terezarath
komentáře u knih
Hra o tuříny
Madame Lady
Pro nadšené fanoušky seriálu naprostá pecka. Nasmála jsem se, humor byl příjemný. Uznávám, že některé části jsou pro "neznalce" nepochopitelné. Škoda jen, že český překlad klasicky na vtipnosti trochu ubral, ale myslím, že se s tím překladatelka poprala statečně.
Jediný příběh
Julian Barnes
Měla jsem naprosto odlišná očekávání. Možná něco ve stylu Předčítače od Schlinka? Ale byl to spíš náznak příběhové linie a k tomu spousta vedlejších myšlenek jednéz našich hlavních postav.
Autorůvv styl psaní je úžasný. Vytříbený intelekt, možná i ten náznak humoru. Ale díky tomu, že příběh je v knize spíše doplnění volného toku myšlenek, nečte se kniha zrovna lehce. Příběh neutíká, trochu se to prostě vleče. (Čemuž by možná trochu pomohlo rozdělění do kapitol. To mi trochu chybělo.)
Postavy mi byly silně nesympatické a to s každou stranou víc a víc. Samozřejmě to mělo svůj důvod. Alkoholička a mladý frajírek, který raději utíká, než aby se postavil pravdě.
Takže ano, kniha je zajímavá, řeší palčivá témata, obsahuje spoustu krásných, hlubokých myšlenek, ale takových knih je spousta a tahle u mě prostě neboduje tolik jako jiné.
Děs sídla Wake's End
Michelle Paver
Nahlédnutí do psychiky zarytě věřícího člověka, pohled ženy nespokojené se svým postavením ve společnosti a lehká dávka šílenství. Příběh jsem si hodně užila. Není to sice horor, ale za přečtení rozhodně stojí.
Skandál na spadnutí
Julia Quinn
Již moje čtvrtá kniha ze série Brigertonovi. Velmi jsem se na ni těšila. Čekala jsem, že autorka se během let jen zlepšovala. A možná proto pro mě kniha byla lehkým zklamáním. Nechápejme se špatně. Netvrdím, že se příběh nedá číst, nebo že by byl vyloženě špatný, ale v této sérii jsem si zvykla na něco jiného a bohužel mě tahle "změna uprostřed série" trochu zklamala. Příběh byl na mě příliš prostý, trochu moc klišé. A přitom námět byl tak dobrý! Škoda. Těším se, až se po této knize opět navrátím do "klasických" příběhů o Bridgertonových.
PS: Troufám si říct, že autorka nabrala mnohem více sebevědomí a je to znát na milostných scénách, které už nepopisuje tak decentně jako doposud.
PSS: Jsem velká milovnice koček, ale Hlavoun lezl na nervy i mně. Asi tak třetinu knihy. Za mě zbytečně moc.
Tesáky
Sarah Andersen
Naprosto roztomile morbidní. A přesně to mám ráda. Škoda jen, že je to tak krátké.
Tři lásky
Pierre de Ronsard
Nádherná sbírka básní plná lásky, neštěstí, touhy po životě i smrti. Četla se jedním dechem. Celá sbírka má své kouzlo, ale za nejkrásnější a nejvíc procítěné považuji básně věnované Kasandře.
Malorie
Josh Malerman
Malorie podle mého začala celkem slušně. Říkala jsem si, jak se autor stylisticky zlepšil a jak je jeho styl psaní najednou bohatší a květnatější. To mi vydrželo do doby, než jsem si uvědomila, že kniha je jeden sáhodlouhý popis. Popis tábora, popis vlaku, popis cesty. Príma, ale omrzí. No a když se přenesete přes otravnost popisu a začnete si knihu opět užívat, zasekne se naše hlavní hrdinka jako kolovrátek a stále nám dokola opakuje to samé. Rodiče, vlak, Tom, Gary, rodiče, vlak, Tom, Gary. Chudák Olympia. Holt jako dobře vychovaný dítě bez sebevražedných nápadů o spáse světa nemá právo na moc pozornosti.
No a pak je tady konec. I kdybych byla schopná knize vše prominout, tak tenhle konec opravdu ne. Idealizovaný happy end. A co je horší než idealizovaný happy end? Idealizovaný happy end namačkaný do cca pěti stránek. K naštvání.
Strašně jsem doufala, že komentáře typu "kniha jasně napsaná jen pro prachy" se pletou, ale teď upřímně za autora doufám, že tohle vážne psal jen pro peníze a že ten odfláknutej přeslazenej konec není jeho nejlepší práce.
Záhada domu Marwicků
Darcy Coates
Záhada domu Marwicků byla naprosto skvěle napsaná. Četlo se to prakticky samo. Za jedno odpoledne se dá krásně zvládnout. Je to taková rychlá oddechovka. Bohužel jsem v ní moc hororových prvků nenašla. Téma mi přišlo trošku otřepané a děsivé to ani za mák nebylo. Ale za styl psaní si ty čtyři hvězdičky zaslouží.
Dáma, která měla ráda čisté záchodky
James Patrick Donleavy
O můj bože!! První stránka a už se ve mně probouzí mé učitelské já. Nejraději bych popadla tužku a začala opravovat. Já to chápu, každému z nás občas ta chybka uteče, to je prostě lidské, ale abych se u každé druhé věty zastavovala a v mysli jela: "tady bude čárka, tady taky, tady taky chybí, pane bože, sem by jí nedal jenom blbej..." Chápeme se? Dělat chyby je v pořádku, ale jestli za tuhle korekturu někdo platil, je mi ho líto.
Po delším čtení jsem si začala všímat i jiných chyb, tentokrát spíše stylistických. Přijde to jen mně, nebo tam některé věty prostě nedávají smysl? Musíte se k té větě několikrát vrátit, pročítat jí znovu a znovu a snažíte se najít pointu. Myslím, že tohle té knize dost ubližuje. Co si budeme, příběhově to není žádná perla, styl psaní je trochu únavný a do toho ještě hromada chyb. Je trochu utrpení tuhle knihu číst.
Kniha začne být čtivá někde za půlkou, to už si člověk i trochu zvykne na všechny chyby. Co musím knize uznat, byl celkem zajímavý konec. Celý ten koloběh kolem peněz a bohatství hlavní hrdinka uzavře celkem povedenou myšlenkou.
Takže ano, bylo to trochu utrpení, mělo to pár světlých stranek, ale znovu bych si jí už teda nepřečetla.
Duchové rodiny Folcroftů
Darcy Coates
Četla jsem z téhle série už všechny knihy... A jsem na vážkách, co si myslet. Autorčina literární činnost je jako horská dráha. První díl ušel, druhý byl lepší, další byl sice lepší příběhově a stylisticky, za to hororové prvky zmizely. A u tohohle si nemůžu pomoc, ale přišlo mi to jako pubertální duchařina. Neříkám, nebylo to špatně napsané, jen už začínám mít bordel v tom, jaký je autorčin styl psaní a co je vlastně její cílová skupina.
Růže od Stalina
Monika Zgustová
Uf, tak kde bych měla začít. Když se mi kniha dostala do rukou, očekávala jsem příběh ze Světlanina dětství a o jejím vztahu s otcem. A tak se dozvíme cca 5 vět o Stalinovi a ty se během knihy opakují jak kolovrátek. Pak je nám asi 60x oznámeno, že Světlana žije ve stínu svého otce a že jí ruská vláda všechno zakazuje. Nechci nic říkat, ale asi by nám to stačilo říct jednou, pro pomalejší maximálně dvakrát.
Tak se dostáváme k xy stranám popisu lásky k Bradžéšovi a následnému odjezdu do Indie. To pro mě byla celkem zbytečná část knihy a pro mě byla dosti iritující.
Pak přišel Světlanin útěk do Ameriky, kdy se kniha začala zdát přinejmenším zajímavá... Asi po dobu 20 stran, než se hloupacatě rozhodla vzdát svojí svobody ve prospěch nějakého kultu nebo co ta jejich společnost měla být. Myslela jsem, že už mě nemůže víc naštvat. Omyl! Světlana stihla v druhé půlce knihy udělat tolik debilních rozhodnutí, až mi to přijde nereálné.
Taková škoda. Styl psaní byl skvělý. Autorka je očividně nadaná spisovatelka, jen Světlana mi byla celou knihu trnem v patě.
Můj poslední výdech
Paul Kalanithi
Tuhle knihu bych rozdělila na dvě části. Pohled a snaha člověka přiblížit se chápání smrti a pak velmi citlivá zpověď umírajícího člověka. Není to tak emočné založené, jako spousta podobných knih. Velká část byla spíše pohled lékaře na nemoce ostatních, než příběh samotného Paula. I tak, kniha ve mě zanechala hodně a ke konci jsem si i poplakala. Smutné a úžasné.
Krycí jméno Verity
Elizabeth Wein
Můj velký problém s tímhle přběhem byla nereálnost. Kurňa, který gestapák by si u výslechu vystačil s povídáním o neskutečném přátelství dvou mladých žen. Jasně, sice druhá půlka knížky vysvětlí, proč je to psané tímhle stylem, ale to nic nemění na faktu, že to jen neskutně nereálné. Působilo to prostě až moc dokonale a vymyšleně. Vývoj hlavní postavy v druhé části už mi přišel věrohodnější. Ve výsledku to prostě byla young adult knížka, která měla působit jako válečná literatura.
Nechci říct, že kniha není pěkná. Naopak! Styl autorčina psaní je velmi příjemný a snadno se čte. Jen to není nic pro někoho, koho válečná literatura opravdu zajímá.
Takže jako dobrý popis válečné doby? Spíš ne.. Ale jako young adult román? Jasně, pecka!
Tajemství sídla Craven Manor
Darcy Coates
Již druhá kniha, kterou jsem od autorky četla a musím říct, že v tom vidím jakýsi vzorec. Někdo, kdo je v blbé sictuaci se náhodou nachomítne k starému strašidelnému domu, se kterým je něco špatně. Nemůže chybět ani kočka. Příběhově a po stránce literární to byla dobrá knížka. Autorka má velmi dobré nápady, neotřepané. Problém ale je, že kniha ve výsledku ani tak strašidelná nebyla.
Takže ve zkratce: kniha výborná, horor bych tomu ale neříkala.
Pomsta synů
Lasse Holm
Historická pecka! Téma severské mytologie a vikingských válečníků? To prostě nezklame. Nebudu první ani poslední, kdo určitě jako první viděl seriál. Ono vám to prostě nedá a budete chtít tyhle dvě zpracování porovnávat. Některé věci jsou si pododné, jiné jsou tak rozdílné, že vás to možná bude trochu štvát. Ale příběhově i zpracováním je tohle bomba!
První láska, poslední pomazání
Ian McEwan
Tak já vám teda nevím. První povídka knihy mě nalákala velmi zvláští pointou a konec mě vlastně i pobavil. Vůbec by mi nevadilo, kdyby se v tomto duchu nesla celá kniha. Pak tu byly povídky jako Motýly a Doma je doma. Tak rychlá změna pocitů! Sice svým způsobem drsné povídky, ale rozhodně zajímavé. A pak je tu zbytek knihy, který byl prostě takový nijaký. Tahle sbírka ve mně nechává rozporuplné pocity a já se nemůžu rozhodnout, jestli za přečtení stála a nebo ne.
Dobrá znamení
Terry Pratchett
Jako první jsem viděla seriálové zpracování a prostě jsem musela porovnávat. Trochu mě u knihy štvaly sáhodlouhé popisy jezdců apokalypsy, hlavně tedy Války. Jinak se mi ale kniha moc líbila. Azirafal a Crowly jsou prostě peckové postavy.
U Hitlerova stolu
Rosella Postorino
Z knížky mám trochu smíšené pocity. K hlavnímu tématu práce ochutnávačky tam toho moc nebylo. Spíše to bylo o pocitech a spolupráci žen v těžké době. Ale líbil se mi přístup autorky k řešení težkých témat např. potratu. Čekala jsem od toho něco naprosto jiného, ale i tak jsem ve výsledku spokojená.
Úvod do studia literatury a interpretace díla
Aleš Haman
Upřímně, tahle kniha je chaos... Jednotlivá témata jsou rozházená napříč celou kapitolou, některé věci se opakují pořád dokola, polovinu věcí si musíte přečíst nejméně 2x, aby vám došlo, co tím autor vlastně chtěl říct. Tohle dát jako základ ke zkoušce, to je pěkná podpásovka, to vám povím. Základ tam nějaký asi je, ale pochopit a utřídit si z toho informace do nějakého rozumného celku, to je sranda na pěkně dlouhou dobu.
Milostné dopisy slavných mužů 1
kolektiv autorů
Dopisy, prostě jen obyčejné dopisy. Já nevím, asi jsem od toho čekala trošku víc. Poezie už o něco lepší, ale upřímně, kniha jako taková, celkem propadák.