tenax komentáře u knih
Kdyby žil R. L. Stevenson dnes, už by jistě vyšlo několik dalších dílů série, kniha od knihy slabomyslnější, ale o to víc očekávaná natěšenými fanoušky Jima Hawkinse. Naštěstí to byl Pan Spisovatel a tak odvyprávěl příběh a tečka.
Takže se tohoto úkolu chopil Robert Leeson. Moje počáteční skepse se rychle měnila na uspokojení z důvěrně známého a přesto úplně nového příběhu, který mě vrátil do chlapeckých let, kdy znalost Ostrova pokladů patřila k základní výbavě každého kluka.
Četl jsem před mnoha lety a při aktuálním prolistování si potvrzuji tehdejší dojem. Nebýt obálky a tiráže, vsadil bych na autorství Eduarda Štorcha, tak je námět i styl podobný, jen přesazený do podtatranského prostředí. Příběh je jednoduchý, přehledný, zrádce je jasný od samého počátku, překvapením je jen, jak dlouho Havranům trvá, než ho odhalí.
Tak tohle se autorovi moc nepovedlo. Pokusil se smíchat biografii skutečného dobrodruha, detektivku, společenské nepokoje v Londýně a staroegyptská mystéria do jednoho příběhu. A výsledek? Detektiv Higgins obchází podezřelé a neustále si zapisuje poznámky do „notesu v černých deskách z voskovaného plátna“, tajemný Littlewood vypadá jako karikatura padouchů z wallacovek, realita dávných egyptských mystérií v 19. století je spíš k pousmání, dialogy jak ze soudních protokolů. Navíc u každé druhé londýnské budovy, kolem které některá postava projde, jsou naprosto zbytečně uváděny letopočty založení a přestaveb, aniž by to mělo jakoukoli souvislost s příběhem, takže je to navíc i jakýsi nechtěný londýnský bedekr. A tak je tady 400 stránek textu, který se dobře čte, protože čtenář pořád očekává nějaké překvapení a pointu, ale ono nic.
Ani chronologicky poslední díl série nezklamal, opak by mě velmi překvapil. Zajímavý popis malé části chilských dějin. Sharpe je opět neprůstřelný, i když se do bojů moc nehrne, jen se snaží splnit svou povinnost vůči starému příteli. Ale když už musí, jeho válečnické zkušenosti a instinkty se zase projeví v celé parádě při dobývání španělských pevností Puerto Crucero a Valdivia.
A když je to závěrečný díl, sluší se vyjádřit k celé sérii. Přesto, že jednotlivé díly byly psány jaksi na přeskáčku, vyplatí se ji číst podle chronologie dějů, knihy na sebe logicky navazují, včetně vývoje charakterů postav. To se Cornwellovi (až na nepatrné výjimky) skutečně povedlo dodržet. Díky nakladatelství je kompletní série jistě ozdobou knihovny každého milovníka historické literatury. Stejný formát a grafické provedení obálky, kvalitní překlad jedním překladatelem, dodržení pořadí vydávaných knih podle děje, relativně rychlé vydávání (2006-2016), to znamená zhruba 2 díly za rok a hlavně dokončení kompletní série. Paráda!
Soubor všeobecně známých, méně známých i úplně neznámých příběhů podvodníků, lhářů, podrazáků a šarlatánů z celého světa. Každý sám o sobě by se hodil jako článek do novin a časopisů spíš bulvárního typu, ale na knihu je to dost málo. Citelně chybí nějaká obrazová dokumentace, redakční práce asi žádná (neuvěřitelné množství tiskových chyb a překlepů). Čtení na líné nedělní odpoledne bez nároku na soustředění a literární kvalitu.
A je utrum! Přestože autor v sérii pokračuje a každý rok přidává další díl, my čeští a slovenští loganofilové a steelofilové máme smůlu. Nakladatelství BB/art zatím další pokračování zřejmě vydat nehodlá, aspoň jak jsem pátral, tak od roku 2013 ani ťuk a v edičním plánu taky nic. Škoda, je nutno hledat další pochoutky jinde, protože tohle pochoutky byly.
V tomto dílu autor trochu ubral nechutností z pitevny, přidal akčních scén, Loganovy smůly a Steelové hlášek, složitých vztahů mezi detektivy, dokonce i mezinárodní přesah zločinů. A nezbytný humor: …vypadal jako žába, zastižená během proměny v nijak zvlášť atraktivního prince…/ …Nebyl to nejošklivější člověk v Aberdeenu, ale měl pro ten titul slušné předpoklady…/ …napochodovala do recepce s výrazem, pod kterým by se zkroutilo linoleum…/…I kontinentální desky se pohybujou rychlejc než ten tlustej blb…
Pošušňáníčko.
Mám rád autory knih s přesahem. To znamená autory, kteří neustrnuli ve svém oboru, ale zamýšlejí se i nad často neuvěřitelnými souvislostmi mezi jevy ze zdánlivě vzdálených oblastí lidského poznání. Takovými jsou u nás třeba dr. Koukolík nebo Václav Větvička. A patří mezi ně i Václav Cílek. S jeho názory je možné se ztotožnit, je možně s nimi zuřivě nesouhlasit, ale v každém případě donutí k zamyšlení. Už třeba jen o tom, jak souvisí barva prvních deštníků se změnou vytápění Londýna kolem roku 1700…
Formálně jde o pouhé přepisy rozhlasových pořadů, ale fakticky je to kaleidoskop moudrých a zasvěcených úvah nad současným světem.
McBride v této sérii díl od dílu přitvrzuje, případy jsou stále nechutnější – tentokrát dokonce kanibalismus, několik obětí z řad policie, dávné přehmaty ve vyšetřování… Ale navzdory tomu, nebo spíš právě díky tomu je to opět strhující čtení, plné akce, logických propletenců, slepých uliček a napětí až do konečného finále, které ovšem naznačuje možné další pokračování, protože osudy některých postav nejsou dopovězeny. Do toho humorné vsuvky a hlášky: …sto osmdesát centimetrů rozzuřeného sádla…, …sjela ho pohledem, pod kterým by zatrnulo i statnému gorilímu samci…, …vyváděl by, jak matka Tereza v bordelu…
To se nedá jen číst, to se musí vychutnávat.
Když se najde člověk, který miluje svůj obor, tedy botaniku, ale neustrne u něj, nýbrž dohledává k předmětu svého zájmu i informace z jazykovědy, historie, meteorologie, architektury a dalších zdánlivě nesouvisejících oborů, navíc to umí podat krásným jazykem a s vtipem, je radost jeho knížky číst.
Proč mě při čtení Větvičkových fejetonů vždycky napadne jediné slovo – člověčina?
Ponurý deštivý Aberdeen, věčně napruzený a na pokraji infarktu se pohybující inspektor Insch s vášní pro ochotnické divadlo, sprostá inspektorka Steelová, zaťatá Jackie Watsonová, místní sadomasochistická komunita, do které patří i jeden z policistů. To jsou ingredience, ze kterých je složen příběh několika zdánlivě nesouvisících, ale svým způsobem propojených zločinů. A Logan, o kterého se šéfové přetahují a nedají mu vydechnout, navíc musí řešit i soukromé problémy. Ubylo scén z pitevny, přibylo alkoholu, ale vzhledem k charakteru zločinů je to asi oprávněné a pochopitelné. Skvěle napsaná detektivka, žádný detail není samoúčelný, vše do sebe logicky zapadá. Těšení na pokračování série.
Totální úlet. Kdyby Bauer své vzpomínky na působení v normalizačních Zemědělských novinách zpracoval podobným způsobem jako Švandrlík Černé barony, bylo by to jistě zábavné čtení a zvlášť pro pamětníky nostalgická připomínka normalizace. Ale jako detektivka? Konverzace do značné míry spočívající ve vyprávění politických vtipů ze soutěže o Zlatou mříž a pití, všechny postavy nutně musí mít nějaký škraloup z osumašedesátého roku, neorganicky vložená druhá vražda před koncem knihy, pachatelé jsou usvědčeni proto, že se sami přijdou přiznat, přesně tak by detektivka vypadat neměla. A když se zavražděný taxikář jmenuje celkem neobvyklým jménem Felix Krumlovský, což byl Bauerův pseudonym, tak nevím, dělá si z nás srandu nebo mu došly nápady? Takže jako oddychovka ano, jako detektivka rozhodně ne.
A to vůbec neberu v potaz neuvěřitelně odbytou redakční práci, chybějící nebo naopak přebývající slova. Za to by příslušná pracovnice měla mít titul „neodpovědná redaktorka“.
Důstojné navázání na první příběh série Logan McRae (Žulové město). Logan je přidělen k detektivu inspektorovi Steelové, cynické, přisprostlé šéfce, která jej dokonale zaměstná a nenechá ho odpočinout. V krátké době dochází k několika nesouvisejícím zločinům – žhářské útoky s několika mrtvými, série zavražděných a zohavených prostitutek, naporcovaná mrtvola nalezená v kufru. K tomu drogy a korupce na radnici, do vyšetřování všech případů je Logan nějak zapleten. Navíc musí řešit i osobní vztahy a problém s vyšetřováním dřívější zbabrané akce, při které zemřel policista. Jako bonbónek a protiváha k drastickým detailům je přítomný i humor (…měla tu nejohavnější sbírku kalhotek a podprsenek, jakou kdy Logan viděl. Její prádlo vypadalo, jako kdyby je ve volné chvíli vymýšlel výrobce předválečných zepelínů… / …jeho obrovské hodinky by pokryly národní dluh menší rozvojové země…). A tak je tady opět strhující příběh z práce aberdeenské policie, skvělé čtení a zároveň těšení na další případy sympaťáka Logana.
Zdá se, že jako životopisný román je kniha celkem věrohodná, ostatně autor se postavou barona Trenka zabýval dlouhodobě a publikoval na toto téma několik studií. A tak zde chybí nějaká ústřední románová zápletka, je to spíš prosté líčení průběhu života člověka, který se vymykal. Vymykal se statečností, válečnickou náturou, inteligencí, ale také nedostatkem pokory, což mu přinášelo mnohé nesnáze, vrcholy i pády, kdy mu třikrát hrozil i trest smrti. Vždy se z toho dostal, ale nakonec stejně podlehl a skončil na Špilberku v pouhých třiceti sedmi letech.
Kniha je zajímavá a informativní, líčí Trenka objektivně a nezaujatě, v rámci tehdejší složité doby.
Kniha z kategorie „chytne a nepustí“. Zima v Aberdeenu je hnusná, buď prší nebo mrzne a sněží. Ale mnohem hnusnější je řádění pedofilního vraha, po kterém detektiv seržant Logan McRae s kolegy pátrá. Do toho ještě úniky informací z policie k místní novinářské hvězdě, nálezy dalších mrtvol, které možná s případem nesouvisí, složité vztahy s nadřízenými, scény z pitevny – má toho Logan dost najednou. Napínavý, složitý, ale logicky vystavěný příběh, skvěle charakterizované postavy, místy s lehkou dávkou humoru (…Utrácel peníze, jako kdyby měly vyjít z módy…) – to láká k dalším knihám této série. MacBride zkrátka umí.
K téhle knížce jsem přistupoval se značnou nedůvěrou. Přeci jenom kombinace sovětského autora a 2. světové války není nic, co by ve mně vzbuzovalo velké naděje. A čekalo mě příjemné překvapení. Napínavé čtení, téměř součkovská kombinace faktů a fikce, žádná ideologie, logické propojení zdánlivě nesouvisejících událostí. Celkově pohodové rekreační čtení, které zaujme, navíc velmi solidní překlad Libora Dvořáka.
Pohodové čtení na horký letní den.
Knha popisuje Liboriovu nebezpečnou cestu s nákladem mouky do Denveru přes Kulivé hory, během níž se seznámí s potulným knězem Oliverem a krásnou Peggy Sue. Zažívají spolu nejrůznější dobrodružství, při kterých je před Indiány chrání amulet náčelníka Wambanagy. Román není – jak píše autor v doslovu – ani pravdivý, ani vymyšlený, je napsaný na základě Schlesingerových článků v krajanském tisku. Nechybí poetické popisy přírody, dějové napětí ani humor, zejména v dialozích Liboria a Olivera, třeba: „O čem mlčíš?“ … „O tom samém, co ty.“
Rozhodně to nepovažuji za ztracený čas.
Tristní čtení.
Soubor několika studií o cenzuře literatury v období protektorátu, letech pokvětnových (1945-1948) a poúnorových (1948-1951). Na základě obdivuhodně rozsáhlého studia archivních fondů, zápisů z jednání, pozůstalostí a dobových článků z novin a časopisů autor dokládá obecně fungování a zásahy různých dohlédacích komisí a orgánů na literaturu, zejména na tzv. lidovou četbu (označovanou jako škvár, brak, kýč). V některých případech ještě podrobně rozebírá zvlášť příznačné jevy určitých období – Rodokaps, přerod autora Eduarda Kirchbergera v Karla Fabiána, počáteční vývoj edice Románové novinky jako pokračování rodokapsů apod. Jako přílohy jsou přidány některé zápisy z jednání nejrůznějších komisí a autentické texty některých zákonů.
A tristní čtení je to proto, že dokumentuje, jak snadno a lehce se i v literatuře z katů stávají oběti a naopak z obětí kati.
Příběh z let 1741-42, kdy byl Písek během tereziánských válek o habsburské dědictví okupován Francouzi. Vychází ze skutečných událostí a skutečných osudů Píseckých. Měšťané mají jedinou nezáviděníhodnou možnost – snaží se přežít a nějak s okupační mocí vyjít, každý podle svých možností a svého naturelu. Do tohoto rámce je umístěno vyprávění o hejtmanovi písecké pěchoty Jakubovi Jablonskému a jeho mladším bratru Petrovi, který postupně vystřídá tři uniformy a zároveň ztrácí iluze o kráse vojenského řemesla.
Kniha je psána dost obtížným archaizujícím jazykem, který je náročný na soustředění, ale rozhodně stála za přečtení.
Tohle není kniha na normální čtení, to je na podrobné studium, ale jen pro ty, kteří se z jakéhokoliv důvodu zajímají o občanskou válku ve Španělsku. Na toto téma u nás nevyšlo mnoho knih, navíc zpravidla byly zatíženy bolševickou propagandou, a ty, které vyšly v posledních letech, se věnují nějaké specializované oblasti, většinou jen letectví. Tato se zásadně liší. Podává ucelený a objektivní obraz španělské občanské války, dokonale dokumentovaný obrovským množstvím fotografií, mapkami, využitím zahraničních literárních zdrojů, přesnými citacemi a studiem našich i zahraničních archivů. Troufám si říct, že bez ní se neobejde nikdo, kdo by chtěl téma občanské války ve Španělsku v budoucnu zpracovávat. Klobouk dolů před autory.
Dva nezávislé příběhy, které spojuje společné téma – nindžové a jejich umění. Děj obou je celkem předvídatelný, nepříliš komplikovaný, zajímavá je hlavně spousta dobových reálií z Japonska v 17. století. Vzhledem k tomu, že autor je japanolog, zdá se, že jsou celkem věrohodné, a to je asi hlavní přínos téhle knížky.
Velmi oceňuji stylový ilustrační doprovod, který vypadá velice dobře, navzdory novinovému papíru, na kterém je tištěn.