Tereza0107 komentáře u knih

Kniha mě nalákala na svou krásnou obálku a příslib dojemného příběhu z druhé světové války. Jelikož jsem poslední dobou četla skoro samé fantasy, tak jsem byla natěšená na změnu žánru. Bohužel musím říct, že tato knížka se neukázala jako to pravé ořechové.
Postavy byly sice sympatické, ale příběh takový nemastný neslaný, chabá zápletka, nic moc se nedělo a ani autorčin styl psaní mě nedokázal vtáhnout do děje. Tím pádem se knížka četla celkem těžce a vracela jsem se k ní spíše s myšlenkou, ať už mám konečně dočteno a můžu přejít na něco dalšího. Za mě tudíž nedoporučuji.

12 16.07.2021

Po sérii Dvorů jsem si myslela, že autorka určitě nemůže napsat nic tak dobrého. Moje chyba - Půlměsíční město je minimálně stejně tak úžasné (ne-li lepší).
Chvilku mi sice trvalo zorientovat se v tomto novém světě a pochopit, jak vlastně funguje jeho organizace a hyerarchie, ale to bylo jen prvních pár kapitol.
Po ukňourané, tak trochu sobecké a maličko nesympatické Feyre, byla Bryce moc příjemné osvěžení. Konečně hlavní hrdinka, kterou jsem si dokázala velmi oblíbit. To samé platí i o hlavní mužské postavě - Alatharovi (a to nemluvím o Syrinxovi, kterého jsem si, jakožto milovnice domácích mazlíčků, hned zamilovala).
Mile mě překvapila dobře propracovaná, celkem obsáhlá a hlavně napínavá zápletka, kdy jsem do poslední chvíle neměla tušení jak vše dopadne. Autorce prostě mezi postavami funguje tak super chemie a že vás od ní baví, cokoli se vám rozhodne naservírovat.
Půlměsíční město je první knihou nové série a já už se nemůžu dočkat s čím se autorka vytasí příště!

17 16.06.2021

(SPOILER) I přesto, jak moc ráda čtu pokračování Cizinky a většinou mi nevadí ani přílišná popisnost nebo rozvleklost děje, tak v tomto díle jsem narazila. Aby se knížka, která má 1200 stránek rozjela až na stránce 900, mi přijde už trochu přes čáru.
Těšila jsem se, že se tento díl bude z velké části odehrávat ve Skotsku na Lallybrochu, protože tam přeci mají Jamie s Claire namířeno, že? Jaké bylo moje překvapení, když oněch zmíněných 900 stran zabrala pouze cesta tam. A to byla ještě protkaná neuvěřitelně nudnými pasážemi o Williamovi, který se akorát pořád ztrácel někde v lese, Lordu Johnovi a asi milionu dalších politických či vojenských postav.
No nic, natěšená že jsme se konečně dostali do Skotska si užívám čtení, znovushledání s Murrayovými a Leoghaire, jenom proto, abych zhruba po sto stranách zjistila, že se Claire musí urychleně vrátit do Skotska, protože Henri Christian potřebuje vytrhnout mandle? No mě snad vomejou. Nechcete mi říct, že mě teď čeká dalších 900 stran cesty ze Skotska zpět do Ameriky? Žádný strach, zpět jsme se naštěstí dostali za dvě kapitoly.
Části, které jsem si naopak užívala, byly ty s Briannou, Rogerem a dětmi ze současnosti. Kéž by jich bylo zahrnuto více. Nápad se schovanými dopisy byl super, takže se alespoň měli možnost dozvědět, kam rodiče po jejich odchodu osud zavál.
V dalším pokračování se budeme zřejmě opět setkávat s postavou Jenny Murrayové, která se po smrti milovaného Iana rozhodla odjet s Jamiem do Ameriky (ačkoliv mi zde trochu nesedělo, že by opustila trilion svých dětí a vnoučat). Každopádně mě na autorce baví to, jak ráda povolává zpět postavy, které v předešlých dílech odsunula stranou. Tudíž doufám, že se příště do děje více zapojí Fergus s Marsali, kteří mi v tomto pokračování chyběli.
Jinak celý tento díl skončil neskutečně otevřeně a napínavě, což mi přišlo trošičku nefér, vzhledem k tomu, že jsem se zrovna prokousala spoustou zbytečné omáčky a když se příběh rozjede a já jsem napnutá jak kšandy, tak mi autorka zatne tipec. Ale na další díly se i přesto všechno, co jsem napsala stejně v budoucnu chystám.

17 20.04.2021

(SPOILER) Moje druhá knížka od Patrika Hartla a celkem se mi líbila. I když musím podotknout, že mi to přišlo hodně podobné jako Okamžiky štěstí. Je to taková oddychovka, autor se s ničím moc nemaže, takže je čtenář udržován v celkem svižném tempu. Příběh sice místy působil jako taková pražská telenovela - každý spí s každým, utajované druhé rodiny nebo lesbické vztahy, objevení sourozenci atd.
Ideální knížka pro ty, kdo chtějí vypnout, zasmát se a v ničem se moc nebabrat.

21 15.02.2021

Ale jo, i pátý díl této série byl hodně povedený. Svět podivných mi opravdu přirostl k srdci. Baví mě číst o dosud neprozkoumaných smyčkách a nových podivnostech, v mnoha případech dosti originálních a nápaditých.
Kniha se četla velmi rychle, nebylo žádné hluché místo, kde bych se nudila. Děj měl opravdu spád. Postava Noor, s kterou jsme se seznámili v minulém díle se ukázala být vcelku sympatická, trochu jsem se bála, že to bude druhá Emma v bledě modrém. A co víc, konečně jsme se měli možnost dozvědět, co se stalo s Fionou.
Ale ten konec? Víc napínavě to skončit nemohlo? Achjo. Kdy má vyjít další díl?

11 29.01.2021

Tak nevím, kde nastala chyba. První díl jsem zhltla za týden, kdežto druhý jsem louskala přes měsíc.
Příběh mi přišel tak nějak bez energie a akce a ani postavy jakoby už neměly čím překvapit. I když vlastně ať nekecám, Nina a její armáda mrtvých mě trošku překvapila, ne že ne. Rozčiloval mě Kaz a jeho neustálé opakování fóbie z jakéhokoliv lidského kontaktu (trošku jako Strikovo stěžování si na bolavou nohu ve Volání kukačky) a štvala mě i Inej, která je děsně loajální a zamilovaná, ale celé dva díly vlastně jenom postává kolem Kaze, sleduje jeho reakce a asi čeká až zahřmí.
Takže moje první kniha v roce 2021 se u mě s úspěchem bohužel moc nesetkala.

13 25.01.2021

Tato série mě nepřestává udivovat. Díl od dílu se mi zdá být lepší a lepší. Příběh se vyvíjí a graduje. Trochu jsem se bála, že autor už z příběhu vytěžil co mohl a čtvrtý díl již bude přešlapovat na místě a vařit z vody. K mé spokojenosti se tak nestalo a mě tento podivný svět pořád velmi baví.
Postavy jsou stále perfektní. Mou novou oblíbenou postavou se stal Enoch, jehož dobře mířené sarkastické poznámky mi přišly opravdu vtipné. Byla jsem ráda, že si pro Jacobovu záchrannou misi autor vybral pouze pár hlavních hrdinů, protože s tolika postavami by zápletka působila asi dost zmatečně. Měli jsme možnost nahlédnou do Abovi minulosti, coby lovce netvorů. Jsem opravdu zvědavá, jak bude tato linka pokračovat. Co se o Abovi dozvíme příště, když H. před svou smrtí nakousl, že jejich jednání nebylo vždycky úplně správné.
Nevím, jak se autorovi podařilo z obávaných, krvelačných a strašlivých netvorů udělat prakticky domácí roztomilé mazlíčky. Kdyby mi někdo řekl, že se budu na konci čtvrtého dílu dojímat nad chudákem netvorem Horaciem, kterému zemřel jeho parťák H. a ymbryny mi budou připadat jako namyšlené čarodějnice, tak si budu ťukat na čelo.
Ke konci se příběh stal maličko zamotaný tím, že se na scénu dostal veliký počet nových podivných amerických klanů, které vyznívaly trochu jako nějaká podivná mafie. A když do toho ještě přidám nějaký tajný gang normálních lidí, který pronásleduje naši novou postavu Noor, tak se trochu bojím, aby další pokračování nebyla už moc velká míchanina. Ale každopádně Ježíšku prosím urychleně další díl.

A tady ještě má oblíbená pasáž z obchodního domu. :D

⭐️"Enoch vylezl z kabinky v teniskách na hrubé podrážce, kalhotách od pyžama s hořícími lebkami na kolenou a v tričku "NORMÁLNÍ LIDI MĚ DĚSÍ". Emma zavrtěla hlavou. "Tohle je naposledy co sis vybíral oblečení sám."

18 16.12.2020

Tento týden jsem si dala rereading třetího dílu Sirotčince, abych si připomněla všechny souvislosti a poté mohla plynule navázat dalšími díly, které na mě už čekají v knihovně.
Musím říct, že autorem vytvořený svět Podivných mě ani po třetím dílu nepřestává bavit. Postavy a jejich podivné schopnosti jsou velmi originální, až jsem si kolikrát říkala, jakou má autor bujnou představivost. Oblíbila jsem si i nově příchozí postavy - převozníka Sharona, o kterém jsem dlouho nevěděla, jestli ho zařadit mezi klaďase nebo ne a také Adisona udatného.
Zápletka hledání mýtické knihovny duší Abatonu byla fajn a vůbec celý příběh mě od začátku chytil a nepustil. Pořád jsem přemýšlela, jak asi Jacob s Emmou vybruslí ze svého "pár stovek let věkového rozdílu" a byla jsem napnutá až do konce. Rovnou začínám se čtením dalšího dílu, protože zakončení třetího dopadlo opravdu nečekaně a jsem hodně zvědavá, kam autor podivné děti s jejich ymbrinou bude směřovat. A hlavně jestli někdy zjistí, co se tedy nakonec stalo s chudákem Fionou?

19 07.12.2020

Do Šesti vran jsem šla s celkem nízkými očekáváními. Jelikož přebal vypadal, jakože to na mě bude až moc fantasy věc, do čtení jsem se nijak extra nehrnula.
V tomto duchu se mi nesl celý začátek, kdy kniha vychrlila moře jmen, nových pojmů a souvislostí, ve kterých jsem dosti plavala. Ale ono nakonec, není to tak vždy, když se člověk snaží proniknout do nějakého nového fantasy světa? Popravdě ani nevím, kdy nastal ten zlom, ale najednou se vše usadilo a já se přistihla, že se těším, až se budu moci opět vrátit ke čtení a pokračovat s hlavními hrdiny v plavbě za jejich snovým bohatstvím.
Všechny postavy mi přišly moc fajn. Jesper - velký sympaťák a největší vtipálek celé výpravy, jehož uštěpačné poznámky mě nejednou pobavily - hlavně když směřovaly k Wylanovi, který byl u Gaunerů "řemeslem" nepolíbeným nováčkem a spolu s Jesperem vytvořili povedenou dvojku.
Dále se mi líbil postupný vývoj vztahu/nezvtahu Mattiase a Niny. Trocha té zakázané lásky příběhu dodá ten správný šmrnc a tady byla navíc tak hezky popsaná, že jsem s Mattiasem musela chtě nechtě prožívat jeho vnitřní dilemata mezí tím, co mu bylo tvrdým výcvikem vštípeno a jeho opravdovými city.
Vše se ke konci odvíjelo k mé spokojenosti jako pomásle a když jsem si přečetla, že knížka má ještě druhý díl, tak jsem jen čekala co se asi pokazí, aby mohlo být pokračování zajímavé. No co dodat - potřebuju urychleně další díl!

16 30.11.2020

Zlomení andělé je moc hezká kniha z období druhé světové války, v které se střetávají osudy tří lidí, pocházejících z naprosto odlišných prostředí. Za normálních okolností by se s největší pravděpodobností nikdy nepotkali, ale kruté události v jejich životech je svedou dohromady.
Knížka se četla moc dobře. Díky střídání pohledů tří různých postav, vyprávění působilo vcelku rozmanitě a nenudilo. Bohužel mě zklamal konec, který byl - jaký vlastně? Překombinovaný? Nepravděpodobný? Nelogický? Moc náhlý? No abych to shrnula, byla jsem z něj dosti otrávená. Závěrečnou linku s hledačkou ztracených děti bych snad i nejraději vypustila - přišla mi celkem zbytečná.
Mám ráda knihy, které svým zakončením donutí čtenáře v příběhu ještě nějakou chvíli setrvat a popřemýšlet nad ním. Tady však jakoby pro mě příběh skončil s dočtením posledního písmenka a já již neměla potřebu nad osudem našich zlomených andělů více přemýšlet.

16 16.11.2020

Knížka ve mně po dočtení bohužel nezanechala žádný hlubší dojem. Je to takový milý příběh o tom, jak jedno nešťastné nedorozumění dokáže rozdělit rodinu. Musím říct, že anotace zněla zajímavěji a záhadněji, než knížka ve skutečnosti je.
Čekala jsem, že rozuzlení bude nějaká velká bomba. Co se tedy Elin na ostrově stalo, že jí to pomalu na 30 let přinutilo opustit svůj domov a zanechat za sebou bez ohlédnutí celou svou rodinu a přátele? A když jsem se k tomu konečně pročetla, tak jsem byla spíše zklamaná. Elin celou situaci vyřešila podle mého hodně nelogicky a okolnosti, které následovaly poté, byly celkem nepravděpodobné. To pro mě byl asi kámen úrazu. Od autorky bych doporučila spíše její první knihu Červený adresář.

16 06.11.2020

Zezačátku jsem se do knížky nemohla začíst. Bylo to nejspíš tím, že jsem těsně předtím dočetla Smrtící bílou od R. Galbraitha, a tak jsem z extrémní popisnosti a rozvleklosti skočila do extrémní stručnosti a do děje, který jakoby neměl čas na nějaké zdržování.
Je až s podivem, jak moc mi postava Doris stihla přirůst k srdci, když vezmu v potaz, že na to měla pouhých 288 stránek. Linky z minulosti se mi moc líbily. Až jsem si občas přála, aby se příběh tak často nevracel do smutné a osamělé současnosti, kdy bylo Doris 96 let.
Avšak příběh z minulosti byl krásný. Dorisinu sílu a odhodlání, začít pokaždé znovu v cizí zemi, bez znalosti jazyka a pomalu bez peněz, nešlo neobdivovat. Příběh je ovšem postavený hodně na šťastných náhodách. Pokaždé, když Doris narazila na nějakého člověka, který jí byl zrovna ochoten zachránit a ubytovat jsem se musela ptát. Kolik lidí, by bylo ochotno ubytovat ve svém domově naprostou cizinku a to vždy na relativně dlouhou dobu? Byla to dříve opravdu taková samozřejmost nabídnout někomu neznámému pomocnou ruku?
Každopádně nevím, kdy jsem si naposledy u knížky takhle pobrečela. Slavík? Dopisy, které nikdo nečetl? Příběhy, které vzbuzují otázku co by bylo, kdyby, bývají z těch nejsmutnějších. Na dobu, kdy jeden ztracený dopis mohl znamenat takové neštěstí dvou zamilovaných lidí, nechci ani pomyslet. Knížku jsem dočetla v 1 ráno a příběh Allana a Doris dozníval v mé hlavě ještě dlouhou dobu.

14 26.10.2020

(SPOILER) Tak po 3leté pauze, kdy jsem si už začala říkat, jestli je nějaké pokračování této detektivní série vůbec v plánu, jsem se dočkala. U autorky jsem si již navykla na určitý vzorec. První polovina knihy dosti táhlá s pomalejším rozjezdem, zato v druhé půlce se strhne lavina klíčových informací, kdy se čtenáři postupně začínají spojovat zdánlivě nesouvislé situace ze začátku.
Musím říct, že když jsem si v anotaci přečetla, že se vyšetřování přesune do prostředí britského parlamentu, nebyla jsem z toho nikterak nadšená. Zavánělo to až moc politicky, tudíž vcelku nudně. Mé obavy se tak úplně nevyplnily. Zápletka vraždy vysoce postaveného politika Chiswella se ukázala býti více než zajímavá. Na druhou stranu polické názory Jimmyho, Flick a vůbec celé té jejich strany bych úplně vypustila - takové zbytečné plkání.
Chvíle z osobního života Robin a Strika mě opět velmi bavily. Byla jsem překvapena, že se do děje vrátila i Charlotte, o jejíž lince jsem si myslela, že je již nadobro uzavřena. Každopádně nejlepší moment z celé knihy (možná i z celé série) nastal, když Robin odhalila, jaký je Matthew arogantní a namyšlený sobec a konečně ho kopla do zadku - že jí to ale trvalo! Na druhou stranu mě ale stále pálí zásadní otázka, na kterou určitě nečekám jediná? Tak dají se sakryš Strike a Robin dohromady nebo ne?! Tak na to si nejspíš budu muset další tři roky počkat :D

22 22.10.2020

Milá knížka se zajímavým námětem. Styl psaní mi přišel hodně podobný jako v "Světla zimní noci". Chybělo mi zde ale hlubší vykreslení postav, hlavně tedy v emoční rovině. Asi jediná postava, ke které se mi po nějaké době podařilo přilnout, byla Lilly.
Navíc se mi hodně špatně četli pasáže, kde bylo popisováno prostředí zvěřince a cirkusácký přistup k zvířatům. Kapitoly popisující násilné oddělení Joja jsem nemohla přenést přes srdce a to ani nemluvím o kapitole s chudinkou Pepper. Tu jsem musela skoro celou přeskočit. A proč nechali chudinku Abby zavřenou v podkroví domu? Taky jí mohli alespoň vypustit ven.
Dále mě ale úplně nehorázně rozčilovala Lillyina matka. A i když se autorka skoro na konci snažila vysvětlit její pohnutky k držení dcery zavřené na půdě, stejně jsem jim moc neporozuměla. Bylo by možná lepší připojit pár kapitol z pohledu matky, protože vysvětlení skrz pohled jiné osoby u mě moc nezafungovalo. Určitě bych ocenila vědět, jaké byly její vnitřní pochody.
Konec byl na můj vkus moc rychlý. Hodně věcí autorka vyřešila radši než popisováním skokem do budoucnosti, kdy pouze jakoby mezi řečí zmínila co se vlastně stalo. A co se tedy stalo s Colem?! Takovéhle napůl nedořešené konce opravdu nemusím. Myslím, že autorka nezvládla vytěžit z tak dobrého příběhu vše co mohla.

18 14.09.2020

Tak do této autorky jsem se úplně zamilovala. Moje třetí kniha od ní a opět naprosto skvělá, nebojím se říct, že zatím asi nejlepší ze všech. Kdo rád čte knihy od Lucindy Riley (které já osobně také zbožňuji), tak se určitě najde i v knížkách od Kate Morton.
Záhada malé holčičky, která byla nalezena samotná v přístavu v Austrálii, mě okamžitě vtáhla. Vyprávění z více úhlů pohledu příběhu dodávalo na pikantnosti a já nemohla přestat číst. V hlavě mi neustále hlodalo, jakým způsobem do sebe všechny linky zapadnou.
Opět musím vyzdvihnout autorčinu schopnost popisu prostředí a krajiny, která ve mně vzbudila až dětskou touhu projít si s Elizou cestu z Blackhurstu, tajuplným bludištěm do kouzelné zahrady obehnané zdí a pak se posadit k oknu jejího domku na kraji útesu a kochat se výhledem na moře.
Co se však u této knihy lišilo, byl závěr. Vím, že u předchozích dvou knih jsem psala, že autorka má takové sluníčkové konce, kdy vše dobře skončí a všichni se nakonec šťastně shledají. Tady jsem po dočtení cítila trochu melancholii - takový hořkosladký konec.
Což ovšem nemyslím jako kritiku. Pro mě po delší době konečně opět knížka s postavami, nad jejichž osudy přemýšlím ještě několik dní po dočtení. Moc doporučuji!

26 31.08.2020

Přiznám se, že knížku jsem si koupila hlavně díky krásné obálce, která hlásá "láska proti říši". Tudíž jsem přirozeně čekala nějakou strhující lovestory na pozadí druhé světové války, která se překvapivě ani moc nekonala (ač je to napsáno jako hlavní lákač na obálce).
Za celou dobu čtení jsem si popravdě ani nebyla jistá, zda k sobě Franka s Johnem vlastně něco cítí. Tu a tam se objevila věta, která měla zřejmě nějaký ten cit naznačit. John párkrát zmínil, že má Franka hezkou tvář a že na ni myslí a Franka snad ani nic neřekla. Z toho má člověk poznat tu lásku?
Co se mi líbilo bylo, že příběh se odehrával na území Německa, což byla příjemná změna. Ukázat válku z pohledu německého obyvatelstva a vidět, že vše nebylo pouze černobílé. I v Německu v důsledku bombardování spojeneckými letadly zemřelo mnoho nevinných rodin, které s válkou neměly nic společného. Autor také hezky vykreslil i prvopočátek nacistické demagogie a její postupné rozšíření po celé říši.
Co mě ale na druhou stranu celkem vytáčelo, byla nereálnost toho, že John si bohužel zlomí obě nohy, které má 6 týdnů v sádře. Po jejím sundání prakticky hned vyskočí na nohy a spolu s Frankou zahájí výpravu přes hory a lesy na švýcarskou hranici. Je to několik desítek kilometrů, ale John s pomocí berlí tuto několikadenní túru zmákne levou zadní a ještě cestou stihne vyřídit i pár gestapáku. Velmi pravděpodobné.
Ale aby to nevyznělo špatně. Knížka se mi líbila a příběh jsem si užila. Ač mi to spíše než román přišlo jako taková lehčí povídka se zrychleným a relativně jednoduchým dějem. Asi se řadím mezi čtenáře, kteří pro úplné vžití se do děje a souznění s postavami potřebují alespoň o trochu více omáčky.

21 24.08.2020

Už jsem pár knih od této autorky četla a vždy se mi moc líbily. Bohužel z této poslední jsem lehce zklamaná. Jako by jí chyběly grády. Příběh mi přišel zdlouhavý, v hodně místech přešlapoval na místě a nic se nedělo. Ale četla jsem trpělivě dál a říkala si, že určitě musí přijít nějaké velké finále. Bohužel nepřišlo.
Mám ráda autorčiny osvědčené kombinace kdy jsou příběhy z minulosti vyprávěny (respektive vyjevovány) někomu z přítomnosti. Ale tady něco chybělo. Že by tak skvělé autorce po tolika knihách už došly nápady?
Co se mi naopak líbilo a zlepšilo to mé hodnocení, byl konečný dovětek. Autorka v něm odhaluje, že postava Thomase je z velké míry inspirována životem jejího skutečného předka Thomase Erskina, kdy se historky o něm v rodině tradovaly z generace na generaci a jejím snem bylo o nich sepsat knížku.
No a jak toto hodnocení uzavřít? Budu doufat, že další autorčina knížka ve mě vyvolá větší nadšení, na které jsem u jejích příběhů zvyklá.

14 12.08.2020

(SPOILER) Na Prokletí Schwartzovy vily jsem se moc těšila a říkala jsem si, že to bude něco mezi Darcy Coates a Barbarou Erskinovou. Z motivu starých, záhadných domů s děsivou historií, která později vypluje na povrch mě vždy příjemně mrazí a ještě když se k tomu přidá skupina mrtvých holčiček, aby zápletka byla o to víc strašidelnější.
Co se autorce musí nechat je naprosto úchvatný popis barokní vily, všech jejích zákoutí a původního starožitného vybavení. To bylo za mě jedno velké plus a tyto popisné pasáže mě hodně bavily. Bohužel ale jinak kniha působila dost rozvlekle. V první půlce se prakticky nic moc nedělo. Jedinou podstatnou informací bylo, že se mladá rodina nastěhovala do bytu ve starém domě, který byl prodáván za podezřele nízkou cenu. Pak přišlo dost nezáživných pasáží až jsem si říkala, že mě zajímá záhada mrtvých holčiček, které pobíhají po domě a ne, co uvařila Nora k večeři nebo jak rovnala knížky v knihovně.
Hlavní postavy mi byly vcelku sympatické, i když Nora mě občas trochu vytáčela. Třeba když se o půlnoci vydá na hřbitov, protože nemůže spát a hrozně se potřebuje podívat do Schwartzovy hrobky, ve které ten den už dvakrát byla, ale má pocit, že něco přehlédla - protože to určitě nemůže počkat aspoň do rána a ještě si ve sněhu vyběhne jenom v pyžamu a semišových kozačkách, když ví, že bude muset přelézat hřbitovní zdi.
Pak mi ještě přišel úsměvný moment, kdy Nora nalije duchovi Anastázie sklenku čokoládového likéru, protože má pocit, že by jí to mohlo více propojit se světem živých a tím pádem jí určitě lépe porozumí. Protože dát si skleničku s duchem je jasné řešení.
Namísto linky Nikol+Laky+Max, která mi přišla, jako celkem zbytečná vycpávka, by se mi líbilo spíše se dozvědět více informací o obyvatelích domu - třeba jak tedy plukovník přišel ke své hodnosti a co si vlastně udělali s Amélií a jejím mužem? Pletu se nebo to autorka pouze nakousla, ale už se k tomu nevrátila?
Když se to tedy pokusím shrnout, v knížce je podle mě hodně nevyužitého potenciálu, kdy se čtenář navnadí na děsivý a strhující příběh, který ve finále nedostane a když už jsem se ani já jako strašpytel největšího kalibru nebála, tak to už je co říct.

17 13.07.2020

(SPOILER) Tak teď nevím. Tuto sérii jsem si hodně užila. Děj příjemně odsýpal, střídavé vyprávění postav a krátké kapitoly u mě zafungovaly tak, že jsem si řekla dobře, přečtu si ještě kapitolku a ve finále jsem jich přečetla pět.
Mám ráda, když autor dokáže vytvořit příběh, kde si čtenář oblíbí i postavy, které by měly být záporné a dokáže vzbudit sympatii, až soucit. A to je přesně tento případ. Ovšem na to, jak mi předchozí díly přišly chytré a promyšlené, tak závěrečný díl působí až moc překombinovaně a přitaženě za vlasy.
Na můj vkus bylo do záhadných vražd V4O zataženo až přespříliš postav. Což na mé straně způsobilo velké zmatení v tom kdo koho zabil, kdo měl jaký motiv, kdo je vlastně mrtvý a kdo jen na oko. Jakoby nafingování něčí smrti, nastrčení jiného těla a následná změna identity byla ta největší brnkačka na světě.
Hvězdičku strhávám hlavně za závěrečné zmrtvýchvstání třetiny postav a za ten rádoby happy end, který když už, měl zůstat happy endem. Tu poslední "Porterovu záchodovou stopovačku" si autor dle mého mohl odpustit.
Ale i tak nelituji času stráveného nad čtením této série a doporučuji přečíst.

19 29.06.2020

Tak druhý díl série mi přišel ještě lepší než první. Autor má schopnost čtenáře do příběhu vtáhnout snad hned po přečtení první stránky, což se mi zas tak často nestává.
Konečné odhalení identity postav mě opravdu překvapil. Spletenec osudů byl velmi promyšlený a já po rozuzlení zůstala s otevřenou pusou. Myslela jsem si totiž, že konec je úplně jasný - Porter se zamiluje do hezké právničky Sarah a celou záhadu vyřeší spolu ala Robert Langdon od Dana Browna, což je už dost ohrané klišé. A ono ne.
Štěstí, že mám Šesté dítě už připravené doma na poličce, protože po takovémto závěru bych byla asi dost nešťastná, kdybych musela čekat na další díl. Skvělá série!

24 15.06.2020