Teclaireddy komentáře u knih
Originální kniha, která se mi však moc netrefila do vkusu. Příběh čtivý, nápad zajímavý, ale nemůžu si pomoct, mám pocit, že je kniha podobně splácaná jako ona tajemná hmota - prolínání stylů, parodie, společenská kritika, intertextuální narážky...bezpochyby to autor celé dobře promyslel, objektivně to je asi dobrá kniha, ale je vidět, že autor je umělec - podobně jako výtvarné umění vás jeho dílo buď nadchne, nebo nechá chladným či rozpačitým (můj případ). Nejvíce mi vadil konec, který mi svou absurdností a nabubřelostí připadal jako trochu zbytečné umění pro umění.
Líbil se mi psychologický rozměr knihy a množství poměrně dobře propracovaných charakterů. Klevisová umí čtenáře příběhem hezky vést, navádět do slepých uliček a nakonec překvapit. Celé je to takové svižné a čtivé. Od autorky jsem zatím četla náhodně dva nebo tři romány, ale teď mám chuť vrhnout se soustavněji i na ostatní.
Kniha se mě dotkla svou syrovostí a křehkostí zároveň. Každá část měla své kouzlo - i když jsou rozdílné, dohromady tvoří kompaktní celek, upřímnou zpověď, z jejíhož závěru člověka mrazí.
Mám radost, že se podařilo vydat i takto starou knihu, skvělý příspěvek do skandinávské autofikce. Chválím i perfektní překlad.
Skvěle zpracovaná kniha - zajímavé téma, které je poutavě podané a doplněné mnoha dokumenty a fotografiemi.
Oproti předchozím dílům mi to přišlo trochu slabší, některé postavy mě bavily méně (Navani, Venli) a celkově už to na mě nemělo tak ohromující aha efekt. Trochu mi taky vadil "megalomanský" rozměr, množství rytířů a jejich vzdušné souboje s Nebeskými apod. Více mi vyhovovala komornější nálada prvního a druhého dílu. Přesto to však byl skvěle strávený čas a už se těším, až se zase do Rošáru příště (bohužel asi za dlouho) podívám. Nejvíce mě bavily kapitoly o Adolinovi, Śalán a Čtvrté mostní, z nových postav mě zaujaly i Lešvi a Raboniel.
Docela dobrý stručný přehled, mrzely mne jen občasné chyby/překlepy v norských slovech.
Čekala jsem, že to bude zajímavé, ale kniha ještě předčila má očekávání. Překvapilo mě, jaká byla Helena Kadečková dobrodružná duše, bylo skvělé poznat i její mladistvější, méně akademickou stránku. Líbí se mi její styl a svérázný smysl pro humor a také mne mne velmi bavily její postřehy o lidech, které na Islandu potkala. Kniha je i krásně zpracovaná, jsem ráda, že si ji mohu zařadit do knihovny, a jednoznačně doporučuji.
Docela dobré, ale ostatní autorovy knihy se mi líbily více. Trochu nevyrovnané - začátek pomalejší (to mi ale nevadilo), pak překotné představení velkého množství postav. Příběh dobrý, ale mohl být zpracován lépe.
Docela zajímavé vzpomínky na dětství, ale dost repetitivní a bez nějakého většího vývoje či vyústění.
Konec na můj vkus moc překombinovaný, ale docela mne to bavilo.
Pro mě zatím nejslabší kniha od Ragnara Jónassona. Duchařský motiv působil trochu béčkově, postavy také nebyly moc propracované a závěr mě také moc nepřesvědčil. Ale četlo se to dobře, oddechovka.
Mě to bavilo moc, líbila se mi komorní atmosféra a psychologický rozměr postav, nejsou černobílé a pachatelé nejsou vždy úplní padouši.
Také je mi moc sympatická Hulda, mezi všemi těmi depresivními vyšetřovateli se sklonem k alkoholismu a mladými superhrdinkami je hrozně osvěžující setkat se s hlavní hrdinkou, která je obyčejnou ženou v postarším věku. O to víc, že autorem je mladý muž!
A k tomu jejímu "vzkříšení" po předchozím dílu, kterému se zde mnozí diví - jestli jsem to správně pochopila, druhý díl časově prvnímu předchází.
Skvělý životopis - Tolkienovy knihy mám ráda, ale nejsem žádná skalní fanynka, životopis jsem však hltala od začátku do konce. Moc pěkně zpracované - poutavé, do podrobností, s citem a respektem.
Informačně zajímavé, Rasmussen byl bezpochyby zajímavý člověk a jeho expedice a přístup k Eskymákům obdivuhodný. Čtenářsky mne kniha ale tolik nebavila, jsou to opravdu spíše etnografické popisy různých eskymáckých kmenů.
Freuchenovo Moje mládí v Grónsku mě bavilo více i v tomto ohledu.
Skvělá psychologická detektivka s netypickou hrdinkou a nevšedním koncem. Od autora si určitě ještě něco přečtu.
Třetí díl mě bohužel nějak nebavil, vyprávění mi přišlo příliš táhlé a úmorné a k postavám, se kterými se Ingrid po cestě setkala, jsem si nevybudovala žádný vztah, na můj vkus jich tam mohlo být méně a více propracovaných, takto mi připadalo, že se často akorát opakoval stejný scénář.
Četlo se to docela lehce, ale nějak mě to neoslovilo.
Kniha mi moc nesedla, ale nakonec jsem ji dočetla a celkové hodnocení trochu zvedla. Těšila jsem se na realistické příběhy o Eskymácích, ale nalezla spíše karikatury skandinávských lovců. Humor mě moc neoslovil, vše bylo hodně přehnané do extrémů. Některé povídky mne bavily více, jiné méně, ale oceňuji, že všechny povídky měly pointu.