tenax komentáře u knih
Moje první „dánovka“, ale určitě ne poslední. Je zřejmé, že autor zná vyšetřovací praxi, včetně nejrůznějších policejních výslechových fíglů, někdy možná i trochu za hranou, o to však účinnějších. Počáteční střídání časových rovin jen zvyšuje očekávání, co bude dál. Jinak svižné líčení, vtipné a uvěřitelné dialogy, sympatické postavy kriminalistů a dost spletité případy, které se nakonec logicky propojí. Detektivka jak má být.
Nijak objevná publikace, všechna témata již byla mnohokrát zrecyklována v jiných knihách a časopisech. Název je dost problematický a zavádějící (marketing?), co je děsivého na místech bojišť, kromě toho, že tam umírali lidé? Také výběr témat mi připadá nelogický – Býčí skála, bitva u Lipan, vražda Anežky Hrůzové… Jednotlivé kapitoly jsou sice zpracovány čtivě a faktograficky asi přesně, ale pořád je to jen kompilát z mnoha dříve vydaných publikací, včetně autorových. Takže spíš zklamání.
Luxusní knížka a luxusní čtení. Kvalitní vazba, přebal, papír a tisk, žádné tiskové chyby, úžasné ilustrace Oldřicha Jelena a bezvadná typografická úprava. Už jenom vzít tu knihu do ruky a zběžně prolistovat je požitek. A po obsahové stránce také není co vytknout. Autor je moudrý, vtipný a vzdělaný člověk, který tady na malém prostoru (vždy ca 3 stránky) dokáže někdy až překvapivě propojit různé epizody z naší i světové historie s aktuálním děním v naší společnosti. A přestože se to týká roků 2003-2004, jsou jeho úvahy a názory platné i po více než deseti letech, možná ještě víc než v době vzniku.
Kniha začíná jako pohodové, téměř etnograficky zaměřené vyprávění o životě chilských Indiánů z kmene Mapučé. Teprve postupem času se mění na akční dobrodružný příběh. Bohužel jde o mnohokrát recyklované téma uzavřené enklávy zlých Němců v Jižní Americe, které nepřináší nic nového. Všechno je dlouho dopředu předvídatelné, včetně pointy. Ani literárně nejde o nic výjimečného. Čili docela zklamání.
Pro nadšené fanoušky – mayology naprostá nezbytnost, pro věčné romantiky a nostalgické pamětníky milá připomínka dětství. Publikace přeplněná fakty a přitom čtenářsky příjemná, psaná s očividným zaujetím pro téma a přitom s nadhledem moudrého člověka. Bohatý jazyk, neotřelé obraty (…děti Harrym potterhlé…), lehký humorný odstup. Nakladatelsky výborné zpracování, kvalitní barevné reprodukce, u jednotlivých témat odkazy na internetové stránky, prostě špička. Něco lepšího už na toto téma u nás těžko vznikne, stejně jako na téma Verne Neffův Podivuhodný svět Julese Verna.
Skvělé čtení. Jediná výhrada je k názvu. Jaképak „záhadné osudy“, když u některých historických postav jde pouze o nedostatek pramenů. A o „slavných“ postavách by se taky dalo polemizovat (Babinský, Kelley, Moravec, Slánský), spíš bych je označil jako známé. Ale to je spíš otázka marketingu. Jinak ovšem všech 16 postav je zpracováno velmi dobře, jejich životní osudy jsou popsány přehledně a podrobně, s mnoha málo známými detaily, hodnocení je objektivní a střízlivé. Zatím nejlepší autorova kniha, kterou jsem četl. Mohla by sloužit jako doplňková četba k učebnicím dějepisu.
Jméno autorky mi nic neříkalo, název zněl lákavě, tak jsem to risknul. A nelituji. Krátké, několikastránkové medailonky lidí a událostí v našich dějinách, od kněžny Libuše až po Elišku Junkovou, jsou čtivé, plné zajímavých informací, nejen těch oficiálně uváděných v učebnicích, ale také těch málo známých, o to poutavějších „drbů“. Vždyť kde jinde by se člověk třeba dozvěděl, že student Akademie Antonín Chitussi se svým přítelem Mikolášem Alšem shodili ze schodů německého profesora, protože se vyjádřil neuctivě o českém umění. A taky za to šli sedět… Jsou často proloženy autorčinými osobními vzpomínkami a vyznáními vztahu k některým probíraným osobnostem. Milé, odpočinkové a zároveň poučné čtení.
Vážné i nevážné vyprávění o pozadí vzniku Četnických humoresek. Opět zábavné a přitom informativní čtení, skvěle proložené citacemi z dobových materiálů. Jen jeden příklad:
„…Před vlastním použitím zbraně byl však četník povinen použít mírnější prostředky, kterými se rozumělo v případě zprotivení se napomenutí hlasem rozkazovacím, zatčení a přiložení svěracích řetízků a v případě zamýšleného pokusu o útěk napomenutí, pronásledování prchajícího honěním a vyzvání nahodile přítomných osob, aby byly nápomocny jeho dopadení, případně použít zbraně méně nebezpečné, kterou byla rozuměna šavle…“
Ty obraty "napomenutí hlasem rozkazovacím" nebo "pronásledování prchajícího honěním" jsou kouzelné.
Tak tohle je velmi příjemné překvapení. Dal jsem se do čtení jen v rámci kompletace vlastní sbírky edice Karavana a objevil vynikající knížku. Nejen tím, že připomíná nespravedlivě zapomenutého českého přírodovědce a cestovatele Helfera a jeho cestu po Orientu (1836-40), která sama o sobě byla dobrodružná a vzrušující. S karavanou velbloudů projel Mezopotámií, na prvním parníku plul po Eufratu do Basry, na slonech pronikl do pralesů Barmy. Kniha je psána jakoby pohledem jeho ženy Pavly, která ho na cestě doprovázela, zpočátku jen proto, že byla jeho manželkou a považovala to za svou povinnost, postupem času se ale stala jeho nejbližší spolupracovnicí a partnerkou – odjela jako žena přírodovědce, vrátila se jako přírodovědec. To v první polovině 19. století určitě nebylo běžné. Je to napínavé, místy i lehce humorné čtení, i faktograficky zřejmě přesné, protože autor vycházel z pamětí Pavly, pozdější hraběnky Pauline Nostitz, publikovaných v roce 1873. Knížka rozhodně stojí za přečtení a je škoda, že docela zapadla (jako Helfer sám…).
Nostalgický návrat do mládí, kdy jsem některé v knize uvedené lokality navštívil. Jenže tenkrát knihy na toto téma nebyly, internet neexistoval a tak jsem měl informace jen ze sporadicky publikovaných stručných článků v novinách a časopisech. S o to větším zájmem jsem knihu přečetl a nebyl vůbec zklamán. Teorií o megalitech, menhirech, kamenných řadách a vůbec zvláštních kamenech je mnoho, od těch nejfantastičtějších až po ty úplně triviální, o žádné se zatím nedá říct, že je ta pravá. V každém případě jsou zde shrnuty cenné informace z tzv. orální historie, svědectví pamětníků i zapadlé články v regionálním tisku a dobových kronikách. Autor neprosazuje nějaké své řešení za každou cenu, jen otevírá některé nové pohledy na celou problematiku. A dělá to čtivým, i pro laika snadno pochopitelným stylem. O to je kniha cennější.
Patnáct povídek, které představují průřez tvorbou polských autorů sci-fi, od profesionálních spisovatelů až po příležitostné autory třeba jen jedné povídky. Všechny jsou čtivé, zajímavé, námětově i zpracováním rozličné, takže je těžké hodnotit knihu jako celek. Ale už za tu rozmanitost a za to, že ani jedna nebyla vyloženě špatná, si zaslouží 4 hvězdičky.
Dalo by se podle anotace snadno odložit s tím, že je to jedna z typických sci-fi sovětského typu. Tak jednoduché to ale není. Samozřejmě je zde spousta klišé o komunistickém ráji na zemi ve 22. století, běžné mezihvězdné lety a přetváření planety i myšlení člověka. Ale hlavní myšlenka se objevuje až v závěrečné části – problémy v komunikaci se zcela odlišnou civilizací Vyšších Prvoků, jejichž vývoj byl naprosto odlišný od vývoje člověka a z toho důvodu je lidem cizí i jejich způsob chování a myšlení. Bohužel, než se k tomu děj dopracuje, je potřeba se prokousat spoustou technických, pseudotechnických a psychologických úvah a popisů, které jsou až únavné. Škoda, někdy méně bývá více.
Exotické prostředí, časově blíže neurčené, předvídatelný děj, kde dobro musí zvítězit nad zlem. Dá se to číst jako pověst, která změnou kostýmů a jmen může pocházet odkudkoliv. Čili jako příběh nic výjimečného. Velké plus jsou velmi zdařilé a stylové ilustrace.
Zajímavý přehled tajemných sladkovodních živočichů z celého světa, včetně úvah o možném zoologickém zařazení. Mnoho nových informací, podaných velice čtivou formou. Celkem střízlivě jsou odděleny pokusy o podvod, mystifikace a omyly, na druhou stranu ale je třeba vzít v úvahu, že autor je kreacionista a některé jeho závěry by Darwina nepotěšily.
CHUDÁK GARDNER. Typická masonovka, i když zápletka je dost násilná a nevěrohodná, ale dobře by se četla. Ovšem překlad je příšerný. Nejen že Mason v jednom odstavci Delle Streetové tyká i vyká, Paul Drake oslovuje Masona třeba „Ty stará svině“ apod., vyskytují se zde i takové zhovadilosti jako „Řekněme tomu, že…“ místo „Dejme tomu, že… a mnoho dalších. Překladatel možná ovládá angličtinu (údajně jde o pseudonym herce, režiséra, filologa! a anglisty! Ondřeje Davida), ale čeština je mu velmi cizí. I redakčně je kniha odfláknutá, je v ní spousta překlepů, které přímo bijí do očí. Nakladatelství má sice „světové“ jméno, ale nejspíš šlo o nějaké podnikavce, kteří jen konjunkturálně těžili ze zájmu o Gardnerovy detektivky. Na hodnocení takových knih by chtělo zavést kategorii Odpad na druhou.
Souborné vydání prvních dvou z 21dílného cyklu románů Dobyvatelé nemožného, které vycházely ve Francii v letech 1971-2009. První román – Směr Uruapan – je tuctový dobrodružný příběh, bez originality a nějakého původního nápadu, dost násilně a nelogicky zamotávaný, s nutným, ale jen naznačeným happy endem. Druhý příběh – Návrat z nenávratna – už obsahuje prvky sci-fi, ale jde o mnohokrát použitý problém adaptace člověka z dávné minulosti na současnost. Takže sci-fi je hlavně v tom, že všechno řeší soukromě parta teenagerů pod moudrým vedením lékaře, otce dvou z nich, bez zapojení vědecké obce.
Další díly této série u nás již nevyšly a myslím, že tím českému knižnímu trhu nevznikla žádná ztráta.
Nedělat si pořádek v knihovně, asi bych se k přečtení této knihy nikdy nedostal. A byla by to škoda. Jsou to tři nenáročné – literárně i dějově – povídky, odpočinkové čtení, které nenadchne, ale ani neurazí, kde všechno dobře dopadne a dobro zvítězí nad zlem, jak to má ve správných pohádkách být.
Příběh, ve kterém autor bohatě využil své vodácké zkušenosti. Není příliš akční, obsahuje hodně popisů šumavské přírody. Trochu na závadu je, že autor napřed popisuje svou plavbu a pátrání po reálnosti Zachařova osudu, aby pak vyprávěl jeho dobrodružství jako samostatný příběh. A ten navíc prokládá vyprávěním o Zachařovi ústy Aleny, jedné z ústředních postav příběhu, a to i v rámci jedné kapitoly, takže chvílemi je v tom docela zmatek. Ale celkem dobře se to čte, zvlášť s vědomím, že jediné, co se o Zachařovi z Pašiněvsi ví, že existoval. Nic víc!
Trochu pomalý, ale nezbytný, rozjezd se zejména v poslední třetině mění v příběh plný akce. Celá zápletka je postavena na konfrontaci rozdílu mezi způsobem myšlení lidí a mimozemské civilizace, pořadím hodnot a vnímání morálky. Atraktivní námět a solidní zpracování.
Spíš podprůměrný historický román pro mládež, minimum historických reálií (snad s výjimkou bitvy u Kolína), nevěrohodné charaktery hlavních hrdinů, nevěrohodné zápletky, z literárního hlediska také nic výjimečného. Vhodné jedině k ukrácení deštivého dne nebo na dlouhou cestu vlakem.