to může jen potvrdit. Sledujeme ji od narození v provinčním tureckém městečku, kde se potýká s neobvyklým rodinným zázemím. Dětství svázané islámem a touha vymanit se od rodičů nalinkovanému životu. Kdo se vzepře, stane se vyvrhelem. Leila se do této skupiny lidí hrdě zařadí a najde si zde přátele na celý život. Společností opomíjené, utlačované a šikanované, ale přitom ryze lidské.

Jestliže v první části knihy Leila líčí svůj život, v druhé už aktivně figurují jen její přátelé a zajímavost příběhu začíná upadat. Některé kapitoly se zdají uměle natahované, ale i tak nás dovedou k uspokojivému konci, i když cesta by to klidně mohla být o trochu kratší.

14 28.09.2021

Dvě malé holky, které si navzájem myslí, že spolu nikdy nemohou být kamarádky, protože je každá tak diametrálně odlišná, že je vzájemná interakce absolutně nepřitahuje. Jak ale praví lidová moudrost, protiklady se přitahují. Když tedy neúprosná ruka osudu svede děvčata dohromady, záhy zjistí, že spolu zažijí úžasnou hromadu zábavy, o které se jim ani nesnilo. První dojem z jiného člověka nemusí nutně být vždy ten nejsprávnější, i když se nám možná lifestylové časopisy snaží občas podsunout opak.

14 16.10.2018

Erotika v surrealistickém podání, kterou je těžko hodnotit nějakými hvězdičkami, protože v umění neexistují jednoznačná měřítka kvality, ale je pouze otázkou individuálního vkusu a požitku, který v nás vyvolává. I když kreseb je poměrně málo, lze se na ně dívat opakovaně. Zvláště po přečtení doslovu a zaměření se na skrytou symboliku a detaily. Na většině obrázků je hlavní hrdinkou žena a spolu s ní přerostlé pánské přirození v mnoha podobách. Proto možná spíše doporučuji dámám. :o)

14 15.06.2018

Příběh sám o sobě je trochu děravý a z dnešního pohledu by mne asi tolik neoslovil. Ale když je Vám deset let a žijete ve stínu srpu a kladiva, kde nejsou k dostání ani obyčejné banány, a najednou máte možnost cestovat vesmírem, pobíjet obří pavouky a zachraňovat zelenovlasé krásky v nesnázích, tak to dobrodružství berete úplně jinak a už Vám ho nikdo nevezme ani po letech.

14 22.03.2018

Zpočátku jsem si nevěděl rady s tím, o jaký styl se tu autor snaží. Bylo to vtipné, ale za vlasy přitažené, na můj vkus možná až příliš. Zjištění, že jde s největší pravděpodobností o sitcom ve formě knihy/blogu, mě uklidnilo (i když ne každý to tak nutně musí vnímat) a pak už jsem četl s chutí a radostí. Úplně jsem viděl ty dvacetiminutové díly, herce pohybující se v papundeklových kulisách a přesně načasované a dunivé salvy smíchu.

Kdo žije svůj obyčejný nudný život v open space kanceláři, tak mu některé situace určitě přijdou povědomé a krutě přesné. Lidi, které potkáváte dennodenně a vlastně je vůbec neznáte. Meetingy, porady, oslavy narozenin, pohovory, pochybnosti o významu a užitečnosti vlastní práce, románky na pracovišti.

Do poloviny je kniha výborná, pak pomalu ztrácí dech. Občasné filosofování nevadí, když ho není příliš. Pak už může lézt na nervy. Zakukleného Coelha tu číst nechci. To bych si ho půjčil rovnou. Prostě všeho s mírou a pak je to fajn zábava. :o)

14 19.11.2017

Nerozumím tomu novému fantasy trendu, kdy musejí hlavní (a především oblíbení) hrdinové nutně umírat jako mouchy na předním skle vozu ženoucího se po D1. Samozřejmě zde ve skutečnosti žádní hlavní hrdinové nejsou, protože postav se v příběhu objevují desítky, ale některé jsou přece jen důležitější a čtenář se s nimi více seznámí, ztotožní, rozumí jim, fandí, zná jejich myšlenky, slabosti, lásky, touhy i trápení...a pak, jedno dvě švihnutí mečem a všechno je pryč. Jeden by se z toho zbláznil. Stejně jako ve druhém díle se tento princip opakuje i v díle třetím, kde se počet oblíbených postav v závěrečné řežbě zase rapidně sníží a čtenářovo srdce je vystaveno stresu a naštvanosti. I když se určitě v této rozsáhlé sáze objeví postavy další, tak to loučení není jednoduché a já za něj autora opravdu nemám rád.

Jinak je příběh budován velmi pečlivě a zajímavě. Většina věcí dává smysl a dochází k postupnému objasňování některých zamotaných záležitostí. Dozvídáme se věci z minulosti, které nám ozřejmí současné dění. Svět se stává přehlednější.
Stále se objevují náznaky, které čtenář nemá šanci pochopit. O spoustě věcí se psalo v předchozích dílech a zapadly někde v paměti. Další jsou stále nevysvětlené, ale začíná to do sebe zapadat a ta skládanka vypadá impozantně.

14 05.10.2017

Naskakujeme do rozjetého příběhu z prvního dílu, ale jestli by někdo čekal, že ve druhém díle se už bude skvěle orientovat, protože přece v Malazském světě není žádným nováčkem, tak se krutě mýlí. Děj má několik linií a spousty postav, ve kterých se jen tak někdo nevyzná. Všechny ty národy, klany, spojenectví, odpadlíci, bohové, ascendenti, zabití a znovuzrození. Sice je to pořád lepší, než v druhé sérii Arabely, kde se nechytám vůbec, ale i tak je moje mozková kapacita přehlcená, přehřátá, přetížená a kolabuje. Děj je napínavý a nemá slabší místo, jen některé poznámky a události nedávají smysl, protože čtenář ještě spoustu věcí netuší, kdežto pan spisovatel je považuje za samozřejmé. Občas je to jako číst něco v cizím jazyce. Když neznáte daný výraz nebo slovní spojení, tak je důležité nepanikařit, nehledat všechno ve slovníku a prostě číst dál. Ono se to nějak vyvrbí. :o)
Konec je velmi emotivní. Musel jsem dýchat opravdu hluboce. Čekají nás asi ještě zajímavé události...

14 15.05.2017

Představte si, že na Vánoce dostanete svoje první lyže a tatínek Vás hned nato vezme na hory. Po příjezdu se nemůžete dočkat, až začnete brázdit sjezdovky, ale ouha. Místo toho Vás zaskočí teplota a angína. Jeden by snad i řekl, že to není fér. Z každé špatné situace se dá ale něco dobrého vykřesat. Zvlášť, když je na horách s Vámi také pět tatínkových kamarádů, kteří se střídají u Vašeho lůžka a každý den Vám naservírují jeden neuvěřitelný příběh ze svého života. Nad každým vyprávěním budete nevěřícně kroutit hlavou, někdy budete napjatí, jindy se budete usmívat, jindy už začnete mít opravdu mírné pochybnosti, zda Vás ti pánové přece jen netahají trochu za nos. I kdyby, za tu zábavu to přece stojí. Lyžování vem čert. Kdo by o ně stál, když má kolem sebe tolik báječných strýčků. :o)

14 26.02.2017

Trochu mi to připomínalo počítačovou hru z pohledu hráče. Procházíte jednotlivými levely, kosíte bez respektu všechno, co se hýbe, a u toho musíte navíc ochránit několik vedlejších postav (ne vždy úspěšně). Nepřátelé jsou podle obtížnosti rozdělení na Pěšáky, Lovce a Big Bosse, který je samozřejmě zabarikádovaný v nedobytném sídle, jehož ochranu se Vám podaří s pár šrámy na tváři a odřeným kolenem hravě prolomit a při zásahu Deus ex machina pak dosáhnout i kýženého Game over. Je to přímočaré jako americká dálnice, ze které nelze uhnout ani o píď. Opět nezklamal Kulhánkův naprosto svébytný humor a svěží reflexe českého prostředí, díky nimž jsou jeho knihy tak nezaměnitelně zábavné. :o)

14 25.10.2016

Na Hájíčkovi mám rád, že jsou jeho knihy realistické a uvěřitelné. Lidé jako my prožívají příběhy, které by se nám mohly stát také. K tomu navíc dokonalý obraz české vesnice, který nikdo jiný tak plasticky popsat neumí. Tyhle povídky mi bohužel ale něčím vadily. Občas mi více než jako povídky připadaly jako torza příběhů, které autor rozpracoval pro možné budoucí využití a potom opustil, protože se mu nikam nehodily. Navíc jsou téměř všechny příběhy smutné a neutěšené. Stáří, samota, bezmoc, slabost, vzpomínky, promarněné životy, nevyužité příležitosti, mizející vesnice, narušené rodinné vztahy. Jen občas, výjimečně a příliš řídce, záblesk naděje, že vše není tak beznadějné, že něco přece jen smysl má.

str.167: "Víš, co je podle mě mládí?" chvíli jen mlčí, jako by čekala na odpověď. "Mládí je přece pomyšlení, že všechno to nejkrásnější teprve bude."

str.197: "Vlastně je to všechno pořád stejný, Pavle," říká pan doktor zamyšleně, když jíme u stolu koláč a pijeme kávu, "točí se to dokola jako kolotoč na pouti, duben, to jsou zvýšené teploty, a v máji horečka z lásky, pak metání trav a přejde úpal, uschne listí na stromech a nakonec zamrzne voda. Je to furt stejný, s lidma, s přírodou, ale nesmí tě to nikdy omrzet, nebo aspoň ne na moc dlouho, i když už jsi jenom tichej pozorovatel. Jinak jsi vyřízenej..."

14 19.10.2016

Svět už není co býval. Lidská populace je zdecimovaná jakýmsi zákeřným chřipkovým virem, zvěře je málo, ryby z potoků mizí, vody ubývá. A kdo zůstal, tak nemá náladu na nějaké bratříčkování. Všichni proti všem, to je základní princip. Je tu Hig a je tu Bangley. Hig je extra slušňák v posraným světě, Bangley extra drsňák, bez kterého by Hig už nejspíš dodýchal. Bydlí spolu na letišti a klape jim to skvěle. Téměř. Dokud Hig nepocítí, že už takto nemůže dál, že musí něco udělat, vykonat, provést, změnit.
Do té chvíle se příběh vleče. Vyznívá jako lyrická teskná píseň za zmizelým světem. Čtenář chvílemi až zívá a občas si posteskne: "Stane se tu vůbec kdy něco?" Naštěstí stane a potom to teprve začne být zajímavé a napínavé. Hig se vydá svou milovanou Cessnou na dobrodružnou výpravu a konečně získá důvod, proč žít dál...a čtenář, proč pokračovat ve čtení. Příběh o přátelství, důvěře a naději, že i v mizerných podmínkách se člověk nemá vzdávat, protože něco hezkého stále může existovat.

14 18.03.2016

Někde v recenzích jsem četl, že hlavním tématem knihy je sourozenecká láska. Nakonec si myslím, že kniha byla o něčem jiném. Především o stáří a o tom, jak se pro člověka svět mění, když mu docházejí síly a ztrácí pevnou půdu pod nohama. Když si jednoho dne uvědomí, že všechno krásné už se stalo. Hosseini je nejpřesvědčivější v částech odehrávajících se přímo v Afghánistánu. Těch ale bohužel není mnoho. Příběh je roztříštěný a vypadá jako několik povídek uměle slepených dohromady společnými postavami. Hlavní hrdiny vidíme detailněji pouze na začátcích a koncích jejich životů, mezitím jsou nastíněny jen krátké epizody. Zároveň jsou ale celkem detailně popsány osudy několika vedlejších postav, které do hlavní osy vyprávění nijak nezasahují. Příběh jde spíš do šířky než do hloubky, což je škoda. Od Lovce draků každá další Hosseiniho ztrácí svou palčivou naléhavost. Stále se však vyplatí tyto knihy číst.

14 27.07.2015

Velmi sympatická kniha, ve které mladý poživačný komisař pátrá po sériovém vrahovi pošťáků. Pátrání to ale není nikterak dramatické, protože indicie schází a komisař spíše tápe. Větší část času se věnuje dvoření slečně Libušce, konzumaci všemožných specialit v pražských hospůdkách a návštěvami svých oblíbených vykřičených domů. Cestuje do Francie, odkud do Prahy přiváží milostnou techniku, která v našich končinách byla již dávno zapomenuta. V Mexiku pomůže císaři Maxmiliánovi s vyluštěním záhady pyramid, nicméně vrah pošťáků mu stále uniká. V Jelením příkopu zažije dost ulítlý rozhovor s mandragorou (ano, rostlinou), která pamatuje ještě Rudolfa II. a celý příběh bohužel pokazí nepříliš vydařený konec, který se věnuje Prusko-Rakouské válce. Pátrání najednou ustoupí do pozadí a vyprávění se věnuje střetu armád a mocností, na kterém je zřejmé, že staré časy končí a začíná něco nového...nit příběhu mizí do ztracena, čtenář by si určitě zasloužil trochu víc.

"Komisař se rozhlédl a okamžitě velitele poznal podle troglodytích uherských knírů, několikrát zatočených jako prasečí ocásky. Vzpomněl si také, co mu kdysi radil Dedera: Němec poslouchá toho, kdo nejvíc řve. Maďar toho, kdo nejsprostěji kleje. ... Komisař se zhluboka nadechl a spustil co nejzupáčtější němčinou:
Ty plesnivý vřede na svém žaludku! Ty zakyslá prdeli, vytřená shnilým tchořem! Já ti uříznu ptáka, vrazím ti ho do řiti a nakonec ti ho dám sežrat! Skoč kurvamámě zpátky do píči a nech se přemrdat! Aby tě kulohryz honil po poli a upadly ti nohy! Máš v hlavě mozkožrouta a ten už dávno chcípl hlady. Ty vemeno z kachny, dozdimrde, vykunděná píčo, okamžitě mi tu přestaňte mařit záchranné práce! Vypůjčíte si v obecním dvoru žebřiňáky a budete vozit do Vlašského špitálu - nejdřív raněné a pak mrtvé!
Avar se s každou nadávkou tvářil radostněji a na konci tirády vysloveně zářil štěstím. Zahodil zmrzačený bič, řízně zasalutoval a bez diskuzí odklusal splnit rozkazy."

14 27.04.2015

Tři hlavní postavy. Dva muži a žena. Muž starý, muž mladý, žena mladá. A samozřejmě trojúhelník. Všichni tři jsou děsně inteligentní, nekonformní, finančně zajištění, nezávislí, s hlubokými znalostmi všeho možného vědění, od vesmíru přes filosofii, dějin až po botaniku. Všichni mají, jaké to štěstí, slabost pro nonsensovou poezii, skvěle si rozumí, vlastně až tak moc, že si téměř čtou myšlenky. Milují se, ale bojí se své pocity vyjádřit. A do toho všeho Wonko. Muž číslo tři. Muž mnoha tváří. Šašek i král a šedá eminence k tomu. Přítel starého muže, který se zrovna náhodou pohybuje ve stejné oblasti podnikání jako kdysi žena. Ve velmi specifické oblasti. Prostě se tomu rozum někdy vzpírá. Že už je to příliš. Ale vlastně je to milá knížka. :-) Především její druhá část.

"Loučení bývá otravné a trapné. Často lidem vezme radost z toho, že nějaký čas strávili spolu. Alex a Alice byli ohledně loučení zajedno. Nemá smysl, aby dva lidé, kteří přesně vědí, co udělají, a byli na to nachystaní, jen tak postávali a nanicovatě konverzovali."

14 02.04.2015

"To přece jen ve špatných knížkách jsou smrtelníci rozděleni na dva tábory a nemají spolu nic společného. Ve skutečnosti je ale všechno tak propletené ! Jaký beznadějný ubožák by člověk musel být, aby hrál v životě jen jednu roli, zastával jen jedno místo ve společnosti a znamenal vždy jedno a totéž ?"

14 26.03.2015

Kniha s jedinečnou atmosférou, příběhem i jeho vyústěním. Únavné výlevy o americké politické situaci si autor mohl ušetřit, pak by kniha byla naprosto dokonalá. I tak bez váhání plných 5 hvěz.

14 26.03.2015

str. 118:
...nejvýznamějším faktorem, který z někoho činí svatého, je, jak masivní má mediální podporu...kdyby u umírání Ježíše Krista nikdo nebyl, byli bychom snad spaseni ?

14 26.01.2015

str 17:
"Jak chutná dobrá káva ?"
"Jako káva."
"Jak chutná ta nejlepší káva ?"
"Jako dobrá káva."
"Jakej je rozdíl mezi dobrou a nejlepší kávou ?"
"V reklamě," pravil Tracy.

str 25:
"Tracyho tygr čas od času bloudil očima po okolí pro případ, že by mohl spatřit mladou tygřici s vhodnými mravy pro cokoliv, co by mohlo vzejít z toho, že by se spatřili."

14 19.01.2015

Prokousat se touto knihou bylo nadmíru obtížné. Občas mi to celé nedávalo ani zbla smyslu (spousta sci-fi termínů, které jsem nikdy neslyšel, přílišná zkratkovitost psaní, situace jen hrubě načrtnuté, které moje představivost nedokázala zpracovat) a jen jsem nevěřícně kroutil hlavou a sténal: "Co to k čertu má znamenat?" Povedlo se mi sice pochopit, o co přibližně autorovi asi šlo, ale tenhle způsob psaní je přitažlivý zřejmě jen pro poučeného a nadšeného čtenáře. A tím já nejsem. :-)

14 16.10.2013