tenax komentáře u knih
Platí totéž, co u 1. dílu. Zejména škoda malého formátu, který neumožňuje kvalitní reprodukci obrazového materiálu. Ale čtení je to zajímavé, osudy jednotlivých korzárů se prolínají s popisy jednotlivých válečných konfliktů v 18. století. Psáno lehkým, často až anekdotickým stylem, takže velice čtivé. Hurá na 3. díl.
Zajímavá, bohužel až příliš stručná kniha. Popisuje účast francouzských korzárů ve světových konfliktech během 14. – 17. století. Tím, že se soustřeďuje na životní příběhy jednotlivých korzárů, které se mnohdy prolínaly, je trochu nepřehledná, nicméně plná faktů i nejrůznějších zajímavostí a historických perliček. Překlad zřejmě neprošel kvalitní korekturou, je zde dost pravopisných chyb (např.: …ten byla závislý… …v době, o němž je řeč…). Největší vadou je ovšem formát knihy. Taková publikace by si zasloužila rozhodně větší než je zhruba A5, kde se ztrácí detaily reprodukcí dobových obrazů, což je velká škoda. Ale stejně se těším na druhý díl.
Když se spisovatel ujme postavy jiného autora a pokouší se navázat novými příběhy, většinou bývá výsledek dost problematický. V tomto případě se ovšem povedl mistrovský kousek. Dékány nejen že dokázal zachovat styl vyprávění původního Robinsona, vývoj jeho osudů a myšlení, včetně určité samolibosti nad tím, co dokázal na svém ostrově vybudovat a na co je pyšný, současně ale přidal víc akce. Nechybí žádný z atributů tohoto typu literatury – romantika plachetnic, mořské bouře a ztroskotání, piráti, divoši, padouši i hrdinové, vzletné proslovy a šlechetná gesta. To vše v napínavém příběhu, který stojí za přečtení v každém věku.
Kniha je rozdělena do několika oblastí: 10 nej současných přírodních věd – Fyzika – Astronomie a kosmologie – Předmět zkoumání: Planeta Země – Biologie (převážně molekulární) – Lékařské vědy (převážně rovněž molekulární) – Evoluce (převážně druhu Homo sapiens) – Technika (převážně výpočetní). V každé oblasti rozebírá vždy na 2 – 3 stránkách několik témat, kterými se vědci zabývají a budou zabývat ve 21. století. Vše je podáno navzdory stručnosti pro laiky přístupnou formou, s četnými přirovnáními a konkrétními příklady. Jediné potíž je v tom, že kniha byla napsána v roce 1996, takže po dvaceti letech už je trochu zastaralá a mnohé problémy a jejich řešení už se posunuly dál. Ale přesto je to zajímavé a pro laika v některých oborech velice informativní čtení.
Bohužel jediná kniha, která u nás Garnerayovi vyšla. Je to zajímavý pohled na působení francouzských korzárských lodí na konci 18. století. O to zajímavější, že autor prožil mládí na jejich palubách a tak jde o svědectví z první ruky. Sice asi trochu zidealizované, vztahy mezi důstojníky a mužstvem zřejmě byly trochu drsnější, než jak je viděl s odstupem mnoha let, kdy už z něj byl vážený malíř a psal své paměti, ale přesto působí velice autenticky. Škoda, že jde jen o určitý výsek jeho třídílných pamětí, bylo by zajímavé si je přečíst celé. A velice oceňuji vynikající ilustrace Přemysla Kubely, lepší být nemohly.
Dávné časopisecké vydání mě nějak minulo, tak jsem s chutí sáhl po knižní verzi. Kdysi bych si to asi vychutnal víc, ale stejně jsem se pobavil. Neff snad neumí nudit.
Protože se jedná o kompilaci z knih Případy z pátrací služby (2002) a Ve jménu zákona (2010), které jsem obě četl, nečekalo mě žádné překvapení. Naštěstí! Znovu jsem se bavil jazykem prvorepublikových protokolů a novinových zpráv, který autor tak mistrně využívá.
Napínavé a vynalézavé povídky, ideální jednohubky před spaním.
Neměl jsem velká očekávání a skutečně. Jedna z nejslabších mayovek, které u nás v poslední době vyšly. Začátek evidentně odkazuje na jakýsi příběh, který ději předcházel, konec zase naznačuje jakési pokračování, aniž by bylo někde uvedeno jaké. Zřejmě to je vytrženo z nějakého většího textu, který ovšem není identifikovatelný. Úroveň adaptace neuvedeného starého překladu je hrozná, navíc se spoustou nevysvětlených čínských (?) výrazů, díky kterým se to i špatně čte. Kniha zjevně vydaná jen na kšeft, bohužel u Návratu není jediná.
V knize se prolínají dvě časové roviny – období archeologických výzkumů Howarda Cartera a doba Násirova vojenského převratu v Egyptě. Na tomto pozadí se odehrává dramatické pátrání po bájných Tutanchamonových papyrech. Takto řečeno, byl by to čistokrevný historický thriller. Jenže oni se tady (v roce 1951) objevují zlí démoni, kouzla, ochranné amulety a čistokrevná magie! A to už je spíš horor. Napínavý, čtivý a dobře vyprávěný, ale přeci jenom trochu žánrově neukotvený. Za to strhávám jednu hvězdičku, ale rozhodně četby nelituji a doporučuji každému, kdo má rád historii, napětí a tajemno. Autor zná a umí.
Nostalgický návrat do chlapeckých let. Soubor povídek, jejichž dějištěm je Mayův Divoký západ. Trochu odlišný od klasických kovbojek, trochu odlišný od reality, prostě Mayův. Většinu jich autor různě přepracovával a začleňoval do svých rozsáhlejších románů, případně vycházely u nás v nejrůznějších překladech v rámci různých výborů z díla. Dají se číst, nenadchnou ani neurazí. Dobrý je vysvětlující doslov Pavla Mizery a téměř burianovské ilustrace Milana Fibigera.
Jako kdysi nadšený divák seriálu Strážce duší jsem uvítal možnost seznámit se s fakty, hypotézami i záhadami, na jejichž základě byl vytvořen. Tato kniha je stejně zajímavá, ne-li zajímavější než seriál. Z různorodého spektra zmiňovaných záhad vyplývá, jak mnoho ještě o naší historii nevíme a asi nikdy s určitostí vědět nebudeme. A když to někdo umí podat takovým způsobem jako Arnošt Vašíček, vznikne přinejmenším zajímavé, ale také inspirativní a zneklidňující čtení.
Naděje na zajímavé čtení rozhodně nebyla zklamána. Jde o nádhernou směs eposu, historie a mystiky. Epos rozmachem téměř homérský, historie zastoupená prostředím starověkého Řecka a Egypta i známými jmény Achnaton, Tutanchamon a Nefertari (Nefertiti) a mystika ve starém Egyptě nutně všudypřítomná, zejména když jde o přímé vyprávění starověkého hrdiny. A samotný příběh? Chytne a nepustí.
Poutavý historický příběh, plný lásky, intrik, ctižádosti a marných nadějí. Spád děje trochu brzdí časté detailní popisy rituálů, oděvů, šperků, nábytku a architektury, vzhledem k autorově profesi ale jsou pochopitelné a především asi odpovídají realitě. Takže je to u tohoto typu historických románů vlastně plus. Celkové hodnocení? Nadšení ne, ale rozhodně spokojenost.
Třináct skutečně špičkových westernových povídek. A přestože se jedná o jeden žánr, každá je absolutně jiná námětem i stylem vyprávění. Čtení, které nemá chybu.
Po dočtení závěrečného dílu trilogie soudím, že Královna svobody se Jacqovi hrubě nepovedla. Kromě výhrad, vypsaných u předcházejících dílů, které jsou i zde, ještě rozhojněny o váhy a míry v kilogramech a kilometrech, nebo staroegyptského plavce, plavajícího mohutným kraulem či „povýšení na záložního generála“. Magie a mystiky také neubylo, spíš naopak. Jazyk vyprávění také nic moc, bitvy jsou líčeny stylem služebních hlášení, neustálá opakování stále stejného mučení a škrcení jsou až nudné. Pointa s odhalením hyksóského špiona je tak neuvěřitelná a nevěrohodná, že to snad autora napadlo až na poslední chvíli. Takže tři hvězdičky jen s velkým zamhouřením obou očí a za přiblížení málo známého úseku staroegyptských dějin.
Výhrady, napsané u prvního dílu (Říše temnot), stále platí. Zde navíc třeba tituly „vedoucí lékařských služeb první pomoci“ a „vedoucí obchodní kontroly“ – to vypadá jak z rakouskouherské byrokracie a ne ze starověkého Egypta. A magie, věšteb a kouzel je stále víc. U románu, který chce být brán jako historický, mi to moc nesedí.
Atraktivní námět z málo známého období egyptských dějin. Ale… a těch ale je víc. Dějiny starého Egypta jsou plné různých rituálů a magických obřadů. O těch se v knize píše hodně, jenže jako o realitě, kdy třeba na smrt nemocná královna při ponoření do vody po vyslovení příslušného zaklínadla ožije, kamenná socha hada vztyčuje hlavu a svítí očima či různé artefakty mají zázračnou moc a sílu. To už se blíží fantasy a v historickém románu působí rušivě. Ovšem nejhorší je terminologie. Nevím, do jaké míry je to věc autora nebo překladu, ale ve starověkém Egyptě používat termíny jako policie, milice, ministr zemědělství, hospodářství a informací, katastrální úřad, odbojáři a odbojové skupiny, nebo aby si starověký vykradač hrobů cpal lup do kapes, to značně snižuje zážitek ze samotného – a zajímavého – příběhu.
Není to klasická detektivka, není to kriminální román, spíš vyprávění o poměrech a vztazích lidí v provinčním městečku dlouho po válce. Sice mi trochu vadila milice a všemožné sověty a komsomolské orgány, ale to k tomuto typu knížek bohužel nevyhnutelně patří. Samotný příběh je zajímavý, vyprávěný s lehkou ironií, literárně rozhodně nadprůměr v tomto druhu sovětské literatury.
Místy dost obtížné čtení, plné odkazů na u nás neznámé nebo těžko dostupné prameny. Pro mě byla nejzajímavější prostřední část, zabývající se podrobně okolnostmi zavraždění cara Mikuláše II. a jeho rodiny. Sice občas připomíná konspirační teorie o přežití některých členů, které ale byly – pokud vím – v poslední době vyvráceny antropologickým zkoumáním nalezených ostatků, ale co je dneska jisté?