Tereza0107 komentáře u knih
Knížka se mi moc líbila. Hezky vyprávěný příběh odehrávající se za druhé světové války, zajímavé prostředí cirkusu, sympatické postavy a o probrečeném konci ani nemluvím. Ale něco mi tam trochu chybělo. Občas mi přišlo , že postavy a jejich city mohly být vykresleny více do hloubky. Třeba pasáž, kdy do příběhu vstoupil Luc a okamžitě se s Noou do sebe zamilovali, přičemž si vlastně ani pomalu nic neřekli, mi přišla trošku přitažená za vlasy. Každopádně jsem byla zvědavá jak vše dopadne a v době, kdy mi zbývalo asi jenom 25 stránek jsem si říkala, že se vše ani nemůže stihnout rozuzlit. A pak najednou bum, konec a slzavé údolí. Každopádně můj konečný dojem z knížky je dobrý a nelituji, že jsem si ji přečetla.
Knížka se četla úplně sama. Moc hezký a zajímavý příběh, kde se člověk zároveň i něco dozví o prostředí pracovních terpentýnářských táborů a americké historii. Doporučuji!
Publikace se mi celkem líbila. Je to dá se říci takový stručný přehled o tom, jaké bylo dětství, rodinné zázemí nebo finanční situace rodiny A. Bartoše. Popisuje jeho studijní úspěchy, motivaci k tomu, proč se dal k vojsku a velké množství jeho vojenských cest či kariérních postupů.
Po konci této popisné části navazuje část s obsahem Bartošova zápisníku, které tvoří z velké části adresy lidí z různých států. Dále si zde zapisuje své osobní myšlenky, oblíbené citáty, knihy, které přečetl a jeho názor na ně. Vyskytují se zde i nějaká politická jména, pár poznámek (nejspíše z výcviku), údaje s kontakty, u kterých by se měl hlásit po seskoku, atd. Ale nečekejte nějaké rozsáhlé vypisování - vše jsou to spíše hesla či útržkovité věty s občasnými vysvětlivkami pana Kotyka. Ale i tak mě brožurka bavila - je to takové pidi čtení, které vám zabere pár desítek minut.
Mám přečtenou celou sérii Cizinky a na tento díl jsem se moc těšila. Bohužel ho musím vyhodnotit jako jeden z těch méně zajímavých. Pasáže které jsou zaměřeny na linku Johna Greye jsem jen prolétávala, absolutně mě nebavily. Snad nejvíc se mi líbily popisy obyčejného života na Hřebeni. Účasti v bitvách už jsou hodně ohrané a myslím, že už nemůžou čtenáře ani zaujmout. Za mě tentokrát jen tři hvězdičky.
"Říká se, že když odněkud odjíždíte, neměli byste se otáčet, neboť to nosí smůlu, ale Rachel se bez zaváhání otočila a dívala se. Jamie se díval také, stál uprostřed cesty jako na stráži. Zvedl ruku a ona také, zamávali si.
Když se s někým loučíte, nikdy nevíte, jestli to není naposled. To nejmenší, co můžete udělat, je říci, že máte toho druhého rádi - a ona si přála aby to udělala."
Ani mi to nepřišlo tolik jako thriller, nějaká napínavá atmosféra mě tedy nezasáhla. Nejspíš to bylo tím, že se autorka rozhodla, že čtenáři naservíruje, co se s dětmi stalo, hned od začátku a na stříbrném podnose. Začátek se rozjížděl slibně, pak přišla celkem dlouhá, nezáživná část a konec se pak zase rozjel. Ale na víc jak tři hvězdičky to za mě bohužel není.
No tak já nevím. Po všech těch pozitivních komentářích jsem se navnadila a musím říct, že mě knížka moc neuchvátila. Takový ten starý typ detektivky, kdy se stane vražda v penzionu, všichni jsou podezřelí, nikdo nesmí odejít a detektiv se svou paní chodí okolo až nakonec vše vyřeší. Příběh jsem četla tak nějak nárazově, nevadilo mi ho odkládat a zdálo se mi, že v celé knížce snad ani nenastal žádný napínavý moment. Zároveň jsem měla hlavně ze začátku hrozný zmatek v postavách z té Morrow/Finneyovic famílie. Co se mi na druhou stranu líbilo, bylo krásně vykreslené, klidné prostředí penzionu, hluboko v lesích a u jezera. Hned bych si tam taky zajela na dovču. Každopádně mám doma v knihovně ještě jeden díl z této série, kterému dám někdy v budoucnu nejspíš ještě šanci. Třeba se mi bude líbit více než tento díl.
Překvapuje mě, že pokračování příběhu rodiny Smithe-Smithových je hůře hodnoceno, než první díl. Za mě byl druhý díl určitě lepší. Nápad napsat pokračování, ve kterém se čtenář dozví více o postavách, které se v předchozím díle pouze mihly, se mi moc líbil. U scény, kdy Daniel s Annou a dětmi nacvičovali divadelní hru jsem se prostě musela smát. Hlášky malé Francis byly skvělé a moc mě pobavily- jako třeba, že by hra o Jindřichovi VIII. zcela určitě potřebovala přidat do děje jednorožce. Jinak v tomto díle, na rozdíl od toho prvního nechyběla zápletka a napětí. Doufám, že se v budoucnu dostanu i k dalším dílům.
Od této knížky jsem nic moc neočekávala, ale příjemně mě překvapila. Je to taková milá, romantická oddechovka bez zbytečných překombinovaných zápletek. Sice mi od začátku bylo jasné, jak příběh nejspíše dopadne, ale nevadilo mi to. Hlavní postavy byly sympatické a dobře vykreslené. Přivítala jsem, že kniha byla psaná z pohledu Honorie i Marcuse, takže měl čtenář možnost nahlédnout na stejnou situaci očima toho druhého. Na pět hvězdiček to není, ale čtyři můžu dát s čistým svědomím a rovnou si jdu otevřít druhý díl.
O pokračování knihy Všemi dary obdarovaná jsem neměla ani tušení a proto, když jsem ho uviděla v knihkupectví jsem po něm nadšeně skočila. Knížka se četla hezky a příjemně odsýpala. Příběh postupně graduje a je čím dál víc zamotaný. Jeden by čekal, že apokalypsa lidi stmelí, ale ono je to spíš přesně naopak. U autora mě vždy překvapí zakončení knihy - nikdy nevím, jestli to vlastně dopadlo dobře nebo špatně.
Po zklamání z druhého dílu, který mi přišel takový o ničem mě potěšilo, že třetí díl se opět vyhoupl na vyšší laťku. Do děje se vrátila záhadnost, napětí a akčnost (hlavně tedy v druhé půlce, kterou jsem přes víkendu vyloženě zhltla). Autor opět hodně skákal mezi jednotlivými dějovými linkami, kdy se v některých nebál vrátit až na úplný začátek do doby před apokalypsou. Líbilo se mi dovysvětlení vztahů mezi Fanningem, Learem a Liz, který byl na začátku pouze naznačen a z kterého Fanning vycházel jako jasný záporák. Teď však autor zabrouzdal více do hloubky a vyšel z toho srdcervoucí příběh nenaplněné lásky, kdy jsem Fanninga, který si raději zvolil štěstí svých dvou přátel na úkor štěstí svého, upřímně litovala. Na druhou stranu mě ve všech třech dílech trochu štvala jistá osudovost - postavy nemají tušení, jak některé věci vědí, ale prostě mají tušení, vidění nebo jim to říká vnitřní hlas. Jako v předchozím díle, tu na mě působila lehká překombinovanost, kdy jsem byla až zmatená kdo vlastně umřel, kdo žije, jak je možné, že dotyčný žije, když se utopil atd. A co Michael?! Byla jsem tak zvědavá kam dopluje, jestli objeví něco nového nebo se vydá hledat ostatní na ostrov a ono ani jedno, ani druhé, prostě nedokončeno. Totéž platí i o motivaci Fanninga - vypadalo to, že má nějaký děsně ďábelský plán s Amy, ale jaký? Také jsem se těšila na trošku větší popis "nového světa", na který jakoby na konci už nevyšel čas. Každopádně můj celkový dojem z trilogie je příjemný, postavy mi přirostly k srdci a teď se mi s nimi ani nechce loučit.
Musím říct, že z druhého dílu této série mám lehce smíšené pocity. Na jednu stranu jsem ráda, že jsem si ho přečetla, protože mě zajímalo, jak bude pokračovat příběh Amy, Petera, jejich party a viráky zamořeného světa. Linky postav, které jsem již znala, se mi líbily. Zároveň mně potěšilo vyprávění o Lile, o jejímž osudu po apokalypse se první díl vůbec nezmiňoval. Ostatní linky mě bohužel už tolik nebavily a neustále přeskakování z příběhu jedné postavy do příběhu jiné mi přišlo docela otravné. Navíc to působilo zmatečně a chvílemi jsem neměla tušení kam příběh vlastně směřuje. Co bych dále vytkla, je překombinovanost ve spojitosti s lidmi, kteří byli infikováni virem. Jak to, že jeden zřejmě dokáže ovládat ostatní viráky (Lila), dalšího krev funguje vlastně jako elixír mládí (Grey), někteří se (asi) dokážou plně ovládat a nezabíjet lidi (Wolgast a Carter) a jiní jsou zase krvelačná monstra? A co se tedy stalo z Amy a Alicie - zůstaly lidmi nebo jsou viráci? Nevím, jestli to je pouze můj pocit, ale přišlo mi to takové nedovysvětlené. Každopádně plusové body dávám za konec - jakoby knížka najednou nabrala sílu,spád, akci a napětí. Třetí díl si přečtu spíše ze zvědavosti - nemám ráda nedočtené série a zajímá mě, jak se autor popasuje s ukončením tohoto postapo světa.
Knížka se mi líbila. Je to zase trochu jiné pojetí židovské tématiky za druhé světové války. Postava Zdeňka mě trochu rozčilovala, takový seladon, který má tu smůlu, že zrovna do něj se vždy zakouká nějaká dívka, on ji odmítne, následuje bezhlavá pomsta, která skončí udáním na gestapu. Když pominu seladona, tak je knížka nabitá emocemi, o to víc, když si uvědomíte, že je napsaná podle skutečné události. Někde jsem slyšela, že by snad mělo vyjít i pokračování, na které se budu určitě těšit.