Taralcielle komentáře u knih

Výborná kniha, velmi silný příběh. Kdybych mohla, dám i 10*.

***!Pozor obsahuje spoilery! ***

Osud jedné duše zlomené válkou a pobytem v koncentračních táborech. Od prvního momentu, kdy se autorka o Haně zmiňuje, jak tiše seděla u stolu, koukala před sebe a občas si jen tak ukousla chleba, který s sebou nosila všude po kapsách a měla ho i všude doma, jsem věděla, že se opět rozjede mistrně vyprávěný příběh. Takový, který mě opět vtáhne a několik dní mi nedá přemýšlet o ničem jiném. A nebyla jsem zklamaná. Znovu a znovu se mi potvrzuje, že Alena Mornštajnová umí psát.
Knihu Hana jsem si nechala až jako poslední od této autorky. Znovu předesílám, nemá cenu srovnávat její příběhy, každý je jiný. Ale všechny jsou o obyčejných lidech a jejich nejednoduchých osudech.
Osud Hanin je velmi pohnutý. Během života přijít o všechny své blízké a dostat se do stavu mysli, kdy si přeje, aby v koncentračním táboře byla řekla, že je nemocná, a šla rovnou vpravo, tj.do plynu, není vůbec jednoduché.
Mira, která jako 9letá přijde o maminku, tatínka a dva sourozence při epidemii tyfu, je na tom podobně.
Teprve když se spojí tyhle dvě duše dohromady, dojde každá z nich svého vlastního stavu “klidu”. Mira má zázemí a někoho, kdo jí má rád, i když to tak na první pohled nevypadá. Hana se nechce na nikoho citově vázat, po zážitcích z koncentračního tábora, po předčasném vynuceném porodu dítěte, ztrátě všech, potom co celý zbytek života má bolavé nohy i ruce, s bídou 42 kilo, vypadané zuby a ve svých 35 vypadá na 60 let, už nechce nikomu věřit ani se na nikoho připoutat. Přesto se neubrání.

Přeskakování v čase mi při čtení nijak nevadilo, naopak mě baví, jak se postupně příběhy odkrývají. Jeden opustíme v nejnapínavějším okamžiku, abychom se ponořili do druhého, a vzápětí se vrátili k tomu předchozímu.

Autorka také poukazuje na to, že všechna rozhodnutí mají své následky. Elsino rozhodnutí neodstěhovat se za bratrem do Anglie, její rozhodnutí nechat doma dceru Rosu a zachránit jí před transportem, Jaroslavovo rozhodnutí vzít si nakonec Ivanu a ne problémovou Židovku Hanu, Hanino rozhodnutí schovat dopis s dokumenty pro sestřičku, Rosino rozhodnutí nedat při rodinné oslavě Miře žloutkový věneček, všechna tato rozhodnutí nakonec k něčemu vedla.

22 14.09.2019

Klasika literatury. Pro mě jednička je nejlepší ze všech dílů. Úžasný příběh z divokého západu, plný dobrodružství, setkání s Indiány, vypráví o přátelství mezi bělochem z Německa a Indiánem, který zdaleka předběhl svou dobu. Autorova fantazie je nekonečná! Popisy krajiny do nejmenších detailů, popisy postav... všechno to mi bralo dech. Nejraději mám pasáž, kdy Vinnetou učí Old Shatterhanda, dává mu tzv. vysokou školu zálesáků :)

18 09.09.2019

Ano, to je jedna z knih mého dětství. Klasika. Vaření dortu vždycky pobaví :-)

18 27.08.2019

Moje první setkání s Alenou Mornštajnovou. Četlo se opravdu samo, lehce, ani jsem nevěděla jak a byla jsem na konci knihy.
Nemá cenu srovnávat s jinými příběhy od ní, každý je jiný, samostatný celek.

15 04.09.2019

(SPOILER) Kniha se mi moc líbila. Skvělé téma k zamyšlení a když si člověk navíc přidá navíc to, před čím a před kým Čapek varoval, může ho jen obdivovat, že se do toho tématu pustil. Kniha sice končí špatně, ale přesto pro mě v jistém smyslu "pozitivně". Zajímalo by mě, jak to celé dopadlo. Dokázal to Galén? Sice zemřel, ale mělo to nějaký vliv na Maršálovo rozhodnutí doopravdy? Začal pracovat na míru?
Jednoduché na čtení, přehledné, napsáno čtivě.

15 30.08.2019

Moje druhá kniha od Aleny Mornštajnové mě opět okouzlila. Autorka píše s lehkostí, čte se to samo, byť je téma sebevíce nepříjemné. Ani jednu stránku jsem se nenudila. Příběh je poutavý a vtáhnul mě hned od začátku. Přečteno jedním dechem a honem jsem se pustila do další knížky od této autorky.

14 03.09.2019

Velmi silný příběh, čtivé, napsáno moc hezky. Zanechala ve mně silný dojem. Ráda si kdykoliv přečtu znovu.

13 06.09.2019

*** hodnocení obsahuje spoilery a z velké části prozrazuje část děje ***

Další z řady neskutečných knih s touto tematikou. Znovu smekám pomyslný klobouk před lidmi, kteří nejenže přežili, ale dokázali o zažitých hrůzách vyprávět.

Dita Adlerová je jednou z nich.
__________________________________________
Dovolím si citovat pasáž ze závěru knihy:
"Možná se najdou lidé, kteří nebudou sdílet nadšení nad tím, že někteří nasazovali život, aby v
Osvětimi-Březince udrželi při životě tajnou školu a utajovanou knihovnu. Možná se najdou lidé,
kteří si pomyslí, že ve vyhlazovacím táboře, kde existují jiné, naléhavější starosti, jde o odvážný,
ale nepotřebný čin. Knihy neléčí nemoci, ani se nemohou použít jako zbraně k porážce vojska
katů, nelze jimi naplnit žaludek ani zahnat žízeň. Jistě, kultura není zapotřebí k tomu, aby člověk
přežil. K tomu slouží chléb a voda. Je pravda, že s chlebem k jídlu a s vodou k pití člověk přežije,
aby však přežilo lidství v člověku, to nestačí. Nedojímá-li nás krása, nezavřeme-li oči a
neuvedeme-li do pohybu mechanismy představivosti, nejsme-li schopni klást si otázky a spatřit
hranice naší nevědomosti, jsme buď mužem nebo ženou, nikdy však člověkem. Není nic, co by nás
odlišilo od lososa, zebry nebo tura pižmového."

______________________________________________________

I já jsem byla jednou z těch, kteří nechápali, proč se v Osvětimi snažili uchovat při životě knihy. Nemohla jsem se začíst a celé mi to připadalo jako úplně jiná Osvětim, než o které jsem doposud četla. Ale jak se postupně prohluboval příběh a odkrývaly všechny hrůzy, pochopila jsem, že jde jenom o jiný pohled na věc. Knihy měly tu moc, že na chvíli odváděly děti i dospělé pryč z Osvětimi, do svobodného světa.

Bylo mi líto Ditiny maminky, že přežila celou válku, nelidské zacházení, "omylné" zařazení při selekci, ale nepřežila nemoc už při osvobození a nemohla opustit Bergen-Belsen jako svobodný člověk.

Překvapil mě popis Bergen-Belsenu. Myslela jsem si, že Osvětim byla nejhorší ze všech táborů. Ale v Bergen-Belsenu chodily lidské trosky bez vůle žít. Nemuseli zabíjet lidi v plynových komorách, nebyla to továrna na smrt jako Osvětim, lidé padali vyčerpáním, nedostatkem jídla a pitné vody a hygieny jako mouchy. Stovky každý den. nedokážeme si nikdo představit, jak hrozné to muselo být odnášet mrtvoly spoluvězenkyň. Když byla popisována pasáž, jak Dita nesla jako 16letá jedno z mrtvých těl, nemohla jsem ani pokračovat.

Obdivuji Ditu za to vše, co vydržela. Dojal mě dovětek na konci, jak aktivní byla Dita i jako osmdesátnice.

Stojí za přečtení!

12 14.10.2019

Nemám slov... Děsivé, kruté, nechutné, zvrácené, nevím, jakými slovy bych popsala... Obdivuji všechny, co mají sílu o svém utrpení vyprávět. Někdy jsem nemohla číst, musela jsem to rozdýchat, rozchodit a pak až pokračovat dál. Velmi velmi silná kniha.

12 27.09.2019

Možná SPOILER.
I čtvrtý díl si zaslouží 5* :) je to srdcovka ♥
Když vypadlo Harryho jméno z Ohnivého poháru, úplně se mi zatajil dech.
Úkoly v turnaji jsou úžasně vymyšlené, objevuje se další část kouzelnického světa, zjišťujeme, že jsou i jiné školy než Bradavice. A objevují se první složitější vztahy :) Třeba Ronovo žárlení na Viktora Kruma je hrozně roztomilé.
Závěr je strhující. A bohužel i tragický, smrt Cedrica postihne celou školu. Je tu ukázán Voldemort, jak znovu nabírá sílu a shromažďuje své přívržence.

12 18.09.2019

Film mám moc ráda a po přečtení se mi zalíbila i kniha :) Velmi čtivě napsaná, plná vtipných momentů, oddechové nenáročné letní čtení.

12 02.09.2019

Oproti Oliveru Twistovi velmi hezká pohádka s dobrým koncem, ze které se nejen poučíme, ale uvědomíme si, co je opravdu na světě důležité. Klasika Vánoc. Jednoduchý, ale neotřelý příběh. K této se ráda vracím.

12 28.08.2019

Kniha se mi líbí mnohem víc než film. Je útlá, čtivá, zábavná. ( Četla se mi lépe než Pán prstenů ). Film Hobit je příliš rozvláčný a roztáhlý do více dílů.
Příběh Bilba ještě před tím, než byl Pán prstenů mě zaujal a ráda se k němu vracím. S Pánem prstenů je úzce propojen. Velmi příjemné čtení.

12 27.08.2019

Srdcovka ♥
Nemohla jsem uvěřit tomu, že celá série končí. Vyvrcholení je strhující. Hltala jsem každý řádek, nemohla jsem přestat, dokud jsem to nedočetla a nedozvěděla se, jak to dopadlo.
Putování za viteály není tak jednoduché, jak to vypadalo. Zemře plno oblíbených postav.
All was well...

11 18.09.2019

Pětka si také zaslouží 5* :) ♥
Všichni mě strašně štvou, jak Harrymu a Brumbálovi nevěří, že se Voldemort vrátil.
Nejtlustší díl, ale užila jsem si opět každou stranu.

Odhalujeme tajemství Fénixova řádu a dozvídáme se, jak to bylo v minulosti, v dobách podobných té nynější, kdy všude vládl strach a nikdo si nemohl být jistý, že ho nezradí nejbližší přítel a Voldemort se k němu nedostane.
Harry, Ron a Hermiona se chtějí plnohodnotně zapojit do boje. Zakládají Brumbálovu armádu, aby se naučili bránit.
A opět se tu objevují složité vztahy... :) Např. Harry a Cho :)

11 18.09.2019

úžasná kniha z mého dětství :) Srdcovka!

11 06.09.2019

Tiché roky je moje třetí kniha od autorky. Opět úžasná. Od prvních stránek jsem byla knihou pohlcena. Vyprávění ze dvou střídajících se pohledů otce a dcery bylo velmi zajímavé. Bylo mi líto Bohdanky i Běly. A svým způsobem i Svatopluka. Určitě si nepředstavoval, že jeho milovaná žena zemře a dcera přejede cyklistu a emigruje do zahraničí. Bohdanka zase celý život slouží coby náhradnice a všichni jí srovnávají s Blankou, sestrou, o které ona ani netuší.
Jen ten konec!! Tak ráda bych se dozvěděla,jak to dopadlo! Jestli Svatopluk Bohdance všechno vysvětlil a jestli se Blanka sestře přiznala, z jakých důvodů emigrovala...
Opět příběh za 5*.

11 03.09.2019

Super kniha, příběhy o chytré kmotře lišce miluju :)

11 02.09.2019

Pro celou sérii Harryho Pottera nemám jiné hodnocení než 5* :)

Na dvojce se mi líbí rozjetí příběhu, je napínavější než jednička, objevuje se skřítek Dobby, dozvídáme se více o rodině Malfoyových. Lockhart mi lezl na nervy. Líbí se mi část, kdy je Harry na chvíli v Doupěti u Weasleyových. Harry opět čelí zlu, v tomto díle je to více rozvedené. Srdcovka! ♥

10 18.09.2019

Musím se přiznat, že při čtení se mi místy zvedal žaludek. Je to to nejsyrovější vyprávění o hrůzách v Osvětimi, jaké jsem četla.
Není podané klasickou románovou formou, ale formulováno jako rozhovor - otázka+odpověď, libovolně dlouhá. Občas jsem si říkala, že bych ještě nepokládala další otázku a nechala Shloma vyprávět dál.
Hrůzy, které zažil jako člen Sonderkommanda, jsou neuvěřitelné. Ještě neuvěřitelnější je, jak dlouho po válce mlčel, protože nikdo mu nechtěl věřit. Nikdo nechtěl poslouchat, jaké zvrácenosti se děly v Osvětimi.
Kniha je plná detailů, které jsem se zatím jinde nedozvěděla. I když jsem opravdu někdy měla co dělat, musela jsem číst dál, protože mě zajímal Shlomův osud, chtěla jsem vědět, jak se z toho pekla dostal. Úžasné je, že přežil, založil rodinu a dokonce docházel do škol, kde vyprávěl své zážitky, šířil osvětu dál, znovu a znovu se vracel ve vzpomínkách do pekla, přestože byl psychicky poznamenán na celý zbytek života. Nezamlčel nic, nic si nepřikrášloval. Věcně popsal, co se opravdu dělo v Osvětimi, v plynových komorách, ve svlékárnách... Mlčet je někdy jednodušší, obdivuji ho za to, že šel s kůží na trh. Muselo být strašné se účastnit vražedné mašinerie, denně se dívat smrti do tváře, odklízet mrtvá těla, stříhat vlasy, trhat zuby a vědět, že kdykoliv mohou přijít na řadu oni sami.

Knihu rozhodně doporučuji k přečtení v rámci rozšíření povědomí o hrůzách 2.sv.v. Na škole nám nic z toho do detailu neřekli, tuhle moderní historii jsme prolétli jen tak v kostce. Přitom o tom by se mělo učit nejvíc. Mrazí mě z toho, že to není tak dávná historie, není to žádné před 500 -1000 lety, za života Julia Caesara nebo tak, ne je to před pouhými 80 lety!!!!

10 18.09.2019