teramacek komentáře u knih

Úplně jednoduše: Mně se to líbilo. Včetně všech sexuálních popisů, včetně všech odosobněných faktických informací, nějak to tam prostě všechno sedlo. Ve finále je to (překvapivě) velká romantika. A hlavně teda skvělá knížka.

12 02.06.2020

Tohle bude asi malinko marná recenze, ale co už :) Knížka se mi líbila od začátku do konce. Vůbec mi nevadilo přeskakování mezi osudy lidí, vzpomínání, přemýšlení postav... naopak. Asi díky (!?!) tomu, že jsem sama člověk patřící nějaké té úzkosti, měla jsem pro většinu postav, ať už v menší či větší míře, pochopení a vlastně každý mi byl ve finále něčím sympatický, a to dost. Asi to není z celosvětového hlediska nijak revoluční kniha, mě se ale dotkla sice nenápadně a něžně, ale přesto hluboko. Těžko to popisovat... to se musí přečíst :)

10 10.07.2020

Teda to zas byl pekelný vhled do polámané lidské psychiky. Nechápete mě špatně, ta knížka je skvělá, zhurta napínavá a jakmile s ní jednou začnete, budete mít problém přestat číst. Jen mě z toho napadlo, že něco tak znepokojivého, s tolika poměrně drastickými detaily (přiznávám, že u části popisující psí zápasy jsem musela přeskakovat řádky) může asi napsat jen někdo, kdo v sobě má poměrně slušný kousek temna. Nu nic, asi se bych si měla pro zklidnění přečíst Pipi dlouhou punčochu :)

9 03.02.2021

Nějak jsem od té knížky čekala víc. A asi i od autorky; i vzhledem k tomu, že byla oceněna cenou Magnesia Litera, jsem si myslela, že půjde o trochu kvalitnější literární zážitek. Samozřejmě nezpohybňuju, že její příběh je těžký, že to chtělo sílu to sepsat. Zároveň se ale nemůžu ubránit pocitu určité nedospělosti autorky. Ty neustálé stížnosti na manžela, popis toho, jak hrozně se k ní choval, jak ji srážel, ale když si našel někoho jiného, tak velká touha získat ho zpátky. Nevím, prostě z toho mám smíšené pocity. (A tedy překvapilo mě, že paní Duffková nevěděla, co je DVTV a ceny Magnesia Litera. To druhé možná i víc než to první, vzhledem k tomu, že v knize samu sebe popisuje jako velkou čtenářku. Zkrátka celkově pro mě byla kniha vlastně zklamáním.)

9 15.03.2020

Knihu jsem doslova zhltla, ne tedy úplně radostně. Teď ji čte moje kamarádka a shodly jsme se, že to (dámy prominou) sedí, jak pr*** na hrnec. Závidím holkám, které nemají potřebu tuhle knížku číst :)

9 25.04.2019

Pro mě to byla knížka o tom, že není všechno tak, jak se může zdát, ani lidi a už vůbec ne jejich pocity, vztahy. Že si často o věcech a lidech (i nejbližších) myslíme něco... a jsme úplně vedle. Ale vždycky můžeme začít znova.
- Kdyby to nebylo poznat, moc se mi ta kniha líbila. Ze spousty důvodů, které ani neumím pořádně popsat. Celé je to skvělý, chvílemi i napínavý příběh, který se dotknul nějakého místa hluboko ve mně. Teď jen musím přijít na to proč. "Jen" ;)

9 03.02.2019

Je to brutální? Je. Ale je to skvělý? Je. To se prostě nedá svítit. Carter umí. Drsně, ale umí.

8 19.12.2018

Na začátku jsem si říkala, že je to fajn, ale vlastně taková průměrná knížka a cca od poloviny jsem jí úplně propadla - a posledních pár desítek stran probrečela. (Nutno dodat, že na trajektu; těch cca 100 lidí kolem si asi myslelo něco neuctivého o mém duševním zdraví.) Je to krásná, citlivá knížka. A Oveho nesnesitelnost si skoro nejde nezamilovat :)

8 28.09.2018

Knížku jsem začala číst v sobotu večer, odložila ji v jednu ráno, vzbudila se v půl desáté a v deset měla dočteno. Taky jsem si už cca v polovině čtení koupila audioknihu. Tím bych chtěla zlehka ilustrovat to, jestli a jak se mi líbila :) Knížky o osobním rozvoji znám, mám, snažila jsem se už dříve číst, tak v 90 % byla ta koupě vyhozením peněz a ztrátou času. Tak často opakované mantry o tom, jak máme být pozitivní, snažit se, dělat měsíc tohle a pak díky tomu budeme smíření se vším a všemi, bohatí, krásní a cítit se báječně do konce života, na mě prostě nefunguje. Nevěřím to, cítím tak určitý tlak a taky dost silně to, že když ho nezvládnu, když nebudu ta osvícená, selhala jsem a měla bych se stydět. To člověku moc sebevědomí nepřidá. Takhle knížka pro mě byla naprosto jiná. Nenabádá, abyste se snažili - vlastně rádi úplný opak. Nemusíte být výjimeční - proboha, je přece úplně OK být průměrný, když se tak cítíte fajn. Pro mě ohromně osvěžující. Moc se mi líbí Mansonův styl psaní, jasně, sem tam sprosté slovo (tváří v tvář názvu knihy jsem to nebrala jako velké překvapení), ale co, prostě píše jako normální člověk, který něčím prošel, něco zažil, něco si o tom přečetl, něco z toho pro sebe vyvodil a protože by to mohlo pomoct i ostatním, tak hele, tady to máte. Možná to není nijak převratná kniha, nevím, asi jak pro koho; pro mě ale určitě byla a je. Fakt jsem nadšená a hodlám si to ve své průměrnosti udržet :)

7 06.01.2019

Nečetla jsem jiné zdejší recenze, jen jsem si teď všimla, že kniha ma 72 % a napadlo mě: Sakra, není to málo?! Poslední řádky jsem totiž dočetla jen před pár minutami a jsem nadšená. Smutně, úzkostlivě, ale přesto nadšená. Líbil se mi styl psaní, hlavně ale oceňuju (dle mého) dost silnou sebereflexi, občas možná až trochu moc sebemrskačskou autorky, přijde mi fér, NE, považuju za ohromně odvážné přiznat sobě i ostatním "nebyla jsem svému muži dobrou partnerkou a asi mám i dost omezení jako matka" - v dnešním světě, kde co není barevné a krásné, kdo není dokonalý a šťastný je asi trochu vadné/vadný, mi tohle "odkopání" přišlo... zdravý. Vlastně i kdyby to byla od autorky vypočítavost, což ale vzhledem ke všem okolnostem a obsahu nebyla. Zkrátka za mě super. Žádná oddechová červená knihovna, ale to holt život není.

6 22.09.2019

Já vám nevím, mně to nějak za srdíčko nevzalo (ani ho nezlomilo, jak se psalo v citacích na zadní straně obálky :)). Přišlo mi to celé předvídatelné, dlouho jsem čekala na nějaký zvrat, ale tak lehce za půlkou knihy jsem si uvědomila, že nic takového se zjevně konat nebude a víceméně jsem to dočítala jen kvůli rozhodnutí to dočíst. Nebyla to úplná nuda, to zas nemůžu říct, ale že by to ve mně zanechalo jakýkoliv výrazný pocit... to ne. Možná jsem už po přečtení mnoha kilogramů knih necitlivá hyena :)

6 14.02.2019

Na detektivku velmi slušný, už jsem si koupila druhý díl. Chris Carter je samozřejmě Chris Carter, ale i tohle má velmi povedený příběh, atmosféru, graduje to... Nemůžu si stěžovat.

5 02.06.2020

Úžasná kniha, úžasný překlad! Byla jsem dojatá, smutná, lehounce nejistá, plná naděje... prostě mi to dalo všechno, co by silná kniha měla.

5 01.10.2018

Nebudu objevovat Ameriku – ta kniha je prostě skvělá. Navíc ji Dicker napsal tak mladý – sakra, jak já mu závidím. Zdravě ale, přejícně (píše se to tak, doufám, jinak moje sebevědomí klesne pod úroveň dna moře).

4 23.09.2021

Knížku jsem doslova zhltla za tři dny. Už před mnoha lety jsem viděla film a matně si – ano, i díky anotaci samozřejmě – pamatovala obsah, ale na takovou stísněnost jsem stejně nebyla připravená. Každé otočení stránky slibovalo „hele, to lepší nebude, tady čeká jen něco ještě víc ponurého, z čeho Ti bude ouvej kolem žaludku”, a rozhodně to nebyly plané sliby. Sama nejsem matka, přesto na mě zejména ten vztah „Eva – Kevin” zapůsobil mocně. Samozřejmě bylo od začátku jasné, že tohle nemůže mít šťastný konec, přesto pro mě závěr knihy překvapivý byl. Možná nejvíc v tom, ať už to zní jakkoliv paradoxně, že ve mně pořád žila nějaká malá naděje, že to třeba nedopadne tak úplně blbě, nešťastně, zlomeně. Nu, vybrala jsem si to na dovolenou sama, tak si nestěžuju. Jen zlehýnka rozechvěle konstatuji, že to pro mě byla docela díla. Asi i díky té formě dopisů. Asi jsem zralá na nějakou dětskou knížku o štěňátkách :)

4 19.09.2021

Díky panu Carterovi mám trochu vysokou laťku, co se detektivek týče, ale přesto (nebo díky tomu?) můžu s klidným svědomím prohlásit, že tohle se četlo hodně dobře. Vlastně jsem to dala během dvou dní – a bylo to teda vyčerpávající ležení na pohovce :) Ta filmová tématika tomu asi dost pomohla, ale celkově to pro mě bublalo dost příjemným tajemnem a ani chvíli jsem se nenudila.

4 01.02.2021

Nebylo to zlý, to ne. Ale na můj vkus nějak složitý. Moc postav, děsně spletený... Určitě to není tak, že bych se nudila, ale zkrátka mi to přišlo už trochu překombinované.

4 11.09.2020

Knížka se mi líbila. Moc. Příběhy z praxe i názory paní doktorky, byť někomu můžou připadat možná příliš volnomyšlenkářské. Ale doba se prostě mění, vztahy a způsoby jakými můžou fungovat, ze kterých by mojí babičce údivem poklesla čelist, už zas tolik nešokují. Mně to přijde v pořádku. Život prostě... :)

4 01.07.2020

Přiznávám, že politika není můj koníček a o Obamových jsem toho moc nevěděla. On mi vždycky přišel nějak sympatičtější, uvolněnější než ona, ale že bych k jednomu nebo druhému cítila velké sympatie, ať pozitivní nebo negativní, to úplně říct nemůžu. Přesto jsem na tuhle knížku byla moc zvědavá, říkala jsem si, že by to mohl být zajímavý příběh... A když to shrnu: Vono jo :) Myslím, že největší síla a hodnota té knihy je v tom, že jí zjevně psali fakt skvělí spisovatelé. Věřím, že paní Obamová není marná autorka, ale za takovouhle knihou prostě musí stát spousta extrémně šikovných a nadaných lidí. Čtení jsem si fakt užila, mnohokrát slzela a ztěžka polykala, protože je to tak lidsky napsané, je v tom taková síla (možná by se občas dalo říct, že takový ten americký sebevědomý až trochu budovatelský nádech), až se mě to dotýkalo téměř osobně. Kdybych to měla shrnout: Byl to jeden z nejlepších románů, jaké jsem kdy četla. A schválně píšu románů, protože tohle není klasická biografie. Na tomhle si dal tým lidí fakt sakra záležet a dali ve finále dohromady hodně dobré čtení. A to píšu i přesto, že mi tak nějak pocitově na paní Obamové pořád něco nesedí :)

4 11.04.2020

Já tuhle spisovatelku miluju. Přesto, že je mi z jejích knížek vždycky tak trochu úzko, protože v nich pokaždé najdu minimálně jedno emocionální rozpoložení, jeden povahový rys buď svůj nebo někoho blízkého, který mi brnkne o srdce a znervózní mě. Jako už dvakrát předtím i u téhle knížky jsem hltala stránku za stránkou, nemohla se dočkat dalších slov, ale zároveň mi s každou další kapitolou bylo víc a víc líto, že se blížím ke konci. Život prostě... ;)

4 04.06.2019