Teclaireddy komentáře u knih
Knížky Karin Fossumové jsem si oblíbila pro jejich specifický styl a netradičnost. Jsou to spíš psychologické romány než klasické detektivky. Sonda do vrahova života a zamyšlení se nad povahou a příčinou zločinu. Kdo miluje jinak je podobně minimalistický román jako autorčiny ostatní knížky, dvě stě stran přelouskáte jako nic, ale řečeno nebo alespoň naznačeno je vše, co je třeba, což je oproti jiným, často nabubřelým severským detektivkám osvěžující. Líbí se mi i zaměření na postavy svědků, pozůstalých a dalších osob, kterých se zločin dotknul. A vyšetřovatelská dvojice je mi také stále sympatičtější.
Zajímavé vykreslení osudů tří mužů pocházejících z podobného prostředí. Styl je podobně strohý jako příběh a k románu se hodí. Jednu hvězdičku však ubírám, protože nemám pocit, že by se mě kniha nějak výrazněji dotkla a měla mi zůstat v paměti.
Téma zajímavé, ale bylo to vlastně docela předvídatelné a dějová linka s Huldarem, Erlou a Freyou mi také nepřišla nijak převratná. Ale jako letní oddechovka to nebylo špatné.
Trochu míně ucelený než Ostrov, ale celkově mě druhý díl bavil více, protože tam bylo více děje.
Trvalo mi se začíst, ale nakonec jsem si na styl této knihy naladila a ocenila jsem ji.
Zvláštní kniha - místy fascinující, místy trochu úmorná. Docela zajímavá struktura, časové roviny i pohled jiných postav, vývoj Mortena. Ale ve výsledku toho kniha ve mně moc nenechala.
Přestože je na mě Jo Nesbø příliš megalomanský, tomuto dílu dávám pět hvězdiček, protože mě od začátku do konce nepustil a stále mne překvapoval. Ideální oddechovka na léto, přečteno asi za tři dny.
Líbilo se mi trochu méně než Indická nevěsta, ale také super. Vyhovuje mi autorčin styl - není to klasická detektivka, spíš psychologický román s lehce otevřeným závěrem, který nabízí různí interpretace. Jednu hvězdičku ubírám za trochu rozvláčnější prostředek knihy, kde bylo na můj vkus až příliš "provokatérských akcí", stačilo by jich podle mě i méně.
Čtivá oddechovka. Nejdřív mi trochu vadil hovorový styl, který na mě působil moc přestylizovaně, ale postupně se to srovnalo (nebo jsem si zvykla). Děj byl místy trochu přitažený za vlasy a na můj vkus šlo hlavnímu hrdinovi vše až příliš naproti. Ale knihu jsem přečetla za pár dní a pokračování si přečtu.
Kniha není špatná, ale nijak mne neoslnila. Na můj vkus bylo všechno až moc přehnané a tak trochu učebnicové - velký počet sourozenců a na každém z nich ukázaná nějaká psychologická nebo společenská deformace. Román se četl dobře, ale celkově se mě nijak nedotkl.
Mé první seznámení s autorkou - a velmi milé překvapení. Líbila se mi psychologická propracovanost, komorní prostředí, sympatičtí vyšetřovatelé (takoví "normálnější" než depresivní antihrdinové, kterých je v severských detektivkách víc než dost). Příběh hezky odsýpal, autorka čtenáře lehce navádí různými směry, ale nechává mu i prostor pro vlastní úsudek a interpretaci - nejednoznačný závěr byl za mě perfektní.
Zvláštní kniha...dlouho jsem nevěděla, jakým směrem se příběh vydá, a závěr mě moc nepřesvědčil. Postava Addiho mě docela bavila, Stefán už méně - přišlo mi, že si v jeho psychologii autor ukousl až moc velké sousto.
Román je spíš takovým vhledem do moderní přetechnizované společnosti.
Základní rady vesměs dobré (poněkud skeptická jsem jen co se týče třesení miminek a houpátek), ale jak píše většina recenzentů, to opakování je opravdu iritující. Je to hodně americké, vadila mi jistota, se kterou autor tvrdí, že jeho rady zaručeně zaberou na všechny plačící děti. Ale pár tipů jsem si z knížky určitě odnesla a na obrázkový návod zavinování se možná ještě v budoucnu podívám.
Druhý díl mi přišel o trochu méně kvalitní než první, konec byl na mě lehce překombinovaný, ale pořád zábavné a poutavé čtení.
Napínavá, oddechová četba. Ano, je to spíš YA (což jsem před čtením nějak přehlédla), ale kvalitně napsaná, se zajímavými postavami, střídáním perspektivy a překvapivými momenty.
Na druhou stranu mě kniha v ničem neuchvátila, tematicky nijak zvlášť originální není a nevím, nakolik mi zůstane v paměti.
Často zmiňovaný věk hlavních postav je opravdu přitažený za vlasy, ale upřímně jsem to ani tolik nevnímala, protože v mých představách byl Kaz stejně charismatický čtyřicátník a ostatním bylo mezi dvaceti a třiceti :).
SPOILER:
Spíš mi vadilo, že se všichni vždycky ze všeho zázračně dostali.
Lehce idealizované pojetí, ale poutavě a zajímavě zpracování (formou poselství).
Zajímavý námět, místy to ale na mne bylo až trochu moc mysteriózní a symbolické. Kdo má ale takovou literaturu rád, bude určitě nadšený.
Pěkný, ucelený výběr, díky němuž čtenář získá základní představu o faerské lidové slovesnosti. Ocenila jsem i úvod a tematické řazení příběhů. Líbí se mi, jak je většina příběhů taková civilní, z běžného života, na rozdíl od například grónských mýtů. Někdy je to až na hranici nudnosti (kdo komu ukradl ovci, podle koho se jmenuje pahorek či rybářská bouda), ale má to své kouzlo.