tatjana1737 komentáře u knih

Líbí se mi stylistika a překlad, takže tentokrát jsem do děje vstoupila dříve než u prvního dílu. Knize lze sice vytknout jisté - z mého pohledu - nelogické jednání hlavních hrdinů (kteří sice nezletilí, ale vrhají se do nebezpečí po hlavě, leckdy ani neřeknou dospělým, co mají v plánu a konají), to ale asi vyplývá z toho, že příběh se cílen spíše na mladší věkovou skupinu. A pokud bych měla polemizovat sama se sebou, Will i Jem jsou lovci stínů, Tessa čarodějka, takže na plnoletost při jednání v krizi zde netřeba čekat ;-).

Ve druhém díle se osvětlí některé otázky, které vyvstaly po přečtení jedničky (proč se Will chová tak, jak se chová, a proč odmítl Tessu), stejně tak se více prohloubí zápletka týkající se milostného trojúhelníku (jak tohle autorka rozetne, aniž by někdo musel umřít, to bych chtěla vědět!). Ovšem vyvstanou otázky nové (kdo z Rady spolupracuje s Magistrem, proč se představitel institutu v Yorku na Tessu díval tak, jak se na ni díval, jakou roli v Magistrových plánech hraje Willova rodina + co zajímá mne: sehraje ještě nějakou úlohu v ději Camille?). A konec v podobě příchodu nového zájemce o výcvik byl věru nečekaný.

Vrhám se na třetí díl!

5 28.04.2017

Všichni jsme strávili pár odpoledních hodin průzkumem ostrova a předstíráním, že zažíváme dobrodružství, jako postavy z románu Enid Blytonový, ale z takovýho toho plnýho nadávek, kouření, homoušů a lidí, co neustále šukaj.


Knihu mi doporučovala švagruška, takže jsem si ji rezervovala v knihovně. Ještě, než se mi dostala do ruky, vypůjčila jsem si od téže autorky "Podle pravidel". Tenhle titul se mi líbil hodně a nastavil laťku, takže Se(x)znam mne neoslovil tolik jako švagrovou. Ale možná to i bylo tím, že ona si po rozvodu s mým bratrem užívá života, zatímco já jsem od svých 17 kontinuálně v nějakém vážném vztahu a s výjimkou zrušené svatby jsem se nedopustila žádného odvazu (čehož ve skrytu duše hluboce lituji), tudíž mne "Podle pravidel" sedlo víc.

Pravdou je, že i přes anotaci knihy a skandálem zavánějící název se žádné chvění či znehodnocené spodní prádlo nekonalo. Hrdinka si sice užívá sexu, ale protože jde většinou o sex neplánovaný a bez citů, aby si mohla odškrtnou položky na svém seznamu, chybí knize to, co mám na tomhle typu literatury ráda - pozvolný nárůst touhy, očekávání, napětí, kroužení kolem sebe, oťukávání... než dojde na věc.

Knížka má vtipné momenty, dobré hlášky a sympatické hrdiny (každý, kdo má trochu načteno, tuší, jak to nakonec dopadne), ale nějak to nebylo ono. Ovšem čekat romantiku ve chvíli, kdy si hlavní hrdinka na seznam píše sex s cizím člověkem apod., je holá naivita :-).

4 17.04.2017

!!! POZOR SPOILERY !!!

Na knížce je vidět, kdy byla napsaná - dnes, mezi kupou titulů psaných svižnějším tempem a plných erotiky, se zdá poněkud pozvolná a místy zdlouhavá až nudná. Navíc se u mne prokázalo, že to, co bych snesla na filmovém plátně u romantického filmu, mi v knize hrozně vadilo - Deus ex machina alias průvodkyně alias ... čtenářka v průběhu čtení získá jisté tušení, které se ke konci potvrdí. Odkazy na Pýchu a předsudek v momentech, kdy se hrdinka dopouští stejných omylů jako Elisabeth Bennetová (řidič Ernie vs. Wickham), byly poněkud průhledné. Spikeův popis zevnějšku (pivní mozol, sepraná trička, rozdrbané kalhoty, celý takový ukoptěný) by mi atraktivní nepřišel asi ani v chvílích zamilovanosti. A co se pana Darcyho týče - co jako Emily chtěla? Proboha, je to muž z viktoriánské doby se vším, co se k tomu váže - zdrženlivost (dnes se mužští hrdinové na knižní hrdinky vrhají na prvním rande nebo jim minimálně do ucha šeptají, co by s nimi chtěli dělat), arogance (je to šlechtic a takhle byl vychováván), "sexismus" (role ženy byla tehdy prostě jiná než dnes), uzavřenost, ... Ne, že bych do něj byla platonicky zamilovaná, od toho mám jiné literární postavy, ale tak, jak byl na začátku glorifikován a ke konci v podstatě pohaněn, mi docela vadilo.

Knížka je místy vtipná, je to oddychové, mírné čtení, kdo očekává nějakou sexuální divočinu bude zklamaný. Ne, že by byla špatná, ale postupně jsem se pročetla k jinému levelu, takže úplně čtenářsky jsem uspokojena nebyla. Největší grády pro mne kniha získala na konci. Dokážu si ji představit v nějaké zestručněné filmové adaptaci.

10 15.04.2017

!!! POZOR SPOILERY !!!

Wow, dočteno a pořád to nějak zpracovávám. Na jednu stranu mne sice těší, že jsem se v otázce špehovy identity nezmýlila, na druhou stranu - ten konec... to jako fakt? To, že se věštba z prvního dílu ukázala v Callově případě jako pravdivá neznamenalo, že jsem celou dobu tak nějak nečekala a nedoufala, že se v ostatních dvou případech nevyplní. Protože zvažovat, kdo zemře a kdo naopak selže, bylo v případě Tamary i Aarona poměrně obtížné. A i když to autorky rozsekly samy, neznamená to, že by mi nějak ulehčily, spíše naopak. Takže teď spíše doufám, že se Callovi podaří to, co Konstantinovi v případě Jericha ne...

!!! POZOR SPOILERY !!!

Nečetla jsem Se(x)znam, takže nemám srovnání, ale Podle pravidel se mi líbilo. Sice mi vadila až přemíra vulgarismů z úst hlavní hrdinky a jejích kamarádek (méně je někdy více), ale bylo to svižné a vtipné. Děj šlo sice od určitého okamžiku předvídat, ale ostatní klady knihy to vyrovnaly, takže mi to nevadilo. Některé hlášky a slovní obraty mne donutily smát se nahlas. Jen škoda, že z jednoho mužského hrdiny, který se zprvu zdál dokonalý, se vyklubal v podstatě suchar - i když to asi bylo nezbytné, aby vynikl ten druhý, kterého bych brala taky a nejen kvůli velikosti mužství :-). Upřímně doufám, že pokud někdy skončím rozvedená s dítětem na krku, narazí si mne stejný borec jako hlavní hrdinku.

3 08.04.2017

!!! POZOR SPOILERY !!!

Opět by se daly najít společné prvky s Harrym (minimálně v tom, že hlavní hrdinové nemají disciplínu a vrhají se do nebezpečí, aby skončili v "tajemné komnatě" Nepřítele, ze které udělají kůlničku na dříví :-)). První díl mne zaujal trochu víc, čekala jsem, jak dlouho Call své tajemství udrží a trochu mne zklamalo, že se o něj nakonec s přáteli podělil - jsem zvědavá, jak se tahle linie příběhu bude dál vyvíjet, jestli nakonec dojde k nějakému konfliktu mezi přáteli a nakolik se splní věštba pohlceného kouzelníka z prvního dílu... U dvojky mi vadila nesympaticky pojatá postava Alastaira, ale konec opět vše napravil - Callovo překvapení, které vytáhl z batohu, překvapilo i mne. On fakt asi nebude úplně v pořádku :-). S očekáváním jdu do dalších dílů a jsem zvědavá, kdo bude oním nepřítelem Makarů (mám svůj osobní tip, tak schválně...).

3 07.04.2017

Jistě, srovnání a srovnávání s Harry Potterem se nabízí: mladý chlapec vyrůstající bez magie, dostane se do kouzelnické školy, hned potká chytrou kamarádku a kamaráda, stejně jako soka, v kouzelnickém světě se vede válka s Nepřítelem, díky němuž za hlavního hrdinu jeho matka položila život, když byl miminko... Přesto se mi ale povedlo od HP se oprostit a snažila jsem se příběh číst jako samostatný a originální. Což se mu daří už jen odlišným pojetím magie, kdy mágové čerpají ze čtyř (resp. pěti) elementů - země, vzduchu, ohně, vody (a chaosu). To mi poněkud připomínalo zapomenutý film Poslední vládce větru a moc se mi to líbilo. Hlavní hrdina je oproti Harrymu navíc ne zcela sympatický, čtenář sice tuší, že toho v něm bude víc, ale ani sám Callum netuší, kolik. Konečné zodpovězení otázky, co je Call zač, bylo hodně dobré! Stejně jako překvapivé odhalení "Nevilla Longbottoma" milovníka poníků Drewa. Jen prostředí Magisteria s jeho lišejníky mne úplně neokouzlilo. Doufám, že v dalších dílech získá víc prostoru Warren :-).

4 07.04.2017

Po knize jsem sáhla na blind na základě jednoho komentáře a nelituji. zprvu jsem se sice nemohla začíst, samotná anotace s mechanickými lidmi mi přišla divná, ale věrně vykreslené prostředí viktoriánského Londýna a plastické postavy nefilim si mě záhy získaly a musela jsem číst dál a dál. První díl po sobě zanechal mnoho nedořešených otázek, včetně načrtnuté milostné zápletky, takže doufám, že ten, kdo má knihy v knihovně půjčené přede mnou, je brzy dočte, abych mohla pokračovat. Jen Tessa je pro mne zatím trochu plochou hrdinkou, ale věřím, že v průběhu odkrývání svého talentu a minulosti její role postupně poroste. Zatím mi přišla v ději spíše postrkovaná ostatními figurami, což však může vycházet i role tehdejší dívky, která nebyla žádnou amazonkou, jak leckdy vidíme současné literární hrdinky. Líbily se mi slovní půtky Willa s ostatními a to, že kniha přesahuje rámec literatury pro náctileté, dokazují některé z Jemových myšlenek, které byly hodně hluboké.

6 02.04.2017

Nebylo to špatné, četlo se to hezky, ale není to můj šálek kávy. Trochu mi to připomnělo stylem Hartla - nechci říct, že se mi jeho knihy nebo tato od Třeštíkové nelíbí, jen to prostě pro mne není to top. Třeštíková, stejně jako Hartl, píše lehce, čtivě, dobře, o běžných lidech, o životě, jaký je - o situacích vtipných, nepříjemných i smutných. Ale mě to úplně neuspokojuje, nejsem tento typ čtenáře. Ovšem třeba moje tchyně, která mi knížku půjčovala, je z ní nadšená. U mne možná na dojmu ubírá poslední povídka, která je sice neuzavřená, ale vyvodila jsem si z ní určitý konec příběhu, který se mi osobně nelíbil. Propojení některých postav bylo docela zajímavé, s některými myšlenkovými pochody jsem se ztotožňovala, neb jsem v nějaké životní fázi byla ve stejné etapě.

13 30.03.2017

Třetí díl už mne tolik nebavil jako předchozí dva, ale přesto jsem si v něm početla ráda. Co mne však velmi rušilo, byl značný počet překlepů a tiskových chyb v prvním vydání - nepočítaně jich bylo i v předchozím díle. Alyx mi jako hrdinka tolik nesedla jako Judita a Bronwyn, spory s Rainem stran rytířské cti mi byly trochu cizí. Stejně jako zápletka o tom, že Alyx žila jen hudbou a přehlížela ostatní lidi, takže musela dojít prozření a naučit se pomáhat. Nicméně kniha je psaná stejně čtivě, má hodně dějových zvratů a zápletek, zkrátka správné dávky dobrodružství v lehké čtivě milostných románů. Krásné byly lyrické popisy milování přirovnávané k hudbě.

5 25.03.2017

Po příběhu Gavina a Judity můj druhý oblíbený příběh (trojka mne nezaujala a čtyřka už je trochu sci-fi - ale číst se to dá všechno ;-)). O Skotsku v této době toho mnoho nevím, takže si ráda představuji, že autorka vykresluje historickou realitu. Ačkoli při čtení má člověk tendenci si představovat hrdiny optikou dnešní doby, a když nahlédne do nějaké učebnice dějin umění, do dějin odívání, jaké se nosily účesy a jak se dámy tehdy líčily, asi by byl zděšen, že nejsou tak atraktivní jako v jeho představách :-). Četla jsem opakovaně a mám to štěstí, že při každém čtení se mi vybavují dojmy z toho prvního. Jinak by asi hodnocení nebylo tak vysoké a nyní by mne mnohem více štvalo Stevenovo chování v druhé části knihy, Bronwynina zatvrzelost a autorčina samozřejmost při servírování nových postav, o kterých předtím nebyla ani zmínka, a jejich zapojování do děje, stejně jako neustálé zvraty a kličky (Bronwynin únos, epizoda na Hughově hradě, vztah mezi Brianem a Mary apod.). Přesto ale na "sametovou tetralogii" nezanevřu a budu se k ní vracet pořád, protože je to červená knihovna se vším všudy - kapka historie, krásné, chytré a silné ženské hrdinky, mužní hrdinové, neustálá přitažlivost skrývaná dlouho pod pláštíkem hašteření, hledání si cesty hrdinů k sobě, lyricky psané erotické scény, navrch popis šatů a dýchnutí romantiky idealizovaného středověku. Zkrátka vše, co má milostný román mít.

6 19.03.2017

Já vím, že to není asi na reálie přesný historický román, a i milostné scény jsou v porovnání s dnešním trendem detailních popisů velmi jemné, přesto jde o můj oblíbený fantazijní svět, ke kterému se ráda vracím. První dva díly se mi líbí asi nejvíce, přestože z bratrů je mým favoritem Miles. Zajímalo by mne, zda autorka při psaní opravdu vycházela ze znalosti dějinné doby, zda např. svatební zvyky (příjezd nevěsty na koni) či odívání (líbí se mi popisy Juditiných šatů!) odpovídají pravdě. Chybou překladu se sice v textu objevují drobné renoncy (pochybuji, že by Steven Gavinovi opravdu řekl, že nosí růžové brýle, když v té době se brýle běžně nenosily, takže tohle slovní spojení postrádá smyslu :-)), ale na čtivosti to neubírá. Příběh je plný zvratů tak, jak má správný milostný příběh být, než k sobě hrdinové najdou cestu. Gavin je sice místy typický sebestředný muž, ale Judita mu coby silná ženská osobnost ukáže, že ne všechny ženy jsou dobré k míchání pleťových krémů a mají v hlavě víc než vyšívání :-).

Také mne zaujalo, že Juditina matka se v třiatřiceti považuje za starou a Gavinovi je přitom 27 let. Holt jiné pojetí plynutí života, když se běžně umíralo po třicítce :-). Jen ti hrdinové se zdají z dnešního pohledu mnohem starší.

Jen stále přemýšlím, proč je v názvu ten Samet, jestli je to chybou překladu nebo mi něco uniklo, a to jsem to teď přečetla už asi popáté. Slůvko "slib" je jasné, odkazuje na slib, který Judita dala sama sobě, že se nikdy Gavinovi dobrovolně nevydá, nač ale ten samet, to netuším :-).

6 12.03.2017

Asi se budu vymykat, ale víc se mi líbily Povídky z druhé kapsy, právě proto, že byly volně provázány svými vypravěči. Navíc byly i trochu "jemnější" - přestože Čapek píše lehce a úžasnou češtinou (po dlouhé době jsem si k ruce vzala frazeologické slovníky a vyhledávala některé svébytné výrazy), Povídky z první kapsy mi někdy svým tématem přišly drsnější. A po dočtení povídky Jasnovidec mi vyloženě mrazilo. Čapek má dar psaní a svými leckdy otevřenými či neuzavřenými konci čtenáře dráždí a provokuje. A přestože jde o popisy kriminalistických případů, nenápadně podsouvá nádherné myšlenky o lidství, životě a jeho smyslu a dalších hlubokých otázkách. V tomto ohledu mě nesmírně zaujala myšlenka o tom, kolik životů prožíváme (povídka Muž, který nemohl spát) a jak je žijeme (povídka Sbírka známek).

26 08.03.2017

Chlapeček konečně na chvíli opustil vílu Amálku a po tři čtvrtě nepřetržitého čtení jedné knížky svolil ke Kátě a Škubánkovi. Obrázky jsou tentokrát více přiřazeny k místům v ději (u této edice mě mrzí, že jsou občas "napřeskáčku") a ilustrace jsou prostě půvabné. Mám ráda Jitku Molavcovou, ale zde její přednes nerušil a mohli jsme si číst, jak se nám zamanulo. Jen to má tu vadu, že syn teď před spaním pořád vyžaduje "Kubánka".

6 06.03.2017

Knížku jsem si rozhodla přečíst na základě traileru v kině. Čekala jsem na ni v knihovně hodně dlouho a celou dobu se mi podařilo vyvarovat se čtení komentářů, naznačení děje či shlédnutí filmu. Přesto jsem díky traileru poměrně brzy vytušila, kdo je vrah, což mi ubralo na čtenářském zážitku. Škoda, jinak by to byla větší pecka. Srovnání se Zmizelou je na místě, protože čtenář lavíruje a přemýšlí, komu má vlastně věřit, na čí straně je pravda, a postupně odkrývá, že nic není takové, jak se na první pohled zdá. A vypravěčka - alhokolička byla velmi netradiční hrdinkou, ale při čtení to bylo osvěžující. Za mne 4 hvězdy, Zmizelá mě přece jen dostala víc. Nicméně na to, že je to prvotina, myslím, že se kniha dost povedla. Četla jsem mnohem horší detektivky - prvotiny.

19 06.03.2017

Ze začátku jsem si libovala, že mne Christina Lauren zase chytí, jako se jí to povedlo u Božského bastarda. Pak se ovšem odhalily Niallovy slabiny a přestalo to být ono. Kniha by dle mého snesla mnohem kratší rozsah, nitrozpytecké a sebepitvající úvahy Nialla mě vůbec nebavily a ztratil pro mne ihned punc atraktivního upjatého Brita. Děj byl uměle posunut a gradován prasáckým šéfem a exmanželkou, která si není jistá samotou, jinak by se v knize asi nic pořádného nestalo. A i sexuální scény mě spíše nudily než vzrušovaly. Možná jsem si mezi čtením jednotlivých dílů měla dát větší odstup, pak bych Cizince, Hráče i Milence neporovnávala s Bastardem, který byl z celé série nejlepší. Též jsem podvědomě čekala, že jak se osudy jednotlivých postav propojují, jeden díl série bude věnován kamarádce Chloe a Sáry, která figurovala v prvních dvou dílech. A ono nic, jen ti hrdinové se nám nějak rozkošatili.

3 28.02.2017

"Obrázky" znám z facebooku a z přeposílání od kamarádů, takže když jsem knihu kupovala, tušila jsem, do čeho jdu. Některé mě pobavily vskutku hodně a smála jsem se nahlas, což se mi při mé zdrženlivost úplně často nestává. Jiné, zejména ty novodobější, mi přišly hodně hodně černé. Zkomolená čeština mě nepohoršuje, někdy jsou ty slovní hříčky a přesmyčky vtipné samy o sobě, ale myslím, že Opráski si vychutnají hlavně ti, co znají faktografii a souvislosti. Docela by mě zajímalo, jestli nějací současní dějepisáři s nimi pracují coby s pomůckou při výuce :-).

11 26.02.2017

Do tohohle příběhu jsem se nějak nemohla začíst a pořád jsem knížku odkládala a měla problém se k ní vracet. Úplně mi nesedla hlavní hrdinka, od začátku bylo jasné, jak vše dopadne, což by nebylo na škodu, ale nějak se mi to vleklo a zápletka s tím, jak si vzájemně nevěřili, že se vlastně milují (včetně klišé s odposlechnutým a chybně vyloženým rozhovorem), byla zbytečně natahovaná. Erotické scény pro mne měly největší náboj v Božském bastardovi, ale u hráče hodnotím kladně i to, že je to snad první kniha z tohoto žánru, kde se píše o dobře provedené ruční práci a nekoitálních praktikách. Tři hvězdičky nakonec dávám i za několik velmi vtipných rozhovorů mezi Hannou a Willem (ačkoli některé považuji za velmi absurdní - viz ten o obnově panenství).

5 25.02.2017

Líbí se mi styl Hartlova psaní, ale méně už téma, o kterém píše. Pokud má někdo vztahové problémy či krizi středního věku, může být Malý pražský erotikon dosti depresivní četbou. Nejvíc jsem proto fandila Adéle, která sice dle anotace na přebalu působila nejzoufaleji, nakonec byl pro mě ale její příběh tím nejšťastnějším. Někdo si zde stěžoval, že kniha postrádá zásadní zvrat, ale i o tom život je, o skrytých konfliktech, které nevybují do obrovské katastrofy, ale stejně mohou citelně zasáhnout.

10 18.02.2017

!!! POZOR SPOILERY z dalších dílů !!!

Nejprve jsem četla první dva díly, takže jsem tušila, do čeho jdu. Ale i přesto jsem čekala nějak víc. Větší vývoj vztahu mezi hrdiny, oťukávání, nárůst napětí - zkrátka něco jako v Nabíječi. Oproti tomu Grace a "George" do toho šli po hlavě a nežinýrovali se, což jim přeju, ale mě to obralo o očekávání a rostoucí touhu, jak se to vyvine a ááách, když k tomu konečně dojde. Claytonová v tomto případě měla asi hlavní ambici napsat erotický román, ale sexu je tam tolik, že pro mne přestal být poměrně záhy zajímavý. Přispělo k tomu i trochu sci-fi, které k erotické literatuře patří, ale tady ho bylo nějak moc. A sice že hrdinka i hrdina jsou vždy připraveni k akci, hupsnou na to, první orgasmus přijde před průnikem, další hned po něm a těch třicet následuje v těsném sledu. Upřímně doufám, že existují multiorgastické ženy a závidím jim, stejně tak jako se mi chce věřit, že se správným chlapem v lůžku žena prožije své malé tsunami i opakovaně za noc. Ale tady toho bylo tolik, že mě to spíš otravovalo. Díkybohu, že frekvence slova "kozičky" nebyla tak vysoká jako ve dvojce :-).

Grace ve srovnání s dvojkou nebyla tak vyšinutá, Jack je frajer k zulíbání od počátku, ostatní postavy sice tvoří hlavně křoví, ale sympatické křoví, a to i Michael, ze setkání s nímž je sice Gracie nejprve rozhozená, ale nakonec se z něj vyklube starý dobrý kamarád. Zde mohla autorka trochu zapracovat na jejich "konfliktu" a usmíření, dodat příběhu trochu zvratu a hloubky.

Celkově hodnotím jako milou oddychovku, místy vtipnou, eroticky spíš otravnou, než že bych si ji četla na náladu :-), nic moc náročného a hlubokého. Série počínající Nabíječem mne od autorky bavila mnohem víc, budu se k ní s chutí vracet, k Zrzce nejspíš ne.

6 04.02.2017