Terhalta komentáře u knih
Zatímco Diamondův Kolaps se snaží dostat na problémům na kloub a nabízí možná řešení, Lovelockovo dílo je do jisté míry suchým konstatováním toho, že jsme v loji. Ještěže má tohle ekodepresivní dílko jen kolem 200 stran. Nečte se to hezky (to není výtka - není to účelem knihy). Ale autor se na můj vkus občas nechává unést přílišným "mesiášstvím". Tímto chválím překladatele, který se ho v komentářích snaží celkem krotit.
PS: Až budeme mít vodu po pás, upravím komentář na 5 hvězd a "Lovelock to říkal".
Zkrátka: Příjemně propracovaná fantasy s přiměřeným množstvím klišé, která ze začátku trpí nezkušeností autora, ale rychle se spraví.
Zdlouha: Eragon není vůbec tak špatná knížka, jak tu někteří tvrdí. Sice ze začátku ještě Paolini není "vypsaný" a nečte se to úplně dobře, ale během prvních cca 100 stran se to příjemně spraví. Do jisté míry je to samozřejmě vykrádačka Tolkiena, alespoň co se prostředí týče, ale přiznejme si - fantasy odehrávající se v para-středověku s meči, elfy a trpajzlíky je dneska jako šafránu. Příběh je celkem pěkný, nijak zvlášť originální, ale chytlavý. Oceňuju časté pozastavování nad různými filosofickými úvahami a taky celkem pěkně logický a propracovaný (ano, labsy jsou, ale není jich tolik) systém používání kouzel. Taky je pěkná idea starověkého jazyka.
Eragon je podle mě poněkud vlažný start slušné série, následující knihy jsou lepší.
Wow. Škoda, že mi filmový trailer (trailer, ne film!) odhalil hlavní zápletku. Kniha má ale hned několik velice hlubokých myšlenek. Trochu z toho mrazí... A pro ty, co tvrdí, že je Ender antihrdina: To teda není. Ender je kladný hrdina (skoro) vším...
Už to není to pravé Ember. Na druhou stranu, přečíst jsem si to musela, protože jsem fakt fakt fakt chtěla vědět, jak to dopadlo s těmi, kteří z Ember neodešli. Dozvěděla jsem se a jsem spokojená. Kniha není špatná, jen už není dost dobrá :)
Asi jsem to měla číst dříve, než jsem viděla film. Takhle mě to "až tak" nedostalo. Ovšem když jsem tuhle knížku poslouchala ve vlaku, za pošmourného počasí, bylo mi opravdu všelijak...
Na první stránce mě uvítal Aibeleenin černošský slang - takhle jako budou mluvit celou dobu, jo? No to se mám na co těšit. Od druhého odstavce už jsem o něm nevěděla a knihu zhltla během 3 dní. Parádní nahlédnutí do "země svobody" a poněkud méně svobodného období její historie. Líbilo se mi, že kniha není o bojovnicích za práva a přesto se člověk třese při pomyšlení, jaké tresty mohou čekat lidi jen za zmínku o tom, že černoši nejsou tolik jiní. Celou knihu vtipně i smutně provází motiv záchodu. Říkám si, že by měl být na přebálce.
Tahle kniha by potřebovala síto aby oddělila zrno od plev. Místy jsem tajila dech, čekala jsem co se bude dít, v tramvaji plné lidí jsem se se sluchátky v uších (měla jsem audioverzi) červenala jako školačka, rozhlížela se a ujišťovala se, že to opravdu slyším jen já. Ale tyhle chvíle byly prokládány neuvěřitelně dlouhými pasážemi nudy a popravdě ke konci už jsem dočítala(/doposlouchávala) spíš z povinnosti...
Příběhy z Kamenitého vrchu nejsou přímo pokračováním Daleké cesty za domovem. Jsou spíše doplněním, malým přídavkem. Pro mě byly ale především možností jak ještě jednou vyjít se svými králíky na slflej a se zatajeným dechem čekat, jak se tentokrát vypořádají s tisícerem. Taky proto mi nejlepší přišla poslední část.
No teda... to mi zase jednou někdo vyrazil dech... Nejsem si úplně jistá, jestli jsem naštvaná nebo nadšená - ale to je prostě pocit, který po dočtení skvělé knihy člověk mívá...
(Možná SPOILER) - Sarkastická tečka pro ty, kteří už dočetli: Uvědomujete si, co se právě stalo Zuzaně?